42 C 124/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno. sídlem adresa, obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 6 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.484 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.484 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 2.516 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.114,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3.312,89 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6.000 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.000 Kč od datum do datum a z částky 2.516 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 238 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 6 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 114,93 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 312,89 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce – společnost právnická osoba uzavřel dne datum se žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Uvedená částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podepsání smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal poskytnuté prostředky ve výši 6 000 Kč vrátit a zaplatit nad rámec této částky úrok ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 2 400 Kč, za doplňkovou službu životní pojištění pak poplatek ve výši 174 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka připadla na den datum. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když při jejím hodnocení vycházel z informací od žalovaného, které zaznamenal do zákaznické karty, ověřil je předloženými doklady. Dále nashromážděné a ověřené údaje odeslal do informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalovaného splácet vyhodnotil kladně. V důsledku fúze sloučením se dne datum stala právním nástupcem společnosti právnická osoba (IČO) společnost právnická osoba, dnes pod názvem právnická osoba (IČO). Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky. Za celou dobu tak uhradil pouze částku 2 516 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek a poplatek za životní pojištění (žalobce zápočty v žalobě přesně specifikoval). Poslední splátku uhradil dne datum. Dlužná částka nebyla ve lhůtě splatnosti uhrazena, ode dne datum je tak dle sjednaných podmínek dále úročena úrokem ve výši 23,72 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena přípisem z téhož dne. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dlužné pohledávky 8 098 Kč, kdy šlo o dlužnou jistinu 6 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost v částce 145,32 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 1 820,68 Kč a dlužný poplatek za životní pojištění v částce 42 Kč. Dále s ohledem na prodlení žalovaného byl vyčíslen ke dni postoupení pohledávky úrok z prodlení v zákonné výši, kdy šlo o částku 1 114,93 Kč, vyčíslenou z dlužné jistiny za období od datum do datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po datu pro úhradu poslední splátky do postoupení pohledávky. Dále byl za období ode dne uplynutí lhůty k úhradě celé půjčky dne datum do postoupení pohledávky dne datum vyčíslen sjednaný úrok ve výši 23,72 % z dlužné jistiny na částku 3 312,89 Kč. Žalovaný následně žalobci ničeho neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku jeho právního zástupce. Žalobce se proto po něm domáhá úhrady dlužné částky na jistině, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, smluvního úroku z dlužné jistiny ode dne datum do zaplacení a úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne datum do zaplacení, když se rozhodl nepožadovat zůstatek dlužných poplatků dle smlouvy 2. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, skutková tvrzení nikterak nevyvrátil. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, žalobce a jeho právní zástupce se z nařízeného jednání omluvili, když souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti účastníků.

3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o půjčce spolu se Smluvními podmínkami smlouvy ze dne datum bylo prokázáno, že uvedeného dne zástupce právního předchůdce žalobce – společnosti právnická osoba, IČO a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Uvedenou smlouvou měl právní předchůdce žalobce žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, kdy žalovaný potvrdil převzetí této částky. Žalovaný se měl zavázat splatit spolu s poskytnutou částkou souhrnný poplatek ve výši 4 440 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 840 Kč, poplatkem za administrativní činnost v částce 1 200 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek v částce 2 400 Kč. Dále se měl zavázat hradit na životní pojištění poplatek v částce 174 Kč Celkem tak měl uhradit částku 10 614 Kč v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od uzavření smlouvy. Z karty zákazníka podepsané oběma smluvními stranami, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl osobní údaje o sobě, adresu výběru v obec, adresu trvalého pobytu, uvedl mobilní telefon, totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Dále uvedl náhradní kontaktní adresu rovněž v obec, s odlišným mobilním telefonem, aniž by bylo zřejmé, o jakou náhradní adresu jde a kdo se na ní zdržuje. V kartě je dále uvedeno, že žalovaný je svobodný, vzdělání nebylo uvedeno. K druhu bydlení pak je uvedeno to, že žije s rodiči, za poslední tři roky měl 2 bydliště. K zaměstnání žalovaného je vyplněno, že pracuje na částečný pracovní poměr u společnosti právnická osoba jako dělník, kdy jde o pracovní poměr na dobu určitou do datum. Je vyplněno, že žalovaný nemá jinou půjčku. K výši příjmu je uvedena částka 12 000 Kč jako čistá mzda, měsíční výdaje jsou uvedeny v částce 7 500 Kč, kdy 3 000 Kč má připadat na nájem a 4 500 Kč na výdaje domácnosti. Údaje v kartě měly být ověřeny z výplatních pásek, pracovní smlouvy a složenek. Takové listiny k důkazu předloženy nebyly. Z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem částku 2 516 Kč. Z úplných výpisů z obchodního rejstříku ohledně společnosti právnická osoba, IČO a společnosti právnická osoba, IČO (dříve právnická osoba) má soud za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO je nástupnickou společností prvně jmenované společnosti, která byla smluvní stranou výše popsané smlouvy o půjčce, když v důsledku fúze sloučením na ní přešlo jmění zanikající společnosti ke dni datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s přílohou ohledně postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce touto smlouvou postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným z předmětné smlouvy o půjčce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum spolu s poštovním podacím lístkem ze dne datum bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno, byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Z předžalobní upomínky ze dne datum spolu s poštovním podacím lístkem z datum je prokázáno, že žalobce písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

4. Důkazní břemeno o tom, že žalovaný uhradil žalobci větší částku, než žalobce tvrdil, případně že celou tvrzenou dlužnou částku již splatil, leželo na straně žalovaného. Žalovaný však v tomto směru nic netvrdil a neprokazoval. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce o provedených úhradách.

5. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechává zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

6. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

7. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o zápůjčce byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

11. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál, když v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a především břemeno důkazní. Soud má přitom za to, že z předložené karty zákazníka je zřejmé, že právní předchůdce žalobce při zkoumání poměrů žalovaného vyšel v podstatě pouze z informací, které mu tento o sobě poskytl, a které zástupce právního předchůdce žalobce poznamenal v zákaznické kartě. Ač žalobce tvrdil, že došlo k prověření údajů žalovaným uváděných, pak ze zákaznické karty je sice zřejmé, že mělo dojít k předložení pracovní smlouvy, výplatních pásek, blíže nespecifikovaných složenek k ověření příjmů a výdajů žalovaného, takové důkazy však žalobce k důkazu nepředložil. Pokud z citované judikatury zcela jednoznačně vyplývá, že je na poskytovateli úvěru, aby postupoval s odbornou péčí, kdy takovým postupem není spolehnutí se pouze na údaje poskytnuté spotřebitelem, pak žalobce nedostatečně tvrdil, že by takto v dané věci postupoval. Pokud uváděl, že údaje získané od žalovaného zadal do nějaké interní databáze, kdy byl vyhodnocen skóring žalovaného, pak k takovému postupu nepředložil žádný důkaz. Navíc vůbec netvrdil, co takovým postupem o poměrech žalovaného zjistil, co jej vedlo k závěru o možnosti poskytnout úvěr. Ničeho pak netvrdil k tomu, že by nahlížel do jakýchkoliv externích databází, což je při zkoumání schopnosti splácet zcela běžné, aby si ověřil tvrzení žalovaného o tom, že nemá jiné závazky, případně to, jakým způsobem jiné závazky hradí. Za situace, kdy spotřebitel sám vyplnil, že tvrzený, avšak v řízení nedoložený, pracovní poměr je uzavřen pouze na dobu určitou, která končí před konečným uhrazením úvěru, měl úvěrující postupovat při prověření poměrů žalovaného velmi pečlivě, zjistit si dostatečné informace zejména k jeho majetkovým poměrům a výdajům, které rovněž v tomto řízení nebyly jakkoliv doloženy, prověřit jeho tvrzení o neexistenci dalších závazků, neboť jedině takovým postupem bylo možné objektivně stanovit, zda bude žalovaný schopen po celou dobu splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách. Pokud žalobce netvrdil a neprokazoval, že soudem naznačeným způsobem při ověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy postupoval, pak nelze uzavřít, že by právní předchůdce žalobce v této věci postupoval s odbornou péčí, jak je zákonem o spotřebitelském úvěru vyžadováno. Je třeba poukázat i na to, že smlouva i zákaznická karta byla podepsána v jednom dni, zřejmě i v jeden okamžik, což rovněž nesvědčí pro to, že by právní předchůdce žalobce jakkoliv informace poskytnuté žalovaným prověřoval a následně pečlivě hodnotil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalovaného a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Je sice skutečností, že žalobce obecně ve své omluvě z jednání uvedl, že v případě, že nebudou tvrzení dostatečná, pak žádá o odročení jednání a o to, aby byl k jejich doplnění vyzván, nicméně, jak již bylo řečeno, uvedeného poučení se účastníku dostává toliko při soudním jednání a nelze je nahrazovat písemnou výzvou soudu. Pro úplnost lze dodat, že chybějící tvrzení nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

12. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách. Z tohoto důvodu je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 6 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, který je právním nástupcem původního věřitele (byla prokázána fúze původního věřitele, přechod pohledávky na jinou společnost a následné postoupení pohledávky touto společností na žalobce v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, kdy o postoupení pohledávky byl žalovaný písemně vyrozuměn a je tak dána aktivní legitimace žalobce k vedení tohoto sporu) jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud žalovaný již právnímu předchůdci žalobce dle žalobních tvrzení uhradil částku 2 516 Kč, pak je povinen zaplatit žalobci rozdíl v částce, o kterou se obohatil (6 000 Kč), když bylo prokázáno, že tuto částku v hotovosti přijal, a uhrazenou částkou (2 516 Kč), tedy částku 3 484 Kč. Žalobce žalovaného vyzval ke vrácení dlužné částky dopisem, kterým bylo oznamováno postoupení pohledávky, odeslaným na jeho adresu dne datum, kdy mu poskytl lhůtu k úhradě v rozsahu 10 dnů, teprve následně se tak mohl žalovaný dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, když není možné zohlednit splatnost zápůjčky danou dle neplatně uzavřené smlouvy. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě tedy dne datum. Následně běžela desetidenní lhůta poskytnutá k úhradě, která uplynula dne datum. Ode dne datum tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení od tohoto dne je pak dán v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce se tak s ohledem na uvedené po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení částky 3 484 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (když zákonný úrok z prodlení byl v daném období vyšší) z této částky ode dne datum. Ve výroku I. tohoto rozsudku proto soud v této části žalobě vyhověl.

13. Ve zbývající části soud ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul, neboť šlo o nároky z neplatné smlouvy nad rámec bezdůvodného obohacení žalovaného a dále o nárok na zaplacení úroku z prodlení ohledně přiznané částky za období předcházející výzvě k jeho vydání, kdy žalovaný ještě v prodlení se zaplacením rozsudkem přiznané částky nebyl.

14. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 58 % předmětu řízení a ohledně 42 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 16 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když žalobce obdobné návrhy podává opakovaně, skutková tvrzení obsažená v návrzích jsou obměňována pouze s ohledem na konkrétně tvrzené podmínky uzavřených smluv, v řízení jde o částku nepřesahující 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. b) bod 1 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 489 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 16 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 238 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). V souladu s § 157 odst. 4 o.s.ř. proto obsahuje zkrácené odůvodnění. Nesplní-li povinný dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.