42 C 140/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o určení vlastnického práva

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení, že vlastníkem pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, dále pozemku parc. [číslo] orná půda a pozemku parc. [číslo] orná půda, vše zapsáno na [list vlastnictví] v k.ú. [obec], byla k okamžiku své smrti [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa žalovaného], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 12 342 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 2.8.2022 se žalobkyně domáhala určení, že vlastníkem nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, pozemku parc. [číslo] orná půda a pozemku parc. [číslo] orná půda, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro k.ú. [obec] (dále jen„ předmětné nemovitosti“), byla k okamžiku své smrti její matka, [jméno] [příjmení], narozená dne 16.11.1946. Uvedla, že podle zápisu v katastru nemovitostí je výlučným vlastníkem předmětných nemovitostí žalovaný, bratr žalobkyně. Ten měl nabýt vlastnické právo k nemovitostem darovací smlouvou datovanou dne [datum], dle ověřovacích doložek podepsanou dne 27.4.2022, od matky účastníků – [jméno] [příjmení]. Proti žalovanému bylo vedeno několik exekucí a jeho dluhy byly příčinou rodinných sporů. Ještě v době uzavření darovací smlouvy měl trvalý pobyt evidován na ohlašovně. Asi od května 2021 bydlel s matkou účastníků a bránil žalobkyni, aby s ní udržovala kontakt. O její smrti se tak žalobkyně dozvěděla až s odstupem několika měsíců od notáře. Žalovaný jí o smrti matky neuvědomil, neuvědomil ani dalšího bratra účastníků, nikoho jiného z příbuzných. Matka účastníků přitom umřela několik dní po podpisu darovací smlouvy. Žalobkyně tvrdila, že její podpis na darovací smlouvě je buď padělaný, nebo tuto smlouvu podepsala v tísni a pod nátlakem žalovaného. Doplnila, že jí zdravotní stav mohl bránit v tom, aby si smlouvu přečetla a zvážila následky darování. Případně z důvodu vážného zdravotního stavu mohly být její intelektové schopnosti natolik vymizelé, že již nebyla schopna vůbec posoudit, jaký úkon činí. Smlouvu tak měla za absolutně neplatnou. K aktivní legitimaci a naléhavému právnímu zájmu na určení uvedla, že jako oprávněná dědička po zemřelé dárkyni má naléhavý právní zájem na tom, aby v případě neplatnosti smlouvy byly předmětné nemovitosti předmětem pozůstalosti po zemřelé matce.

2. Žalovaný se vyjadřoval tak, že podstatné ve věci je, že matka účastníků se vůči žalobkyni úspěšně domáhala vrácení datu – tedy předmětných nemovitostí. Argumentaci žalobkyně ohledně neplatnosti smlouvy měl za ryze spekulativní, když nepřímo obviňuje úřednici obecního úřadu ověřující podpis ze zneužití její pravomoci. Pokud alternativně tvrdí, že matka jednala ve stavu, kdy nebyla schopna kvalifikovaného rozhodování, pak tím v podstatě dovozuje, že v případě rozumové zachovalosti by matka účastníků měla zájem na tom, aby se žalobkyně podílela na dědictví. V tomto směru je tak její argumentace nelogická, neboť matka žalobkyně s ní vedla spor o vrácení daru, čehož dosáhla a následně nemovitosti darovala žalovanému, který byl ochoten se v nemoci o matku postarat. Třetí sourozenec přitom rovněž o matku nejevil zájem. Nelze tak rozumně očekávat, aby matka měla zájem na ochraně majetkových zájmů potomků, kteří se o ni nepostarali v nemoci. Uzavření darovací smlouvy přitom bylo jediným řešením pro zajištění zájmů žalovaného, kterým by se vyhnul hrazení poplatků notáři, neboť by je jako invalidní důchodce hradil jen obtížně. Navrhnul tedy zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně před nařízeným jednáním doplnila tvrzení k darovací smlouvě tak, že dle ní nesplňuje náležitosti vkladové listiny, kdy poukázala na nedostatky přelepení sešitých stran smlouvy, kdy nelze vyloučit, že ověřovací doložky podpisů se původně vztahovaly k jiné listině. Poukazovala na provedenou konverzi této smlouvy právním zástupcem žalovaného při podání návrhu na vklad, podání návrhu ještě téhož dne, kdy se jí jevilo praktičtějším řešením podání smlouvy fyzicky na podatelnu katastrálního úřadu. Jednání žalovaného a jeho právního zástupce tak dle ní podporuje tvrzení o špatném zdravotním stavu dárkyně, kdy tito se obávali jejího úmrtí do druhého dne. Ke zdravotnímu stavu dárkyně odkazovala na zprávy o její hospitalizaci v průběhu března a dubna 2022 i na poslední hospitalizaci před jejím úmrtím v květnu 2022. Opět tak zdůraznila, že intelektové schopnosti dárkyně byly při podpisu smlouvy natolik snížené, že nebyla schopna kvalifikovaného rozhodování. Žalobkyně zpochybňovala tvrzení žalovaného o tom, že o matku neprojevovala zájem, poukázala na dřívější chování žalovaného, jeho exekuce, na to, že matku proti ní poštvával. K řízení o vrácení daru se vyjádřila tak, že rozhodnuto bylo rozsudkem pro uznání na základě předchozího nevyjádření se žalobkyně ke kvalifikované výzvě, k jejímuž vydání dle ní nebyly splněny podmínky. Toto tvrzení podrobně rozvedla. Uvedla, že původně předmětné nemovitosti nabyla darem od matky, neboť na rozdíl od žalovaného a druhého bratra o ní projevovala zájem, vedla řádný život. Ke změně došlo po nastěhování žalovaného k matce, který na ni měl proti žalobkyni vyvíjet nátlak, přesvědčit jí k odvolání daru.

4. U nařízeného jednání žalobkyně setrvala na podané žalobě, navrhla, aby jí bylo vyhověno. Žalovaný navrhnul zamítnutí žaloby.

5. Soud ve věci provedl dokazování účastníky předloženými a soudem obstaranými listinami, kterými zjistil následující skutečnosti. S ohledem na právní hodnocení věci soud jednotlivé důkazy podrobně nerozebírá. Soud rovněž pro nadbytečnost neprováděl další účastníky navržené důkazy.

6. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví], pro k.ú. a obec Babice nad Svitavou soud zjistil, že jako vlastník nemovitostí, a to pozemku parc. [číslo] orná půda, [číslo], zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [obec], [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] orná půda je zapsán žalovaný. Jako nabývací titulpro žalovaného je uvedena smlouva darovací ze dne [datum], právní účinky zápisu k 27.4.2022, [anonymizováno]. Z kopie této darovací smlouvy soud zjistil, že jako dárce je uvedena [jméno] [příjmení], [rodné číslo], kdy mezi účastníky je nesporné a z výpisů ze systému Centrální evidence obyvatel i listin týkajících se pozůstalostního řízení je prokázáno, že jde o matku účastníků. Jako obdarovaný je uveden žalovaný, předmětem darování jsou předmětné nemovitosti, ohledně nichž se domáhá určení vlastnického práva pro zemřelou matku žalobkyně. Z listiny je zřejmé, že je datována [datum], z připojených ověřovacích doložek to, že dárkyně i obdarovaný listinu podepsali dne 27.4.2022. S ohledem na to, že jde o kopii listiny, soud nemohl ověřit tvrzení žalobkyně ohledně nedostatků přelepení sešitých listů smlouvy. Vzhledem k právnímu hodnocení věci však měl další dokazování v tomto směru za nadbytečné. Ze zpráv o hospitalizaci soud zjistil, že matka účastníků byla hospitalizovaná ve Fakultní nemocnici u [anonymizováno]. [jméno] ve dnech 29.3.2022 až 5.4.2022 a následně od 7.5.2022 do 11.5.2022. Při první hospitalizaci došlo k amputaci dolní končetiny ve stehně pro irreverzibilní ischémii této končetiny. Ve zprávě je matka účastníků popisována jako orientovaná, spolupracující. Při propuštění jí byla doporučována rehabilitace ambulantní cestou, byl jí dán poukaz na mechanický vozík. Z druhé zprávy o hospitalizaci je zřejmé, že matka účastníků byla do nemocnice přijímána (7.5.2022) jako trvale ležící, krmená, s teplotami a progradující poruchou vědomí. Následně došlo k progresi stavu vědomí, až komatóznímu stavu a dne 12.5.2022 k jejímu úmrtí. Žalovaný rovněž předložil důkazy k tvrzení o předchozím odvolání daru, kterým byly předmětné nemovitosti, ve vztahu k žalobkyni, kdy toto bylo řešeno v řízení o vrácení daru (sp. zn. zdejšího soudu 34 C 247/2021). Z dopisu adresovaného žalobkyni ze dne 20.5.2021, označeného jako odvolání daru pro nevděk – nemovitosti v [obec], soud zjistil, že jím matka účastníků prostřednictvím právní zástupkyně odvolala předchozí darování předmětných nemovitostí žalobkyni, kdy k darování došlo smlouvou ze dne 4.3.2009. Je uvedeno, že k darování došlo z důvodu obav matky účastníků o její majetek, kdy tyto obavy pramenily z prováděných výkonů rozhodnutí ohledně žalovaného. Žalobkyně měla tehdy přislíbit matce následné zřízení věcného břemene dožití v nemovitostech a to, že se v budoucnu se žalovaným vyrovná. Je konstatováno, že v létě 2020 došlo mezi žalobkyní a její matkou ke konfliktu a od té doby o matku žalobkyně neprojevuje žádný zájem, veškerou péči o ní musel převzít žalovaný. Z uvedených důvodů tak matka účastníků odstoupila od darovací smlouvy a vyzvala žalobkyni k vydání daru. Žalobkyně pak na tuto výzvu reagovala dopisem právního zástupce ze dne 14.6.2021, ve kterém odmítla, že by se vůči dárkyni či jí blízké osobě dopustila jednání, kterým by zjevně porušila dobré mravy. Odvolání daru měla za nicotné, když k němu nejsou dány důvody. Žalobkyně pak předložila nedatovaný dopis, neobsahující žádný podpis, kdy mělo jít o dopis matky. V dopise je sdělováno (zřejmě matkou účastníků), že si dům vezme na sebe a následně se bude dělit na polovic, když nedovolí, aby žalobkyně [jméno] (žalovaného) vyšachovala.

7. Ze spisu zdejšího soudu, sp. zn. 34 C 247/2021 má soud za prokázané, že dne 9.9.2021 podala matka účastníků proti žalované - žalobkyni v tomto řízení žalobu o vrácení daru, jejímž předmětem byl nárok na vrácení daru v podobě předmětných nemovitostí, které byly žalobkyni její matkou dříve darovány. Matka účastníků se domáhala určení, že je po odvolání daru pro nevděk vlastníkem těchto nemovitostí. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro uznání ze dne 28.1.2022, č.j. 34 C 247/2021-48, který nabyl právní moci dne 1.3.2022. Žalovaná (žalobkyně v tomto řízení) nepodala proti rozsudku odvolání. Její ústavní stížnost byla usnesením Ústavního soudu ze dne 4.10.2022, č.j. III. ÚS 1872/22 odmítnuta.

8. Ze spisu zdejšího soudu, sp. zn. 21 D 931/2022 soud zjistil, že pozůstalostní řízení po matce účastníků – [jméno] [příjmení], narozené 16.11.1946 a zemřelé dne 12.5.2022 bylo zahájeno usnesením ze dne 3.6.2022, k provedení úkonů v řízení o pozůstalosti byl pověřen soudní komisař [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Ten zprávou ze dne 19.7.2022 sděloval soudu, že v dané pozůstalostní věci přichází v úvahu dědici, kteří dosud nebyli poučeni o svém dědickém právu, a to pozůstalý syn [celé jméno žalovaného] (žalovaný), pozůstala dcera [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) a pozůstalý syn [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Skutečnost, že zemřelá měla tyto tři děti, byla ověřena i ze systému Centrální evidence obyvatel. Soudní komisař pak soudu ve věci sp. zn. 34 C 247/2021 sděloval, že uvedené tři osoby jsou dědici zůstavitelky, kteří dědictví neodmítli.

9. Dle ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „ o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

10. Podle § 1633 odst. 1 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.

11. Podle § 1635 odst. 1občanského zákoníku v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

12. S ohledem na to, že žaloba byla podána jako určovací žaloba, kdy žalobkyně jako zákonná dědička po své matce se domáhala určení, že její matka (matka účastníků) byla ke dni své smrti vlastníkem předmětných nemovitých věcí, se soud při právním posouzení věci nejprve zabýval tím, zda je dán naléhavý právní zájem na takovém určení, když v případě nedostatku naléhavého právního zájmu by bylo namístě žalobu s odkazem na ustanovení § 80 os.ř. zamítnout. Soud měl přitom na paměti ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu týkající se účastenství v řízení o určení, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem určité věci. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.5.2013, sp. zn. 22 Cdo 585/2012 bylo přitom judikováno, že„ nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (§ 159a odst. 1 o.s.ř.); z toho vyplývá, že výrok rozsudku o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, je závazný jen pro účastníky řízení a nikoliv pro ty dědice, kteří se tohoto řízení neúčastnili. Pak nemůže být závazný ani pro soud v dědickém řízení; ostatní dědicové by totiž mohli vlastnické právo zůstavitele zpochybňovat a nebylo by vůči nim možné vyjít z toho, že o něm bylo již rozhodnuto. Proto účastníky řízení o tom, že zůstavitel byl ke dni svého úmrtí vlastníkem nemovitosti, musejí být známí dědicové; pokud účastníky nejsou, nemá žalobce na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 písm. c) o.s.ř., neboť takové rozhodnutí neodstraní stav právní nejistoty v právním vztahu a nemůže být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení.“ 13. V dané věci se určení, že zůstavitelka byla ke dni své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, domáhá žalobkyně jako dcera zemřelé proti žalovanému jako jejímu synovi. Oba jsou přitom zákonní dědicové v první dědické třídě (§ 1635 odst. 1 občanského zákoníku). V řízení však bylo nepochybně prokázáno, že zůstavitelka měla tři děti, nad rámec účastníků řízení je tak dalším oprávněným dědicem i [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], kdy o této skutečnosti informoval soud i soudní komisař projednávající pozůstalost po matce účastníků, když sdělil, že dědici zůstavitelky, kteří dědictví neodmítli, jsou účastníci tohoto řízení jako pozůstalá dcera a pozůstalý syn a další pozůstalý syn - [jméno] [příjmení] [jméno] existenci dalšího bratra měli účastníci povědomí, když sama žalobkyně tuto skutečnost v návrhu tvrdila. Netvrdila, že by jej jakkoliv před podáním žaloby ohledně jeho stanoviska k žalobě oslovila. Z citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu je přitom zřejmé, že pro to, aby rozsudek v této věci mohl být závazný pro soud v dědickém řízení, je nezbytné, aby se tohoto řízení (o určení, že zůstavitelka byla k okamžiku své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí) účastnili všichni známí dědicové. Za situace, kdy se jej neúčastní, pak žalobkyně nemá na určení naléhavý právní zájem. Z odůvodnění uvedeného rozsudku Nejvyššího soudu se přitom podává, že je možné, aby se další známý dědic účastnil řízení na straně žalované, pokud nemá zájem se k žalobě připojit.

14. Soud s ohledem na uvedené konstatuje, že řízení v této věci, kdy se žalobkyně domáhá určení, že matka účastníků byla ke dni své smrti vlastníkem předmětných nemovitostí, se neúčastní všichni známí dědicové po zůstavitelce, když se jej neúčastní pozůstalý syn [jméno] [příjmení]. Žalobkyně přitom měla možnost jej před podáním žaloby oslovit s tím, zda má zájem vystupovat na straně žalující. Za situace, pokud by takový zájem neměl, případně pokud by se žalobkyni nepodařilo jeho stanovisko získat, bylo přitom možné, aby jej učinila účastníkem řízení na straně žalované. Žalobkyně však takto nepostupovala, v návrhu na zahájení řízení tohoto dalšího bratra neoznačila za účastníka řízení na žádné straně. Za této situace tak žalobkyně nemá na určení naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř., neboť případné rozhodnutí v této věci by neodstranilo stav nejistoty v právním vztahu a nemohlo by být spolehlivým základem pro projednání věci v dědickém řízení. Soudu tak nezbylo než žalobu ve výroku I. tohoto rozsudku v celém rozsahu zamítnout, když při absenci naléhavého právního zájmu se nelze určení vlastnického práva zůstavitelky ke dni úmrtí domáhat.

15. Jen na okraj soud dodává, že nebylo povinností soudu poučovat žalobkyni o věcné legitimaci, když poučovací povinnost soudu ve smyslu § 5 o.s.ř. nelze rozšiřovat tak, aby překračovala rámec poučení o jejich procesních právech a povinnostech a zasahovala do hmotného práva, tedy aby šlo o poučení v otázce věcné legitimace (k tomu srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 6.4.2004, sp. zn. IV. ÚS 22/03).

16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku II. rozsudku dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že zcela neúspěšné žalobkyni uložil povinnost nahradit náklady řízení ve věci úspěšnému žalovanému, a to k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.) Náklady řízení žalovaného přitom spočívají v nákladech na právní zastoupení určených dle vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Soud tedy přiznal odměnu za jednotlivé úkony právní služby dle ust. § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, kdy odměna za jeden úkon právní služby je určena z tarifní hodnoty 50 000 Kč Celkem byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby po 3 100 Kč (převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání soudu), tj. celkem 9 300 Kč a dále režijní paušál celkem v částce 900 Kč (3 x 300 Kč) dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. K nákladům řízení náleží rovněž náhrada za DPH v sazbě 21 % z odměny a náhrad, tedy z částky 10 200 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. v částce 2 142 Kč Celkem tak byla žalovanému na náhradě nákladů řízení přiznána částka 12 342 Kč.