42 C 164/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 372,92 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 15 372,92 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 731,38 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 409,75 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 5 311,08 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení a úrokem ve výši 8 % ročně z částky 5 222,01 Kč od 2. 9. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27.5.2025 ve znění doplnění a částečného zpětvzetí žaloby ze dne 24.10.2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15 372,92 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 2.9.2024 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla dne 9.7.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy její nedílnou součástí byl i předpis splátek. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný přitom v žádosti o úvěr uvedl, že je od 1.3.2019 zaměstnán na dobu neurčitou u společnosti , právnická osoba, . Výše jeho měsíčního příjmu je 24 736 Kč, výše jeho měsíčních výdajů je 4 860 Kč. Uvedl, že je ženatý, bydlí u rodičů a nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Majetkovou situaci žalovaného společnost ověřila z potvrzení od zaměstnavatele a výplatních pásek. Dospěla k závěru, že je schopen splácet úvěr s měsíční splátkou 3 984 Kč. Na základě uzavřené smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal je vrátit spolu s úrokem v pevné výši 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 4 154 Kč a úhradou za splácení v hotovosti ve výši 5 400 Kč. Celkovou částku ve výši 55 776 Kč se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 9.9.2023.

2. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas. Poslední splátku uhradil dne 19.12.2023 ve výši 500 Kč. Po uzavření smlouvy přitom žalovaný uhradil celkem 47 000 Kč, kdy žalobce tyto platby konkretizoval v doplnění žaloby. Specifikoval, jak byly jednotlivé úhrady započteny na jistinu, úrok a poplatky. Po provedených zápočtech přitom byl dluh na jistině ve výši 5 222,01 Kč, na úroku ve výši 89,07 Kč, na úhradě za poskytnutí úvěru ve výši 2 100 Kč, na nákladech vyhodnocení úvěru ve výši 593,49 Kč a na inkasním poplatku ve výši 771,43 Kč. Celkem tak jde o částku 8 776 Kč. Marným uplynutím termínu pro poslední splátku (10.9.2023), byl již žalovaný v prodlení se všemi dlužnými částkami, kdy dlužná jistina nadále podléhá úroku ve výši 8 % ročně. S ohledem na porušení smluvních povinností byl žalovaný povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % za každý den prodlení. Žalobce tak smluvní pokutu vyčíslil ke dni 1.9.2024 na částku 3 596,92 Kč. Dále věřiteli vznikl v souladu se smluvním ujednáním nárok na náklady upomínání v souvislosti s prodlením, smluvní pokutu ve výši 500 Kč, poplatek za oznámení zesplatnění ve výši 1 500 kč a 2 x 750 Kč za výzvy k plnění ohledně dlužných splátek. Celková výše smluvních pokut a poplatku tak činí částku 6 596,92 Kč. Žalobce v doplnění žaloby zcela jednoznačně provedl výpočet požadovaného kapitalizovaného úroku a kapitalizovaného úroku z prodlení.

3. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2024 postoupena na žalobce s účinností ke dni 8.10.2024, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení výše uvedené celkové částky, sestávající z dlužné jistiny, úroku za dobu poskytnutí úvěru, úhrady za poskytnutí úvěru, úhrady za administrativní činnost, úhrady za hotovostní splátky, smluvních pokut a poplatků vzniklých v souvislosti s náklady upomínání. Dále se pak domáhá zaplacení úroku, který jednak za období od 10.9.2023 do 1.9.2024 kapitalizoval na částku 409,75 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 2.9.2024 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období do 1.9.2024 kapitalizoval na částku 731,38 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 2.9.2024 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 9.3.2026 se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného.

5. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 9.7.2022 je zřejmé, že tato měla být uzavřena mezi společností , právnická osoba, . jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem. Věřitel se zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy tato částka byla žalovanému předána v hotovosti. Žalovaný se zavázal úvěr splatit spolu s úrokem v částce 1 522 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru v částce 14 700 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru v částce 4 154 Kč a inkasním poplatkem v částce 5 400 Kč, celkem tedy částku 55 776 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, kdy první splátka je splatná do měsíce od uzavření smlouvy. Bylo sjednáno, že nezaplacením kterékoliv splátky řádně a včas vzniká dlužníku povinnost hradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky, a to za každý den prodlení. Listina obsahuje i předpis splátek, z níž je patrný způsob jejich započtení na jednotlivé nároky věřitele. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. Z tabulky umoření a tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný dne 10.7.2022 uhradil částku 8 000 Kč, dne 26.9.2022, 26.10.2022, 22.11.2022, 22.12.2022, 19.1.2023, 20.2.2023, 23.3.2023, 21.4.2023 vždy částku 4 000 Kč, dne 25.5.2023 částku 3 000 Kč, dne 26.6.2023 částku 2 000 Kč, dne 30.11.2023 částku 500 Kč a dne 19.12.2023 částku 500 Kč. Celkem tak uhradil částku 47 000 Kč.

6. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil listinu – žádost o úvěr ze dne 9.7.2022, z níž soud zjistil, že žalovaný požádal tohoto dne společnost , právnická osoba, . o úvěr ve výši 30 000 Kč na 14 měsíců se splátkou 3 984 Kč měsíčně. Uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, , a to od 1.3.2019, kdy tyto skutečnosti měly být ověřeny pracovní smlouvou a výplatními páskami. Žalovaný uvedl příjem ze zaměstnání ve výši 24 736 Kč, kdy není zřejmé, zda jde o čistý příjem. Výdaje uvedl v částce 1 000 Kč na bydlení a energie a v částce 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady. Celkem tedy šlo o výdaje v částce 4 860 Kč. Měl bydlet u rodičů, uvedl, že je ženatý, nemá vyživovací povinnost k žádným dětem, nevlastní bankovní účet. K ověření jeho totožnosti měl být předložen občanský průkaz. K tvrzeným výdajům a údajům o bydlení nejsou označeny žádné listiny, z nichž by došlo k ověření tvrzených skutečností. K příjmům žalovaného žalobce předložil kopii tří výplatních dokladů, z nichž je zřejmá platba na jeho konto v březnu 2022 ve výši 33 208 Kč, v dubnu 2022 ve výši 22 073 Kč a v květnu ve výši 18 926 Kč, kdy tehdy šlo zčásti o nemocenskou. Ohledně pracovního poměru žalovaného pak nebyla předložena pracovní smlouva, ale potvrzení ze dne 8.7.2022, z nějž je zřejmé, že žalovaný byl k tomuto dni zaměstnán u , právnická osoba, , a to od 1.3.2019 na dobu neurčitou. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce u jednání soudu i přes výzvu nepředložil.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3.10.2024 spolu s přílohou, potvrzením o zaplacení kupní ceny za postoupení pohledávek ze dne 8.10.2024 a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14.10.2024 soud vzal za prokázané, že předmětná pohledávka společnosti , právnická osoba, . za žalovaným byla postoupena na žalobce, přičemž tato skutečnost byla písemně oznámena žalovanému, kdy však nebyl předložen doklad o odeslání tohoto oznámení před zasláním předžalobní upomínky. Z předžalobní výzvy ze dne 24.1.2025 spolu s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky, opětovně jej seznamoval s postoupením pohledávky. Dluh měl být uhrazen ve lhůtě do 8.2.2025.

8. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, úvěrem spotřebitelským. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

15. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Žalobce k důkazu o prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil žádost o úvěr, z níjž je zřejmé, že ohledně příjmů žalovaného bylo před uzavřením smlouvy zjištěno, že jeho jediným příjmem je mzda z pracovního poměru v tvrzené výši, která byla vypočtena z předložených výplatních pásek. Její výše se však ve všech platbách na konto žalovaného lišila, když při nepředložení mzdového výměru či pracovní smlouvy nebylo možné skutečnou předpokládanou výši příjmu žalovaného zjistit. Žalovaný pak v žádosti o úvěr uváděl zcela neadekvátní výši výdajů na bydlení a dalších výdajů, když tyto skutečnosti ničím nedoložil, úvěrující neprovedl žádné ověření jejich výše. Pokud z žádosti vyplynulo, že žalovaný je ženatý, pak jakkoliv nebyly prověřovány poměry jeho manželky. Za situace, kdy žalovaný měl nadále splácet splátku ve výši asi 4 000 Kč měsíčně, a to po dobu dalších 14 měsíců, bylo na místě, aby úvěrující při postupu s odbornou péčí ověřil skutečnou výši příjmů a výdajů žalovaného, kdy jinak zde byly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Pokud žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy nahlížel do veřejných registrů, a to i do nebankovních registrů týkajících se dalších závazků žalovaného a jeho platební morálky, pak k tomuto tvrzení nepředložil žádné důkazy. O tom, že žalovaný nebyl dlouhodobě schopen sjednané splátky hradit pak svědčí to, že po určité době splácení došlo k podstatnému snížení splátek a následně k ukončení jakýchkoliv úhrad. Je tak otázkou, zda uskutečněné splátky nebyly uhrazeny právě formou přebírání dalších úvěrů, zda žalovaný tímto převzatým závazkem nehradil nějaké závazky předcházející, kdy ohledně jejich existence právní předchůdce žalovaného neprovedl žádné šetření. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním) úvěrujícího odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalovanému poskytnut. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru podepsané dne 9.7.2022, ani to, že by byl žalovaný schopen úvěr ve sjednaných splátkách splácet. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

17. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 9.7.2022 poskytl žalovanému částku 30 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Pokud již žalovaný žalobci (jeho právnímu předchůdci) uhradil částku 47 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, není již z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení povinen cokoliv žalobci hradit.

18. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku žalobu v celém rozsahu zamítnul.

19. Ve výroku II. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci zcela úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.