42 C 167/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 984 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 000 Kč za dobu od 3. 9. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 1 984 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 8 984 Kč od 21. 8. 2021 do 2. 9. 2022 a z částky 1 984 Kč od 3. 9. 2022 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 555 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 8 984 Kč od 21. 8. 2021 do 18. 11. 2021.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 625,38 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6.10.2022 ve znění dalšího podání ze dne 21.7.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8 984 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně ode dne 21.8.2021 do zaplacení, a v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 555 Kč a zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z dlužné částky od 21.8.2021 do 18.11.2021. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávku mu vznikla na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 21.7.2021 distančním způsobem na adrese [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit do 20.8.2021, kdy měl uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaný o úvěr požádal na uvedených webových stránkách žalobce a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce tak zjistil od žalovaného celkový počet osob žijících v domácnosti, počet osob s ním společně hospodařících, pravidelný měsíční příjem a pravidelné výdaje žalovaného. Žalobce měl zjistit ověřenou výši měsíčního příjmu v částce 29 855 Kč. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaný nenachází v sankčních registrech, nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (NRKI, BRKI registry). Žalobce údaje shromáždil a zkontroloval, dospěl k závěru o schopnosti žalovaného splatit poskytnutý úvěr. Žalovaný potvrdil své identifikační údaje, zpřístupnil žalobci prostřednictvím v žalobě uvedené aplikace svůj účet. K procesu uzavření smlouvy žalobce doplnil, že žalovaný vyplněním údajů na výše uvedené webové stránce zahájil kroky k uzavření úvěrové smlouvy s žalobcem. Poskytl fotokopii občanského průkazu, byla provedena lustrace neplatných dokladů. Po prověření úvěruschopnosti a majitele účtu bylo žalovanému sděleno, že mu bude poskytnut úvěr, kdy žalovaný souhlas s úvěrovou smlouvou a obchodními podmínkami stvrdil pomocí jedinečného SMS kódu„ 5543“, který byl umístěn na poslední straně úvěrové smlouvy.

2. Žalobce úvěr vyplatil na účet žalovaného dne 21.7.2021 v částce 7 000 Kč. Žalovaný si měl při sjednávání smlouvy zvolit i následující volitelné služby, a to službu„ Klidné spaní“ za poplatek 110 Kč, službu„ Presto“ za poplatek 165 Kč a službu„ Informační SMS servis“ za poplatek 29 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil, do prodlení s úhradou se dostal dne 20.8.2021. Žalovaný tak dluží žalobci na jistině částku 7 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 1 680 Kč, na poplatku„ Klidné spaní“ částku 110 Kč, na poplatku„ Presto“ částku 165 Kč, na poplatku za službu„ Informační SMS servis“ částku 29 Kč, na zákonném úroku z prodlení částku 986,66 Kč a na účelně vynaložených nákladech částku 2 555 Kč, když žalobce tyto náklady specifikoval. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce ve výši 0,1 % denně z jistiny, kdy žalobce se domáhá jejího zaplacení za období od 21.8.2021 do 18.11.2021. Dle výpočtu soudu jde o částku 808,56 Kč. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil ani po zaslání předžalobní výzvy.

3. Žalovaný se ve věci nikterak nevyjádřil.

4. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 16.10.2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil nikým nepodepsané listiny – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, kdy jde o úvěr v částce 7 000 Kč, který by měl být poskytnutý převodem na účet, dále jde o listiny - všeobecné obchodní podmínky, sazebník a souhlas se zpracováním osobních údajů, kdy z žádné z listin není zřejmé, že by byla jakýmkoliv způsobem zpřístupněna žalovanému, že by se s těmito listinami seznámil. Soud tak obsah těchto listin blíže nerozebírá. Dále byla žalobcem předložena smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce jako věřitel a žalovaný jako dlužník. Ohledně žalovaného je uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, telefonní číslo, emailová adresa, číslo jeho bankovního účtu. Obsahem smlouvy je sjednání podmínek spotřebitelského úvěru v částce 7 000 Kč na účet. Dlužník si měl zvolit volitelné služby za uvedené poplatky, zavázal se splatit úvěr nejpozději do dne splatnosti 20.8.2021, měl být sjednán poplatek za sjednání úvěru v částce 1 680 Kč. Spolu s poplatky tak měla být dlužníkem uhrazena částka 8 984 Kč Smlouva je podepsána pouze věřitelem, v místě pro podpis dlužníka je pouze uvedeno – vytištěno:„ Podepisuji SMS kódem 5543 dne 2021 -07-21“. Žalobce nepředložil žádné důkazy, žádné záznamy ze svého interního systému k tomu, že by žalovaný tuto smlouvu nějakým konkrétním úkonem odsouhlasil, pokud měl být jeho podpis nahrazen uvedeným kódem pak dostatečně netvrdil, ani neprokazoval, jak mu byl tento kód žalobcem poskytnut a jak jím nahradil svůj podpis na této smlouvě o uvedeném obsahu. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané, že by žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce především dostatečným způsobem netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného k uzavření takové smlouvy mělo dojít, pokud mělo dojít k jejímu odsouhlasení formou vložení zaslaného SMS kódu, pak tato skutečnost nebyla žádným z důkazů prokázána. Tato skutečnost nemůže být prokázána ani předloženou kopií občanského průkazu žalovaného, když ta může svědčit pouze o tom, že žalobce ji měl k dispozici, nikoliv o konkrétním jednání žalovaného při uzavírání smlouvy o tvrzeném a předloženém obsahu. Předložené nepodepsané listiny či listiny podepsané pouze věřitelem pak uzavření konkrétní smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

6. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, žalobce předložil obecné principy posuzování a filozofie společnosti, které obecně popisují, jakým způsobem má být ze strany žalobce prověřována úvěruschopnost dlužníků. O konkrétních skutečnostech týkajících se prověřování úvěruschopnosti žalovaného však z této listiny nelze učinit žádný závěr, když pouze popisuje, jak má být postupováno, nikoliv, jak bylo postupováno v tomto konkrétním případě. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného u [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že jsou na ní zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k provedení výpočtu úvěruschopnosti mělo dojít dne 21.7.2021. Celkový počet osob v domácnosti je uveden v počtu dvou, kdy obě tyto osoby mají mít příjem. Není zřejmé, o jakou další osobu v domácnosti žalovaného by mělo jít. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena v částce 29 855 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je uvedena v částce 25 000 Kč. Není zřejmé, o jaký příjem by mělo jít, když z listiny označené„ Identifikované příjmy“ pouze vyplývá, že tato částka měla být zjištěna z výpisu z bankovního účtu žalovaného, který měl žalobce k dispozici. Vypočítané minimální výdaje jsou uvedeny v částce 6 605 Kč, výše pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem je uvedena ve výši 10 000 Kč. Jako disponibilní příjem je uvedena částka 14 300 Kč. Žalobce dále předložil výpis z běžného účtu žalovaného za období od 20.7.2020 do 20.7.2021, aniž by uvedl, jaké skutečnosti mají být tímto důkazem prokázány. Soud tak pouze konstatuje, že z výpisu z účtu je patrno, že žalovaný měl v tomto období příjmy od společností, které jsou poskytovateli spotřebitelských úvěrů, kdy šlo např. o částku 27 500 Kč od společnosti [právnická osoba] připsanou na účet dne 28.5.2021, o částku 25 000 Kč od společnosti [právnická osoba] připsanou na účet dne 27.5.2021, částku 18 000 Kč od společnosti [právnická osoba] připsanou na účet dne 26.5.2021 označenou jako půjčka, částku 8 000 Kč od společnosti [právnická osoba] připsanou na účet dne 21.5.2021 rovněž označenou jako půjčka. Je tak zřejmé, že žalovaný měl v době, kdy měla být uzavřena předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru závazky z jiných úvěrových smluv, což žalobce musel z výpisu z jeho účtu před uzavřením smlouvy zjistit. I přes tyto skutečnosti netvrdil a neprokazoval, že by se žalovaného na tyto závazky dotazoval, že by zjišťoval, jakým způsobem, po jakých částkách, v jakých lhůtách mají být tyto závazky splaceny. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobce před uzavřením tvrzené úvěrově smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr, když vycházel z toho, že žalobce dostatečně netvrdil, ani neprokazoval skutečnosti týkající se příjmů a výdajů žalovaného. Z listiny předložené k důkazu není zcela zřejmé, jak dospěl k částkám, které jsou na ní ohledně příjmů a výdajů uvedeny. Žalobce tvrdil, že nahlížel do nebankovních registrů ohledně případných negativních údajů k žalovanému, jaké skutečnosti takto zjistil, však netvrdil, ohledně toho, že do registrů nahlédl nepředložil žádné důkazy. Za situace, kdy z výpisu z účtu žalovaného měl zcela jasné povědomí o tom, že žalovaný v době blízké tvrzenému uzavření smlouvy se žalobcem převzal závazky ze spotřebitelských úvěrů u jiných společností, žalobce nezjišťoval, jakým způsobem mají být tyto závazky splaceny. Nemohl tak ověřit, zda je žalovaný schopen ze svého příjmu, který navíc neověřil, uhradit úvěr, který měl být ve výši bezmála 9 000 Kč uhrazen ve lhůtě jednoho měsíce.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobce měl dne 21.7.2021 vyplatit na účet žalovaného č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč, kdy tato skutečnost byla prokázána zprávou [právnická osoba] ze dne 3.8.2023, z níž je zřejmé, že žalovaný byl v dané době majitelem tohoto účtu a tato částka byla z účtu žalobce na tento účet uvedeného dne poukázána, což je patrno z výpisu z účtu žalovaného.

8. Z předžalobní upomínky ze dne 25.8.2022 spolu s podacím lístkem z téhož dne je zřejmé, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů.

9. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl zejména břemeno důkazní, když k tvrzenému způsobu uzavření smlouvy nepředložil žádné důkazy, předložené nepodepsané listiny jeho tvrzení prokázat nemohou. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného na předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Nebylo prokázáno, že by žalobce zaslal žalovanému SMS kód uvedený na smlouvě, který měl nahrazovat jeho podpis, že by žalovaný vlastním jednáním, vložením tohoto kódu smlouvu podepsal. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaný se zavázal jej vrátit spolu se sjednaným poplatkem do 20.8.2021.

10. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

11. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy, prověření úvěruschopnosti žalované a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalovaného dne 21.7.2021 částku 7 000 Kč, uvedená částka byla na účet žalovaného připsána téhož dne. Žalobce tvrdil, že žalovaný na tuto částku ničeho neuhradil. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v předžalobní výzvě k plnění ze dne 25.8.2022. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení předžalobní výzvy, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 25.8.2022, má se tedy za to, že došla žalovanému dne 30.8.2022, žalovaný měl částku uhradit do 3 dnů, tedy do 2.9.2022. Ode dne následujícího, tedy od 3.9.2022, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

13. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od 3.9.2022, a to ve výši 8,5 % ročně, jak požadoval žalobce, když výše úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla v té době vyšší.

14. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částek jdoucích nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kdy šlo o nároky ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno, a ohledně úroku z prodlení z takových částek, případně za období, kdy žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, když takový nárok žalobce není dán.

15. Ve výroku III. rozsudku soud ohledně nároku na náhradu nákladů řízení vyšel z toho, že žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 71 % předmětu řízení (ohledně částky 7 000 Kč) a ohledně 29 % (ohledně částky 2 792 Kč) úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 42 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta do podání žaloby včetně ust. § 14b AT, když žalobce žaluje v obdobných věcech opakovaně, na základě obdobných skutkových tvrzení, ve věci šlo o částku nepřevyšující 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, jednoduchou předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 489 Kč, když případné doplňování žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložený náklad, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 42 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 625,38 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).