42 C 138/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; příjmení jméno a právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 715,87 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3.104 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 3.104 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 7.611,87 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7.611,87 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a částky 256 Kč jako nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 24.2.2022 ve znění podání ze dne 13.9.2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 715,87 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od 20.10.2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky v částce 256 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že jeho právní předchůdce - [právnická osoba] dne [datum] uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytl úvěr ve výši 4 000 Kč. Následně měl být uzavřen dodatek k této smlouvě, na základě kterého došlo k poskytnutí dalšího úvěru v částce 16 000 Kč. Žalovaný tak od jeho právního předchůdce na svůj účet, který žalobce specifikoval, obdržel od právního předchůdce žalobce celkem částku 20 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat vrátit původnímu věřiteli částku 24 536 Kč s příslušenstvím do 31.3.2021 Smlouva měla být uzavřena v elektronické podobě, žalovaný svou vůli smlouvu uzavřít měl projevit verifikační platbou. K ověření totožnosti zaslal i kopii občanského průkazu. K procesu uzavření smlouvy o úvěru a uzavírání dodatku k této smlouvě uvedl, že žalovaný zažádal o půjčku online na internetových stránkách právního předchůdce žalobce [webová adresa], vyplnil registrační formulář, jehož součástí bylo i zadání čísla občanského průkazu, v rámci dokončení žádosti o půjčku zaslal verifikační platbu. Poté obdržel předsmluvní informace, kde byly shrnuty parametry půjčky. Právní předchůdce žalobce pak nahlédnutím do registrů zahájil schvalovací proces, došlo k prověření bonity žalovaného. Následně došlo ke schválení žádosti o půjčku, čerpání úvěru na účet, z nějž byla zaslána verifikační platba. Jejím zasláním měly být odsouhlaseny i všeobecné obchodní podmínky. Všechny smluvní dokumenty měly být žalovanému zaslány na jeho email. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, právnímu předchůdci žalobce tak vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Dne [datum] uzavřel žalobce se společností [právnická osoba] smlouvu o postoupení pohledávek, jako rámcovou smlouvu, na základě které následně docházelo k postupování souborů pohledávek, kdy o dílčích postoupeních byla sepsána společná prohlášení o postoupení pohledávek. Došlo tak i k postoupení pohledávky za žalovaným. Žalobce byl zmocněn k odeslání dopisů s oznámením o postoupení pohledávky. Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce uhradil celkem částku 8 700 Kč, kdy žalobce přesně jednotlivé úhrady specifikoval. Uvedl, jak byly tyto položky započteny na jistinu a úrok, který měl být zcela uhrazen. Přímo žalobci pak žalovaný uhradil částku 8 196 Kč, která byla započtena na úrok z prodlení, smluvní pokutu, paušální náklady upomínání a jistinu. Žalovaná částka tak po provedených zápočtech odpovídá dosud neuhrazené jistině úvěru. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobce. Žalobce se tak domáhá zaplacení uvedené dlužné částky spolu s úrokem z prodlení.

2. Žalovaný se k zaslané žalobě nijak nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 9.11.2022, žalobce a právní zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], smlouvy téhož čísla ze dne [datum], spolu s obchodními podmínkami soud zjistil, že jde o listiny, které nejsou podepsány žádnou ze smluvních stran, obsahují v místě pro podpis pouze vytištěné jméno a příjmení žalovaného, obchodní firmu původního věřitele. Obsahem smlouvy z data [datum] je poskytnutí úvěru společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) žalovanému v částce 4 000 Kč, jehož splatnost je uvedena ke dni 31.3.2021, procentní sazba úroku 279,83 % ročně odpovídající úroku ve výši 920 Kč, celková splatná částka byla 4 920 Kč. V listině je uvedeno, že potvrzením a přijetím tohoto textu klient (žalovaný) navrhuje věřiteli uzavření výše specifikované smlouvy o úvěru. Věřitel ověří splnění podmínek pro poskytnutí úvěru a v případě, že jsou splněny, vyjádří svůj souhlas uzavřením smlouvy a smlouva nabude účinnosti odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon nebo odesláním prostředků na registrovaný účet klienta nebo vyplacením hotovosti či odesláním smlouvy na registrovaný email. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jde o listinu, která není podepsána žádnou ze smluvních stran. Obsahem smlouvy je poskytnutí úvěru právním předchůdcem žalobce žalovanému v částce 20 000 Kč, jehož splatnost je uvedena ke dni 31.3.2021, procentní sazba úroku je ve výši 275,94 %, což odpovídá úroku v částce 4 536 Kč, celková splatná částka je 24 536 Kč. V ostatním je text smlouvy shodný s výše specifikovanou smlouvou ze dne [datum]. Nepodepsané obchodní podmínky soud s ohledem na právní hodnocení věci blíže nerozebírá. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne 8.4.2016 na něj byla připsána platba z účtu č. [bankovní účet] označeného jménem žalovaného ve výši 1 Kč. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce pak má soud za prokázané, že právním předchůdcem žalobce byla uvedený účet dne 1.3.2021 poukázána částka 4 000 Kč a dne 2.3.2021 částka 16 000 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 4.10.2022 soud zjistil, že majitelem tohoto účtu byl a je žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že na něj byly v uvedené dny připsány platby od právního předchůdce žalobce v částce 4 000 Kč a 16 000 Kč, tj. celkem v částce 20 000 Kč. Soud však nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným o obsahu, jak je obsahem předložené listiny označené jako smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí měly být i předložené obchodní podmínky, a tvrzení žalobce o uzavření dodatku k této smlouvě, kterým mělo dojít k navýšení poskytnuté jistiny a sjednaného úroku – poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobce totiž nedostatečně tvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného došlo k odsouhlasení smluv, které jsou předkládány k důkazu, jakým konkrétním jednáním žalovaného byl nahrazen jeho podpis na těchto smlouvách. Pokud žalobce tvrdil, že k odsouhlasení smluv mělo dojít v rámci profilu žalovaného na webových stránkách původního věřitele, pak k těmto svým tvrzením nepředložil a neoznačil žádný důkaz. Nepodepsané listiny pak o uzavření smluv o konkrétním obsahu svědčit nemohou. Pokud několik let před uzavřením smlouvy (8.4.2016) poukázal žalovaný na účet původního věřitele částku 1 Kč, kdy mělo jít o verifikační platbu, pak takovou platbou nemohl odsouhlasit smlouvy datované dne [datum] či [datum].

5. K tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek, žalobce nepředložil žádné důkazy. Jeho tvrzení o prověření úvěruschopnosti byla nedostatečná, když nebylo zřejmé, jaké skutečnosti byly případně ohledně poměrů žalovaného zjištěny a jak byly hodnoceny. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou – společné prohlášení smluvních stran o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobce pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7.10.2021 spolu s poštovním podacím archem ze dne 11.10.2021 má soud za prokázané, že žalovaný byl vyrozuměn o postoupení pohledávky, vyzýván k úhradě dlužné částky. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3.2.2022 spolu s podacím archem ze dne 7.2.2022 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby opětovně žalovaného vyzval k zaplacení dlužné částky. Pokud žalobce k důkazu předkládal další listiny k prokázání úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky, pak tyto soud s ohledem na právní hodnocení věci dále nerozebírá.

7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník včetně dodatku k této smlouvě, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobcem (jeho právním předchůdcem) závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem, ani dodatku k této smlouvě o předloženém obsahu prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva a její dodatek, případně odsouhlaseny obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měl žalovaný smlouvu o tvrzeném obsahu spolu s obchodními podmínkami akceptovat, byla nedostatečná. Pokud žalobce ve vztahu k úvěrové smlouvě tvrdil, že žalovaný měl její obsah odsouhlasit v rámci svého profilu, pak k tomu nepředložil žádný důkaz, který by o takovém jednání žalovaného ve vztahu ke smlouvě o předloženém obsahu, dodatku ke smlouvě či obchodním podmínkám svědčil. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené žalovaným nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy, případně dodatku k ní. O uzavření takové smlouvy pak nemůže nikterak svědčit platba žalovaného na účet právního předchůdce žalobce uskutečněná několik let před tvrzenými daty uzavření smlouvy a dodatku k ní. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum], na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí (úrokem) uhradit nejpozději do 31.3.2021.

8. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

9. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a prověření úvěruschopnosti žalovaného a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem řádně doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

10. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného celkem částku 20 000 Kč, nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k platbám došlo. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, případně, že by šlo o neplatnou smlouvu, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalovaného na žalobce, je tak žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Sám žalobce pak tvrdil, že žalovaný již původnímu věřiteli zaplatil celkem částku 8 700 Kč, žalobci pak částku 8 196 Kč, celkem tak byla žalovaným uhrazena částka 16 896 Kč. Dosud žalovaný nevydal bezdůvodné obohacení v částce 3 104 Kč (20 000 – 16 896). Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 7.10.2021, odeslané dne 11.10.2021. Žalovaný se tak do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení mohl dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 11.10.2021, má se tedy za to, že došla žalovanému dne 14.10.2021, ode dne následujícího, tedy od 15.10.2021, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Pokud se žalobce domáhá zaplacení úroku z prodlení ode dne 20.10.2021, pak tehdy již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

11. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 3 104 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 20.10.2021, jak požadoval žalobce, a to ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu zamítl, když jde o nároky jdoucí nad rámec nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení spolu s úrokem z prodlení z takové částky.

13. Ve výroku III. soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když většinově úspěšnému žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.