42 C 117/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: osobní údaje zástupce žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupenému osobní údaje zástupce žalovaného o zaplacení 4 530 Kč s příslušenstvím I.) Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 4.530 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 4.530 Kč za dobu od datum do zaplacení, se zamítá. II.) Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 1.) Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 4530 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad číslo cm3 do číslo cm3, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu číslo je evidováno v registru silničních vozidel jako provozované. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl v období ode dne datum do dne datum k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno počet dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla, jde tak o částku 4 230 Kč. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne datum výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, splatnost příspěvku tak nastala po uplynutí 30 dnů od doručení výzvy, tedy dne datum. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 530 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 4 230 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 4 530 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění. 2.) Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný včasný odpor. K žalobě se vyjádřil tak, že žalobce s ním nekomunikoval legálním způsobem, když mu jako právnická osoba mající zákonnou moc nedoručoval písemnosti do jeho datové schránky. Nárok na zaplacení žalované částky tak měl za nezákonný a neoprávněný. Dále pak uvedl, že předmětný osobní automobil v měsíc roku rok prodal a není tedy už přes doba roky jeho vlastníkem. Na tom nemůže nic změnit ani neaktuální zápis v registru vozidel. Konečně namítl promlčení nároku, když doručování neproběhlo dle zákonných podmínek a lhůta jednoho roku na uplatnění příspěvku tak již byla překonána. 3.) Žalobce v replice na podaný odpor a vyjádření žalovaného uvedl, že není orgánem veřejné moci a nevztahuje se tak na něj povinnost doručovat písemnosti datovou schránkou. Žalovaného v této věci obesílal celkem třikrát, když z předložených důkazů vyplývá, že žalovaný výzvy obdržel. Žalobce od žalovaného neobdržel kupní smlouvu ohledně případného prodeje automobilu, nemohl jí tak posoudit. Žalobci tak nezbylo než podat žalobní návrh. 4.) U jednání dne datum zástupce žalovaného setrval na povinnosti žalobce doručovat žalovanému do datové schránky. Potvrdil, že žalovaný vozidlo již před obdobím, které je předmětem řízení, převedl na něj, a to kupní smlouvou ze dne datum, kdy téhož dne byla uhrazena sjednaná kupní cena. K přepisu vozidla v registru nedošlo, neboť mělo prakticky nulovou hodnotu, poplatek za přepis by byl vyšší. Vozidlo vlastní a provozuje dosud. 5.) Žalobce v reakci na toto vyjádření měl za to, že žalovaný mohl žalobci doložit kupní smlouvu o prodeji vozidla již po doručení uvedených výzev. Žalovaný je dosud evidován jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v registru silničních vozidel. Poukázal na zákonnou povinnost vlastníka a provozovatele vozidla mít vozidlo pojištěno po celou dobu, kdy je v registru zapsáno jako provozované. Pokud nedošlo k uložení SPZ do depozitu či ekologické likvidaci vozidla, stále existovala povinnost mít vozidlo pojištěno. Pokud nedošlo k přepisu vozidla v registru na nového vlastníka, jedná se pak o přestupek. Poukázal rovněž na to, že dle sdělení pojišťovny, u které bylo vozidlo pojištěno, byla pojistná smlouva ukončena ke dni datum pro neplacení, tedy doba roky po tvrzeném uzavření kupní smlouvy s jméno příjmení, který byl zároveň pojistníkem v předmětné pojistné smlouvě. Do dnešního dne pak žádný pojistitel neohlásil vznik pojištění. Žalobce tak měl za to, že kupní smlouva byla sjednána účelově, aby se žalovaný vyhnul placení příspěvku do garančního fondu. 6.) Soud po provedeném dokazování má za zjištěný následující skutkový stav. Ze sdělení stát. instituce, Odboru dopravy ze dne datum a karty vozidla soud zjistil, že jako vlastník a provozovatel vozidla – značka automobilu, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu číslo, je v tomto registru ode dne datum dosud evidován žalovaný. Byl tak evidován jako provozovatel a vlastník předmětného vozidla i v období, kdy mělo být provozováno bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem, tedy v době od datum do datum. Z listiny týkající se pojištění předmětného vozidla je zřejmé, že vozidlo mělo ode dne datum do datum sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení) u pojistitele právnická osoba, jako vlastník a provozovatel byl u této pojišťovny veden žalovaný, jako pojistník jméno příjmení, datum narození. Žalobce žalovaného výzvou ze dne datum zaslanou na adresu jeho trvalého pobytu doporučeným dopisem vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu za období, kdy předmětné vozidlo nebylo pojištěno (datum do datum) a k úhradě nákladů na jeho mimosoudní vymáhání celkem tedy částky 4 530 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Výzva byla žalovanému dle sdělení pošty doručena dne datum. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání opakovaně žalobcem vyzýván (upomínka ze dne datum, II. upomínka ze dne datum). Byla mu zaslána i předžalobní výzva ze dne datum právním zástupcem žalobce, o čemž svědčí detailní informace k zásilkám. Z žalovaným předložené kupní smlouvy ze dne datum ve spojení s čestným prohlášením žalovaného ze dne datum má však soud rovněž za prokázané, že uvedenou kupní smlouvou žalovaný dne datum vlastnictví k předmětnému vozidlu převedl na jméno příjmení, rodné číslo. Kupující zaplatil žalovanému jako prodávajícímu sjednanou kupní cenu v hotovosti při podpisu této smlouvy a převzetí vozidla, čímž na něj tohoto dne v souladu s čl. VII této smlouvy přešlo vlastnické právo k předmětnému vozidlu. 7.) Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil následovně. Podle právní úpravy obsažené v zákoně č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“), může provozovat vozidlo pouze ten, jehož povinnost nahradit újmu způsobenou provozem tohoto vozidla je pojištěna podle tohoto zákona (§ 1 odst. 2 písm. b) zákona). Podle § 4 odst. 1 zákona jsou vlastník a provozovatel tuzemského vozidla povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2 zákona. Dle § 4 odst. 2 zákona se má za to, že osoba zapsaná jako vlastník či jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Užitím slovního spojení„ má se za to“ je zřejmé, že jde o vyvratitelnou právní domněnku, která platí, dokud není prokázáno, že vlastníkem či provozovatelem vozidla je osoba odlišná od osoby zapsané v uvedeném registru. Žalobce ze sdělení pojišťovny zjistil, že předmětné vozidlo nebylo v daném období pojištěno dle zákona. V registru silničních vozidel byl jako vlastník a provozovatel předmětného vozidla v daném období (a to až dosud) evidován žalovaný. V souladu s citovaným ustanovením zákona mu proto jako vlastníku a provozovateli vozidla doručoval dle § 4 odst. 7 zákona výzvu k zaplacení příspěvku. Žalovaný příspěvek ani náklady na jeho vymáhání žalobci v zákonné 30 denní lhůtě neuhradil, nesdělil mu žádné skutečnosti ohledně převodu vlastnického práva k předmětnému vozidlu. Žalovaný však v tomto řízení prokázal, že v období, za nějž je úhrada příspěvku požadována, nebyl vlastníkem ani provozovatelem předmětného vozidla, neboť jej kupní smlouvou ze dne datum uzavřenou v souladu s § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, převedl na jinou osobu - jméno příjmení, který k tomuto dni nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu a toto nadále provozoval. Je tak ode dne datum vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Žalovanému, který v daném období nebyl vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla provozovaného bez uzavřeného pojištění odpovědnosti z jeho provozu, tak nevznikla povinnost uhradit žalobci příspěvek v požadované výši. Pokud žalobce poukazoval na to, že žalovaný je i nadále a v daném období byl jako vlastník a provozovatel evidován v registru silničních vozidel, pak tato skutečnost nemůže na závěru soudu ničeho změnit, když údaje v tomto registru mají pouze evidenční charakter, evidovaný údaj o vlastníku a provozovateli vozidla byl v řízení vyvrácen. Rovněž tak skutečný vlastník a provozovatel vozidla nemůže být prokázán údaji, jak jsou vedeny příslušnou pojišťovnou, u které bylo vozidlo v předcházejícím období pojištěno. Soud k uvedenému pouze dodává, že pokud bylo v řízení zjištěno, kdo byl v daném období skutečným vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla, pak se žalobce může domáhat zaplacení příspěvku po tomto vlastníku a provozovateli, když lhůta, ve které je tento vlastník a provozovatel vozidla povinen příspěvek zaplatit, dosud nemohla uplynout, neboť dle § 4 odst. 6 věta druhá zákona nezačne běžet dříve, než se žalobce prokazatelně dozví, kdo je vlastníkem či provozovatelem vozidla. Žalovaný v řízení netvrdil a ani to nebylo předloženými důkazy prokázáno, že by takovou skutečnost žalobci dříve sděloval, nevyšlo najevo, že by se jí žalobce dozvěděl jinak. Prokazatelné povědomí o vlastníku a provozovateli vozidla, tak mohl žalobce získat až doručením tohoto rozsudku. 8.) S ohledem na výše uvedené právní hodnocení věci se již soud podrobněji nezabýval námitkami žalovaného ohledně doručování výzvy k úhradě příspěvku ze strany žalobce. Soud pouze na okraj uvádí, že má za to, že žalobce není orgánem veřejné moci, při vymáhání zaplacení příspěvku do garančního fondu nevykonává státní správu a není tak povinen doručovat výzvy do datové schránky příjemců dle § 17 odst. 1 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. 9.) S ohledem na uvedené soud ve výroku I. rozsudku podanou žalobu zamítnul, když uplatněný nárok žalobce vůči žalovanému nebyl v řízení prokázán. 10.) O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a contrario, když ve věci zcela úspěšný žalovaný na náhradě nákladů řízení ničeho nepožadoval. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). V souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. proto obsahuje zkrácené odůvodnění.