42 C 176/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem údaje o zástupci sídlem adresa , obec proti žalované: celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 15.9.2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 8.000 Kč za dobu od 29.8.2020 do 14.9.2020 a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1.160,38 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1.489 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] ve znění podání ze dne [datum], kterým vzal žalobu zčásti zpět (řízení bylo v této části zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8 000 Kč, dále příslušenství v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 160,38 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 8 000 Kč za dobu od 29.8.2020 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že dne [datum] uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], smlouvu o úvěru [číslo] platnou a účinnou ve znění smlouvy o úvěru téhož čísla ze dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly i Obchodní podmínky. Dle uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 8 000 Kč, žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s příslušenstvím do [datum], kdy celkem měla vrátit částku 9 136 Kč. K procesu uzavření smlouvy o úvěru uvedl, že žalovaná zažádala o půjčku online na internetových stránkách právního předchůdce žalobce, vyplnila registrační formulář, kdy zadala mimo jiné číslo občanského průkazu a poskytla jeho kopii. V rámci dokončení žádosti o půjčku pak žalovaná provedla verifikační platbu v částce 1 Kč z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno na účet právního předchůdce žalobce. Verifikační platba přitom slouží k ověření totožnosti žalované, je jí dokončena žádost o půjčku. Žalovaná při dokončení žádosti o půjčku obdržela předsmluvní informace, v nichž byly shrnuty všechny parametry půjčky. Následně právní předchůdce žalobce ověřil bonitu žalované, schválil poskytnutí úvěru a na účet, z nějž došla verifikační platba, byla zaslána částka 8 000 Kč, čímž žalovaná čerpala úvěr. Zasláním verifikační platby přitom žalovaná odsouhlasila obchodní podmínky, souhlas se zpracováním osobních údajů a text smlouvy o úvěru, kdy veškeré listiny jí byly zaslány na emailovou adresu uvedenou v žádosti o půjčku. Žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas. Žalované tak vznikla v souladu se smluvním ujednáním povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Žalobce přitom po žalované požadoval zaplacení smluvní pokuty za dobu od [datum] do [datum] ve výši 4 000 Kč. Dále se žalobce po žalované domáhal zaplacení nesplaceného úroku ve výši 1 136 Kč. S ohledem na prodlení s úhradou se žalobce dále domáhal zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši kapitalizovaného za období od 14.2.2019 do 10.8.2020 na částku 1 160,38 Kč a z částky 8 000 Kč od 29.8.2020 do zaplacení. Pohledávka za žalovanou byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností ke dni [datum] postoupena na žalobce, kdy změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena. Žalovaná však žalobci ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem. Následně žalobce vzal žalobu zčásti zpět, a to co do požadované smluvní pokuty, kapitalizovaného úroku a dlužného úroku, když sdělil, že nedisponuje dalšími důkazními prostředky k prokázání skutečnosti, že smlouva byla uzavřena a že došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalované před jejím uzavřením. Nadále se tak domáhal po žalované zaplacení částky 8 000 Kč spolu s úroky z prodlení, a to případně jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k zaslané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], žalobce a právní zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná, ač řádně předvolána, se k jednání bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků řízení.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, a které si k jeho návrhu vyžádal soud, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], spolu s obchodními podmínkami soud zjistil, že jde o listiny, které nejsou podepsány žádnou ze smluvních stran. Obsahem smlouvy je poskytnutí úvěru společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) žalované, když smluvní strany jsou označeny jako věřitel a klient, v částce 8 000 Kč, jehož splatnost je uvedena ke dni [datum], procentní sazba úroku 647,88 % ročně, celková splatná částka 9 136 Kč. V listině je uvedeno, že k uzavření smlouvy došlo způsobem výše specifikovaným, klient měl potvrdit, že se seznámil s textem smlouvy i obchodními podmínkami. S ohledem na právní hodnocení věci soud dále další ujednání ve smlouvě blíže nerozebírá. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne [datum] poukázal na účet č. [bankovní účet] částku 8 000 Kč, kdy protiúčet byl označen jménem a příjmením žalované. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že daný účet byl účtem žalované. Z výpisu z tohoto účtu je pak prokázáno, že na něj byla dne [datum] připsána částka 8000 Kč zaslaná právním předchůdcem žalobce. Soud však nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou o obsahu, jak je obsahem předložené listiny označené jako smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí měly být i předložené obchodní podmínky. Nebyl totiž prokázán proces uzavření předmětné smlouvy tak, jak byl žalobcem v žalobě popsán, tedy skutečnost, že žalovaná přijala (odsouhlasila) obsah smlouvy o úvěru včetně obchodních podmínek formou zaslání verifikační platby, když ohledně takové platby byl předložen výpis z účtu právního předchůdce žalobce ze dne [datum], z nějž je zřejmé, že na něj byla připsána platba z účtu žalované ve výši 1 Kč. Pokud však tato platba byla učiněna dne [datum], již z tohoto důvodu nemůže svědčit o tom, že by jí měla být odsouhlasena tvrzená smlouva ze dne [datum]. Uzavření tvrzené smlouvy pak nemůže být prokázáno předložením nepodepsaných listin – smlouvy a obchodních podmínek. Skutečnost, že na předložené smlouvě jsou uvedeny osobní údaje žalované včetně čísla občanského průkazu, o uzavření smlouvy o tvrzeném obsahu sama o sobě svědčit nemůže.

5. Dohodou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve spojení s částí seznamu postupovaných pohledávek a potvrzením o přijetí platby ze dne [datum] je prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena společností [právnická osoba] na žalobce. Tato skutečnost byla právním předchůdcem žalobce oznámena žalované dopisem ze dne [datum], kterým byla rovněž vyzvána k úhradě dlužných částek. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne [datum], což vyplývá z podacího poštovního archu. Z výzvy před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s poštovním podacím archem ze dne [datum] je prokázáno, že právní zástupce žalobce písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 8 000 Kč s příslušenstvím. Z tvrzení žalobce, které žalovaná žádným způsobem nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná právnímu předchůdci žalobce ani žalobci na žalovanou částku ničeho neuhradila.

6. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb. Soud přitom posuzoval, zda žalovaná projevila vůli uzavřít s právním předchůdcem žalobce závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud pak s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl břemeno důkazní, když jím předloženými důkazy nebylo prokázáno, že by žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o tvrzeném obsahu. Žalobce v tomto směru k tvrzení o odsouhlasení dané smlouvy formou verifikační platby předložil důkaz o provedení platby žalovanou na účet jeho právního předchůdce asi čtyři roky před uzavřením tvrzené smlouvy. Taková skutečnost nemůže svědčit o tom, že by snad touto platbou měla žalovaná odsouhlasit smlouvu, kterou žalobce k důkazu předložil, a která měla být uzavřena dne [datum]. Další důkazy označené a předložené žalobcem, které měly prokázat proces uzavření předmětné úvěrové smlouvy, jak jej žalobce tvrdil, pak její uzavření neprokazují, když žalobce předložil pouze žalovanou nepodepsanou smlouvu s vytištěným datem a jménem žalované a nikým nepodepsané obchodní podmínky, jež měly být součástí smlouvy. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné úvěrové smlouvy žalovanou. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 8 000 Kč a žalovaná se jí zavázala splatit spolu se sjednaným úrokem, celkem tedy částkou ve výši 9 136 Kč ve lhůtě do [datum]. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, když k neurčitému tvrzení o prověření bonity žalované žádný důkaz nepředložil. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

7. V řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poukázala na účet žalované dne [datum] částku 8 000 Kč, uvedená částka byla na účet žalované připsána téhož dne, nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k platbě došlo. Z předložených listin je však zřejmé, že původní věřitel prokázanou platbu na účet žalované evidoval jako dluh ze smlouvy o úvěru. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy či prověření úvěruschopnosti žalované a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem dostatečně doplněna, když žalobce sám uvedl, že dalšími důkazy ke svým tvrzením nedisponuje.

8. Za situace, kdy mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud platbu této společnosti na účet žalované ve výši 8 000 Kč považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. Pokud bylo v řízení prokázáno, že původní věřitel v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, je žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat právě žalobci.

9. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána až v oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Tato výzva byla žalované zaslána [datum]. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne [datum], má se tedy za to, že došla žalované dne 14.9.2020, ode dne následujícího, tedy od 15.9.2020, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

10. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 8 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení oznámení o postoupení pohledávky, tedy ode dne 15.9.2020, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze žalované částky za období předcházející doručení výzvy k zaplacení dlužné částky a kapitalizovaného úroku z prodlení, kdy žalovaná v této době ještě v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla.

12. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku III. rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a ve věci plně úspěšnému žalobci (kdy soud vycházel z nárokované částky po částečném zpětvzetí žaloby bez příslušenství) přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Žalobci tak přísluší na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny ust. § 14b AT, když vyšel z vyčíslení nákladů, učiněných žalobcem. Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 advokátního tarifu, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 489 Kč. Pokud jde o úkon právní služby v podobě doplnění a částečného zpětvzetí žaloby, pak za tento úkon soud žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal, když k částečnému zpětvzetí žaloby došlo ohledně částky, ohledně níž byl nárok na její zaplacení odvozen z tvrzené smlouvy o úvěru, jejíž uzavření nebylo v řízení prokázáno. V této části by tak žalobce nemohl být ve sporu úspěšný, ke zpětvzetí nedošlo pro chování žalované. Dostatečná skutková tvrzení pak měla být obsažena již v návrhu na zahájení řízení. Soud rovněž nepřiznal žalobci právo na zaplacení části soudního poplatku, který byl uhrazen ohledně částek, ohledně nichž vzal žalobce žalobu zčásti zpět, když ke zpětvzetí nedošlo pro chování žalované.