42 C 154/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 300 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 300 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 900 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. <i>1. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. v odůvodnění rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné nebo proti němuž se účastníci odvolání vzdali (§ 207 odst. 1), soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne [datum], kdy z důvodu místní příslušnosti byla žaloba postoupena k projednání a rozhodnutí soudu zdejšímu, ve znění podání ze dne [datum], se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 300 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 1 300 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že na základě [dokument] v platném znění je žalobce oprávněn [územní celek] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Dne [datum] provedl žalobce technický úkon, odtah motorového vozidla [registrační značka] tak, jak je uvedeno v protokolu o odtahu [číslo] kdy vozidlo bylo dočasně umístěno na odtahový vůz, který poodjel na vhodné místo a po následném odpadnutí důvodu, na základě kterého bylo vozidlo odtaženo, bylo vozidlo vráceno zpět. Provozovatelem tohoto vozidla je žalovaný. Cena za technický úkon činila 1 300 Kč, kdy tato cena byla stanovena nařízením [územní celek], které bylo schváleno usnesením [územní celek] [číslo] ze dne [datum]. Žalobce se pokusil písemně kontaktovat žalovaného, kdy mu zasílal oznámení o odtahu vozidla, informoval jej o částce za odtah a vyzýval jej k úhradě částky za odtah a parkovné dle příslušného nařízení [územní celek]. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil.

3. Žalovaný skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil, předložené listinné důkazy nevyvrátil. Procesní strany souhlasily s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když žalobce svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání vyjádřil již v žalobě a žalovaný se na výzvu soudu nevyjádřil, má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Soud ze žalobních tvrzení a předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Ze [dokument] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce je příspěvkovou organizací zřízenou zastupitelstvem [územní celek], která je na základě zřizovací listiny oprávněna [územní celek] k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací, včetně jejich umístění na střeženém parkovišti, hlídání. Z protokolu o provedení technického úkonu [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že téhož dne v [údaj o čase] hod. došlo na ulici [místo] v [obec] k odtahu vozidla tov. zn. [anonymizováno], [registrační značka]. Z výpisu z centrální evidence vozidel (karty vozidla [registrační značka]) vzal soud za prokázané, že žalovaný je provozovatelem vozidla [anonymizováno] [registrační značka]. Z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti, které bylo schváleno usnesením [územní celek] [číslo] ze dne [datum], vzal soud za prokázané, že [anonymizováno] [územní celek] schválila maximální ceny za nucené odtahy vozidel, kdy cena za technický úkon provedený s vozidlem činí 1 300 Kč. Žalovaný byl o provedení technického úkonu vyrozuměn a zároveň byl vyzván k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum] a dále výzvou ze dne [datum], o čemž svědčí kopie podaných zásilek. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku zcela či zčásti uhradil, nezpochybnil výši účtované částky.

5. Podle § 9 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o pozemních komunikacích“), je vlastníkem dálnic a silnic I. třídy stát. Vlastníkem silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí.

6. Podle § 19a odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, silniční správní úřad opatřením obecné povahy dočasně zakáže nebo omezí stání nebo zastavení silničních vozidel na místní komunikaci nebo průjezdním úseku silnice nebo na jejich části, je-li to nezbytné z důvodu zajištění bezpečnosti státu, veřejného pořádku, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, stavebních prací nebo údržby nebo z důvodu přírodních katastrof nebo jiných mimořádných událostí a odstraňování jejich následků. V opatření obecné povahy silniční správní úřad stanoví rovněž přechodnou úpravu provozu na pozemních komunikacích podle zvláštního právního předpisu.

7. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je-li to nezbytné pro naplnění účelu dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel podle § 19a, je vlastník pozemní komunikace oprávněn odstranit silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu s tímto zákazem nebo omezením a odstavit je na vhodném místě. Po pominutí důvodů pro odstranění silničního vozidla je vlastník pozemní komunikace povinen vozidlo bez zbytečného odkladu vrátit na místo, odkud bylo odstraněno, nebo na jiné vhodné místo v bezprostředním okolí viditelné z místa, odkud bylo vozidlo odstraněno. Není-li to možné, oznámí vlastník pozemní komunikace provozovateli silničního vozidla a Policii České republiky místo, kde je možné vozidlo vyzvednout, a způsob jeho vyzvednutí. Podle odstavce 2 věty první téhož ustanovení bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit.

8. Hlavní město Praha je podle § 9 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jejím území. Podle § 19b odst. 1 zákona o pozemních komunikacích je hlavní město Praha oprávněno odstranit z pozemní komunikace silniční vozidlo ponechané na pozemní komunikaci v rozporu se zákazem podle § 19a zákona o pozemních komunikacích. Na základě [dokument] ze dne [datum] je žalobce oprávněn v rámci výkonu své činnosti – zabezpečení materiálně technického zázemí pro činnost [územní celek] - rovněž zajišťovat odstraňování silničních vozidel a jejich vraků dle § 19b a § 19c zákona o pozemních komunikacích a dále zajišťovat správu a vymáhání neuhrazených pohledávek [územní celek] za odtah a parkovné motorových vozidel. Dne [datum] došlo k technickému úkonu v podobě dočasného umístění vozidla na odtahový vůz, jeho poodjetí a následnému umístění zpět po odpadnutí důvodu jeho odtahu, s motorovým vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], jehož provozovatelem je žalovaný. Cena za technický úkon při odtažení a vrácení vozidla zpět do místa odtahu je stanovena nařízením, které bylo schváleno usnesením [územní celek] [číslo] ze dne [datum] na částku 1 300 Kč. Žalovaný byl k zaplacení této částky vyzván výzvou ze dne [datum] a výzvou ze dne [datum], dlužnou částku však neuhradil. Z provedených důkazů vyplývá důvodnost podané žaloby, žalovanému byla proto uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 300 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení, soud žalobci přiznal rovněž požadovaný úrok z prodlení, když tento nárok a jeho výše je v souladu se zákonnou úpravou, konkrétně s § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 1 o.s.ř., za užití § 142a odst. 1 o.s.ř., kdy soud zcela úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených. Náklady úspěšného žalobce v daném případě spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech řízení za 3 úkony dle ust. § 1 odst. 3 písm. a) vyhl. č. 254/2015 Sb., přičemž výše těchto nákladů je stanovena dle § 2 odst. 1 výše citované vyhlášky jako 100 Kč á 1 úkon v podobě předžalobní výzvy a podání žalobního návrhu a dle § 2 odst. 3 výše citované vyhlášky jako 300 Kč á 1 úkon v podobě doplnění žaloby ze dne [datum] Celkem náklady řízení žalobce dosáhly částky 900 Kč.

10. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř., když důvody pro stanovení delší lhůty soud neshledal.