42 C 160/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: údaje o žalobci zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: údaje o žalovaném o zaplacení 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 500 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 500 Kč za od datum do datum.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum, ve znění podání ze dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 500 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – právnická osoba postoupil smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce pohledávky za svými dlužníky specifikované v příloze této smlouvy. Jednou z postoupených pohledávek byla i pohledávka za žalovaným. K ní žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu poskytl zápůjčku v částce 500 Kč, kterou mu zaslal poštovní poukázkou. Totožnost žalovaného při převzetí této částky byla ověřena pracovníky pošty. Nedílnou součástí smlouvy byly i obchodní podmínky účinnost Smluvní strany se měly dohodnout, že smlouva je považována za uzavřenou okamžikem poskytnutí zápůjčky. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře umístěného na internetových stránkách anonymizováno, resp. formou zprávy SMS. Odesláním žádosti o zápůjčku žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami a že s nimi souhlasí. Ve své žádosti uvedl rovněž údaje o rodném čísle, čísle dokladu totožnosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do datum. Na tuto částku měla být žalovanému vystavena faktura. Žalovaný se dostal do prodlení, když zápůjčku do sjednané doby splatnosti ani částečně nesplatil. V tento den tak nastala splatnost celého dluhu. Žalovaný žalobci neuhradil ničeho ani po zaslání dalších upomínek a předžalobní výzvy. Žalobce se domáhá výhradně zaplacení poskytnuté částky 500 Kč na jistině spolu s úrokem z prodlení za dobu ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky. K výzvě soudu žalobce ničeho nedoplnil k procesu uzavření smlouvy, k jednání žalovaného, kterým odsouhlasil znění tvrzené smlouvy. Uvedl, že se případně domáhá zaplacení uvedené částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den datum, žalobce a jeho právní zástupkyně se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil listinu, kterou v žalobních tvrzeních označil jako smlouvu o půjčce – internetový formulář„anonymizována dvě slova“. Na této listině jsou uvedeny údaje o žalovaném pod označením„ anonymizována dvě slova“, kdy je zde uvedeno jméno, příjmení, rodné číslo, telefonní číslo, emailová adresa, adresa trvalého bydliště i doručovací adresa. Listina neobsahuje žádné údaje o žalobci či jeho právním předchůdci. Je zde uvedena částka 500 Kč jako„ anonymizována dvě slova“ a datum platby dne datum. Listina není nikým podepsána. Dále předložil listinu označenou – Smlouva o Zápůjčce, na které je jako zápůjčitel uvedena společnost právnická osoba, jako zákazník žalovaný, výše půjčky je uvedena v částce 500 Kč, doba splatnosti je uvedena datum, není zde uveden žádný poplatek, náklady zápůjčky. Na listině je dále uvedeno, že její nedílnou součástí jsou smluvní podmínky pro zápůjčky a úvěry poskytované společností právnická osoba. Na listině je uvedeno datum datum, u vytištěného jména žalovaného ani firmy právního předchůdce žalobce nejsou obsaženy žádné podpisy. Dále pak žalobce k důkazu předložil listinu - anonymizována dvě slova - Standardní podmínky úvěrové smlouvy uzavřené prostřednictvím internetu a platné pro klienty v České republice, kdy tato listina rovněž neobsahuje žádný podpis. Dále pak žalobce předložil fakturu číslo kde je jako její výstavce označena společnost právnická osoba, jako příjemce faktury žalovaný. Faktura byla vystavena dne datum, na částku 500 Kč, měla být splatná datum na uvedený účet pod uvedeným variabilním symbolem. Na faktuře je vyznačena doba trvání půjčky od datum do datum. Žalobce netvrdil, ani neprokazoval, zda a jak byla tato faktura doručena žalovanému. Soud z uvedených listin nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o zápůjčce mezi původním věřitelem a žalovaným dne datum o obsahu, jak byl žalobcem tvrzen. Žalobce především dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem mělo dojít k odsouhlasení smlouvy o předloženém obsahu ze strany žalovaného, když v žalobě pouze uvedl, že k uzavření mělo dojít na internetových stránkách jeho právního předchůdce, vyplněním internetového formuláře, respektive formou textové zprávy. Žalovaný měl odeslat žádost o uzavření tvrzené smlouvy, měl odsouhlasit znění obchodních podmínek. Není však zřejmé, jakými konkrétními úkony žalovaného k tomu mělo dojít, když tvrzení o procesu uzavření smlouvy jsou nejen nedostatečná, ale i rozporná, když odkazují na vyplnění formuláře, případně na textovou zprávu. Uzavření smlouvy a odsouhlasení všeobecných obchodních (či standardních) podmínek žalovaným pak nemůže být prokázáno předložením nepodepsaných listin, jak to učinil žalobce, když navíc jsou v nich uvedena odlišná data uzavření či splatnosti zápůjčky. Žalobce neuvedl, čím byl případně podpis žalovaného na smlouvě nahrazen, k takovému tvrzení nepředložil žádný důkaz Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

5. Z dodejky – poštovní poukázky na částku 500 Kč má soud za prokázané, že společnost právnická osoba odeslala žalovanému jako adresátovi poštovní poukázkou částku 500 Kč, kdy tato částka byla vyplacena žalovanému dne datum. Není zřejmé, jaký byl účel této platby.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností právnická osoba postoupeny na žalobce peněžité pohledávky z klientských smluv specifikované v příloze, kdy z tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, pak má soud za prokázané, že na něj byla postoupena i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum i poštovním podacím archem ze dne datum. Z výzvy k úhradě, předžalobní upomínky ze dne datum spolu s poštovním podacím archem ze dne datum má soud za prokázané, že právní zástupkyně žalobce žalovaného před podáním žaloby vyzývala k úhradě dlužné částky.

7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když dle soudu s ohledem na výši zápůjčky, která byla nižší než 5 000 Kč, nešlo o spotřebitelský úvěr (§ 2 písm. e) z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru). Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména vůbec netvrdil, jakým konkrétním způsobem došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce, když jeho tvrzení byla neúplná a rozporná, nebylo zřejmé, jakým konkrétním jednáním žalovaného mělo k uzavření této smlouvy dojít, jak případně měly být odsouhlaseny obchodní podmínky, které se měly stát její součástí. K důkazu pak předložil pouze nepodepsanou smlouvu s uvedením data datum. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné smlouvy o zápůjčce žalovaným. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce dne datum, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 500 Kč a žalovaný se jí zavázal splatit ve lhůtě do datum. V řízení bylo prokázáno, že společnost právnická osoba poukázala žalovanému poštovní poukázkou částku 500 Kč, kterou si žalovaný dne datum převzal. Nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k poukázání této částky došlo. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právní zástupkyně), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

8. Za situace, kdy mezi právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem – společností právnická osoba) a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce, pak soud platbu této společnosti ve prospěch žalovaného ve výši 500 Kč považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Pokud bylo v řízení prokázáno, že původní věřitel v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce, je žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat právě žalobci.

9. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván až v oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum. Tato výzva byla žalovanému zaslána dne datum. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti zápůjčky, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o zápůjčce s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne datum, má se tedy za to, že došla žalovanému dne datum, ode dne následujícího, tedy datum, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

10. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 500 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávky, tedy ode dne datum, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze žalované částky za období předcházející doručení výzvy k zaplacení dlužné částky, kdy žalovaný ještě v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl.

12. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku III. rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když soud uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci plně úspěšnému žalobci (když byl neúspěšný jen ohledně části příslušenství pohledávky) jím účelně vynaložené náklady. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když vyšel z vyčíslení nákladů, učiněných žalobcem. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchou předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 advokátního tarifu, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 489 Kč, když případné doplňování žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Soud tak přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.