42 C 138/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci sídlem adresa , obec proti žalované: celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 9 440 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5.349 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 5.349 Kč za dobu od 6.2.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 4.091 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 4.091Kč za dobu od 6.2.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 9.440 Kč za dobu od 18.1.2019 do 5.2.2021 a úroku z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 5.349 Kč za dobu od 6.2.2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 208,46 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9 440 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši ode dne [datum] do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] nabyl od společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovanou. K ní žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí dne [datum] poskytl úvěr v částce 8 000 Kč, který měl být splacen do [datum]. Součástí částky, kterou měla žalovaná úvěrujícímu vrátit, byl i poplatek v částce 1 440 Kč. Dále uvedl, že původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se žalovaná nejprve zadáním osobních údajů zaregistrovala, tím zahájila kroky ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasila znění úvěrové smlouvy, což podmiňovalo pokračování v registraci. Následně žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o úvěr a po prověření její schopnosti úvěr splácet jí byl zaslán návrh smlouvy. Podle ujednání ve smlouvě se žalovaná za vytvoření uživatelského účtu zavázala uhradit odměnu ve výši 1 Kč, kterou uhradila na účet původního věřitele s poznámkou„ souhlasím s RSÚ“. Žalovaná zaplacením uvedené odměny návrh smlouvy akceptovala a původní věřitel jí vyplatil úvěr na bankovní účet specifikovaný v žalobě. Platba byla identifikována dohodnutým variabilním symbolem. Žalovaná úvěr spolu se sjednaným poplatkem v dohodnuté lhůtě nevrátila, neučinila tak ani po zaslání upomínky. Před uzavřením smlouvy měl původní věřitel provést lustraci žalované v dostupných databázích, kdy nedošlo k pochybám o její platební schopnosti. Žalobce se tak domáhá zaplacení částky odpovídající poskytnutému úvěru a sjednanému poplatku, s ohledem na prodlení žalované i zaplacení úroků z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pokud by soud neuznal nárok žalobce z titulu uzavřené smlouvy, domáhá se vydání žalované částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, a které k návrhu žalobce vyžádal soud, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil listinu –rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] na které je jako úvěrující uvedena společnost [právnická osoba], jako klient žalovaná, je identifikována adresou trvalého a faktického bydliště, číslem občanského průkazu, elektronickou emailovou adresou a číslem bankovního účtu [bankovní účet]. Na smlouvě není uvedeno rodné číslo, ani číslo mobilního telefonu žalované. Obsahem listiny jsou podmínky pro uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru, které mají smluvní strany v budoucnu uzavírat. V čl. 4 smlouvy je uveden závazek klienta uhradit odměnu za vytvoření uživatelského účtu na bankovní účet věřitele s uvedením rodného čísla a textu„ Souhlasím s RSU“. Listina neobsahuje žádný podpis žalované, v zápatí smlouvy je vytištěno její jméno a příjmení, šipka s uvedením„ PODPIS ZDE“ a sdělení„ Podepsáno elektronicky“, je vytištěno datum [rok] [číslo] a čas 13:

59. Žalobce dále předložil listinu – formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, kdy obsahem této listiny jsou podmínky pro poskytnutí spotřebitelského úvěru společností [právnická osoba] ve výši 8 000 Kč na dobu 44 dnů, kdy úvěr má být v dané lhůtě uhrazen spolu s poplatkem ve výši 1 440 Kč. Listina neobsahuje žádný podpis. Dále žalobce k důkazu předložil listinu – jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] na níž je uvedeno, že byla uzavřena dne [datum], jako úvěrující je uvedena společnosti [právnická osoba], jako klient žalovaná s uvedením osobních údajů shodných jako na rámcové smlouvě. Obsahem smlouvy je poskytnutí úvěru v částce 8 000 Kč na dobu 44 dní za poplatek v částce 1 440 Kč, kdy celková částka 9 440 Kč je splatná dne [datum]. Listina neobsahuje podpis žalované. V zápatí smlouvy je vytištěno její jméno a příjmení, šipka s uvedením„ PODPIS ZDE“ a sdělení„ Podepsáno elektronicky“, je vytištěno datum [rok] [číslo] a čas 13:

59. Z výpisu z běžného účtu společnosti [právnická osoba] u [právnická osoba] [bankovní účet] má soud za prokázané, že na něj dne [datum] byla připsána částka 1 Kč poukázaná z účtu označeného jménem žalované č. [bankovní účet], platba obsahuje zprávu pro příjemce„ Souhlasím s RSÚ [číslo]“. Soud z uvedených listin nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření rámcové smlouvy ani jednotlivé smlouvy o úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovanou o tvrzeném a předloženém obsahu. Žalobce především dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem mělo dojít k odsouhlasení každé ze smluv o předloženém obsahu ze strany žalované, když v žalobě pouze kusým způsobem popsal proces registrace žalované na webových stránkách původního věřitele, kdy v rámci klientské sekce mělo dojít k registraci a v rámci ní k odsouhlasení rámcové smlouvy, následně pak k žádosti o poskytnutí úvěru a odsouhlasení jednotlivé smlouvy o úvěru o obsahu, jak byla předložena. Dále tvrdil, že žalovaná měla zaplatit odměnu za registraci v částce 1 Kč, kdy součástí platby byl i text„ Souhlasím s RSÚ“. Žalobce sice v tomto směru předložil důkaz o provedené platbě žalovanou na účet původního věřitele v částce 1 Kč, kdy však tato platba byla provedena již dne [datum], kdy navíc obsahovala text ohledně souhlasu s „ RSÚ“ zcela jiného čísla, než byla žalobcem předložena. I za situace, kdy by snad takový text měl prokazovat odsouhlasení předložené rámcové smlouvy o úvěru, což soud za prokázané nemá, pak s ohledem na datum této platby a zmíněný text by takto žalobce nemohl prokázat uzavření, odsouhlasení rámcové smlouvy o úvěru žalovanou dne [datum] o obsahu, jak jej žalobce předložil. Žalobce konečně ničeho netvrdil k tomu, jakým konkrétním způsobem žalovaná smlouvy podepsala, jakým jednáním žalované byl nahrazen její podpis na předložených smlouvách. Uzavření smluv pak nemůže být prokázáno předložením nepodepsaných listin, případně listin obsahujících pouze vytištěné jméno žalované a údaj„ Podepsáno elektronicky“, když k tomu, jakým způsobem k podpisu smlouvy došlo, není ničeho tvrzeno, jednání žalované nahrazující podpis z předložených listin nevyplývá. Žalobce nepředložil žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by zachycovaly jednání žalované při uzavírání tvrzených smluv. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

5. Ze sdělení [právnická osoba] má soud za prokázané, že majitelem účtu [číslo] byla ke dni tvrzeného poskytnutí úvěru ([datum]) žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu za [anonymizováno] [rok] pak má soud za prokázané, že tohoto dne byla na účet žalované [právnická osoba] [právnická osoba] poukázána částka 8 000 Kč, jako variabilní symbol je uvedeno číslo tvrzené jednotlivé smlouvy o úvěru. Poukázání této platby na účet žalované je prokázáno i výpisem z účtu společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] předloženým k důkazu žalobcem.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností [právnická osoba] postoupeny na žalobce pohledávky specifikované v příloze [číslo] kdy z této přílohy vyplývá, že byla postupována i pohledávka za žalovanou z tvrzené jednotlivé úvěrové smlouvy [číslo]. Celková výše postupované pohledávky je v příloze uvedena v částce 5 349 Kč. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne. Tohoto dne pak byla žalované zasílána i předžalobní upomínka právním zástupcem žalobce. V obou listinách je pohledávka z tvrzené úvěrové smlouvy specifikována částkou ve výši 5 295 Kč.

7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr. Posuzoval při tom, zda žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména vůbec netvrdil, jakým konkrétním způsobem došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a to jak rámcové smlouvy, tak smlouvy jednotlivé, když pouze stroze popsal proces registrace žalované na webových stránkách původního věřitele. Pokud tvrdil, že v rámci registrace došlo k odsouhlasení rámcové smlouvy, která následně měla vytvořit rámec pro podmínky, za nichž měly být uzavírány jednotlivé smlouvy o úvěru, pak tato skutečnost v řízení prokázána nebyla, když žalobce k tomu předložil pouze nepodepsanou listinu s uvedením osobních údajů žalované. Případné odsouhlasení takové smlouvy uhrazením částky 1 Kč obsahujícím text„ Souhlasím s RSÚ“ rovněž v řízení prokázáno nebylo (viz skutková zjištění v bodě 4 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobce rovněž neuvedl, jakým konkrétním způsobem žalovaná svým jednáním uzavřela s původním věřitelem dne [datum] tvrzenou jednotlivou smlouvu o úvěru, když k důkazu předložil pouze nepodepsanou smlouvu s uvedením tohoto data. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné smlouvy o úvěru žalovanou. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru dne [datum], na základě které by žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 8 000 Kč a žalovaná se jej zavázala splatit spolu s poplatkem ve výši 1 440 Kč ve lhůtě do [datum]. V řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poukázala na účet žalované dne [datum] částku 8 000 Kč, nebylo však prokázáno, z jakého důvodu se tak stalo.

8. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. K těmto skutečnostem žaloba obsahovala pouze stručné zcela nekonkrétní tvrzení, k němuž nebyly předloženy ani označeny žádné důkazy. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

9. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a prověření schopnosti splácet úvěr a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

10. Za situace, kdy mezi právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem – společností [právnická osoba]) a žalovanou nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud platbu této společnosti na účet žalované ve výši 8 000 Kč považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § [číslo] odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupil pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] jejíž uzavření nebylo prokázáno, na žalobce, kdy celková výše postupované pohledávky byla uvedena ve výši 5 349 Kč. Pouze v této výši je tak žalobce jako právní nástupce společnosti [právnická osoba] aktivně legitimován k uplatnění nároku na vydání bezdůvodného obohacení vůči žalované. Pokud se domáhal vydání bezdůvodného obohacení ve výši nad rámec postupované pohledávky, pak postoupení pohledávky ve větším rozsahu nebylo v řízení prokázáno. Rovněž z oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy právního zástupce žalobce vyplývá, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky ve výši pouze 5 295 Kč, nikoliv v částce odpovídající poskytnuté částce na účet žalované. Za situace, kdy žalovaná v řízení ničeho netvrdila k tomu, kolik případně právnímu předchůdci žalobce na pohledávku z bezdůvodného obohacení hradila, soud vycházel z tvrzení žalobce o tom, že nebylo hrazeno ničeho a z předložených důkazů o tom, že byla postupována pohledávka ve výši 5 349 Kč.

11. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána až v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tato výzva byla žalované zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne [datum], má se tedy za to, že došla žalované dne [datum], ode dne následujícího, tedy [datum], tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

12. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 5 349 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, k jehož vydání je žalobce proti žalované aktivně legitimován. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávky, tedy ode dne [datum], a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky 4 091 Kč, když šlo o nárok jdoucí nad rámec bezdůvodného obohacení žalované, k jehož vydání byl žalobce aktivně legitimován, a ohledně zákonného úroku z prodlení z této částky. Dále pak soud žalobu zamítnul ohledně nároků na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze žalované částky za období předcházející doručení výzvy k zaplacení dlužné částky, kdy žalovaná ještě v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla a konečně ohledně části nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucí nad rámec jeho výše dle výše uvedeného nařízení vlády ke dni počátku prodlení.

14. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku III. rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o.s.ř., když soud uložil žalované povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 57 % (ohledně částky 5 349 Kč) a neúspěšný v rozsahu 43 % (ohledně částky 4 091 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaná povinna nahradit žalobci 14 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta do podání žaloby včetně ust. § 14b AT, když má za to, že tento postup je v souladu s podmínkami pro užití tohoto ustanovení. Z úřední činnosti je totiž soudu známo, že žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, ve větším množství, kdy tyto jsou formulovány obdobně, ve věci jde o částku nižší než 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 489 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 14 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 208,46 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).