42 C 135/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalovaného zastoupený JUDr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o určení dědice ze závěti,

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstavitelce paní [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], naposledy bytem [adresa žalobce a žalovaného], zemřelé dne [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 12 039,50 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26.7.2022 se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum]. K tomu uvedl, že zůstavitelka byla v době úmrtí vdaná, jejím manželem byl již zemřelý [obec] [celé jméno žalobce], jehož právním nástupcem je žalovaný, a dále zanechala dvě děti – účastníky řízení. Zůstavitelka zemřela se zanecháním pořízení pro případ smrti – závěti ze dne 25.5.2014. Šlo o alografní závěť s vlastnoručním podpisem zůstavitelky podepsanou za přítomnosti tří svědků. Svědek závěti [jméno] [příjmení] potvrdil pravost a autentičnost závěti zůstavitelky. Svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení] byla v době podpisu závěti manželkou žalobce a snachou zůstavitelky, v době úmrtí zůstavitelky s ní, ani se žalobcem, však již nebyla v žádném příbuzenském či obdobném vztahu. I tato svědkyně potvrdila před notářem, jakožto soudním komisařem, pravost a autentičnost předložené závěti. Svědek [jméno] [příjmení] ve věci před notářem nevypovídal, neboť po těžké nemoci zemřel. Žalobce se zůstavitelkou vycházel velice dobře. Za situace, kdy svědkyně [příjmení] byla soudním komisařem označena za nezpůsobilou, když v době podpisu závěti byla snachou zůstavitelky, nelze brát k tíži žalobce, že jeden ze svědků závěti zemřel, neboť v době podpisu závěti byl živý a plně svéprávný.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že žalobu neuznává. Vyjádřil přesvědčení, že závěť matky byla vyhotovena až po její smrti a neobsahuje její podpis, ale pouze napodobeninu. To dovozoval z toho, že pokud by nebyla žalobcem předložena tato neplatná závěť, pak by žalobce byl po matce dědicem ze zákona, ale s ohledem na ustanovení § 1481 občanského zákoníku je jako dědic nezpůsobilý. Poukázal na jiné řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 7 C 24/20158-165, ve kterém se žalobce domáhal určení, že je dědicem ze zákona po zemřelém otci, a to s odkazem na listinu – Odvolání závěti z 23.2.2016, opatřenou nepravým podpisem zůstavitele, což bylo prokázáno znaleckým posudkem. Znalkyně přitom uvedla, že žalobce jako srovnávací materiál předložil i další listiny, na kterých byl podpis zůstavitele zfalšován. I tehdy měla být podpisu listiny přítomna bývalá manželka žalobce, kdy toto tvrzení se ukázalo nepravdivým. I přes závěr soudu o zfalšování listiny žalovaný tehdy nepodal proti žalobci podnět k zahájení trestního řízení, což žalobci sdělil. Dále upozornil na to, že dědické řízení po matce, která otce předemřela, probíhalo více než 5 let, a za tu dobu nebyla žádná závěť předložena. V úvodu dědického řízení se měl žalobce vyjádřit, že se žádná závěť nenašla, nemá jí k dispozici. Měl za to, že žalobce se poučil z řízení ohledně dědictví po otci, kdy pro něj nemělo trestní následky a vyhotovil tuto novou závěť matky, kterou opatřil nepravým podpisem. Skutečnost, že jeden z tvrzených svědků závěti již zemřel jde plně k tíži žalobce, který mohl závěť předložit již při zahájení dědického řízení, tedy asi před šesti lety, kdy tehdy svědek žil a mohl se k ní vyjádřit. Navrhnul tak zamítnutí žaloby jako nedůvodné.

3. Účastníci setrvali na svých postojích do konce řízení.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, obstaranými soudem a připojeným spisem ve věci zdejšího soudu sp. zn. 7 C 24/2018, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z usnesení Okresního soudu Brno-venkov ze dne 6.6.2022, č.j. 21 D 311/2016-159 soud zjistil, že v řízení o pozůstalosti po paní [jméno] [příjmení], narozené [datum], zemřelé dne [datum], jehož účastníky jsou pozůstalí synové [jméno] a [jméno] [příjmení] – účastníci tohoto řízení, bylo žalobci uloženo, aby do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podal proti žalovanému u Okresního soudu Brno-venkov žalobu o určení, že je dědicem ze závěti po zůstavitelce. V odůvodnění tohoto usnesení se podává, že zůstavitelka byla v době úmrtí vdaná, zanechala dvě děti – účastníky tohoto řízení, kteří připadají v úvahu jako dědicové ze zákona I. dědické třídy. Pozůstalý manžel [příjmení] [celé jméno žalobce] se dožil smrti manželky, dne [datum] však zemřel, kdy jeho právním nástupcem je žalovaný. Zůstavitelka zemřela se zanecháním pořízení pro případ smrti – závětí ze dne 25.5.2014. V ní dědicem veškerého majetku určila svého syna – žalobce, který tuto závěť předložil. Žalovaný zpochybnil pravost závěti. Soudní komisař proto povolal svědky závěti, kdy [jméno] [příjmení] uvedl, že byl přítomen sepisu závěti, na konkrétní okolnosti si však s ohledem na dlouhou dobu nevzpomněl. Uvedl, že je a byl plně svéprávný, byl přítomen sepisu závěti a může potvrdit, že zůstavitelka je jedna a tatáž osoba, kdy zároveň s dalšími dvěma svědky byl přítomen projevu zůstavitelky, že jde o její projev vůle. Svědkyně [jméno] [jméno] [příjmení] uvedla, že byla u sepisu závěti, byli tam i další dva svědci a zůstavitelka, bližší okolnosti sepisu si úplně nepamatovala. Uvedla, že byla a je plně svéprávná, zůstavitelka byla v době podpisu závěti její tchýně, žalobce její manžel. Potvrdila autentičnost závěti. Svědek [jméno] [příjmení] se k výslechu před soudním komisařem nedostavil a následně zemřel. S ohledem na existenci sporu mezi dědici pak bylo vydáno uvedené usnesení, když dědické právo žalobce se s ohledem k okolnostem případu jevilo jako nejslabší. Bylo uvedeno, že ohledně zfalšování podpisu zůstavitelky na předložené závěti podal žalovaný podnět k Policii České republiky a s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.2.2022, sp. zn. 24 Cdo 2592/2021 pak to, že důkazní břemeno při zpochybnění pravosti a pravdivosti závěti sepsané ve formě soukromé listiny zůstavitelem, který zemřel po 1.1.2014, zatěžuje toho, kdo z takové listiny pro sebe vyvozuje příznivé následky, tedy závětí povolaného dědice. S ohledem na datum podání žaloby je zřejmé, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené tímto usnesením.

5. Žalobce k důkazu předložil i kopii závěti [jméno] [příjmení], narozené [datum] ze dne 25.5.2014, kdy originál má být založen v dědickém spise. Uvedená listina je psána na psacím stroji, obsahuje strojem vytištěné jméno zůstavitelky a nad ním rukou psaný podpis. Dále jsou na listině rukou psaná jména tří svědků spolu s uvedením rodných čísel a adres, kdy nad tímto je vždy rukou psaný podpis těchto svědků. Jde přitom o [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] [příjmení]. Listina je označena nadpisem„ Závěť“, jejím obsahem je pak vyjádření vůle zůstavitelky, že ustanovuje za dědice veškerého svého majetku, vlastnícího v den její smrti, svého syna pana [celé jméno žalobce]. Je uvedeno, že před svědky prohlašuje, že listina obsahuje její pravou poslední vůli, kterou vlastní rukou podepisuje. Ohledně svědků je pak obsažen text o tom, že dosvědčují, že výše podepsaná pořizovatelka poslední vůle před nimi uvedeného dne prohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli a následně jí s rozvahou, vážně a bez donucení vlastní rukou podepsala.

6. Ze spisu zdejšího soudu, sp. zn. 7 C 24/2018 soud zjistil, že v dané věci byla projednávána žaloba [celé jméno žalobce] proti [celé jméno žalovaného], kdy mělo být určeno, že žalobce je dědicem ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], otci účastníků. Skutečnost, že žalobce je dědicem ze zákona jím byla dovozována z listiny, kterou zůstavitel odvolal dříve pořízenou závěť, kdy šlo o listinu sepsanou jako alografní, zůstavitelem vlastnoručně podepsanou za přítomnosti dvou svědků. V dané věci byl vypracován znalecký posudek z oboru písmoznalectví – specializace ruční písmo č. 631 ze dne 1.11.2019 ohledně pravosti podpisu zůstavitele na předmětné listině, kdy znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] dospěla ke kategorickému závěru, že podpis zůstavitele není jeho pravým podpisem, jedná se o padělek. V návaznosti na provedené dokazování tak byla žaloba v dané věci rozsudkem ze dne 21.8.2020, č.j. 7 C 24/2018-165 zamítnuta. Rozsudek nabyl právní moci dne 20.2.2021.

7. Z přípisu Policie ČR, Městského ředitelství v Brně, 9. oddělení obecné kriminality ze dne 30.6.2022, č.j. KRPB-111600-65/TČ-2021-060279 bylo zjištěno, že policií bylo prováděno prověřování žalobce ve věci podezření ze spáchání zločinu podvodu ve stádiu pokusu, kterého se mohl dopustit mimo jiné tím, že dne 5.5.2021 v kanceláři notáře [anonymizováno] [příjmení] v úmyslu popřít dědické právo oprávněného dědice a obohatit se o majetek zůstavitelky [jméno] [příjmení], předložil originál alografní závěti datované dnem 25.5.2014, na které se dle oznamovatele [celé jméno žalovaného] nachází padělaný podpis [jméno] [příjmení]. Z přípisu Policie ČR ze dne 13.1.2023 pak bylo zjištěno, že v rámci uvedeného prověřování bylo vypracováno odborné vyjádření v oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, kdy znalec dospěl ke kategorickému zápornému závěru, že sporný podpis, který má znít na jméno [jméno] [příjmení] na závěti ze dne 25.5.2014 není pravým podpisem osoby [jméno] [příjmení], narozená dne [datum].

8. Z odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma vypracovaného Odborem kriminalistické techniky a expertiz, zkušební laboratoř č. 1584 akreditovaná ČIA ze dne 17.10.2022 pak bylo zjištěno, že jako sporný materiál byl zkoumán sporný podpis, který má znít na jméno [příjmení] [jméno], na listině Závěť ze dne 25.5.2014, byl obstarán porovnávací materiál v podobě podpisů [jméno] [příjmení] na listinách, jak jsou v tomto stanovisku specifikovány. Analýzou a následnou komparací sporného a porovnávacích podpisů po komplexním vyhodnocení nalezených znaků a jejich identifikační hodnoty byl závěr takový, že je objektivně možné stanovení záporného kategorického závěru, tedy že se v případě sporného podpisu nejedná o pravý podpis paní [jméno] [příjmení], ale o padělek se snahou o nápodobu vzoru podpisu paní [jméno] [příjmení]. Za určující byly znalci považovány rozdíly v technice psaní a rozdíly v kvalitativních atributech tahů. Stanovily, který z podpisů na srovnávacím materiálu mohl být předlohou padělku. Je doplněno, že kategorický záporný závěr je nejvyšší stupeň přesnosti používaný v případech, kdy má znalec na základě důkazu jistotu, že sporný podpis a srovnávací materiál psaly různé osoby.

9. Po poučení soudu o tom, že provedenými důkazy nemá soud za prokázané, že by předloženou závěť vlastnoručně podepsala zůstavitelka [jméno] [příjmení], žalobce neoznačil další důkaz k prokázání takového tvrzení.

10. Podle § 1491 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník pořízení pro případ smrti jsou závěť, dědická smlouva nebo dovětek.

11. Podle § 1534 občanského zákoníku závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

12. Podle § 1539 odst. 1 občanského zákoníku svědci se zúčastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli s to potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba. Svědek se podepíše na listinu obsahující závěť; k podpisu zpravidla připojí doložku poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž ho lze zjistit. Podle odst. 2 svědkem nemůže být osoba nesvéprávná, nebo osoba, která není znalá jazyka, nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

13. Podle § 1540 odst. 1 občanského zákoníku dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka. Podle odst. 2 k platnosti ustanovení závěti učiněného ve prospěch některé z osob uvedených v odstavci 1 se vyžaduje, aby je zůstavitel napsal vlastní rukou, nebo aby je potvrdili tři svědci.

14. Podle § 1672 občanského zákoníku, uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou.

15. Po právní stránce soud při zohlednění výše citovaných zákonných ustanovení soud věc hodnotil následovně. V dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] (matce účastníků) došlo ke sporu o dědické právo, kdy žalobce v tomto řízení předložil alografní závěť zůstavitelky ze dne 25.5.2014, kterou mu odkázala veškerý svůj majetek. Žalovaný zpochybňoval, že k sepsání této listiny došlo na ní uvedeného dne, zpochybňoval i pravost podpisu zůstavitelky na této listině. Žalobce tak byl soudem v dědickém řízení v souladu s ustanovením § 1672 občanského zákoníku vyzván, aby své právo ve stanovené lhůtě uplatnil žalobou. Žalobce pak v soudem stanovené lhůtě podal tuto žalobu, ve které se na základě předmětné závěti domáhal určení, že je dědicem ze závěti po zůstavitelce [jméno] [příjmení]. Soud přitom mohl žalobě vyhovět pouze za situace, kdy by se ukázalo, že zůstavitelka skutečně předloženou závětí projevila svou vůli odkázat žalobci pro případ své smrti veškerý svůj majetek. Žalobce v tomto směru tížilo břemeno důkazní. Z předložené závěti přitom bylo zjištěno, že jde o závěť alografní, tedy takovou, která nebyla sepsána vlastnoručně zůstavitelkou, v souladu s § 1534 občanského zákoníku je tak pro platnost takové závěti nutné, aby byla zůstavitelkou vlastnoručně podepsána, a aby dva svědci svými podpisy na závěti osvědčili, že zůstavitelka před nimi výslovně prohlásila, že listina obsahuje její poslední vůli. Bylo přitom prokázáno, že jako svědek je na listině uvedena i osoba blízká osobě zůstavitelky – její tehdejší snacha, kdy byla osobou blízkou i k dědici (šlo o jeho tehdejší manželku), v souladu s § 1540 ve spojení s § 1534 tak bylo nutné, aby byla závěť, která nebyla psána vlastní rukou zůstavitelky, podepsána dalšími dvěma svědky, odlišnými od odkazovníka a dědice, nikoliv osobami těmto osobám blízkými. Bylo přitom prokázáno, že na listině jsou jako svědci podepsány dvě další osoby. K platnosti alografní závěti je však zejména třeba, aby byla vlastnoručně podepsána zůstavitelkou. Listina nad strojem psaným jménem [jméno] [příjmení] obsahovala rukou psaný podpis„ [ulice]“. V řízení však nebylo prokázáno, že by tento podpis byl pravým podpisem zůstavitelky, když z k důkazu provedeného odborného stanoviska vypracovaného Policií ČR, Odborem kriminalistické techniky a expertiz, vyplynul kategorický závěr o tom, že předmětný podpis je padělkem, není pravým podpisem zůstavitelky [jméno] [příjmení]. Žalobce další důkaz k prokázání tvrzení o pravosti podpisu zůstavitelky i přes poučení soudu neoznačil. Žalobce tak neunesl důkazní břemeno k tomu, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] pořídila ohledně svého majetku pro případ své smrti závětí ze dne 25.5.2014 tak, že mu odkázala veškerý svůj majetek. Za situace, kdy nebylo prokázáno, že závěť byla podepsána zůstavitelkou, kdy byla vyloučena pravost jejího podpisu, již soud pro nadbytečnost neprováděl navržené výslechy osob, které měly být jako svědci pořízení závěti přítomni. S ohledem na uvedené v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce byl dědicem ze závěti po zůstavitelce [jméno] [příjmení], jak se toho podanou žalobou domáhal. Soudu tak nezbylo, než žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku zamítnout.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalovanému, který byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu všech účelně vynaložených nákladů, které je žalobce povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady přitom sestávají z nákladů na zastoupení advokátem určených dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady na právní zastoupení činí odměna advokáta celkem ve výši 8 750 Kč (tj. 3,5 právních úkonů á 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 písm. a) a § 7 advokátního tarifu, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 27.2.2023, kdy nebylo zahájeno řízení a dne 24.4.2023), dále byl přiznán 4 × režijní paušál á 300 Kč dle § 11 a § 13 advokátního tarifu celkem v částce 1 200 Kč a v souladu s § 137 o.s.ř. náhrada za DPH v částce 2 089,50 Kč Celkem tak úspěšnému žalovanému na náhradě nákladů řízení přísluší částka 12 039,50 Kč.