42 C 137/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D., advokátem sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 21 161,06 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 860 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 860 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a částku 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 600 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 3 140 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 4 296,69 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 12 697,53 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 3 140 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 15 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, a pokud se domáhal zaplacení částky 5 561,06 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 1 959,06 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 5 786,29 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 161,06 Kč od 7. 12. 2019 do 20. 1. 2020 a z částky 5 561,06 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem ve výši 23,66 % ročně z částky 6 161,06 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30.9.2022, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 15 000 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 4 296,69 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 12 697,53 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 15 000 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a dále zaplacení částky 6 161,06 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce 1 959,06 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 786,29 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 161,06 Kč od 7.12.2019 do zaplacení a úroku ve výši 23,66 % ročně z částky 6 161,06 Kč od 7.12.2019 do zaplacení Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce – společnost právnická osoba uzavřel dne 17.4.2015 se žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Uvedená částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podepsání smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal poskytnuté prostředky ve výši 15 000 Kč vrátit a zaplatit nad rámec této částky úrok ve výši 2 100 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 6 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka připadla na den 27.5.2016. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když při jejím hodnocení vycházel z informací od žalovaného, které zaznamenal do zákaznické karty, ověřil je předloženými doklady. Dále nashromážděné a ověřené údaje odeslal do informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalovaného splácet vyhodnotil kladně. V důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala právním nástupcem společnosti právnická osoba (IČO) společnost právnická osoba, dnes pod názvem právnická osoba (IČO). Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Za celou dobu tak uhradil pouze částku 3 140 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek (žalobce zápočty v žalobě přesně specifikoval). Poslední splátku uhradil dne 14.2.2019. Dlužná částka nebyla ve lhůtě splatnosti uhrazena, ode dne 28.5.2016 je tak dle sjednaných podmínek dále úročena úrokem ve výši 23,66 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena přípisem z téhož dne. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dlužné pohledávky 22 960 Kč, kdy šlo o dlužnou jistinu 15 000 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost v částce 2 684,15 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 5 275,85 Kč. Dále s ohledem na prodlení žalovaného byl vyčíslen ke dni postoupení pohledávky úrok z prodlení v zákonné výši, kdy šlo o částku 4 296,69 Kč, vyčíslenou z dlužné jistiny za období od 4.6.2016 do 6.12.2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po datu pro úhradu poslední splátky do postoupení pohledávky. Dále byl za období ode dne uplynutí lhůty k úhradě celé půjčky dne 27.5.2016 do postoupení pohledávky dne 6.12.2019 vyčíslen sjednaný úrok ve výši 23,66 % z dlužné jistiny na částku 12 697,53 Kč. Žalovaný následně žalobci ničeho neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku jeho právního zástupce. Žalobce se proto po něm domáhá úhrady dlužné částky na jistině, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, smluvního úroku z dlužné jistiny ode dne 7.12.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne 7.12.2019 do zaplacení, když se rozhodl nepožadovat zůstatek dlužných poplatků dle smlouvy.

2. Žalobce dále tvrdil, že jeho právní předchůdce – společnost právnická osoba uzavřel dne 27.11.2014 se žalovaným smlouvu o půjčce číslo na základě které uvedená společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Uvedená částka byla žalovanému vyplacena v hotovosti při podepsání smlouvy, což žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný se uvedenou smlouvou zavázal poskytnuté prostředky ve výši 10 000 Kč vrátit a zaplatit nad rámec této částky úrok ve výši 1 400 Kč s úrokovou sazbou 23,66 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek částku 4 000 Kč, to vše v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, přičemž poslední splátka připadla na den 7.1.2016. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když při jejím hodnocení vycházel z informací od žalovaného, které zaznamenal do zákaznické karty, ověřil je předloženými doklady. Dále nashromážděné a ověřené údaje odeslal do informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalovaného splácet vyhodnotil kladně. V důsledku fúze sloučením se dne 30.9.2016 stala právním nástupcem společnosti právnická osoba (IČO) společnost právnická osoba, dnes pod názvem právnická osoba (IČO). Žalovaný splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Za celou dobu tak uhradil pouze částku 9 400 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok, poplatek za administrativní činnost, poplatek za hotovostní inkaso splátek (žalobce zápočty v žalobě přesně specifikoval). Poslední splátku uhradil dne 14.2.2019. Dlužná částka nebyla ve lhůtě splatnosti uhrazena, ode dne 8.1.2016 je tak dle sjednaných podmínek dále úročena úrokem ve výši 23,66 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému písemně oznámena přípisem z téhož dne. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dlužné pohledávky 8 000 Kč, kdy šlo o dlužnou jistinu 6 161,06 Kč a dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 1 838,94 Kč. Dále s ohledem na prodlení žalovaného byl vyčíslen ke dni postoupení pohledávky úrok z prodlení v zákonné výši, kdy šlo o částku 1 959,06 Kč, vyčíslenou z dlužné jistiny za období od 15.1.2016 do 6.12.2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po datu pro úhradu poslední splátky do postoupení pohledávky. Dále byl za období ode dne uplynutí lhůty k úhradě celé půjčky dne 7.1.2016 do postoupení pohledávky dne 6.12.2019 vyčíslen sjednaný úrok ve výši 23,66 % z dlužné jistiny na částku 5 786,29 Kč. Žalovaný následně žalobci ničeho neuhradil, a to ani přes písemnou upomínku jeho právního zástupce. Žalobce se proto po něm domáhá úhrady dlužné částky na jistině, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, smluvního úroku z dlužné jistiny ode dne 7.12.2019 do zaplacení a úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne 7.12.2019 do zaplacení, když se rozhodl nepožadovat zůstatek dlužných poplatků dle smlouvy.

3. K výzvě soudu žalobce podáním ze dne 23.5.2023 žalobní tvrzení ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného doplnil tak, že žalovaný uvedl informace o svých rodinných, majetkových a pracovních poměrech v Kartě zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 17.4.2015 a ze dne 27.11.2014, svá tvrzení doložil výplatními páskami a pracovní smlouvou, v druhém případě i výpisem z účtu. Prvně tak byl ověřen příjem žalovaného v částce 16 800 Kč a následně v částce 19 800 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, tak tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného, když prvně uvedl náklady na bydlení v částce 1 500 Kč a následně v částce 2 000 Kč, dále šlo vždy o další osobní výdaje v částce 3 700 Kč, spoření v částce 200 Kč, splátky jiných úvěrů ve výši 1 920 Kč, respektive 2 160 kč a další výdaje v částce 500 Kč. Byl tak zjištěn použitelný příjem žalovaného v částce 9 480 Kč, respektive 11 940 Kč. Bylo rovněž zohledněno, že žalovaný neměl žádnou vyživovací povinnost, nebylo proti němu vedeno insolvenční nebo exekuční řízení. Právní předchůdce žalobce tak dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnuté zápůjčky splácet. Ke smlouvě číslo doplnil, že žalovaný se dostal do prodlení již dne 24.4.2015, kdy neuhradil řádně první splátku. U smlouvy číslo se pak dostal do prodlení stejného dne, když řádně uhradil pouze 1. – 3. splátku.

4. Žalovaný se k žalobě písemně nevyjádřil, skutková tvrzení nikterak nevyvrátil. K jednání nařízenému na den 2.8.2023 se žalovaný, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.

5. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o půjčce spolu se Smluvními podmínkami smlouvy ze dne 27.11.2014 bylo prokázáno, že uvedeného dne zástupce právního předchůdce žalobce – společnosti právnická osoba, IČO a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Uvedenou smlouvou měl právní předchůdce žalobce žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, kdy žalovaný potvrdil převzetí této částky. Žalovaný se měl zavázat splatit spolu s poskytnutou částkou souhrnný poplatek ve výši 7 400 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 1 400 Kč, poplatkem za administrativní činnost v částce 2 000 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek v částce 4 000 Kč Celkem tak měl uhradit částku 17 400 Kč v 58 týdenních splátkách po 300 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od uzavření smlouvy. Z karty zákazníka podepsané oběma smluvními stranami dne 27.11.2014, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl osobní údaje o sobě, adresu výběru v obec, adresu trvalého pobytu, uvedl mobilní telefon, totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Dále uvedl náhradní kontaktní adresu rovněž v obec, s odlišným mobilním telefonem, aniž by bylo zřejmé, o jakou náhradní adresu jde a kdo se na ní zdržuje. Dále bylo uvedeno, že žije s rodiči, je bývalým či stávajícím zákazníkem úvěrujícího, nemá v současné době u jiné společnosti spotřebitelský úvěr, má však aktivní půjčku u úvěrujícího, není majitelem vozu. K zaměstnání žalovaného je vyplněno, že pracuje na hlavní pracovní poměr u jméno příjmení jako dělník, kdy není zřejmé, na jakou dobu byl pracovní poměr sjednán. K výši příjmu je uvedena částka 16 800 Kč jako mzda, není zřejmé, zda šlo o čistou mzdu. Měsíční výdaje jsou uvedeny v částce 7 320 Kč, kdy 1 500 Kč má připadat na nájem, 3 500 Kč na výdaje domácnosti, 200 Kč na spoření či pojištění, 1 920 Kč na jiné splátky půjček, 200 Kč na telefon. Údaje v kartě měly být ověřeny z výplatních pásek a pracovní smlouvy. Takové listiny k důkazu předloženy nebyly. Z tabulky splácení a tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že právnímu předchůdci žalobce uhradil na poskytnutou částku 10 000 Kč celkem částku 9 400 Kč. Je přitom zřejmé, že řádně byly uhrazeny pouze první tři splátky, a to jednou platbou při podpisu smlouvy, následně již žalovaný nehradil ve sjednaných termínech, případně hradil nižší částky, poslední splátka byla uhrazena dne 14.2.2019.

6. Smlouvou o půjčce spolu se Smluvními podmínkami smlouvy ze dne 17.4.2015 bylo prokázáno, že uvedeného dne zástupce právního předchůdce žalobce – společnosti právnická osoba, IČO a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Uvedenou smlouvou měl právní předchůdce žalobce žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, kdy žalovaný potvrdil převzetí této částky. Žalovaný se měl zavázat splatit spolu s poskytnutou částkou souhrnný poplatek ve výši 11 100 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 2 100 Kč, poplatkem za administrativní činnost v částce 3 000 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek v částce 6 000 Kč Celkem tak měl uhradit částku 26 100 Kč v 58 týdenních splátkách po 450 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od uzavření smlouvy. Z karty zákazníka podepsané oběma smluvními stranami dne 17.4.2015, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl osobní údaje o sobě, adresu výběru v obec, adresu trvalého pobytu, uvedl mobilní telefon, totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Dále uvedl náhradní kontaktní adresu rovněž v obec, s odlišným mobilním telefonem, aniž by bylo zřejmé, o jakou náhradní adresu jde a kdo se na ní zdržuje. Dále bylo uvedeno, že žije s rodiči, je bývalým či stávajícím zákazníkem úvěrujícího, nemá v současné době u jiné společnosti spotřebitelský úvěr, má však aktivní půjčku u úvěrujícího, není majitelem vozu. K zaměstnání žalovaného je vyplněno, že pracuje na hlavní pracovní poměr u jméno příjmení jako dělník, kdy není zřejmé, na jakou dobu byl pracovní poměr sjednán. K výši příjmu je uvedena částka 19 800 Kč jako mzda, není zřejmé, zda šlo o čistou mzdu. Měsíční výdaje jsou uvedeny v částce 7 860 Kč, kdy 2 000 Kč má připadat na nájem, 3 500 Kč na výdaje domácnosti, 2 160 Kč na jiné splátky půjček, 200 Kč na telefon. Údaje v kartě měly být ověřeny z výplatních pásek, výpisu z účtu a pracovní smlouvy. Takové listiny k důkazu předloženy nebyly. Z tabulky splácení a tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že právnímu předchůdci žalobce uhradil na poskytnutou částku 15 000 Kč celkem částku 3 140 Kč. Je přitom zřejmé, že žalovaný se dostal do prodlení již s první splátkou, když měl-li hradit od 24.4.2015, tak první platba byla učiněna až 6.9.2015. Následně pak žalovaný nehradil splátky ve sjednaných termínech, ani ve sjednané výši, poslední splátka byla uhrazena dne 14.2.2019.

7. Z úplných výpisů z obchodního rejstříku ohledně společnosti právnická osoba, IČO a společnosti právnická osoba, IČO (dříve právnická osoba) má soud za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO je nástupnickou společností prvně jmenované společnosti, která byla smluvní stranou výše popsané smlouvy o půjčce, když v důsledku fúze sloučením na ní přešlo jmění zanikající společnosti ke dni 30.9.2016. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6.12.2019 spolu s přílohou ohledně postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce touto smlouvou postoupil na žalobce pohledávky za žalovaným z předmětných smluv o půjčkách. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.12.2019 spolu s poštovním podacím lístkem ze dne 7.1.2020 bylo zjištěno, že žalovanému bylo postoupení pohledávek oznámeno, byl vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů. Je zřejmé, že je mu oznamováno postoupení pohledávky ještě z další smlouvy o půjčce. Z předžalobní upomínky ze dne 22.7.2022 spolu s poštovním podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že žalobce písemně před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek.

8. Důkazní břemeno o tom, že žalovaný uhradil žalobci větší částku, než žalobce tvrdil, případně že celou tvrzenou dlužnou částku již splatil, leželo na straně žalovaného. Žalovaný však v tomto směru nic netvrdil a neprokazoval. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce o provedených úhradách.

9. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechává zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít dvě smlouvy o zápůjčce, které byly ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Je přitom zřejmé, že druhá smlouva byla uzavírána v době, kdy částka poskytnutá žalovanému dle první smlouvy nebyla dosud splacena, žalovaný nehradil řádně a včas. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouvy o zápůjčce byly platně uzavřeny, tedy zda žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalovaného, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru při uzavírání ani jedné ze smluv nedostál, když v tomto směru neunesl břemeno důkazní. V obou případech žalobce k důkazu o odborném postupu při ověřování úvěruschopnosti žalovaného předložil kartu zákazníka, do níž byly zaznamenány údaje o poměrech žalovaného, které byly zjištěny a ověřeny zejména z jeho tvrzení, ohledně příjmů pak měl mít právní předchůdce žalobce k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky (za blíže neuvedené období), případně výpis z bankovního účtu žalovaného. Takové listiny však předloženy nebyly. Z předložených karet zákazníka není vůbec zřejmé, zda zjištěný a zaznamenaný příjem byl čistým příjmem žalovaného, či zda docházelo k nějakých srážkám. V kartě zákazníka (žádné z nich) není uvedeno, zda zjištěný pracovní poměr, který měl být ověřen z pracovní smlouvy je pracovním poměrem uzavíraným na určitou dobu či na dobu neurčitou. Není tak objasněno, zda měl právní předchůdce žalobce ohledně zjištěného příjmu žalovaného jistotu v tom, že tento příjem bude mít žalovaný po celou dobu, po kterou měl splácet poskytnuté zápůjčky. Lze tak shrnout, že z předložených důkazů není prokázáno, že právní předchůdce žalobce s náležitou péčí prověřil příjmy žalovaného. Pokud jde o výdaje žalovaného, tak z obou karet zákazníka i z tvrzení žalobce je zřejmé, že výše v kartách zaznamenaných výdajů žalovaného nebyla jeho právním předchůdcem jakkoliv ověřována, když se spolehnul pouze na jeho tvrzení. Takový postup tak nelze označit za postup s odbornou péčí, když je třeba zohlednit i to, že některé z položek výdajů byly v kartách zákazníka uvedeny v naprosto neadekvátní výši – výdaje na bydlení a další osobní výdaje. Z obou karet zákazníka bylo navíc zřejmé, že žalovaný při uzavírání obou tvrzených smluv měl již s právním předchůdcem sjednanou jinou či jiné smlouvy o zápůjčce, kdy minimálně při uzavírání druhé z tvrzených smluv měl i povědomí o tom, že žalovaný předchozí zápůjčku nesplácí řádně a včas. I za této situace nepřistoupil právní předchůdce žalovaného k řádnému ověření výdajů žalovaného, a to minimálně výdajů na bydlení, neprověřil případné další závazky žalovaného nahlédnutím do nebankovních registrů, jak je to u poskytovatelů úvěrů zcela běžné a i přes nutně existující pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr k jeho poskytnutí ještě téhož dne přistoupil. Pokud je ohledně bydlení v kartách zákazníka vyznačeno, že žalovaný bydlel s rodiči, čímž by mohly být odůvodněny jeho nižší výdaje na bydlení, pak bylo na místě zjišťovat, o jaké bydlení šlo, jaké byly náklady na takové bydlení a zejména jaké byly poměry rodičů žalovaného (celé domácnosti), a zda tedy byly schopni tyto náklady bez většího přispění žalovaného hradit. Skutečnost, že na první ze smluv již žalovaný uhradil poměrně vysokou částku nemůže sama o sobě odůvodnit závěr, že byl schopen tuto splácet, když bylo prokázáno, že ji nehradil řádně a včas. Samotná výše úhrady pak může být odůvodněna i tím, že prostředky získané z dalších zápůjček sloužily právě na úhradu již existujících závazků žalovaného.

16. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách, a to u obou tvrzených smluv o zápůjčce. Z tohoto důvodu jsou žalobcem tvrzené spotřebitelské smlouvy, které odporují ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatné, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 27.11.2014 poskytl žalovanému částku 10 000 Kč a dle smlouvy ze dne 7.4.2015 částku 15 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci, který je právním nástupcem původního věřitele (byla prokázána fúze původního věřitele, přechod pohledávek na jinou společnost a následné postoupení pohledávek touto společností na žalobce v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, kdy o postoupení pohledávek byl žalovaný písemně vyrozuměn a je tak dána aktivní legitimace žalobce k vedení tohoto sporu) jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud žalovaný již právnímu předchůdci žalobce dle žalobních tvrzení uhradil v prvním případě částku 9 400 Kč, pak je povinen zaplatit žalobci rozdíl v částce, o kterou se obohatil (10 000 Kč), když bylo prokázáno, že tuto částku v hotovosti přijal, a uhrazenou částkou (9 400 Kč), tedy částku 600 Kč. Pokud dále žalovaný již právnímu předchůdci žalobce dle žalobních tvrzení uhradil ve druhém případě částku 3 140 Kč, pak je povinen zaplatit žalobci rozdíl v částce, o kterou se obohatil (15 000 Kč), když bylo prokázáno, že tuto částku v hotovosti přijal, a uhrazenou částkou (3 140Kč), tedy částku 11 860 Kč. Žalobce žalovaného vyzval ke vrácení dlužných částek dopisem, kterým bylo oznamováno postoupení pohledávek, odeslaným na jeho adresu dne 7.1.2020, kdy mu poskytl lhůtu k úhradě v rozsahu 10 dnů, teprve následně se tak mohl žalovaný dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, když není možné zohlednit splatnost zápůjček danou dle neplatně uzavřených smluv. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě tedy dne 10.1.2020. Následně běžela desetidenní lhůta poskytnutá k úhradě, která uplynula dne 20.1.2020. Ode dne 21.1.2020 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení od tohoto dne je pak dán v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce se tak s ohledem na uvedené po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení částky 11 860 Kč a částky 600 Kč, vždy spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně (když zákonný úrok z prodlení byl v daném období vyšší) ode dne 21.1.2020. Ve výroku I. tohoto rozsudku proto soud v této části žalobě vyhověl.

17. Ve zbývající části soud ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul, neboť šlo o nároky z neplatných smluv nad rámec bezdůvodného obohacení žalovaného a dále o nároky na zaplacení úroku z prodlení ohledně přiznaných částek za období předcházející výzvě k jeho vydání, kdy žalovaný ještě v prodlení se zaplacením rozsudkem přiznaných částek nebyl.

18. Ve výroku III. pak soud postupoval v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci většinově úspěšnému žalovanému (při zohlednění částek požadovaných k zaplacení na jistinách, na kapitalizovaných úrocích a úrocích z prodlení) v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné ve lhůtě do 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.