42 C 156/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 15 444,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10.000 Kč za dobu od 19.12.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 5.444,72 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 5.444,72 Kč za dobu od 19.12.2021 do zaplacení a z částky 15.444,72 Kč za dobu od 22.11.2021 do 18.12.

202. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 675,60 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 3.3.2022, ve znění podání ze dne 14.10.2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 15 444,72Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně ode dne 22.11.2021 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 postoupil na žalobce soubor pohledávek, a to včetně pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. K vlastní pohledávce žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na jeho webových stránkách, kdy tento účet byl žalovaným zřízen formou registrace na uvedených webových stránkách. Žalovaný měl následně prostřednictvím webového rozhraní doručit žádost o poskytnutí úvěru, učinil tak nabídku na uzavření smlouvy. Sám si přitom zvolil na webových stránkách výši úvěru, dobu splatnosti, uvedl své osobní údaje. Původní věřitel pak po prověření identity žalovaného, jeho bankovního účtu a úvěruschopnosti, žádost žalovaného přijal, kdy mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh smlouvy, zaslal mu předsmluvní informace. Podpis smlouvy a seznámení se s předsmluvními informacemi měl žalovaný potvrdit vložením SMS kódu do příslušného políčka, kdy tento kód mu měl být zaslán na jeho mobilní telefon. Úvěruschopnost žalovaného posoudil původní věřitel nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí a do dalších veřejně dostupných databází. Dále jí posuzoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Ohledně konkrétních zjištěných údajů o příjmech a výdajích žalovaného žalobce v žalobě ničeho netvrdil. Žalobce uvedl, že nedisponuje důkazy ohledně tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Úvěrová smlouva měla být žalovanému zaslána na jeho email. Žalovaný tak na základě uzavřené smlouvy čerpal na svůj bankovní účet specifikovaný v žalobě úvěr ve výši Kč 10 000 Kč. Celková dlužná částka 15 444,72 Kč je pak tvořena čerpanou jistinou, úroky za období čerpání v částce 4 694,72 Kč a náhradou za účelně vynaložené náklady ve výši dle smlouvy celkem v částce 750 Kč (3 x 250 Kč). Tato částka měla být uhrazena do 21.11.2021. Do tohoto termínu však žalovaný úvěr nesplatil. Následně byl ohledně této povinnosti opakovaně písemně upomínán, avšak ani přes zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce svůj závazek nesplnil. Žalobce se proto domáhá zaplacení částky 15 444,72 Kč spolu se zákonným úrokem u prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. V případě, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy, pak se žalobce domáhá ve výši čerpané jistiny vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 21.12.2021, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud na návrh žalobce vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil nikým nepodepsané listiny, a to standardní informace o spotřebitelském úvěru ohledně věřitele [právnická osoba], kdy má jít o nezajištěný spotřebitelský úvěr bez bydlení, má jít o úvěr neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěrem, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úvěrový limit má být v částce 80 000 Kč. Listina pak obsahuje další podmínky poskytovaného úvěru. Z předložené listiny nemá soud za prokázané, že by se žalovaný před tvrzeným uzavřením smlouvy s těmito informacemi seznámil. Žalobce dále předložil smlouvu o revolvingovém úvěru spolu s obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], kdy žádná z těchto listin neobsahuje podpis žádné smluvní strany. Smlouva o revolvingovém úvěru je označena datem [datum], kdy jako smluvní strany jsou uvedeni [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí úvěru do výše sjednaného úvěrového limitu a závazek klienta úvěr splatit spolu s úroky a poplatky za podmínek dané smlouvy a dle obchodních podmínek. Úvěrový limit byl uveden ve výši 80 000 Kč, kdy tato výše může být i nižší v souladu s podmínkami čerpání. Úroková sazba je uvedena ve výši 10,50 % měsíčně, poplatek za každé čerpání ve výši 0 %. Úvěr měl být splácen spolu s úroky pravidelnými měsíčními splátkami ve výši odpovídající minimálním splátkám dle obchodních podmínek, tj. ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání nebo ve výši 1 000 Kč, dle toho, která částka bude vyšší, splatnost byla vždy každý měsíc ten jistý kalendářní den, ke kterému byly finanční prostředky připsány na bankovní účet dlužníka. Bližší podmínky splácení mají upravovat obchodní podmínky. Smlouva obsahuje i další ujednání včetně důsledků prodlení dlužníka, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud tyto podmínky ani ujednání obsažená v obchodních podmínkách dále nerozebírá. Žalobce dále k důkazu předložil listinu – Loan application info obsahující některé údaje o žalovaném, kdy však tato listina neprokazuje tvrzení žalobce o podpisu smlouvy žalovaným formou vložení jedinečného SMS kódu, ani o odeslání takového kódu, či informace o zaslání smlouvy žalovanému, seznámení se s obsahem smlouvy, předsmluvními informacemi či obchodními podmínkami žalovaným. Pokud žalobce k důkazu předložil kopii občanského průkazu žalovaného, pak tato sama o sobě o uzavření smlouvy se žalovaným o tvrzeném obsahu nesvědčí. Soud z uvedených listin nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce především dostatečným způsobem netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného k uzavření takové smlouvy mělo dojít, pokud po registraci na webových stránkách uvedené společnosti v rámci uživatelského účtu měl žalovaný vložením kódu odsouhlasit znění smlouvy, případně obchodních podmínek jako součásti smlouvy, pak žalobce netvrdil, jaký kód byl žalovanému k ověření jeho jednání zaslán, jak žalovaný smlouvu či obchodní podmínky vložením takového konkrétního kódu odsouhlasil, z čeho vyplývá, že by mělo jít o odsouhlasení smlouvy a obchodních podmínek právě o předloženém obsahu, uvedeného data. Předložené nepodepsané listiny pak uzavření konkrétní smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

5. Žalobce k důkazu o ověření úvěruschopnosti žalovaného předložil listinu – ověření úvěruschopnosti klienta datovanou 24.11.2020, kdy z této listiny vůbec není patrno, že by se měla týkat žalovaného. Nevyplývají z ní žádné konkrétní údaje získané od žalovaného o jeho příjmech a výdajích. Obsahuje pouze obecné tvrzení o tom, jak jsou u klientů prověřovány jejich závazky, příjmy a výdaje, o tom, že žadatel byl prověřen v uvedených databázích. Konkrétní důkazy k takovým tvrzením, které by se týkaly žalovaného, však žalobcem předloženy nebyly. Soud tak nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

6. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet č. [bankovní účet] dne 21.10.2020 pod variabilním symbolem [číslo] poukázána částka 10 000 Kč. Není zřejmé, jaký byl účel této platby. Ze zprávy České spořitelny, a.s. ze dne 19.11.2022 má soud za prokázané, že majitelem uvedeného účtu byl v době platby žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázané, že dne 8.7.2021 byla na tento účet připsána platba od právního předchůdce žalobce ve výši 10 000 Kč identifikovaná variabilním symbolem [číslo]. Z listiny – Platební informace adresované žalovanému je prokázáno, že je na ní obsaženo vyúčtování právního předchůdce žalobce žalovanému, kdy na listině je uveden výběr ve výši 10 000 Kč dne 8.7.2021, dále je účtována náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 3 x 250 Kč a úroky za období čerpání, tj. do 21.11.2021 ve výši 4 694,72 Kč. Datum splatnosti je uvedeno dne 21.11.2021. Žalobce nepředložil žádný důkaz k tomu, kdy a jakým způsobem bylo toto vyúčtování případně odesláno žalovanému.

7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 spolu s přílohou má soud za prokázané, že na základě této smlouvy byly společností [právnická osoba] na žalobce postupně postupovány pohledávky za dlužníky v České republice, kdy z přílohy je zřejmé, že byla postupována i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne 11.12.2021 a předžalobní upomínkou z téhož dne spolu s podacím lístkem ze dne 11.12.2021.

8. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva, případně odsouhlaseny obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měl žalovaný smlouvu o tvrzeném obsahu spolu s obchodními podmínkami akceptovat, byla nedostatečná. Pokud měl být případně podpis na listinách nahrazen vložením unikátního SMS kódu, pak nebyly předloženy důkazy o tom, o jaký kód šlo, kdy byl žalovanému zaslán, kdy a jak jím namísto podpisu případně akceptoval smlouvu o revolvingovém úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce konečně nic netvrdil k tomu, jak a kdy případně měly být odsouhlaseny obchodní podmínky, které se měly stát součástí smlouvy o úvěru. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené nepodepsané listiny či kopie občanského průkazu. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného předmětné smlouvy o revolvingovém úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o revolvingovém úvěru dne [datum], na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec do výše 80 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet spolu s úroky, jak je tvrdil žalobce.

9. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

10. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem řádně doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

11. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne 8.7.2021 částku 10 000 Kč, nebylo však prokázáno, z jakého důvodu k platbě došlo. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv na tuto částku původnímu věřiteli uhradil. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalovanému na žalobce, je tak žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v předžalobní výzvě k plnění ze dne 11.12.2021. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 11.12.2021, má se tedy za to, že došla žalovanému dne 15.12.2021, žalovaný byl vyzýván k úhradě do tří dnů od doručení, tedy do 18.12.2021. Ode dne následujícího, tedy od 19.12.2021, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

12. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 10 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté k úhradě, tj. od 19.12.2021, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky 5 444,72 Kč, kdy jde o nárok vyplývající ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. Dále pak soud zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucího nad rámec úroku z prodlení z přiznané částky za období od 19.12.2021, když takový nárok žalobce není dán.

14. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 65 % předmětu řízení a ohledně 35 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 30 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když žalobce obdobné návrhy podává opakovaně, skutková tvrzení obsažená v návrzích jsou obměňována pouze s ohledem na konkrétně tvrzené podmínky uzavřených smluv, v řízení jde o částku nepřesahující 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 900 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 252 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 252 Kč, když případná doplňování žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 30 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 675,60 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).