42 C 171/2019

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobkyně: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec o určení neexistence právního poměru

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že smlouva o paušální finanční náhradě v důsledku odběru vody z [anonymizováno] potoka týkající se MVE [obec] uzavřená dne [datum] zanikla k datu [datum], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 23 716 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení, že smlouva o paušální finanční náhradě v důsledku odběru vody z [anonymizováno] potoka týkající se MVE [obec] uzavřená mezi účastníky dne [datum], zanikla k datu [datum]. Uvedl, že předmětem dané smlouvy bylo zajistit odběr vody pro provoz zasněžovacího systému lyžařského areálu žalobce jako provozovatele lanových drah [příjmení] – [příjmení]. Žalobce se přitom zavázal platit žalovanému jako provozovateli malé vodní elektrárny finanční náhradu v částce 60 000 Kč za každý kalendářní rok až do ukončení či zániku smlouvy. Žalobce měl přitom za to, že smlouva byla uzavřena pouze na dobu, na kterou bylo vydáno vodoprávní rozhodnutí [stát. instituce], odbor životního prostředí ze dne [datum], kdy tato skutečnost má vyplývat z ujednání v čl. IX předmětné smlouvy. Na této skutečnosti nemělo nic změnit to, že následně dne [datum] bylo vydáno nové vodoprávní rozhodnutí, když smlouva již zanikla a v důsledku jeho vydání nemohlo dojít k jejímu obnovení. Tato skutečnost vyplývá i z toho, že žádost o nové vodoprávní rozhodnutí byla podána žalobcem se značným časovým odstupem od uplynutí doby trvání předchozího vodoprávního rozhodnutí. Žalobce měl za to, že úmyslem smluvních stran bylo již při uzavírání smlouvy to, že v rámci vydání každého nového vodoprávního rozhodnutí bude zkoumána případná změna okolností mající vliv na výši finanční náhrady, a proto její trvání navázaly právě na dobu jeho trvání. Žalobce měl za to, že jeho plnění žalovanému po zániku předmětné smlouvy jsou plněními bez právního důvodu. K existenci naléhavého právního zájmu na určení zániku smlouvy uvedl, že předžalobní výzvou ze dne [datum] vůči němu žalovaný uplatnil dle zaniklé smlouvy nárok na zaplacení částky 154 067 Kč, kdy žalobce tak má důvodnou obavu, že ze strany žalovaného bude podána žaloba na plnění. Existuje tak u něj stav nejistoty, který není přijatelný, když žaloba na určení je jediným prostředkem obrany před neoprávněným zásahem do jeho práv.

2. Žalovaný ve svém vyjádření vznesl námitku neexistence naléhavého právního zájmu na určení zániku smlouvy. Měl za to, že je-li žalobce přesvědčen o zániku smlouvy, nemusí hradit sjednanou náhradu. Bude-li se jejího uhrazení žalovaný soudně domáhat, bude existence smlouvy řešena jako předběžná otázka v žalobě na plnění. K věci se vyjádřil tak, že potvrdil uzavření předmětné smlouvy, jejímž důvodem bylo to, že odběrem vody pro zasněžovací systém žalobcem dochází k výraznému snížení vody v potoce, což snižuje výkon malé vodní elektrárny žalovaného (dále také jen„ MVE“) a jeho výdělků z jejího provozu. Platnost smlouvy již byla posuzována Krajským soudem v Brně i Vrchním soudem v Olomouci, byla potvrzena její platnost. Žalovaný má smlouvu za platnou a účinnou, výklad žalobce měl za účelový. Je zřejmé, že smlouva byla uzavřena za účelem poskytnutí náhrady žalovanému v důsledku odběru vody z potoka, kdy na základě této smlouvy udělil žalovaný k jejímu odběru žalobcem souhlas a umožnil tak provoz zasněžovacího systému. Po celou dobu jeho provozu tak měla být hrazena sjednaná paušální náhrada, k čemuž odkázal na články IX. a VII. smlouvy. Bylo sjednáno, že smlouva je závazná a uzavírá se na dobu životnosti zdrojů, jak zasněžování, tak MVE. Zasněžovací systém přitom funguje celou dobu od vydání prvního vodoprávního rozhodnutí, i po vydání nového vodoprávního rozhodnutí i v době mezi nimi. Souhlas k vydání nového vodoprávního rozhodnutí přitom žalovaný dál právě s ohledem na existenci předmětné smlouvy. Pokud bylo v čl. IX smlouvy sjednáno, že smlouvy může být zrušena pouze, dojde-li ke zrušení vodoprávního rozhodnutí na zasněžování areálu [příjmení], pak ke zrušení tohoto rozhodnutí nikdy nedošlo, pouze uplynula jeho platnost a žalobce si proto vyřídil nové vodoprávní rozhodnutí. Žalovaný tak měl za to, že nenastala žádná z podmínek předpokládaných smlouvou pro její ukončení či zánik.

3. Žalobce k vyjádření žalovaného doplnil tvrzení k existenci naléhavého právního zájmu na určení zániku smlouvy, když zejména akcentoval to, že podaná žaloba je jediným prostředkem, kterým lze vnést do smluvního vztahu účastníků jistotu ohledně jeho zániku či trvání, lze tak odvrátit budoucí spor na plnění, kdy žalobce je v neustálé nejistotě ohledně možného podání takové žaloby žalovaným. Za situace případného trvání smlouvy navíc žalobci narůstá povinnost hrazení smluvní pokuty či úroků z prodlení. Rozhodnutí o určovací žalobě je proto způsobilé eliminovat nejisté postavení žalobce a vyřešit mezi stranami spornou otázku existence smlouvy, předejít případným budoucím sporům. Setrval na přesvědčení o navázání doby trvání smlouvy na dobu trvání původního vodoprávního rozhodnutí, když měl za logické, aby v rámci vydání každého nového vodoprávního rozhodnutí mohli účastníci uzavřením nové smlouvy reflektovat případnou změnu okolností mající vliv na výši finanční náhrady. Uvedl, že s ohledem na energetický audit, který si nechal vypracovat k dopadům odběru vody pro zasněžovací systém na výkon MVE žalovaného, se pokoušel se žalovaným bezúspěšně vyjednat uzavření nové smlouvy, která by reflektovala skutečné ztráty žalovaného. Poukázal na neadekvátnost výše finanční náhrady.

4. Soud s ohledem na postoj účastníků nařídil těmto první setkání se zapsaným mediátorem, k dohodě mezi účastníky však ani po proběhlé mediaci nedošlo.

5. Soud proto ve věci nařídil jednání, u kterého účastníci shodně uvedli, že není vedeno řízení na plnění ve vztahu k závazkům z předmětné smlouvy. Řízení u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka], které se týkalo nároků žalovaného ze smlouvy za období let 2014 2015 již bylo pravomocně skončeno rozsudkem pro uznání, kdy žalovaný (žalobce v tomto řízení) se nevyjádřil ve lhůtě stanovené v kvalifikované výzvě soudu. Dále bylo u téhož soudu pod sp. zn. [spisová značka] vedeno řízení o nahrazení projevu vůle žalovaného ohledně nově formulované smlouvy o paušální náhradě, kdy žaloba byla zamítnuta. Následně po podaném odvolání vzal žalobce žalobu zpět s ohledem na zánik původní smlouvy. Žalobce pak následně doplnil svá skutková tvrzení tak, že znovu poukázal na čl. IX smlouvy a navázání doby jejího trvání na dobu trvání původního vodoprávního rozhodnutí, když smlouva byla uzavírána právě v souvislosti s řízením o tomto rozhodnutí. Text smlouvy formulovaný žalovaným přitom nemůže být vykládán v neprospěch žalobce. K textaci čl. IX smlouvy, dle kterého smlouva může být zrušena, pouze dojde-li ke zrušení vodoprávního rozhodnutí na zasněžování lyžařského areálu [příjmení], pak doplnil, že žalobce jej vykládá tak, že smlouva může být zrušena i před uplynutím životnosti zdrojů, a to automaticky tím, že dojde ke zrušení vodoprávního rozhodnutí, aniž by bylo zapotřebí jakéhokoliv aktivního jednání kterékoliv ze smluvních stran. I v případě, že by soud dospěl k závěru, že takového jednání třeba je, pak žalobce jednání, z nějž vyplývá jeho vůle ukončit smlouvu, učinil v dopisech žalovanému ze dne [datum], a ze dne [datum]. Nejpozději pak byl takový projev vůle učiněn v reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum].

6. Závěrem žalobce setrval na přesvědčení, že s ohledem na uzavřenou smlouvu došlo k jejímu zániku automaticky ke dni zániku původního vodoprávního rozhodnutí. V případě, že by soud dospěl k závěru, že tomu tak nebylo, pak měl za to, že k zániku smlouvy došlo nejpozději okamžikem doručení dopisů žalobce, ve kterých vyjadřoval svou vůli smluvní vztah ukončit. I přes tato tvrzení setrval na návrhu na určení zániku smlouvy ke dni [datum].

7. Žalovaný závěrem setrval na přesvědčení, že předmětná smlouva nezanikla, ani nebyla platně zrušena, považuje ji za stále platnou a účinnou. Poukázal na samotný text uzavřené smlouvy v čl. IX, kdy doba trvání smlouvy je vázána na dobu trvání životnosti zdrojů, tedy zasněžovacího systému či malé vodní elektrárny. Pokud z druhé věty tohoto článku vyplývá možnost zrušení smlouvy, pak je toto vázáno na zrušení vodoprávního rozhodnutí, nikoliv na uplynutí doby jeho trvání. Poukázal na provedené dokazování a okolnosti uzavření smlouvy, kdy i z výslechu jednatele žalobce měl za prokázané, že tento měl dobu trvání smlouvy za prakticky neomezenou, byl si vědom toho, že zrušení vodoprávního rozhodnutí nelze ztotožňovat s uplynutím doby, na něž bylo vydáno. Pokud by snad dle smluvního ujednání bylo možné zrušení smlouvy při uplynutí doby trvání vodoprávního rozhodnutí, pak toto vyžadovalo určité právní jednání některé ze smluvních stran, kdy prvním takovým jednáním by mohla být reakce právního zástupce žalobce na předžalobní výzvu z [datum]. S ohledem na to, že takový zrušovací úkon dle ujednání ve smlouvě předpokládá předchozí zrušení vodoprávního rozhodnutí, pak je však úkonem nicotným, jenž nemůže mít za následek zrušení smlouvy.

8. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy, výslechy účastníků a navržené svědkyně, z nichž učinil následující skutkové závěry. Ze smlouvy o paušální finanční náhradě v důsledku odběru vody z [anonymizováno] potoka týkající se MVE [obec] má soud za prokázané, že tato byla mezi účastníky uzavřena dne [datum], když za žalobce jednal [jméno] [příjmení], jednatel společnosti (viz výpis z obchodního rejstříku). Ze smlouvy je zřejmé, že žalovaný je majitelem vodní elektrárny na [anonymizováno] potoku (dále také jen„ MVE“), má řádné vodohospodářské povolení k odběru vody. Žalobce je pak provozovatelem lanové dráhy na [příjmení], na jeho sjezdovce hodlá zbudovat zasněžování technickým sněhem, kdy na jeho výrobu bude používat vodu z uvedeného potoka asi 3 km nad MVE. V čl. III smlouvy byl specifikován maximální odběr vody z potoka na 30 l/s, 20 500 m3 za měsíc, 41 000 m3 za rok, což představuje současné použití 5 ks zasněžovacích kanónů. Výše finanční náhrady byla sjednána v paušální výši 60 000 Kč, kdy jí měl žalobce žalovanému platit v termínu splatnosti od [číslo] do [číslo] toho kterého roku. Byl sjednán způsob úhrady v prvním roce. V čl. V smlouvy pak bylo pro žalovaného sjednáno oprávnění zvyšovat uvedenou částku o míru inflace, v čl. VI smlouvy bylo sjednáno penále v případě opožděné platby ze strany žalobce. V čl. VIII smlouvy se žalovaný zavázal souhlasit se sjednaným odběrem vody žalobcem, kdy tento písemný souhlas měl předat odboru životního prostředí. Doba trvání smlouvy byla sjednána v čl. IX tak, že ve větě první je stanoveno, že„ Smlouva je závazná pro obě strany a uzavírá se na dobu životnosti zdrojů – jak zasněžování tak MVE“. Ve větě druhé daného ustanovení pak bylo sjednáno, že„ Smlouva může být zrušena, pouze dojde-li ke zrušení vodoprávního rozhodnutí na zasněžování lyžařského areálu [příjmení]“.

9. Z rozhodnutí [stát. instituce], Odboru životního prostředí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] má soud za prokázané, že žalobce požádal dne [datum] o vydání vodoprávního povolení na vodní dílo:„ zasněžovací systém lyžařský areál [příjmení]“ a o povolení nakládání s vodami – odběr vody z [anonymizováno] potoku (dále také jen„ potok“) v množství 20 l/s, maximálně 30 l/s, maximálně 20 500 m3/měsíc, 41 000 m3/rok, kdy tento odběr vody byl rozhodnutím povolen. Platnost povolení k odběru povrchových vod byla stanovena na dobu 10 let ode dne nabytí právní moci rozhodnutí. Zároveň bylo vydáno stavební povolení na zasněžovací systém. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Z jeho odůvodnění je zřejmé, že žalovaný jako účastník řízení k žádosti vydal dne [datum] souhlasné stanovisko. Ze stanoviska žalovaného adresovaného MÚ [obec] pro místní šetření dne [datum] je zřejmé, že před vydáním uvedeného rozhodnutí adresoval žalovaný rozhodujícímu orgánu nesouhlasné stanovisko k odběru vody z potoka. To odůvodnil tím, že dojde k výraznému snížení průtoků v potoce, čímž se sníží výroba energie v jím provozované MVE a bude krácen na svých právech. Z části zápisu o místním šetření ze dne [číslo] je pak zřejmé, že žalovaný u tohoto šetření své stanovisko předal, byl vyzván k doložení rozhodnutí ohledně provozu MVE, žalobci bylo uloženo doložit souhlas žalovaného ke stavbě a nakládání s vodami.

10. Z rozhodnutí [stát. instituce], Odboru životního prostředí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [rok] [číslo jednací] má soud za prokázané, že jím bylo žalobci k jeho žádosti ze dne [datum] vydáno povolení k nakládání s povrchovými vodami – k jejich odběru z [anonymizováno] potoka, byl stanoven maximální povolený odběr odpovídající předchozímu rozhodnutí, platnost povolení byla omezena do [datum]. Byl rovněž stanoven minimální zůstatkový průtok v potoce pod odběrným místem. Žalovaný byl účastníkem řízení, v řízení neuplatnil námitky.

11. Z energetického auditu vypracovaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] z [datum], který si zadal a předložil žalobce, má soud za prokázané, že žalobce po uzavření uvedené smlouvy nechal tímto auditem posoudit skutečný vliv zasněžování v areálu [příjmení] na provoz MVE žalovaného. Úkolem provedeného auditu bylo stanovení rozsahu omezení energetických přínosů pro MVE, kdy výsledkem bylo zjištění, že případné ekonomické ztráty žalovaného neodpovídají výši sjednané paušální finanční náhrady dle uzavřené smlouvy. S ohledem na právní hodnocení věci se soud nezabýval bližším rozborem tohoto auditu.

12. Z dopisu žalovaného ze dne [datum] označeného jako dodatek [číslo] ke smlouvě o paušální finanční náhradě je zřejmé, že žalovaný ve vztahu k žalobci dle ujednání ve smlouvě zvýšil náhradu o inflaci. Z faktury FO [číslo] vystavené žalovaným téhož dne je pak zřejmé, že jí byla účtována žalobci sjednaná paušální náhrada za rok [rok]. Z dopisu žalobce ze dne [datum] je prokázáno, že jím byla uvedená faktura žalobcem vrácena žalovanému s odůvodněním, že smlouva o paušální finanční náhradě zanikla se zánikem oprávnění k odběru vody ke dni [datum], je tak možné náhradu požadovat jen za část roku. Dopis byl žalovanému odeslán dle podacího lístku dne [datum], žalovaný jeho doručení nezpochybňoval. Žalovaný pak žalobci fakturu opětovně zaslal dopisem ze dne [datum], kde vyjádřil názor, že smlouva i nadále trvá, když její trvání nebylo vázáno na platnost vodoprávního povolení, ale jen na životnost zasněžovacího systému. Uvedl, že v intencích předmětné smlouvy proto vydal souhlas s vydáním nového vodoprávního povolení na zasněžovací systém. Z vyjádření žalobce ze dne [datum] adresovaného žalovanému je zřejmé, žalobce se vyjadřoval k trvání smlouvy tak, že bylo vázáno na životnost zasněžovacího systému, ale zároveň na existenci vodoprávního rozhodnutí. Novým rozhodnutím pak nedošlo k obnovení původního rozhodnutí, to mělo být zrušeno. Opětovně pak byla žalobcem vrácena vystavená faktura žalovanému, byl jím žalovanému předložen návrh nové smlouvy s nově stanovenou paušální finanční náhradou.

13. Z opakované výzvy k zaplacení dlužné částky a smluvní pokuty ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný žalobce vyzýval k zaplacení v ní uvedené dlužné částky a smluvní pokuty, zákonného úroku z prodlení a dále k úhradě paušální finanční náhrady dle předmětné smlouvy za rok [rok]. Výzva obsahovala upozornění, že se v případě neuhrazení bude žalovaný nucen domáhat výkonu příslušného soudního rozhodnutí. Na tuto výzvu pak žalobce reagoval podáním svého právního zástupce ze dne [datum], odeslaným žalovanému dne [datum] (viz podací arch), ve kterém žalovanému sdělil, že jím uplatněné nároky nemá za oprávněné, když ke dni [datum] došlo k zániku předmětné smlouvy uplynutím doby trvání původního vodoprávního rozhodnutí. Na tom nic nemění ani vydání nového vodoprávního rozhodnutí. Bylo rovněž poukázáno na uplynutí doby životnosti původního zasněžovacího systému. Právní zástupce pak výslovně nad rámec uvedené argumentace uvedl, že činí za žalobce zrušující projev vůle ve vztahu k předmětné smlouvě. Žalovaný pak dopisem ze dne [datum] argumentaci žalobce odmítnul, smlouvu měl za stále platnou, vyzýval žalobce k úhradě dlužných částek. Právní zástupce žalobce v dopise ze dne [datum] zaslaném žalovanému téhož dne setrval na dříve uváděné argumentaci k zániku smlouvy ke dni zániku původního vodoprávního rozhodnutí a životnosti původních zdrojů pro zasněžování, která má být menší než doba trvání vodoprávního rozhodnutí.

14. Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] má soud za prokázané, že žalobou podanou dne [datum] se žalovaný po žalobci domáhal zaplacení celkem částky 153 360 Kč s příslušenstvím, kdy šlo o úhradu sjednané paušální finanční náhrady dle předmětné smlouvy za období let [rok] [číslo], zaplacení smluvní pokuty. Žalobce namítal absolutní neplatnost smlouvy pro hrubý nepoměr vzájemných plnění, poukázal na okolnosti uzavírání smlouvy, kdy měla být žalovaným využita jeho nezkušenost. Žalovaný v řízení při své účastnické výpovědi uvedl, že své požadavky vznesl na projednávání žádosti žalobce o povolení odběru vody dne [datum], žalobci bylo uloženo se s ním dohodnout. K dohodě došlo přes víkend, při stanovení odměny vycházel z propočtů o snížení průtoku vody a výkonu MVE. Žalobce v řízení vypověděl, že v dané době jim byla přislíbena dotace, prostředky musely být proinvestovány do konce roku [rok]. Pokud by tehdy žalovaný požadoval vyšší náhradu, přistoupili by na to. Neuvažovali o dalším vývoji, zda budou platit či ne, byli v tísni, bez souhlasu žalovaného by bylo vodoprávní řízení zastaveno. Žalobě bylo rozsudkem ze dne [datum] většinově vyhověno, když z odůvodnění rozsudku je prokázáno, že soud měl smlouvu za platnou. Soudem bylo poukázáno na to, že jde o vztah podnikatelských subjektů. Soud měl sice smlouvu v mnoha ohledech za hraniční, avšak nepřekračující meze dobrých mravů. Rozsudek byl potvrzen odvolacím soudem – Vrchním soudem v Olomouci rozsudkem ze dne [datum], když odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením soudu prvního stupně. Smlouvu měl za platně uzavřenou, když přístup žalobce, který v době uzavření smlouvy nevěděl, zda bude plnit sjednané povinnosti, označil za jednání, které nelze považovat za přístup poctivého obchodníka, nemůže se tak dovolávat tvrzené nepoctivosti svého obchodního partnera. Uzavřel, že smlouva se svým obsahem nepříčí dobrým mravům ani zákonu. Žalobcem podané dovolání bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto.

15. K okolnostem uzavření předmětné smlouvy a vůli smluvních stran při jejím uzavírání, soud provedl důkaz výslechem účastníků a svědeckou výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Jednatel žalobce [jméno] [příjmení] vypověděl, že tehdy probíhala složitá jednání s úřady. Úřednice, která jednání vedla, dospěla k názoru, že se musí dohodnout se žalovaným. Neměli čas na dlouhé dohadování, žalovaný měl za souhlas se zasněžováním požadovat 2 x 30 000 Kč na Vánoce a dovolenou, oni nebyli ve stavu, kdy by mohli vyjadřovat nesouhlas. Úřední jednání tehdy probíhalo v jejich společnosti, téhož dne se sešli se žalovaným, který měl zpracovat a dodat text smlouvy, což se stalo následující den. O textu smlouvy se nedohadovali, nechali to na žalovaném, žádný bod smlouvy konkrétně neřešili. Text nechali, jak byl. O době trvání smlouvy se se žalovaným konkrétně nebavili, nevěděl, zda mu v době uzavírání smlouvy bylo známo, že vodoprávní rozhodnutí bude vydáno s časovým omezením. Tehdy o době trvání smlouvy konkrétně neuvažovali, tlačil je čas. On sám tehdy nabyl dojmu, že„ ani zeměkoule nebude tak dlouho fungovat, jako tato smlouva“. K možnosti zrušení smlouvy v případě zrušení vodoprávního rozhodnutí se vyjádřil tak, že z textu smlouvy tehdy nabyl dojmu, že je možnost jejího zrušení. Co si tehdy vykládal pod formulací zrušení vodoprávního rozhodnutí, již neuměl říci. Ke konkrétnímu dotazu na to, jaký smysl přikládá slovnímu spojení„ zrušení rozhodnutí“, pak jednatel žalobce uvedl, že je to pro něj negativní formulace, tedy ukončení rozhodnutí z nějakého negativního důvodu, který může po jeho vydání nastat. Dobu vypršení trvání rozhodnutí pak specifikoval tak, že ukončení rozhodnutí je dáno již v samotném rozhodnutí. Při uzavírání smlouvy vlastní formulaci věty o možnosti zrušení smlouvy nerozebíral, šlo o hektickou dobu, nezabýval se tím. Po vypršení doby trvání prvního vodoprávního rozhodnutí jednatel žalobce sám se žalovaným otázku trvání smlouvy neřešil, vyjádřil se tak, že pro něj jsou důležité úřady nikoliv osoba žalovaného. Nechtěl se vyjádřit k tomu, zda bylo k novému rozhodnutí třeba souhlasu žalovaného. Zdůraznil, že pro žalobce nikdy nebyl problém platit žalovanému nějakou náhradu, avšak měli problém s její výší dle předmětné smlouvy, kterou neměli za prokázanou. Jednání o uzavření smlouvy se měla účastnit paní [příjmení].

16. Žalovaný ve své účastnické výpovědi uvedl, že byl přizván k úřednímu jednání na [příjmení] dne [datum], kde dotčené orgány vyslovovaly svá stanoviska k zasněžovacímu systému žalobce, on vyjádřil svůj nesouhlas. Žalobci pak bylo uloženo doložit souhlas žalovaného se stavbou. Po jednání zůstal v kanceláři žalobce, kde byla i paní [příjmení], která obsluhovala počítač. Bylo mu řečeno, ať připraví smlouvu a tu přinese spolu se souhlasem se stavbou. Již tehdy se měli bavit o výši náhrady. K ní měl žalovaný dospět tak, že měl k dispozici technickou dokumentaci k zasněžování, věděl, kolik bude odebíráno vody a jak často. Spočítal tak dopad na výrobu elektřiny. Se vším měl jednatele žalobce seznámit. Ten měl uvádět, že je mu jedno, kolik budou platit, mají sjednanou dotaci, zaplatí se mu to. Žalovaný chtěl jen tolik, kolik spočítal. Text smlouvy formuloval sám se svým otcem, dělali se ještě úpravy, když ze strany žalobce byl text důkladně pročítán. Došlo k úpravě čl. IV smlouvy. Text čl. IX formuloval sám žalovaný, kdy první větu mínil tak, že když se zruší zasněžování nebo elektrárna, smlouva zanikne. Druhou větu mínil tak, že když se zruší areál, zruší se vodoprávní rozhodnutí a smlouva zanikne. V době uzavírání smlouvy nevěděl, že vodoprávní rozhodnutí bude vydáno na dobu určitou, nikdo o tom nemluvil. Navíc vycházel z toho, že ohledně jeho MVE je vodoprávní rozhodnutí na dobu neurčitou. Po podpisu smlouvy a první splátce náhrady předal žalobci kladné stanovisko pro vodoprávní řízení. Měl za to, že se celou dobu se žalobcem bavili o tom, že smlouva je uzavírána na dobu neurčitou s tím, že když zanikne elektrárna nebo zasněžování, tak smlouva končí. Ohledně nového vodoprávního řízení v roce 2014 se vyjádřil tak, že tehdy vyslovil souhlas, protože měl podepsanou předmětnou smlouvu, se žalobcem tehdy nejednal. Po uzavření smlouvy již částku náhrady nepřepočítával, skutečná škoda mohla být vyšší i nižší s ohledem na klimatické poměry i na to, že žalobce zvýšil počet zasněžovacích kanónů, používal čerpadlo o vyšším výtlaku. Před uzavřením smlouvy žalobci k důvodům požadované náhrady sděloval, že odebíráním vody pro zasněžování, dojde k vlivu na produkci elektřiny v jeho MVE, bude krácen na svých právech. Vyjadřoval se tak, že odčerpaná voda z potoka ubyde. Nezpochybnil doručení listin od žalobce, jak byly provedeny k důkazu.

17. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) vypověděla, že u žalobce do roku 2017 pracovala jako investiční technik. Vyřizovala stavební povolení, podílela se na organizačních záležitostech, činila úkony v rámci realizace staveb. Pokud se uzavíraly smlouvy, tak si je přečetla, případně sdělila jednateli žalobce svůj názor. Podílela se na vyřizování povolení pro zasněžovací systém na [příjmení] v roce 2004, věc vyřizovala, probíhala komplikovaná jednání. Vydání vodoprávního rozhodnutí bylo spojeno se stavebním řízením, jednala s účastníky i věc vyřizující úřednicí Ing. [příjmení], tlačil je čas. Následovalo místní šetření, kde se objevil žalovaný, o němž dříve nevěděli, jako jediný dal negativní stanovisko. [anonymizováno] [příjmení] jim bylo sděleno, že se s ním musí domluvit. Odebrali se proto do kanceláře, kde jim měl žalovaný ukázat dvě stanoviska, kladné a negativní. Souhlasné stanovisko podmiňoval zaplacením 60 000 Kč. Oni chtěli, aby vzniklou škodu nějak doložil, když sám za odběr vody nic státu neplatí. Žalovaný měl odmítat dát nějaký výpočet pro částku 60 000 Kč. O časovém omezení vodoprávního rozhodnutí měli mít již tehdy povědomí, ačkoliv žádali o jeho vydání na dobu neurčitou, svědkyni mělo být ze strany paní [příjmení] řečeno, že dojde k časovému omezení. Tvrdila, že žalovaný měl již po místním šetřením u sebe text smlouvy. Faktické změny se v ní nedělaly, jen došlo k opravě překlepů. Smlouvu měl u žalobce nechat. Smlouva se jí jevila jako strašná, měla za to, že jde o vydírání. Šlo však o stavbu za 30 milionů. Měla za to, že při uzavírání smlouvy se kromě částky na náhradu újmy nic neřešilo, žádné jiné konkrétní ustanovení. Určitě se neřešila doba jejího trvání. Ona sama měla tu představu, že smlouva bude trvat, než zaniknou stavby nebo vodoprávní oprávnění. V tomto smyslu se měla vyjadřovat i k jednateli žalobce. Neviděla rozdíl mezi zánikem a zrušením vodoprávního rozhodnutí. Ona sama vyřizovala i následné vodoprávní rozhodnutí z roku 2015, nikdo po nich tehdy nevyžadoval souhlasné stanovisko žalovaného, celé řízení bylo jednodušší. Věděla, že žalovaný byl účastníkem tohoto dalšího řízení, ona sama však tehdy nezjišťovala, zda dal souhlasné stanovisko. Měla za to, že tato skutečnost byla uvedena v rozhodnutí. To, že po nich žalovaný tehdy nic nepožadoval, bylo pro ní překvapením, měla za to, že asi změnil názor. Nevěděla o tom, že by žalovanému bylo tehdy nějak dáno najevo, že smlouva zanikla, to mu sdělovali až při vracení zasílaných faktur.

18. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

19. Podle § 35 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, právní úkony vyjádřené slovy je třeba vykládat nejenom podle jejich jazykového vyjádření, ale zejména též podle vůle toho, kdo právní úkon učinil, není-li tato vůle v rozporu s jazykovým projevem.

20. Podle § 266 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, projev vůle se vykládá podle úmyslu jednající osoby, jestliže tento úmysl byl straně, které je projev vůle určen, znám nebo jí musel být znám. Dle odst. 2 v případech, kdy projev vůle nelze vyložit podle odstavce 1, vykládá se projev vůle podle významu, který by mu zpravidla přikládala osoba v postavení osoby, které byl projev vůle určen. Výrazy používané v obchodním styku se vykládají podle významu, který se jim zpravidla v tomto styku přikládá.

21. S ohledem na citované ustanovení § 80 o.s.ř. se soud v dané věci zabýval nejprve tím, zda má žalobce na určení neexistence právního vztahu, zániku smlouvy ke v žalobě specifikovanému datu, naléhavý právní zájem. Dle komentářové literatury (srovnej např. komentář k ust. § 80 o.s.ř., C.H. Beck, Občanský soudní řád, 1. vydání 2009) naléhavý právní zájem na určení právního vztahu nebo práva je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo ohroženo právo žalobce, jeho postavení by se stalo nejistým. Žaloba na určení zpravidla není opodstatněna tam, kde lze žalovat na splnění povinnosti. V případě, kdy lze žalovat o splnění povinnosti, může však být naléhavý právní zájem na určení dán tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu, a předejde se tak případným dalším žalobám o plnění. Uvedené závěry se pak promítají do judikatury ohledně existenci naléhavého právního zájmu na určení, kterou soud při svém rozhodování zohlednil. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, který se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně legitimován (viz rozsudek NS ČR ze dne 26.4.2011, sp.zn. 22 Cdo 1850/2009). Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cdon/1338/96 pak má určovací žaloba místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, a jednak v případech, v nichž určovací žalobou lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby pak korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu. Z nálezu Ústavního soudu ze dne 11.7.2017, sp. zn. I. ÚS 1440/14 se pak podává, že„ žaloba o určení neplatnosti smlouvy zde plní požadovanou preventivní funkci; rozhodnutí o ní je objektivně způsobilé eliminovat nejisté postavení žalobce a předejít případným budoucím sporům.“ V odůvodnění tohoto nálezu se pak uvádí, že„ rozsudek o žalobě na určení sice nevytváří překážku věci rozsouzené ve vztahu k žalobě na plnění, to však nevylučuje existenci naléhavého právního zájmu pro podání žaloby o určení, resp. preventivní funkci žaloby určovací. Výsledek řízení pak může ovlivnit chování účastníků, dle výsledku sporu může dojít k dobrovolnému splnění či upuštění od podání žaloby na plnění. Významná je skutečnost, že žalobcům nebyla poskytnuta jiná možnost ochrany svých práv, neboť žalobci byli údajnými dlužníky z daného právního poměru, a je to tedy pouze žalovaná, kdo je aktivně legitimován k podání žaloby na plnění. S ohledem na to, že projevila úmysl vymáhat splnění povinnosti, dosud ale nedošlo k podání žaloby, je stěžovatel ponechán v nejistotě týkající se povinnosti plnit ze smlouvy.“ 22. S ohledem na citované závěry komentářové literatury i judikatorní závěry má soud v dané věci za to, že žalobce má naléhavý právní zájem na určení neexistence daného smluvního vztahu. V řízení totiž bylo prokázáno a není to mezi účastníky sporné, že již dříve se žalovaný domáhal zaplacení úhrady dle předmětné smlouvy v soudním řízení, otázka trvání smluvního vztahu však nebyla řešena, a to jednak s ohledem na dobu, kdy jedno z řízení probíhalo (řízení před Krajským soudem v Brně, sp. zn. 11 Cm 194/2007), jednak v dalším řízení s ohledem na to, že žaloba nebyla vzhledem k fikci uznání věcně projednávána (řízení u Městského soudu v Brně, sp. zn. 73 C 37/2017). V roce 2019 pak žalovaný zaslal žalobci předžalobní výzvu, v níž se domáhá úhrady plnění ze smlouvy za další období. Žaloba však dosud z jeho strany nebyla podána. Účastníci přitom mají odlišný postoj k tomu, zda předmětná smlouva je i nadále platná a účinná, když žalobce tvrdí, že zanikla spolu s uplynutím doby, na kterou bylo vydáno první vodoprávní rozhodnutí. Žalovaný má za to, že smlouva je stále platná a účinná. Postavení žalobce je tak nejisté, když je ze strany žalovaného vyzýván k plnění ze smlouvy, žalovaným může být v tomto směru podána žaloba. Neplněním sjednané úhrady pak za situace trvání smlouvy vzniká žalobci navíc i povinnost hradit sjednanou smluvní pokutu či úroky z prodlení. To, zda a v jakém čase bude podána žaloba na plnění, je přitom zcela na vůli žalovaného a žalobce její podání nemůže žádným způsobem ovlivnit. Žaloba na určení je tak pro žalobce jedinou možností, jediným způsobem, jak vyřešit obsah sporného právního poměru mezi účastníky. Je schopna odstranit existující stav nejistoty v daném právním vztahu. Žalobce tak má naléhavý právní zájem na určení případného zániku předmětné smlouvy, je oprávněn dle § 80 o.s.ř. k podání takové žaloby, jako jedna ze smluvních stran předmětné smlouvy je aktivně legitimován v tomto sporu.

23. Soud se poté zabýval věcí samou tedy tím, zda právní vztah dle předmětné smlouvy účastníků i nadále trvá, či došlo ke dni [datum] k jeho zániku. V daném věci byl přitom zásadní výklad smluvního ujednání týkající se doby, na kterou byla předmětná smlouva uzavřena, tedy výklad čl. IX předmětné smlouvy. Soud přitom při výkladu tohoto ustanovení zohlednil výše citovanou právní úpravu v občanském a obchodním zákoníku, která je ve vztahu k občanskému zákoníku úpravou speciální, když právní vztah účastníků hodnotil, jako vztah mezi podnikateli. V tomto směru pak při jazykovém výkladu hodnotil použité výrazy v daném ustanovení smlouvy podle významu, který se jim zpravidla v přikládá v obchodním styku (§ 266 odst. 2 obchodního zákoníku). Při výkladu ustanovení § 35 odst. 2 občanského zákoníku pak zohlednil judikaturu k tomuto ustanovení (k tomu např. srovnej rozhodnutí NS ČR ze dne 26.11.1998, sp. zn. 25 Cdo 1650/98), dle které„ užití výkladových pravidel dle uvedeného ustanovení dopadá i na situaci, kdy výklad právního úkonu účastníky je v průběhu řízení vzájemně odlišný. Jazykové vyjádření právního úkonu zachycené ve smlouvě musí být nejprve vykládáno prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Kromě toho soud na základě provedeného dokazování posoudí, jaká byla skutečná vůle stran v okamžiku uzavírání smlouvy, přičemž podmínkou pro přihlédnutí k vůli účastníků je to, aby nebyla v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu.“ 24. Soud tedy sporný čl. IX smlouvy upravující dobu jejího trvání posuzoval v souladu s výkladovými pravidly, jak jsou shora uvedena, když text tohoto článku hodnotil z hlediska gramatického, logického a systematického výkladu. Následně pak zkoumal vůli stran při uzavírání smlouvy, když měl na vědomí, že tato nemůže být v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření daného úkonu. Zohlednil i to, jak jsou použité termíny v daném ustanovení smlouvy obvykle užívány v běžném obchodním styku. Dospěl přitom k závěru, že doba trvání smlouvy není dle ujednání v předmětném článku smlouvy spojena s dobou, na kterou bylo vydáno původní vodoprávní rozhodnutí, jak to tvrdil žalobce, když se domáhal určení zániku smlouvy ke dni následujícímu po uplynutí této doby. V čl. IX smlouvy je totiž zcela jednoznačně uvedeno, že smlouva je závazná (tedy trvá) a uzavírá se na dobu životnosti zdrojů, tedy jak zasněžovacího systému žalobce, tak MVE žalovaného. Z okolností, jak je oba účastníci vylíčili ve svých účastnických výpovědích, je přitom prokázáno, že důvodem uzavření smlouvy byla skutečnost, že žalovaný tvrdil, že mu budoucím odběrem vody z potoka pro zasněžovací systém žalobce snížením průtoku vody v potoku bude vznikat škoda, když se zmenší množství elektrické energie produkované MVE a tím dojde k ekonomické ztrátě žalovaného. Za tuto škodu měl od žalobce požadovat náhradu, jejíž placení bylo právě důvodem pro uzavření předmětné smlouvy, byla v ní stanovena výše takové úhrady, podmínky jejího případného zvyšování. Uzavření takové smlouvy pak bylo podmínkou pro kladné stanovisko žalovaného ve vedeném vodoprávním a stavebním řízení, kdy od něj se odvíjelo vydání kladného rozhodnutí v tomto řízení, tedy vydání stavebního povolení k výstavbě zasněžovacího systému a vodoprávního povolení k odběru vody pro tento systém z [anonymizováno] potoka. Z gramatického i logického výkladu ve spojení s vůlí stran tak nelze předmětné ustanovení této smlouvy vykládat jinak, než tak, že po dobu, po kterou bude žalobce provozovat zasněžování a odebírat vodu z [anonymizováno] potoka, je povinen hradit žalovanému ve smlouvě dohodnutou částku, pokud žalovaný bude v dané době stále provozovat předmětnou MVE. Teprve v případě, že by žalobce nadále pro zasněžování vodu neodebíral či by žalovaný dále neprovozoval MVE, smlouva by bez dalšího zanikla. V první větě daného ustanovení smlouvy přitom není žádným způsobem vyjádřeno, že se smlouva uzavírá na dobu trvání vodoprávního rozhodnutí, ač smlouva byla uzavírána právě v souvislosti s probíhajícím vodoprávním řízením, když její uzavření bylo podkladem pro souhlasné stanovisko žalovaného s provozem zasněžovacího systému žalobce a následné kladné rozhodnutí v daném řízení – povolení stavby a odběru vody. Pokud by vůle žalobce při uzavírání smlouvy skutečně byla taková, že smlouva má trvat pouze po dobu, na kterou bude vydáno první vodoprávní rozhodnutí, pak by jí jistě již v první větě daného ustanovení smlouvy vyjádřil, jeho vůle by se do tohoto ustanovení v tomto směru promítla. Soud v této věci konstatuje, že takovou vůli jednajícího žalobce při uzavírání smlouvy nemá v řízení za prokázanou, když jednatel žalobce ve své účastnické výpovědi se nebyl schopen vyjádřit k tomu, zda vůbec v době uzavírání smlouvy měl již povědomí o tom, že doba, na kterou bude vydáno vodoprávní rozhodnutí, bude časově omezena. V dané chvíli se o to nezajímal. Žalovanému pak taková skutečnost v době uzavření smlouvy známa dle jeho tvrzení nebyla, když vycházel z toho, že pro provoz jeho MVE bylo vydáno časově neomezené vodoprávní rozhodnutí. Pokud takové povědomí o časovém omezení měla svědkyně [příjmení] [příjmení], pak soud neměl za věrohodné její tvrzení o tom, že tuto skutečnost sdělovala jednateli žalobce před uzavřením smlouvy, když tento takovou skutečnost ve své účastnické výpovědi nepotvrdil. Sám jednatel žalobce se vyjadřoval tak, že v době uzavření smlouvy to na něj dělalo dojem, že ani zeměkoule se nebude tak dlouho točit, jako dlouho bude smlouva trvat. Z takového vyjádření je tak patrné, že neměl její trvání za časově omezené nějakým konkrétním ujednáním v dané smlouvě. Pokud žalobce uváděl, že text smlouvy formuloval žalovaný a nemůže tak být vykládána v neprospěch žalobce, pak soud konstatuje, že takové pravidlo by se dalo uplatnit za situace, kdy by byl možný různý výklad předmětného ustanovení ve smlouvě. Soud však má za to, že ohledně věty první čl. IX smlouvy ze slovního vyjádření, jak byl použito, ani ve spojení s vůlí stran jiný výklad ohledně významu daného ustanovení, než jak byl soudem učiněn, ani není možný. Navíc soud zdůrazňuje, žalobce jednající při uzavírání smlouvy jako podnikatel, osoba nikoliv nepoučená v otázce uzavírání smluv, měl zajisté dostatečné možnosti a schopnosti text smlouvy ovlivnit tak, aby odpovídal jeho vůli. I za situace, kdy text smlouvy byl formulován žalovaným, nebyla tato smlouva dle vyjádření zástupce žalobce podepisována ihned po jejím předložení. Žalobce tak měl možnost si tuto řádně prostudovat a případně se na textu daného ustanovení podílet. Soud však má za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalobce v době uzavírání smlouvy měl vůbec vůli dobu trvání smlouvy časově omezit jejím navázáním na dobu trvání příslušného vodoprávního rozhodnutí, když v době uzavírání smlouvy o ní neměl jasné povědomí. Sám se vyjádřil tak, že toto neřešil.

25. Pokud jde o druhou větu čl. IX smlouvy, pak tato užitím slovního spojení„ Smlouva může být zrušena…“, vyjadřuje pouze možnost (nejde tak o jednoznačné pravidlo) zrušit smlouvu v případě, že dojde ke zrušení vodoprávního rozhodnutí na zasněžování. Dle výkladového slovníku pak slovo„ zrušit“ odpovídá slovům stornovat, změnit, anulovat, odvolat, prohlásit za neplatný, vzít zpět. V souladu s gramatickým, logickým a systematickým výkladem ve vztahu k první větě daného ustanovení, nelze dle názoru soudu tuto větu vykládat jinak, než tak, že za situace, kdy správní úřad z určitých důvodů aktivně zruší vydané vodoprávní rozhodnutí a žalobce již tak nadále nebude moci odebírat vodu pro zasněžování, může (ale také nemusí) se žalobce domáhat zrušení smlouvy, když nadále nebude dán důvod jejího trvání, žalovanému nebude nadále odběrem vody způsobována škoda na produkci elektřiny z MVE. Takový výklad je pak zcela v souladu s výpovědí jednatele žalobce, který měl dobu trvání smlouvy prakticky za časově neomezenou, k významu slovního spojení„ zrušení rozhodnutí“ jednoznačně uvedl, že by muselo dojít k nějaké negativní skutečnosti, která by pro takový postup příslušného úřadu byla podkladem. Měl jasné povědomí o rozdílu mezi vypršením doby, na kterou je vydáno vodoprávní rozhodnutí a jeho zrušením před uplynutím této doby. Takový výklad je pak zcela v souladu s tím, jak jsou termíny zánik či zrušení užívány v běžném obchodním styku. Z uvedeného ustanovení předmětné smlouvy tak nelze učinit závěr o tom, že uplynutím doby (zánikem) prvního vodoprávního rozhodnutí, dojde bez dalšího k zániku předmětné smlouvy, když na uplynutí doby trvání daného rozhodnutí, není navíc ani navázána možnost některé ze smluvních stran přistoupit k jednání, které by vedlo k následnému zrušení uzavřené smlouvy. To vše pak svědčí o tom, že v době uzavření předmětné smlouvy neměly smluvní strany o časovém omezení prvního vodoprávního rozhodnutí žádné povědomí.

26. Pokud se svědkyně [příjmení] [příjmení] vyjadřovala tak, že nevidí rozdíl mezi zánikem a zrušením vodoprávního rozhodnutí, a že před uzavřením smlouvy jednateli žalobce sdělovala, že smlouva bude trvat pouze po omezenou dobu, na kterou bude vydáno vodoprávní rozhodnutí, pak je to zcela v rozporu s tím, co o okolnostech uzavření smlouvy uváděl jednatel žalobce i s tím, že ona sama ve své výpovědi uváděla, že dobu trvání smlouvy neřešili, že jí to bylo jasné. Zda to, bylo jasné a v jakém směru i samotným smluvním stranám, však z její výpovědi nevyplynulo. Výpověď svědkyně tak má soud v tomto směru za nevěrohodnou, rozpornou s výpovědí jednatele žalobce i z gramatickým vyjádřením doby trvání smlouvy, jak je uvedeno ve smlouvě.

27. Soud tedy uzavírá, že zákonným výkladem čl. IX (věty první a druhé) předmětné smlouvy nelze dojít k závěru, že by doba trvání smlouvy byla vázána na dobu, na kterou bylo vydáno první vodoprávní rozhodnutí. S ohledem na to, že toto nebylo žádným aktem daného správního orgánu zrušeno, nevznikla ani možnost pro některou ze smluvních stran, aby svým následným jednáním učinila úkon vedoucí ke zrušení uzavřené smlouvy. Mezi účastníky není sporné, že zasněžovací systém žalobce je stále funkční, když na tom nic nemění ani skutečnost, že případně došlo k jeho modernizaci osazením nových děl. Bylo přitom pouze věcí žalobce, že následně vydané vodoprávní rozhodnutí ohledně odběru vody pro zasněžování stejného lyžařského areálu, jehož vydání je vázáno na jeho předchozí žádost, časově plynule nenavázalo na dobu trvání prvního vodoprávního rozhodnutí. Tato skutečnost pak nemůže mít vliv na trvání uzavřené smlouvy, která byla uzavírána právě z důvodu existence zasněžovacího systému a s tím spojeného odběru vody z potoka, který byl a je po celou dobu od uzavření smlouvy žalobcem realizován. Soud tedy má tvrzení žalobce o zániku předmětné smlouvy spolu se zánikem (uplynutím doby, na kterou bylo vydáno) prvního vodoprávního rozhodnutí za účelové, když se jím žalobce v rozporu s uzavřenou smlouvou snaží vyvázat s povinnosti placení paušální náhrady ve výši, ke které se touto smlouvou zavázal. Bylo přitom pouze věcí jeho podnikatelského rozhodnutí, že v dané době na uzavření smlouvy o takovém obsahu přistoupil, ať již byl k tomu veden jakýmikoliv důvody. Z výpovědi zástupce žalobce přitom vyplývá, že v dané době bylo prioritou rychlé získání stavebního a vodoprávního rozhodnutí, kdy z tohoto důvodu byli tehdy ochotni uzavřít smlouvu v podstatě o jakémkoliv obsahu, podrobnosti smlouvy neřešili. Na dobu trvání smlouvy pak nemůže mít vliv následné zjištění, že hrazená paušální náhrada by mohla být ve velkém nepoměru ke ztrátám, které jsou reálně způsobovány žalovanému odběrem vody pro zasněžování z potoka, kdy právě tato skutečnost, je zřejmě důvodem, pro který žalobce přistoupil následně k tvrzení o výkladu smlouvy, jak jej učinil předmětem tohoto řízení. O účelovosti jednání žalobce pak svědčí i zmíněné podání žádosti o nové vodoprávní rozhodnutí až po nějaké době od uplynutí doby trvání původního rozhodnutí, když z výpovědi svědkyně vyplynulo, že žalovaným v době podání další žádosti nikterak nejednali, neupozorňovali jej na tvrzený zánik smlouvy, když si z předchozího řízení museli být vědomi, že k vydání nového vodoprávního rozhodnutí je třeba souhlasu žalovaného jako účastníka řízení. Jeho souhlas byl přitom dán jen z důvodu trvání předmětné smlouvy, o němž byl žalovaný přesvědčen, a kterého si musel být vědom i žalobce.

28. Jen na okraj soud podotýká, že další úkony žalobce, jak na ně poukazoval, a které měly být jeho aktivním jednáním směřujícím ke zrušení předmětné smlouvy, kdy konkrétně šlo o jeho přípisy ze dne [datum], ze dne [datum] a reakci na předžalobní výzvu ze dne [datum], nemohou být brány jako úkony dle věty druhé čl. IX předmětné smlouvy, kterými měl žalobce vyjádřit vůli zrušit smlouvu, a které by mohly vést k jejímu zrušení. V prvních dvou případech totiž z těchto úkonů taková vůle žalobce vůbec nevyplývá, když žalobce žalovaného pouze upozorňuje na zánik předmětné smlouvy k dřívějšímu datu. V době učinění žádného z těchto úkonů (a to ani v době reakce na předžalobní výzvu) pak nebyla splněna podmínka dle smlouvy, při jejímž naplnění bylo případně možné smlouvu zrušit, tedy to, že by ze strany správního orgánu došlo ke zrušení vodoprávního rozhodnutí, kterým byl žalobci povolen odběr vody z [anonymizováno] potoka. Za této situace, tak ke zrušení předmětné smlouvy žádným z těchto úkonů dojít v souladu se smluvním ujednáním nemohlo.

29. Soud dále doplňuje, že výklad smlouvy, jak jím byl učiněn, je pak zcela v souladu s vůlí žalovaného při uzavírání smlouvy, jak byla jeho výslechem zjištěna. Jak již soud výše zmínil, skutečnost, že text smlouvy formuloval žalovaný, pak nemůže být důvodem pro odlišný výklad sporného čl. IX smlouvy, když odlišný výklad se s ohledem na uvedené ani nenabízí. Soudem provedený výklad smlouvy pak není v rozporu s tím, jak při uzavření smlouvy, v ní obsaženou úpravu doby jejího trvání vnímal žalobce.

30. Vzhledem k uvedenému soud ve výroku I. podanou žalobu zamítnul, když s ohledem na smluvní ujednání nedošlo k zániku předmětné smlouvy ke dni [datum], jak se toho určovací žalobou domáhal žalobce.

31. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku II. rozsudku rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř. a procesně zcela úspěšnému žalovanému byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, kterou je neúspěšný žalobce povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce. Náklady řízení přitom představují náklady na právní zastoupení spočívající v odměně za 7 úkonů právní služby ve výši 2 500 Kč stanovené podle § 9 odst. 3 písm. a) ve spojení s § 7 bod. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u mediačního jednání dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], dne [datum] přesahující dvě hodiny, kdy tak jde o 2 úkony právní služby a účast u jednání soudu dne [datum]), 7 × režijní paušál po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, kdy jde celkem o částku 19 600 Kč. Dále bylo žalovanému přiznáno právo na náhradu za 21 % DPH dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 4 116 Kč Celkem tak náklady řízení žalovaného činí 23 716 Kč.