42 C 118/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 897 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 741,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 5 196,72 Kč za dobu od 1.4.2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném na smluvní pokutě zaplacení částky 155,50 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši za dobu od 1.4.2020 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 600 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum ve znění podání ze dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5 897 Kč spolu s úroky z prodlení v zákonné výši z částky 5 352,22 Kč za dobu od 1.4.2020 do zaplacení. V žalobě uvedl, že ke dni datum došlo k přeměně právnická osoba formou přeshraniční fúze sloučením s mateřskou společností, kdy nástupnickou obchodní korporací je žalobce. Žalobce (jeho právní předchůdce) poskytl žalovanému na základě části B) návrhu na uzavření smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne datum a Všeobecných úvěrových podmínek právnická osoba revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr řádně a včas splácet včetně nákladů na něj, formou pravidelných měsíčních splátek. Úroková míra činila ke dni podpisu smlouvy 1,89 % měsíčně. V části C) smlouvy bylo mezi účastníky sjednáno i placení pojistného, které činilo 3,34 % ze splátky úvěru, od měsíc rok pak 3,99 % ze splátky úvěru a od měsíc roku rok 4,99 % ze splátky úvěru. Žalovaný přitom prohlásil, že se seznámil s příslušnými pojistnými podmínkami, souhlasí s nimi a splňuje podmínky pro pojištění, svým podpisem vyjadřuje souhlas s pojištěním. Žalobce evidoval čerpání a splácení úvěru na podúčtu uvedeném v žalobě. Žalovaný postupně z poskytnutého úvěrového rámce opakovaným čerpáním vyčerpal částku 219 924 Kč, kdy v souladu se sazebníkem poplatků a odměn mu byly v souvislosti s čerpáním účtovány poplatky v celkové výši 11 493 Kč. Celková vyčerpaná jistina tak činila 231 417 Kč, kdy žalobce v doplnění žaloby toto čerpání zcela jednoznačně specifikoval. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 354 380 Kč, kdy tato částka byla použita na úhradu jistiny, smluvního úroku, pojištění, poplatků, nákladů spojených s vymáháním splatného závazku a smluvní pokuty. Žalobce přitom výši zápočtů na jednotlivé dlužné částky v žalobě konkretizoval. Žalovaný neuhradil splátky za měsíce měsíc rok až měsíc rok. Dne datum proto žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dlužných splátek ve lhůtě 30 dnů, žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobce proto dopisem ze dne datum v souladu se smluvním ujednáním od smlouvy odstoupil, kdy odstoupení nabylo účinnosti ke dni datum. K tomuto dni činil dluh na žalovaného ze smlouvy o úvěru částku 5 897 Kč, kdy na jistině šlo o částku 4 447,02 Kč, na úrocích o částku 544,78 Kč, na pojistném o částku 149,70 Kč, na nákladech za vymáhání o částku 600 Kč a na smluvní pokutě o částku 155,50 Kč. Žalobce přitom v doplnění žaloby zcela jednoznačně specifikoval, jak dospěl k výši uvedených dlužných částek. Ke smluvní pokutě přitom uvedl, že jde o smluvní pokutu dle zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 0,1 % denně ze součtu dlužných měsíčních splátek. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se proto po něm domáhá zaplacení dlužné částky ve výši 5 897 Kč. S ohledem na prodlení žalovaného s úhradou se rovněž domáhá zaplacení úroku z prodlení z celkové dlužné částky bez smluvních úroků, a to ode dne 1.4.2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil, tvrzení žalobce nijak nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a občanského soudního řádu, když na výzvu soudu se žalovaný nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasil.

3. Soud z listin předložených žalobcem zjistil následující skutkový stav. Ze žádosti/ Smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a vydání úvěrové karty: číslo podepsaného žalovaným dne datum a právnická osoba (dále jen„ název“) dne datum bylo zjištěno, že žalovaný požádal právnická osoba o poskytnutí úvěru formou úvěrového rámce za podmínek uvedených ve smlouvě, právnická osoba návrh akceptoval. Žalovaný přitom prohlásil, že se seznámil se Všeobecnými úvěrovými podmínkami právnická osoba, které jsou nedílnou součástí žádosti/smlouvy a s platným sazebníkem poplatků, odměn a sankcí, s nimiž souhlasí. Byla tak uzavřena uvedená smlouva, na základě které právnická osoba poskytl žalovanému úvěr formou úvěrového rámce ve výši 31 000 Kč, kdy bylo rovněž sjednáno pojištění ve výši 3,34 % splátky úvěru, kdy konkrétní podmínky pojištění byly sjednány v části C) smlouvy. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 1,89 % měsíčně, spolu s měsíčním poplatkem za odeslání výpisu z úvěrového účtu a poplatkem za vedení karty, který byl určen v roční výši. Termín splatnosti jednotlivých splátek byl stanoven na 10. den v měsíci, kdy měsíční splátka činila minimálně 5 % z dlužné částky k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Žalobce k důkazu rovněž připojil všeobecné úvěrové podmínky právnická osoba (dále také jen„ ÚP“), které nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. Splácení úvěru je řešeno v čl. III.-3 UP, kdy žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s náklady na něj. V části označené jako„ Závěrečná ustanovení“ v bodě IV.-3 těchto podmínek je uvedeno, že není-li poskytnutý úvěr splácen řádně a včas je právnická osoba oprávněn požadovat od klienta (žalovaného) zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 % z každé splátky, s jejíž i částečnou úhradou se dostal do prodlení více než 30 dnů. Z čl. III .-5-2 je pak zřejmé, že právnická osoba byl oprávněn odstoupit od smlouvy, dostane-li se klient do prodlení se splacením více než 2 po sobě jdoucích splátek nebo 1 splátky po dobu delší než tři měsíce. Dle čl. IV .-5-1 odstoupení od smlouvy musí být dáno doporučeným dopisem a nabývá účinnosti ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k poštovní přepravě. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného je zřejmé splácení úvěru žalovaným, které odpovídá žalobním tvrzením, kdy k datum činil dluh žalovaného z úvěrové smlouvy 5 897 Kč, z toho šlo o dluh na úrocích v částce 544,78 Kč, na pojištění v částce 149,70 Kč, na poplatcích v částce 600 Kč a na smluvní pokutě v částce 155,50 Kč. Po odečtení těchto částek od celkové dlužné částky je pak prokázáno, že dluh na jistině činil 4 447,02 Kč.

4. Z listiny – Odstoupení od úvěrové smlouvy ze dne datum adresované žalovanému s vyznačeným číslem doporučené zásilky, pod kterým tato byla dána k poštovní přepravě, má soud za prokázané, že žalobce jím odstoupil od předmětné úvěrové smlouvy, upozornil žalovaného na to, že ke dni datum se celý úvěr stává splatným, vyzval jej k zaplacení celkové dlužné částky 5 897 Kč, která byla specifikována jednotlivými položkami, z nichž je tvořena. Z listin – poslední možnost mimosoudního vyrovnání ze dne datum a výzva k zaplacení dluhu na úvěrovém účtu číslo ze dne datum, vždy s vyznačeným číslem zásilky, pod kterým tato byla dána k poštovní přepravě, má soud za prokázané, že žalobce opakovaně žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nikterak nerozporoval, pak má soud za prokázané, že žalovaný ani poté žalobci ničeho neuhradil.

5. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně. Dne 1. 1. 2014 nabyl účinnosti zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. V souladu s jeho ustanovením § 3028 odst. 3 se vznik závazkového vztahu mezi účastníky a práva a povinnosti z něj vzniklé řídí právní úpravou účinnou do konce roku 2013. V dané věci tak jde o úpravu obsaženou v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a zákoně č. 40/1964 Sb., občanský zákoník.

6. Dle § 497 obchodního zákoníku smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Dle ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Dle § 504 obchodního zákoníku je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení požádán. Dle § 506 obchodního zákoníku je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy. Dle ustanovení § 273 odst. 1 obchodního zákoníku lze část obsahu smlouvy určit také odkazem na všeobecné obchodní podmínky vypracované odbornými nebo zájmovými organizacemi nebo odkazem na jiné obchodní podmínky, jež jsou stranám uzavírajícím smlouvu známé nebo k návrhu přiložené.

8. Po podřazení shora zjištěného skutkového stavu pod platná zákonná ustanovení má soud za nepochybně prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce, právnická osoba (kdy právní nástupnictví vyplývá z výpisu z obchodního rejstříku, dle kterého ke dni účinnosti přeshraniční fúze, tj. k datum, přešel veškerý majetek, dluhy a práva a povinnosti včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů právnická osoba na nástupnickou právnická osoba) a žalovaným byla nejpozději dne datum uzavřena v souladu s ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku a ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, smlouva o (revolvingovém) úvěru, jejíž nedílnou součástí byly ve smyslu § 273 odst. 1 obchodního zákoníku i úvěrové podmínky. Smlouva byla uzavřena v povinné písemné formě. Na základě této smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Žalovaný se zavázal žalobci úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, kdy ve smlouvě je jednoznačně formulována výše minimální měsíční splátky, součástí splátek byly i poplatky, úroky ve výši 1,89 % měsíčně a pojistné. Žalovaný byl přitom seznámen s přesnou výší pojistného i účelem, za kterým se pojištění sjednává. Ujednání o pojištění je obsaženo na přední straně úvěrové smlouvy v části C), v části B) je pak stanovena měsíční výše splátky pojistného. Ujednání o pojistném přitom obsahuje v souladu s ust. § 273 odst. 1 obchodního zákoníku odkaz na konkrétní pojistné podmínky i webové stránky, na kterých je možno se s nimi seznámit. Žalovaný potvrdil své seznámení se s těmito podmínkami, vyslovil s nimi souhlas. Žalovaný však svůj závazek ze smlouvy o úvěru neplnil, když neuhradil splátky za měsíce měsíc rok až měsíc rok. Žalovaný tedy v rozporu se smlouvou a ustanovením § 504 obchodního zákoníku nevrátil věřiteli poskytnuté finanční prostředky. V souladu se smlouvou o úvěru, konkrétně ujednáním v čl. III.-5, kdy tento článek je zcela zřejmě i textově označen –„ Doba trvání smlouvy o úvěru, výpověď, odstoupení“ a ustanovením § 506 obchodního zákoníku proto žalobce od smlouvy o úvěru odstoupil s tím, že žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky. K zesplatnění celého dluhu ze smlouvy o úvěru došlo ke dni datum, tedy ke konci měsíce následujícího poté, co právní předchůdce žalobce dal odstoupení doporučeným dopisem k poštovní přepravě. Žalovaný však dlužnou částku i přes další písemné výzvy neuhradil.

9. Žalobce jako právní nástupce právnická osoba se tak po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení částky 4 447,02 Kč připadající na dlužnou jistinou. Jelikož žalobce prokázal, že v úvěrové smlouvě bylo sjednáno, že žalovaný je povinen splácet úvěr včetně úrokového navýšení a pojistného, má žalobce vůči žalovanému nárok i na požadovaný úrok z úvěru v částce 544,78 Kč, když tento nárok se vedle smluvního ujednání opírá o ustanovení § 502 odst. 1 obchodního zákoníku a na zaplacení dlužného pojistného v částce 149,70 Kč. Žaloba přitom obsahovala zcela konkrétní postup vyčíslení jednotlivých dlužných částek na jistině, úroku i pojistném. Žalobci rovněž náleží právo na zaplacení nákladů za vymáhání dlužných částek po žalovaném, když tohoto prokazatelně opakovaně vyzýval k úhradě dlužné částky, s čímž mu nepochybně vznikly administrativní i hotové náklady, kdy částku 600 Kč, jak jí žalobce z tohoto titulu požaduje, lze mít za zcela přiměřenou těmto nákladům. Žalovaný je ode dne následujícího po zesplatnění úvěru v prodlení s úhradou dluhu a žalobci tak ve smyslu ustanovení § 369 odst. 1 obchodního zákoníku přísluší i právo domáhat se úroků z prodlení ve výši dané ustanovením § 1 nařízení vlády číslo 142/94 Sb. ve znění nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Žalobce se proto po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky na jistině, pojistném a nákladech vymáhání, a to ode dne následujícího po zániku smlouvy o úvěru.

10. Žalobce dále požadoval zaplacení smluvní pokuty v částce 155,50 Kč vyúčtované za prodlení žalovaného s úhradou splátek úvěru. Dle ustanovení § 544 odst. 1 občanského zákoníku sjednají-li si strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda. Žalobce při vyúčtování smluvní pokuty vycházel z ujednání obsaženého v čl. IV.-3 úvěrových podmínek, její výši však dovozoval ze znění zákona o spotřebitelském úvěru v nyní platném a účinném znění. Soud se však zabýval tím, zda mezi smluvními stranami došlo k platnému sjednání povinnosti hradit smluvní pokutu. Dospěl přitom k závěru, že tomu tak nebylo. Soud má přitom za to, že na ujednání o smluvní pokutě lze vztáhnout povinnost žalobce chovat se ve vztahu ke spotřebiteli poctivě. Toto chování by se mělo projevovat mimo jiné tím, že text smlouvy má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. Smluvní ujednání nesmějí být umístěna v oddílech, které vzbuzují dojem nepodstatného charakteru, což dopadá i na smluvní (obchodní či úvěrové) podmínky. Obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a menším písmem psané formě skryl žalobce ujednání, která jsou pro spotřebitele, tedy žalovaného, nevýhodná, a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou, například ujednání o smluvní pokutě. Pokud se tak přesto stane, nelze považovat počínání žalobce za poctivé, a tudíž mu nelze přiznat právní ochranu. V daném případě přitom smluvní podmínky neobsahují podpisy obou smluvních stran. Ujednání o smluvní pokutě, u něhož navíc zákon vyžaduje písemnou formu, představuje důležité ujednání, které má být použito při odpovědnosti žalovaného jakožto spotřebitele za porušení povinností ze smlouvy, a proto by mělo být obsaženo buď přímo v textu smlouvy, tedy v té jeho částí, pod kterou obě smluvní strany připojují svůj podpis, případně pokud je umístěno v připojených smluvních podmínkách, pak by uzavřená úvěrová smlouva měla na tyto podmínky v tomto směru alespoň odkazovat, jejich uspořádání, označení jednotlivých ujednání by pak mělo být přehledné, aby nebylo možno mít pochybnosti o tom, že žalovaný (spotřebitel) je skutečně s takovým ujednáním obeznámen, respektive při vynaložení běžné ostražitosti při sjednávání smluv být obeznámen mohl. V této souvislosti lze odkázat na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 11.11.2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11. V daném případě je ujednání o smluvní pokutě obsaženo v čl. IV. smluvních podmínek, jež nese souhrnné označení„ Závěrečná ustanovení“. Není tedy označen tak, aby bylo běžnému spotřebiteli zřejmé, že právě toto ujednání bude obsahovat povinnosti žalovaného pro případ, kdy dojde k prodlení se splátkami úvěru. Soud tedy uzavírá, že s ohledem na zařazení ujednání o smluvní pokutě do smluvních podmínek, které nejsou zvlášť podepsány a s ohledem na jeho zařazení pod označení závěrečná ujednání, které může vzbuzovat dojem ne příliš podstatných náležitostí smlouvy, soud považuje ujednání o smluvní pokutě za ujednání, které v rozporu s požadavkem dobré víry znamená pro spotřebitele (žalovaného) značnou nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran (§ 56 odst. 1 občanského zákoníku) a proto výkonu práva žalobce na smluvní pokutu nelze právní ochranu poskytnout. Jde o ujednání v rozporu s dobrými mravy, jež je dle ust. § 39 občanského zákoníku neplatné. Navíc pak žalobce požadoval zaplacení smluvní pokuty ve výši určené na zcela jiném základě, než tomu bylo v předložených úvěrových podmínkách.

11. S ohledem na výše uvedené soud ve výroku I. rozsudku vyhověl nároku žalobce na zaplacení částky 5 741,50 Kč tvořené dlužnou jistinou, úroky, pojistným a náklady vymáhání i nároku na zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny, pojistného a nákladů vymáhání ode dne následujícího po zesplatnění úvěru. Ve výroku II. rozsudku pak rozhodl o zamítnutí žaloby v části, kde se žalobce domáhal zaplacení částky 150,50 Kč s úrokem z prodlení představující nárok na zaplacení smluvní pokuty.

12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a žalobci, který byl ve věci neúspěšný jen v nepatrné části, byla přiznána plná náhrada nákladů řízení v celkové částce 600 Kč. Z toho částka 400 Kč představuje náhradu za zaplacený soudní poplatek a částka 200 Kč představuje paušální náhradu hotových výdajů žalobce ve smyslu § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb. v platném znění. Bylo vycházeno z toho, že žalobci vznikly hotové náklady v souvislosti s podáním žaloby k soudu a zasláním předžalobní upomínky, když za doplnění žaloby soud náhradu žalobci nepřiznal, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí samotné žaloby. Ve smyslu § 1 odst. 3 a § 2 odst. 1 citované vyhlášky byla žalobci přiznána paušální náhrada ve výši 2 x 100 Kč, když soud vyšel z nároku ve výši, jak jej žalobce sám uplatnil. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce. Jelikož proti rozsudku není odvolání přípustné, obsahuje pouze zkrácené odůvodnění.