42 C 110/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do [datum] a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 5.000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně ode dne [datum] do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – společnost [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. K vlastní pohledávce žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě mu poskytl úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Doplnil, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval, zadal osobní údaje, tedy jméno, příjmení, rodné číslo, číslo občanského průkazu, číslo bankovního účtu, adresu trvalého pobytu, případně bydliště, emailovou adresu a číslo mobilního telefonu. Uvedl heslo pro přístup do uživatelského profilu. Souhlas s registrací byl podmíněn souhlasem s příslušnou smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného políčka formuláře s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním bezpečnostní SMS, která spolu s dokončením registrace v uživatelském profilu se považovala za jednoznačně spojenou s podepisujícím, tedy se žalovaným. Připojil ofocený průkaz totožnosti. Úvěruschopnost žalovaného posoudil původní věřitel zejména lustrací veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Původní věřitel neměl z učiněných zjištění důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit, bylo tak vyhověno jeho žádosti o úvěr. K tomu žalobce výslovně uvedl, že k prokázání těchto tvrzení nenavrhuje žádné důkazy. Po schválení úvěru byla stranami odsouhlasena smlouva o spotřebitelském úvěru, žalovanému byla na účet, který žalobce v návrhu uvedl, poskytnuta částka 5 000 Kč. Žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě nesplatil. Neučinil tak ani po následných upomínkách, dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil listiny podepsané pouze úvěrujícím, a to formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy má jít o informace k neúčelovému úvěru s poplatkem za poskytnutí úvěru, sjednanému na dobu určitou. Jako věřitel je na listině uvedena společnost [právnická osoba], celková výše úvěru v částce 5 000 Kč. Dále jsou obsaženy informace ohledně doby trvání úvěru, podmínky čerpání, splatnosti, nákladech úvěru a další právní aspekty. Listina v místě pro podpis úvěrovaného obsahuje vytištěné datum [datum], čas 7:28:38, vytištěné jméno a příjmení žalovaného, datum narození, klientské číslo. Dále je na listině uvedeno, že klient tuto smlouvu podepsal elektronicky v systému společnosti [právnická osoba] na internetových stránkách [webová adresa]. Z předložené listiny nemá soud za prokázané, že by se žalovaný před tvrzeným uzavřením smlouvy s těmito informacemi seznámil, když listina není žalovaným podepsána, pouhé vytištění určitých údajů nemůže seznámení se žalovaného s listinou prokázat. Žalobce dále předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] kdy smlouva obsahuje pouze parafu úvěrujícího, žalovaným smlouva podepsána není, v místě pro jeho podpis je vytištěn shodný text jako na listině - formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy pouze čas je uveden 7:28:

51. Jako smluvní strany jsou na listině uvedeni [právnická osoba] jako„ společnost“ a žalovaný jako„ klient“. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru společností klientovi ve výši 5 000 Kč, s datem poskytnutí [datum], datem splatnosti [datum], a to bez dalších poplatků či úroků. Jsou uvedeny bankovní účty společnosti i klienta - žalovaného. Smlouva obsahuje i další ujednání včetně důsledků prodlení klienta, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud tyto podmínky dále nerozebírá. Žalobce dále předložil kopii občanského průkazu žalovaného, z níž má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce měl tuto kopii k dispozici, o jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy o konkrétním obsahu však tento důkaz nesvědčí. Žalobce nepředložil žádný záznam z interního systému společnosti [právnická osoba], ze kterého by bylo patrno zachycení jednání žalovaného při uzavírání tvrzené smlouvy, z nějž by byla prokázána tvrzení žalobce o registraci žalovaného na webových stránkách původního žalobce, kde by byl zachycen úkon žalovaného, kterým by odsouhlasil smlouvu o předloženém obsahu. Z listiny neobsahující podpis žalovaného pak soud nemá tvrzení žalobce o jejím uzavření prokázáno. Tvrzení žalobce ohledně způsobu uzavření smlouvy byla navíc nedostatečná. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

5. Žalobce nepředložil žádné důkazy k tvrzení o prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Netvrdil, že by od žalovaného požadoval jakékoliv konkrétní údaje k jeho poměrům, příjmům a výdajům, případným dalším závazkům. Rovněž nedoložil ničeho k tvrzení o tom, že jeho právní předchůdce nahlížel ohledně žalovaného do veřejných registrů, ke zjištěním ohledně takového nahlížení. Soud tak nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

6. Z potvrzení o odeslání finančních prostředků má soud za prokázané, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet č. [bankovní účet] dne [datum] poukázána částka 5 000 Kč, kdy mělo jít o poskytnutí půjčky. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že majitelem uvedeného účtu byl ke dni [datum] žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázané, že dne [datum] byla na tento účet připsána platba od právního předchůdce žalobce – [právnická osoba] ve výši 5 000 Kč označená variabilním symbolem [číslo], kdy toto číslo odpovídá číslu tvrzené smlouvy o úvěru.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností [právnická osoba] na žalobce postupovány pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, kdy z přílohy je zřejmé, že byla postupována i pohledávka za žalovaným označená číslem tvrzené smlouvy o úvěru. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne [datum] a předžalobní upomínkou z téhož dne spolu s podacím lístkem ze dne [datum]

8. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva, když tvrzení o tom, jakým způsobem měl žalovaný smlouvu o tvrzeném obsahu akceptovat, byla nedostatečná. Pokud měl být případně podpis na listinách nahrazen zadáním bezpečnostního SMS kódu či zaškrtnutím příslušného políčka v rámci registrace na webových stránkách právního předchůdce žalobce, pak tvrzení k tomu byla nedostatečná, nebylo zřejmé, o jaký kód šlo, jak jej měl obdržet žalovaný, či jak konkrétně byl nahrazen podpis žalovaného na smlouvě o úvěru předložené k důkazu. Nebyly předloženy důkazy, které by svědčily o jednání žalovaného, kterým by došlo k akceptaci smlouvy o úvěru, jak byla k důkazu předložena. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené žalovaným nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum], na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr uhradit nejpozději do [datum].

9. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

10. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

11. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne [datum] částku 5 000 Kč, uvedená částka byla na účet žalovaného připsána téhož dne. Z uvedeného variabilního symbolu platby je zřejmé, že k plnění právním předchůdcem došlo z důvodu tvrzené smlouvy o úvěru, jejíž uzavření nebylo prokázáno, případně která byla z důvodu neprověření úvěruschopnosti žalovaného neplatná. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv na tuto částku původnímu věřiteli uhradil. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, případně šlo o smlouvu neplatnou, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalovanému na žalobce, je tak žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum]. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne [datum], má se tedy za to, že došla žalovanému dne [datum]. Žalovaný byl vyzván k úhradě ve lhůtě 3 dnů, tj. do [datum]. Ode dne následujícího, tedy od [datum], tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

12. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 5 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobcem ve výzvě k úhradě, tj. od. [datum], a to ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky za období, kdy ještě nebyl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení a ohledně části úroku z prodlení přesahující zákonnou výši úroku z prodlení s ohledem na datum počátku prodlení, když takový nárok žalobce není dán.

14. Ve výroku III. pak o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci úspěšnému žalobci (neúspěch byl dán pouze ohledně části příslušenství pohledávky) přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny ust. § 14b AT, kdy předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v ust. § 14b odst. 1 písm. a), b) AT, neboť žalobce žaluje pohledávku z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy obdobné žaloby jsou jím podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení i právní hodnocení je totožné, případně obdobné, když ve skutkových tvrzeních jsou měněny toliko údaje o žalovaném, datu uzavření smlouvy, výši splátek, období splácení, konečně předmět sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovanou předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).