42 C 137/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr Andreou Borákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48.800 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 48.800 Kč s úrokem z prodlení ve výši REPO sazby dle ČNB navýšené o 7 % z této částky za každý rok prodlení od data [datum], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Zdejšímu soudu byla dne [datum] doručena žaloba označená jako„ Žaloba na zaplacení 56 342 Kč s příslušenstvím“. Žalobce v žalobě uvedl, že dne [datum] se žalovaným uzavřel smlouvu o nájmu dopravního prostředku č. [číslo], jejímž předmětem byl nájem [značka automobilu], [registrační značka], VIN: [anonymizováno], který byl ve vlastnictví žalobce. Nájemné bylo sjednáno v částce 3 000 Kč, bylo splatné do každého patnáctého dne v měsíci. Žalobce dne [datum] zaslal žalovanému okamžitou výpověď smlouvy s výzvou k navrácení automobilu. Žalovaný nebyl ochoten automobil vrátit ani po telefonických výzvách, proto se žalobce dne [datum] pro automobil dostavil s tím, že žalovanému bude dle smlouvy účtován poplatek za odvoz či odtažení vozidla ve výši 25 000 Kč, kdy celkové vyúčtování mělo být žalovanému zasláno elektronickou poštou. Při detailní kontrole v autoservisu byla žalobcem zjištěna výměna součástí motoru, hnacího potrubí, katalyzátoru, ramen vozidla s celkovou cenou opravy ve výši 27 800 Kč, která měla být„ přeposlána“ nájemci se splatností do [datum] společně s částkou za odvoz vozidla ve výši 25 000 Kč a vyúčtováním ujetých kilometrů za 506 km dle předávacích protokolů ve výši dle smlouvy 7 Kč za jeden ujetý kilometr, tedy v částce 3 542 Kč. Žalobce proto navrhnul, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 48 800 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne [datum] a nahradit mu náklady řízení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. K nařízenému jednání se žalobce ani žalovaný nedostavili, ač jim předvolání jednání bylo řádně doručeno. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Po skutkové stránce soud dokazováním provedeným u jednání zjistil následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil smlouvu o nájmu dopravního prostředku č. [číslo], ve které jsou jako smluvní strany uvedeni žalobce – [právnická osoba], zastoupený [jméno] [příjmení] jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce. Smlouva byla podepsána oběma smluvními stranami dne [datum]. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce soud zjistil, že k tomuto datu byla jednatelem žalobce [jméno] [příjmení], kdy dle v rejstříku uvedeného způsobu jednání zastupuje jednatel společnost samostatně. Žalobce netvrdil a neprokazoval ničeho k tomu, zda, případně na základě jaké skutečnosti mohl při uzavírání smlouvy o nájmu dopravního prostředku jednat za žalobce [příjmení] [příjmení], když z výpisu z obchodního rejstříku taková skutečnost nevyplývá. Předmětem smlouvy byla povinnost pronajímatele přenechat na dobu určitou od [datum] do [datum] nájemci užívání dopravního prostředku – [značka automobilu] variant 1,9 TDi automat, [registrační značka], datum výroby [datum], VIN: [anonymizováno] a nájemce se zavázal platit pronajímateli nájemné. Nájemce měl po dobu nájmu hradit náklady na provoz automobilu, jeho udržování ve stavu způsobilém řádného užívání, měl si nést veškeré náklady na provoz. Nájemce se měl stát při řádném splácení předmětu nájmu majitelem vozidla. Nájemce měl hradit nájemné ve výši 3 000 Kč měsíčně vždy k patnáctému dni v měsíci, počínaje dnem [datum]. V čl. III smlouvy je obsaženo ujednání o tom, že pokud nájemce nevrátí předmět nájmu poslední den nájmu dle této smlouvy, je pronajímatel oprávněn po nájemci požadovat částku 25 000 Kč za zajištění převzetí předmětu nájmu pronajímatelem. V případě nesplácení nájemného se nájemce zavázal uhradit pronajímateli za každý ujetý kilometr částku 7 Kč, kdy počáteční stav bude uveden v předávacím protokolu. V čl. IV. smlouvy je uvedeno, že nájemce není oprávněn provádět na předmětu nájmu změny bez předchozího písemného souhlasu pronajímatele, tím však nejsou dotčeny jeho povinnosti dle čl. I. smlouvy. Nájemce byl povinen udržovat předmět nájmu ve stavu, ve kterém jej převzal. Čl. VI. smlouvy obsahuje ujednání o odstoupení od smlouvy, kdy od smlouvy může odstoupit kterákoliv smluvní strana, pokud dojde k podstatnému porušení smluvních povinností druhou stranou. Účinky odstoupení nastanou dnem, kdy bude písemné odstoupení doručeno druhé straně, kdy přednostně se bude považovat za doručení odeslání elektronické pošty na adresu uvedenou v záhlaví smlouvy.

5. Z předávacího protokolu ze dne [datum] je zřejmé, že tohoto dne žalovaný převzal předmětný automobil specifikovaný ve smlouvě o nájmu, kdy byl upozorněn na kosmetické vady karoserie a na nutnost provedení servisní prohlídky celého automobilu. Na protokolu je vyznačen stav tachometru. Protokol je podepsán žalovaným, za žalobce pak [jméno] [příjmení]. Z předávacího protokolu ze dne [datum] je zřejmé, že tohoto dne došlo k odevzdání vozidla žalovaným žalobci, je na něm uveden stav tachometru. Není zřejmé, z jakého důvodu je vozidlo žalobci předáváno. Protokol je podepsán žalovaným, za žalobce pak [jméno] [příjmení].

6. Žalobce dále k důkazu předložil listinu – výpověď smlouvy o nájmu dopravního prostředku č. [číslo], která je datována [datum]. Obsahem této listiny je výpověď předmětné smlouvy o nájmu dopravního prostředku, která měla být uzavřena mezi účastníky, kdy z ní není patrno, jaký je konkrétní důvod této výpovědi, když je v ní jen zcela obecně uvedeno, že důvodem výpovědi je porušení čl. 1 a čl. 2 smlouvy o nájmu. Žalovaný je vyzýván k přistavení předmětu nájmu do 3 dnů na adresu provozovny pronajímatele. Listina není nikým podepsána, je na ní pouze vytištěno jméno [právnická osoba] s.r.o., jméno [jméno] [příjmení], dále jméno [příjmení] [příjmení], jednatel jako pronajímatel, u slova nájemce rovněž není uveden žádný podpis. Z listiny není zřejmé, zda, kdy, případně jakým způsob byla odeslána či doručena žalovanému.

7. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žalobě není možné vyhovět, když žalobce ve věci neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Žalobce je přitom povinen tvrdit veškeré skutečnosti, ze kterých dovozuje nárok uplatněný v žalobě, je povinen označovat důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Žalobce však tyto své povinnosti nesplnil, z nedostatečných skutkových tvrzení nelze mít nárok žalobce na zaplacení žalované částky za odůvodněný, nárok na zaplacení této částky nelze dovodit ani z předložených listinných důkazů. Pokud žalobce tvrdil, že se žalovaným uzavřel smlouvu o nájmu dopravního prostředku dle § 2321 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy na tento nájem dopadají i obecná ustanovení o smlouvě o nájmu dle § 2201 a násl. občanského zákoníku, pak soud má tuto skutečnost za prokázanou předloženou listinou (předmětnou smlouvou ze dne [datum]), ačkoliv není zcela zřejmé, na základě čeho za žalobce jednala při uzavření smlouvy osoba zde uvedená, když nešlo o statutárního zástupce žalobce. Ze skutečnosti, že sám žalobce považuje smlouvu za uzavřenou, je totiž zřejmé, že tato osoba byla ze své pozice u žalobce případně na základě jiné skutečnosti za žalobce oprávněna při uzavření smlouvy jednat. Žalovaný neplatnost smlouvy z tohoto důvodu nenamítal, na smlouvu je tak dle názoru soudu potřeba nahlížet jako na platnou, když soud má na vědomí i ustanovení § 574 občanského zákoníku, dle kterého je na právní jednání třeba hledět spíše jako na platné než jako na neplatné. Soud tak má za prokázané, že účastníci dne [datum] uzavřeli tuto smlouvu, kterou žalobce žalovanému pronajal výše specifikovaný osobní automobil, na dobu určitou a žalovaný se zavázal hradit žalobci ve smlouvě sjednané měsíční nájemné. Žalobce v žalobě tvrdil, že dne [datum] zaslal žalovanému okamžitou výpověď s výzvou ke vrácení automobilu. Ze smlouvy přitom nevyplývá, že by si účastníci možnost výpovědi smlouvy sjednali. V čl. VI smlouvy byla sjednána možnost odstoupení od smlouvy z důvodu podstatného porušení smlouvy, kdy účinky odstoupení nastávají dnem doručení písemného odstoupení druhé straně. Možnost výpovědi nájmu bez výpovědní doby je pak upravena v § 2232 občanského zákoníku, kdy podmínkou takové výpovědi je porušení povinností smluvní stranou zvlášť závažným způsobem, kdy tím působí značnou újmu druhé straně. Žalobce však v žalobě netvrdil ničeho k tomu, jakým způsobem případně žalovaný porušil své povinnosti ze smlouvy, ani to, z jakého důvodu je možné takové porušení považovat za podstatné či zvlášť závažné porušení smluvních povinností, které by odůvodňovalo odstoupení od smlouvy dle smluvního ujednání, případně dání výpovědi bez výpovědní doby dle citovaného ustanovení zákona. Žalobce navíc netvrdil a neprokazoval, jakým způsobem byla předložená výpověď (z níž samotné rovněž konkrétní porušení smluvních povinností žalovaným nevyplývá) doručena žalovanému, zda došlo k jejímu odeslání na emailovou adresu, jak to bylo ve smlouvě sjednáno, či zda byla odeslána a doručena žalovanému jiným způsobem. Není tak prokázáno, že zde byl dán důvod pro podání výpovědi žalovanému bez výpovědní lhůty či pro okamžité odstoupení od smlouvy, ani to, že doručením výpovědi mohly případně nastat účinky žalobcem tvrzené výpovědi ve vztahu k žalovanému. Pokud žalobce tvrdí, že mu vůči žalovanému vznikl nárok na zaplacení částky 25 000 Kč za odtah vozidla, pak za situace, kdy nebylo prokázáno, že zde byl dán důvod k okamžitému ukončení smluvního vztahu, ani to, že došlo k doručení výpovědi žalovanému, takový nárok žalobci vzniknout nemohl, když dle čl. III předmětné smlouvy je jeho placení vázáno na nevrácení vozidla poslední den nájmu, případně dle čl. II smlouvy na nehrazení nájemného a nutnost„ zabavení“ automobilu. Skutečnosti o ukončení nájmu k určitému dni či k nehrazení nájemného však žalobcem nebyly tvrzeny, ani prokazovány. Z předloženého předávacího protokolu ze dne [datum] navíc nevyplývá, že by žalovaný žalobci předmět nájmu neodevzdal na výzvu dobrovolně a včas. Skutečnost, že došlo k odtažení či odvozu vozidla žalobcem, tak v řízení prokázána rovněž nebyla.

8. Žalobce v žalobě dále uvádí skutečnosti k tomu, že po převzetí vozidla zjistil provedení výměny součástí motoru, hnacího potrubí, katalyzátoru a ramen vozidla s celkovou cenou opravy 27 800 Kč, když z takového tvrzení není vůbec zřejmé, zda žalovaný měl na vozidle učinit nějaké opravy, které bylo třeba odstranit, či že způsobil škody, které následně byly odstraněny, nevyplývají z něj skutečnosti svědčící o tom, že cena opravy či škody činila právě takovou částku. Žalobce tak dostatečně netvrdil, ani neprokazoval, že by mu vůči žalovanému vznikl nárok na zaplacení uvedené částky a z jakého konkrétního důvodu. Žalobce dále tvrdil, že vyúčtoval žalovanému ujeté kilometry v částce 3 524 Kč dle smlouvy, tedy 7 Kč za jeden ujetý kilometr. Dle ujednání ve smlouvě (čl. II) je přitom zřejmé, že částku za ujeté kilometry je žalovaný žalobci povinen hradit v případě nesplácení nájemného. Skutečnost, že by žalovaný nesplácel nájemné, které nájemné neuhradil, však žalobce netvrdil, ani neprokazoval. Nárok žalobce na zaplacení uvedené částky, tak ze skutkových tvrzení nevyplývá. Žalobce konečně tvrdil, že částky 25 000 Kč, 27 800 Kč a 3 542 Kč žalovanému vyúčtoval vyúčtováním se splatností [datum]. Žádný důkaz o tom, že žalovanému skutečně tyto částky vyúčtoval, že by takové vyúčtování žalobci doručil, však žalobce neoznačil a nepředložil. V řízení tak tato skutečnost nebyla prokázána. Pokud navíc součet částek, které měl žalobce vyúčtovat, činí částku 56 342 Kč, kdy žalobce v žalobním petitu požaduje po žalovaném úhradu částky 48 800 Kč, pak není vůbec zřejmé, které z částek, jež měl žalovanému vyúčtovat, požaduje vlastně od žalovaného uhradit, není zřejmé, zda ze strany žalovaného bylo případně žalobci již něčeho hrazeno, kdy se tak případně stalo, na jaký z tvrzených nároků byla taková platba případně započtena. Soud tedy uzavírá, že žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně toho, že má ve vztahu k žalovanému nárok na zaplacení žalované částky a z tohoto důvodu soud žalobu ve výroku I. rozsudku v celém rozsahu zamítnul.

9. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil, nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení a neoznačení důkazů k tvrzeným skutečnostem poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by to způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

10. Ve výroku II. soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a contrario tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když v řízení zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.