42 C 177/2020

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 148 164,69 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9.718 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9.718 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky 138.446,69 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 57.970,72 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50.866 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] ve znění dalších podání se žalobce domáhal vydání rozsudku, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 148 164,69 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z částky 67 688,72 Kč a smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 50 866 Kč vždy ode dne [datum] do zaplacení. V žalobě uvedl, že dne [datum] byla mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, na čemž se smluvní strany dohodly, kdy bylo ověřeno, kdo je jednající osobou, jednání žalovaného je zachyceno na trvalém nosiči dat. Kompletní smluvní dokumentace byla odeslána na adresu žalovaného, kdy žalovaný jí následně odsouhlasil. Jeho totožnost byla ověřena verifikační platbou. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 72 měsíců, přičemž celková částka splatná žalovaným byla dohodnuta ve výši 92 603 Kč (50 000 Kč jistina a 42 603 Kč sjednané úroky) a měla být žalovaným uhrazena v 72 splátkách ve výši 1 286 Kč měsíčně vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 23% ročně. Smluvní strany si sjednaly doplňkové služby, které byly žalobcem poskytnuty na výslovnou žádost žalovaného, a to konkrétně doplňkovou inkasní službu a doplňkovou službu podpora spočívající v možnosti odkladu tří splátek úvěru ročně vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splatnosti, možnost přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnosti přerušení splácení na dobu až devíti měsíců v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Tyto doplňkové služby byly rovněž zpoplatněny, a to inkasní služba částkou 206 Kč měsíčně, služba podpora celkem částkou 671 Kč měsíčně, celková měsíční splátka pak po započítání těchto poplatků činila 2 163 Kč. V doplnění žaloby se žalobce ke všem doplňkovým službám podrobněji vyjádřil, k jejich odůvodněnosti připojil znalecký posudek. Úvěr byl žalovanému v souladu z čl. X smlouvy vyplacen tak, že na úhradu předchozího úvěru byla vyplacena částka 21 282 Kč, na účet žalovaného částka 18 718 Kč a částka 10 000 Kč nebyla žalovanému vyplacena, když byla započtena jako poplatek na náklady spojené s vyřízením úvěru. Žalovaný uhradil žalobci 14 splátek celkem v částce 30 282 Kč, dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum], tedy nezaplatil splátku v celkové výši 2 163 Kč. Na základě tohoto porušení smluvních povinností zaslal žalobce žalovanému první písemnou upomínku ze dne [datum] a následně druhou upomínku ze dne [datum]. Žalovaný přesto nezaplatil splátku splatnou [datum]. Žalobce proto přistoupil k zesplatnění úvěru dne [datum] a vyzval žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši 148 459,98 Kč. Dluh přitom představuje zbylá část jistiny úvěru ve výši 44 792,48 Kč, zbylá část úroků ve výši 29 804,54 Kč, zbylá část inkasní služby ve výši 11 948 Kč, zbylá část doplňkové služby podpora, a to odklad 8 758 Kč, nemoc 15 080 Kč, práce 15 080 Kč, dále náklady na upomínkování ve výši 500 Kč, smluvní pokuta za prodlení úvěru 92,68 Kč dle článku V. smlouvy, smluvní úroky za prodlení inkasní služby 8,24 Kč a smluvní pokuta ve výši 22 396,24 Kč dle článku V. 5.

5. Smlouvy. Žalobce podrobněji specifikoval jednotlivé dlužné částky v doplnění žaloby. K prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobce uvedl, že postupoval v souladu se zákonnými i smluvními ustanoveními a učinil všechny potřebné kroky, které od něj lze rozumně očekávat. Vycházel z příjmu žalovaného v částce 25 251 Kč, kdy po započtení nákladů spotřebitele v částce 3 800 Kč, nákladů na děti v částce 4 000 Kč a další splátky úvěru v částce 3 204 Kč, dospěl k závěru o celkových výdajích 11 004 Kč a volné částce 12 084 Kč, kdy žalovaný tak byl schopen poskytnutý úvěr splácet.

2. Žalovaný se k žalobě žádným způsobem nevyjádřil. K jednání, které bylo ve věci nařízeno na den [datum] se bez řádné omluvy nedostavil, žalobce a jeho právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a ve věci jednal v nepřítomnosti účastníků.

3. Skutková zjištění učinil soud z provedených listinných důkazů. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] ve spojení s emailovou komunikací účastníků ze dne [datum], kterou byl návrh smlouvy včetně všech příloh zasílán žalobci a téhož dne žalovaným bez výjimek odsouhlasen, má soud za prokázané, že dne [datum] měli účastníci v úmyslu uzavřít tuto smlouvu. Totožnost žalovaného, tedy skutečnosti, že ve věci jedná žalovaný, byla ověřena i verifikační platbou ze dne [datum], kterou žalovaný zaslal na účet žalobce částku 10 Kč, kdy u platby byl označen jako majitel účtu, zpráva pro příjemce obsahovala text – souhlasím s návrhem sml. [číslo]. Uvedenou smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že částku ve výši 21 282 Kč vyplatí ve prospěch žalovaného za účelem úplné úhrady předchozího závazku žalovaného ze smlouvy [číslo] ze dne [datum], částku 18 718 Kč vyplatí žalovanému na jeho účet, kdy číslo tohoto účtu odpovídá účtu, z nějž byla zaslána verifikační platba a částka ve výši 10 000 Kč bude započtena na náklady žalobce specifikované v bodu 4.8. smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úrokem ve výši 23 % ročně, což celkem činilo částku 42 603 Kč, splácet v 72 měsíčních splátkách po 1 286 Kč splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen zaplatit, tak činila 92 603 Kč. V čl. 5 smlouvy byla sjednána možnost žalobce zesplatnit jistinu úvěru v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení a ani po dvou upomínkách nedojde k úhradě celé dlužné částky. Zároveň bylo sjednáno právo žalobce na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení.

4. Součástí smlouvy byly přílohy, a to příloha [číslo] obsahující vzorec pro výpočet roční procentní sazby nákladů, příloha [číslo] obsahující formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, příloha [číslo] obsahující tabulku umoření (výše splátky 2 163 Kč – z toho na splátku úvěru 1 286 Kč, na inkasní službu 206 Kč a na službu podpora 671 Kč), příloha [číslo] obsahující smlouvu o inkasní službě, kterou žalovaný souhlasil s inkasem ze svého účtu s tím, že za tuto službu uhradí žalobci částku celkem ve výši 14 832 Kč v měsíčních splátkách ve výši 206 Kč O tom, že inkaso dle této smlouvy bylo zřízeno, pak svědčí souhlas s inkasem z účtu žalovaného. V příloze [číslo] smlouvy je dotazník k posouzení bonity žalovaného, kde je uvedeno, že žalovaný je rozvedený, má 2 vyživované osoby, je zde uveden jeho bankovní účet, bydliště, telefon a email, dále je uvedeno, že je zaměstnancem u [právnická osoba] v dělnické profesi, kdy jde o hlavní pracovní poměr na dobu neurčitou, je zaměstnán od roku 2016. Dále je uveden údaj o tom, že žalovaný není vlastníkem žádné nemovitosti. Dále je zde uvedeno, že žalovaný má příjem ze závislé činnosti ve výši 25 251 Kč, náklady na spotřebitele činí 3 800 Kč, náklady na bydlení jsou uvedeny v částce 0 Kč, náklady na děti v částce 4 000 Kč a splátka úvěru u [právnická osoba] v částce 3 204 Kč. K úvěruschopnosti žalovaného je pak uvedeno, že má celkové měsíční závazky v částce 11 004 Kč, zůstávají mu tak volné prostředky v částce 12 084 Kč. V příloze [číslo] byla sjednána smlouva o zřízení doplňkové služby podpora s tím, že za zřízení této služby bylo sjednáno zaplacení částky 48 312 Kč, kterou byl žalovaný povinen hradit v měsíčních splátkách ve výši 671 Kč.

5. Z detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce tohoto dne poukázal na účet žalovaného částku 18 718 Kč, z detailu pohybu – platba uvnitř banky z téhož dne ve spojení s tvrzením žalobce, uzavřenou smlouvou a potvrzením o úhradě dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že tohoto dne žalobce provedl úhradu dřívějšího úvěru žalovaného u žalobce ve výši 21 282 Kč.

6. Upomínkou [číslo] ze dne [datum] byl žalovaný upomenut o úhradu splátky ve výši 2 163 Kč splatné dne [datum] spolu s náklady na upomínku v částce 300 Kč. Upomínkou [číslo] ze dne [datum] byl žalovaný znovu upomenut o úhradu dlužné splátky s tím, že nebude-li dlužná částka uhrazena nejpozději do [datum], vystavuje se žalovaný riziku zesplatnění úvěru a naúčtování sankcí a smluvních pokut, kdy tato částka může činit až 166 017 Kč. Dopisem právního zástupce žalobce ze dne [datum] byl úvěr zesplatněn, žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky 148 459,98 Kč, kdy dopisem z téhož dne byl právním zástupcem žalobce informován o možnostech alternativního řešení splácení dluhu.

7. Žalobce k důkazu předkládal rovněž znalecký posudek ohledně posouzení podmínek jím poskytovaných spotřebitelských úvěrů a text týkající se srovnání poskytovatelů půjček zveřejněný organizací Člověk v tísni, kdy soud se těmito listinami blíže nezabýval, když měl za to, že posouzení dodržení zákonných předpokladů pro poskytnutí spotřebitelského úvěru, případné posouzení platnosti uzavřené smlouvy je otázkou právní. Tyto skutečnosti pak soud hodnotil v rámci právního posouzení věci.

8. Podle tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, uhradil žalovaný na úvěr 14 splátek v celkové výši 30 282 Kč.

9. Z listin, které žalobce předložil k tvrzením o ověření schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, soud zjistil, že dle výpisu z centrální evidence exekucí nebyla proti žalovanému k rozhodnému datu vedena exekuce, dle výpisu z insolvenčního rejstříku nebyl v insolvenci. Z lustrace v nebankovním registru provedené dne [datum] pak bylo zjištěno, že ohledně žalovaného bylo zjištěno skóre„ B“, bylo zjištěno 8 pozitivních záznamů, kdy tento údaj je dopsán ručně. Žalobce v žalobních tvrzeních neuvedl podrobné zhodnocení zjištěných údajů, ani to, zda dále zjišťoval údaje o záznamech ohledně žalovaného, zda se dále dotazoval na případné další závazky žalovaného a způsob jejich splácení. Je přitom s podivem, že údaj o pozitivních záznamech je na listině dopsán ručně, že tato listina neobsahuje údaj o negativních záznamech, kdy soudu je z úřední činnosti známo, že takový údaj se v rámci provedené lustrace v nebankovním registru uvádí. Z kopie občanského průkazu žalovaného je zřejmé, že žalobce ověřoval před uzavřením smlouvy totožnost jednající osoby – žalovaného. Z výplatní pásky žalovaného u [právnická osoba] za prosinec 2018 má soud za zjištěné, že základní časová mzda žalovaného činila 18 918 Kč, byly vyplaceny příplatky za přesčas, za nepř. provoz, práci u lisu, osobní ohodnocení a náhrada za svátek. Čistý příjem pak činil 21 947 Kč, po provedení srážky na stravování žalovaný obdržel na účet částku 21 420 Kč. Z výplatní pásky za měsíc leden 2019 pak soud zjistil, že základní časová mzda – režijní byla v částce 15 902 Kč, žalovanému byly vyplaceny příplatky za nepř. provoz, práci u lisu, osobní ohodnocení, za nulovou nemocnost a náhrada mzdy za dovolenou, na účet žalovaného byla vyplacena částka 24 805 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za leden 2019 soud zjistil, že nebyla předložena jeho první strana, není tak zřejmé, jaké platby žalobce přijal či učinil do [datum]. Z výpisu je však zřejmé, že konečný zůstatek na účtu byl záporný v částce 165,35 Kč, je zřejmé, že dne [datum] byla žalovanému vyplacena částka 3 500 Kč od [právnická osoba], kdy z úřední činnosti je soudu známo, že jde o poskytovatele spotřebitelských úvěrů. Z výpisu z účtu žalovaného za únor 2019 pak bylo zjištěno, že žalovanému byla vyplacena mzda v částce 24 805 Kč, byl mu poskytnut úvěr [právnická osoba] v částce 50 000 Kč, dále mu byla opětovně vyplacena částka 5 000 Kč [právnická osoba], kdy s vysokou mírou pravděpodobnosti hraničící s jistotou šlo rovněž o spotřebitelský úvěr. I přes příjmy z těchto úvěrů a ze mzdy celkem v částce asi 80 000 Kč činil konečný zůstatek na účtu pouze 829,37 Kč.

10. Na základě takto zjištěných skutečností učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Dne [datum] uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru [číslo] jejímž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč. Z uzavřené smlouvy je přitom zřejmé, že dříve dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena jiná úvěrová smlouva, která dosud nebyla žalovaným splacena, kdy dlužná částka ke dni uzavření nové smlouvy činila 21 282 Kč. Žalovaný prokázal žalobci svůj příjem od zaměstnavatele za měsíc prosinec 2018 a leden 2019, kdy je zřejmé, že částka čisté mzdy vyplácené žalovanému na jeho účet v tom kterém měsíci je ovlivněna tím, zda budou žalovanému vyplaceny příplatky, jejichž počet a druh se v uvedených měsících lišil, lišila se tak i vyplacená částka. Za situace, kdy žalobce neměl k dispozici pracovní smlouvu žalovaného, není z výplatních pásek zcela zřejmá výše mzdy žalovaného, když vyplácená částka se v jednotlivých měsících lišila, rovněž výše časové mzdy byla na obou výplatních páskách uvedena v různé výši, a to 18 918 Kč a 15 902 Kč. Z předložených listin přitom nevyplývá, že by výše čisté mzdy činila 25 251 Kč, jak to bylo uvedeno v dotazníku bonity žalovaného, když taková částka neodpovídá ani časové mzdě, ani částkám, které byly v daných měsících žalovanému vyplaceny na jeho účet. Zároveň z předložených výpisů z účtu žalobce vyplývá, že konečný zůstatek na účtu v daných měsících byl v jednom případě záporný a v jednom měsíci i přes vysoké příjmy (zejména z jiných úvěrů) kladný pouze v částce nižší než 1 000 Kč. Z výpisů je přitom zřejmé, že v obou měsících měl žalovaný příjem z jiných spotřebitelských úvěrů. Dne [datum] měli účastníci prostřednictvím emailu uzavřít úvěrovou smlouvu uvedeného obsahu, k níž náležely ještě smlouvy o poskytování doplňkových služeb, a to inkasní služby, odkladu splátek a přerušení splácení z důvodu nemoci a ztráty zaměstnání. Výše úvěru byla dohodnuta na 50 000 Kč, žalovaný však fakticky čerpal toliko částku 18 718 Kč, částky 21 282 Kč bylo použito na úhradu předchozího závazku a částka 10 000 Kč byla stržena ještě před čerpáním úvěru žalobcem na úhradu jeho nákladů. Žalovaný měl úvěr splácet splátkami ve výši 1 286 Kč měsíčně, celkem měl žalovaný zaplatit 92 603 Kč (jistina 50 000 Kč + úrok 42 603 Kč). Zároveň však měl žalovaný platit poplatky na inkasní službu v částce celkem 14 832 Kč (tj. 206 Kč/měs) a na službu podpora v částce 48 312 Kč (tj. 671 Kč/měs), kdy výše měsíční splátky tak narostla na částku 2 163 Kč a celková částka, kterou měl žalovaný splatit na částku 155 747 Kč. Žalovaný úvěr zpočátku splácel, když uhradil 14 splátek v celkové výši 30 282 Kč, následně však neuhradil splátku splatnou dne [datum]. Žalobce dvěma upomínkami vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a následně úvěr zesplatnil, když po žalovaném požadoval úhradu částky 148 459,98 Kč.

11. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.

13. Dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.

14. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

16. Dle § 87 poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském se soud nejprve zabýval tím, zda předmětná smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že tato povinnost je ukládána žalobci pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak poskytovatel úvěru neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet sjednané splátky. Tím poskytovatel úvěru plní i svou obecnou povinnost jednat čestně, transparentně a zohlednit (též) práva a zájmy spotřebitele. Soud k tomu doplňuje, že dle jeho právního názoru je ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru třeba vykládat jako ustanovení, které zakládá absolutní nikoliv relativní neplatnost úvěrové smlouvy při nesplnění povinnosti prověření úvěruschopnosti spotřebitele před uzavřením smlouvy, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti dle § 588 občanského zákoníku. Tedy i za situace, kdy žalovaný neuplatnil námitku neplatnosti smlouvy. Soud v tomto směru odkazuje na závěry učiněné Krajským soudem v Praze v rozsudku ze dne 12.12.2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, s nimiž se zcela ztotožňuje, kdy shodně s odůvodněním tohoto rozhodnutí dospěl k závěru, že v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 občanského zákoníku jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen se uvedenou otázkou zabývat i bez návrhu žalovaného spotřebitele. Výklad uvedeného ustanovení pouze za pomoci gramatického výkladu, jenž by z porušení uvedené povinnosti dovozoval pouze relativní neplatnost smlouvy, by totiž znamenal popření smyslu a účelu zákonné povinnosti zkoumání úvěruschopnosti vůbec, a dále by to vedlo k výraznému snížení ochrany spotřebitele jako slabší strany, což jistě nebylo záměrem zákonodárce. Krajský soud v Praze přitom zohlednil znění důvodové zprávy k zákonu o spotřebitelském úvěru, když se v ní uvádí, že ze znění citovaných ustanovení zákona je postaveno najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli úvěr jen tehdy, pokud výsledek posouzení jeho úvěruschopnosti napovídá, že bude schopen úvěr splácet. Záměrem tak bylo vyhnout se situacím, kdy bude úvěr poskytnut osobám, jejichž poměry schopnost úvěr splácet předem vylučují. Poukázal na známé celospolečenské negativní dopady ponechání vývoje spotřebitelských úvěrů pouze na nikterak neomezené smluvní volnosti. V uvedené právní úpravě se tak projevuje zájem na zachování veřejného pořádku, neboť uvedená pravidla a hodnoty jsou takového celospolečenského významu, že jejich porušení nelze akceptovat, když jde o jednání zjevně narušující veřejný pořádek. Z historického výkladu předmětných ustanovení a výkladu zohledňujícího smysl právní úpravy pak lze jednoznačně dovodit absolutní neplatnost smlouvy při porušení zákonné povinnosti ohledně ověření úvěruschopnosti spotřebitele. Výklad tohoto ustanovení odmítající relativní neplatnost je pak v souladu s dlouhodobým postojem a judikaturou Ústavního soudu ve věci spotřebitelských úvěrů.

18. Žalobce v řízení tvrdil a dokazoval, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí, když především vyšel z údajů, případně listin získaných od žalovaného. Dále potom ověřoval případné záznamy v registru exekucí, nebankovním registru a insolvenčním rejstříku. Takto získané informace hodnotil tak, že žalovaný má dostatek volných prostředků ke splácení poskytnutého úvěru po měsíčních splátkách ve výši 2 163 Kč. Soud však nemá tvrzení žalobce o dostatečném prověření úvěruschopnosti za v řízení prokázaná. Soud ve shodě s výše citovaným ust. § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru nepopírá, že spotřebitel – žalovaný má povinnost poskytovat na základě požadavků poskytovatele úvěru pravdivé a úplné informace, na druhé straně je i ze znění tohoto ustanovení zákona zřejmé, že je především na poskytovateli úvěru – žalobci, jako osobě znalé v daném oboru, aby po žalovaném vyžadoval poskytnutí relevantních informací. Pokud ze zjištěných skutečností či jiných informací má pochybnost o pravdivosti či úplnosti jeho tvrzení, je povinen ho vyzvat k doplnění či upřesnění tvrzených skutečností, případně tyto ověřovat i z jiných zdrojů. Soud má přitom za to, že žalobce těmto svým povinnostem nedostál, když na tyto své povinnosti v podstatě rezignoval, spokojil se s nedostatečnými údaji a listinami poskytnutými mu žalovaným. Nedostatečné informace o poměrech žalovaného pak nemohly vést ke správnému či odůvodněnému závěru žalobce o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve výše uvedených splátkách. Při hodnocení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je přitom vždy podstatný poměr mezi jeho příjmy a výdaji, při zohlednění způsobu splácení dosavadních dluhů. Je tak na žalobci, aby právě příjmy, výdaje a existenci jiných závazků na straně žalovaného náležitě zkoumal, prověřil a zhodnotil (§ 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Soud má přitom především za to, že žalobce v tomto řízení dostatečně netvrdil a neprokazoval, jaké závěry učinil z provedené lustrace v nebankovním registru, kde bylo přiděleno žalovanému skóre B. Z předložené listiny přitom není zcela zřejmé, zda se žalobce vůbec dotazoval na negativní záznamy týkající se žalovaného, případně k jakým zjištěním v tomto ohledu dospěl. Žalobce přitom při hodnocení poměrů žalovaného vyšel pouze z existence jediného dalšího spotřebitelského úvěru žalovaného u [právnická osoba], když z předložených výpisů z účtu žalovaného je zcela zřejmé, že v obou měsících byl žalovanému poskytnut i další úvěr, kdy žalobce při zachování minimální míry opatrnosti měl a mohl zkoumat (dotazovat se žalovaného) na to, jakým způsobem mají být tyto další závazky spláceny. Z úřední činnosti je soudu přitom známo, že úvěry v nižších částkách od [právnická osoba] bývají spotřebitelé povinni hradit jednorázově asi v měsíční lhůtě, kdy s ohledem na poskytnuté částky dle výpisů z účtu žalobce je zřejmé, že by tak byl žalovaný měsíčně povinen hradit další splátku ve výši přesahující 3 000 Kč, když k poskytnutým jistinám bývají připočteny další poplatky. Žalobce měl k prověření úvěruschopnosti žalovaného přistoupit s vyšší mírou opatrnosti i po zjištění, že dle předložených výpisů měl žalovaný na účtu buď minimální zůstatek, případně byl zůstatek na účtu záporný. I z této skutečnosti je tak pochybné, zda skutečně disponoval další částkou přesahující 2 000 Kč, kterou by splácel nově poskytnutý úvěr žalobcem. Konečně žalobce ničeho neuvedl k tomu, jakým způsobem žalovaný splácel jím dříve poskytnutý úvěr, na jehož úhradu šla část z prostředků z nově poskytnutého úvěru. Není tak zřejmé, zda a jak hodnotil dřívější platební morálku žalovaného. Pokud byly informace poskytnuté žalovaným nedostatečné, byl žalobce při zachování odborné péče dle zákona o spotřebitelském úvěru povinen jej k doplnění údajů vyzývat, případně přistoupit k podrobnějšímu získávání informací i z jiných zdrojů. Žalobce však k takovému zkoumání nepřistoupil a vyšel dle názoru soudu ze zcela nedostatečných, případně i zkreslených údajů o poměrech žalovaného.

20. V tomto směru má soud jednak za to, že žalobce nesprávně hodnotil příjmy žalovaného, kdy v hodnocení bonity klienta je uvedena částka, která neodpovídá jeho příjmu dle předložených výplatních pásek, které měl žalobce k dispozici. Žalobce přitom netvrdil, ani neprokazoval, z jakých skutečností při výši příjmu žalovaného, jak jej zachytil v příloze smlouvy, vycházel. Příjem přesahující 25 000 Kč přitom neodpovídá ani částkám, jak byly žalovanému v měsících prosinec 2018 a leden 2019 vyplaceny na jeho účet. Skutečná výše mzdy žalovaného při nepředložení pracovní smlouvy nebyla žalobci známa. Takový postup při zjišťování příjmů žalovaného má tak soud ze strany žalobce za nedostatečný, neodpovídající zákonem vyžadované odborné péči.

21. Soud má dále za to, že žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného rovněž nedostatečně zjišťoval jeho skutečné výdaje. Dle předloženého hodnocení klienta vycházel ohledně výdajů žalovaného z částky životního minima (viz § 2 zákona č. 110/2006 o životním minimu), aniž by jakkoliv od žalovaného zjišťoval či požadoval upřesnění k jeho skutečným měsíčním výdajům, k tomu, zda tyto nejdou nad rámec částky uvedené v hodnocení klienta, když lze obecně říci, že částky životního minima jen stěží odpovídají skutečným výdajům průměrného člověka. Pokud jde o výdaje na bydlení, pak žalobce vyšel z nulové částky takových výdajů, a to i za situace, kdy měl za zjištěné, že žalovaný nevlastní žádnou nemovitost. Je přitom zcela nestandardní, aby žalovaný na své bydlení nevydával žádnou částku, pokud by snad sdílel bydlení s jinou osobou, že by na výdaje na nájem, energie a další služby, které jsou nemalé, nikterak nepřispíval. I pokud by tomu snad bylo, pak bylo na žalobci, aby takovou skutečnost blíže zkoumal a soudu následně osvětlil. Žalobce v tomto smyslu nic netvrdil, ani neprokazoval. Žalobce tak ve vztahu k prověření výdajů žalovaného na své povinnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru zcela rezignoval, o zjištění skutečných výdajů od žalovaného se zřejmě ani nepokusil. Soud tak má za to, že žalobce rovněž k prověření výdajů žalovaného nepřistoupil s odbornou péčí, kterou od něj s ohledem na zjištěný negativní příznak z nebankovního registru k žalovanému, bylo dle zákona o spotřebitelském úvěru třeba požadovat.

22. Soud tedy shrnuje, že žalobce porušil své povinnosti dané mu v § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, při posuzování úvěruschopnosti žalovaného nepostupoval v souladu s tímto ustanovením, s odbornou péčí, nezjišťoval dostatečně skutečné poměry žalovaného, i přes zjištění o skutečnostech, které zpochybňovaly či vylučovaly schopnost žalovaného splácet úvěr, nepožadoval po žalovaném upřesnění a doplnění informací, informace se nesnažil získat či prověřit i z jiných zdrojů. I přes zjištění existence zcela zjevných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr v dohodnutých splátkách, žalovanému poskytl předmětný úvěr, přistoupil k podpisu předmětné smlouvy o úvěru. Žalobce jako poskytovatel tak v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, kdy za této situace je v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru tato smlouva neplatná. Neplatnost smlouvy je dána i § 580 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Za této situace je žalovaný povinen vrátit žalobci ve lhůtě přiměřené jeho možnostem poskytnutou jistinu.

23. Soud zároveň předmětnou úvěrovou smlouvu hodnotil z hlediska § 1813 občanského zákoníku, podle něhož se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. Žalobce se danou smlouvou zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč s tím, že ve skutečnosti žalovaný bude čerpat toliko 80 % této částky (z toho větší část půjde na splacení předchozího úvěru), zbývající část úvěru pak nebude mít vůbec k dispozici, když tuto částku si žalobce započte na náklady na poskytnutí úvěru. Za takto ne zcela výhodných podmínek pro žalovaného byl sjednán ještě úrok 23 % ročně a vedle něj i další platby za inkasní službu (ve výši celkem 14 832 Kč) a za tři služby v rámci služeb podpora (ve výši celkem 48 312 Kč, tj. ve výši téměř dosahující poskytnutý úvěr, ve výši přesahující úvěr, který byl žalovanému skutečně vyplacen). Porovnáním výše splátky určené na umoření jistiny a úroku z úvěru s platbami za doplňkové služby je zjevné, že žalovaný nebyl schopen reálně a zodpovědně posoudit povahu předmětného závazku. Zarážející je také ujednání, podle něhož je žalovaný povinen doplatit všech 72 měsíčních plateb za všechny doplňkové služby i při předčasném ukončení úvěrové smlouvy, i když je jasné, že při zesplatnění úvěru je nemůže využít, stejně tak zarážející je ujednání o povinnosti vůbec něčeho platit za inkaso z účtu žalovaného. Smlouva je navíc velmi obsáhlá, psaná drobným písmem, zásadní ujednání, např. o možnosti zesplatnit úvěr, nebo o smluvní pokutě nejsou nijak zvýrazněna, jsou skryta v dlouhém textu, ujednání o doplňkových službách je uvedeno v přílohách smlouvy, a je tak otázkou, zda je běžný spotřebitel schopen vyhodnotit takové množství listin, text smlouvy samotné i různé žádosti o zřízení doplňkových služeb, kdy lze mít pochybnost o dobrovolnosti jejich sjednání. Je přitom zřejmé, že i za situace sjednání služby podpora, žalovaný, který se mohl dostat do situací, které by měly tyto služby řešit, o jejich aktivaci nepožádal. Z toho lze dovozovat, že si možnosti takového postupu vůbec nebyl vědom. Předem nebyl schopen reálně zhodnotit všechny aspekty dané smlouvy, zhodnotit, jakou částku bude povinen v konečném důsledku žalobci uhradit, ani to, jaké částky na skutečně poskytnutý úvěr jednotlivými splátkami vlastně hradí. Povinnosti, jak byly ve smlouvě žalovanému uloženy, se dle názoru soudu blíží lichevnímu jednání, jak je popsáno v § 1796 občanského zákoníku, když žalobce při uzavírání smlouvy zneužil lehkomyslnosti žalovaného, kdy úvěr skutečně poskytnutý žalobcem žalovanému je v hrubém nepoměru k tomu, jakou částku měl žalovaný za jeho poskytnutí žalobci uhradit. Z výše uvedených skutečností soud dovodil, že jednání žalobce, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednávání předmětné úvěrové smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek. Soud přitom hodnotil předmětnou smlouvu, v ní obsažená ujednání a její formu jako celek, kdy má za to, že vzhledem k uvedeným skutečnostem týkajícím se komplexně celého konceptu smlouvy, nelze oddělit pouze některá ujednání ve smlouvě a tato hodnotit jako neplatná. Úvěrovou smlouvu tak měl v souladu s § 588 občanského zákoníku za zcela neplatnou.

24. Úvěrová smlouva je s ohledem na shora uvedené (z důvodu neprověření schopnosti žalovaného splácet úvěr a z důvodu zcela nepřiměřených ujednání ve vztahu k žalovanému jako spotřebiteli) ve smyslu § 588 o. z. absolutně neplatná, a tudíž z ní nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. V řízení však bylo prokázáno, že žalobce skutečně převedl ve prospěch žalovaného 40 000 Kč (zčásti jako splátku předchozího úvěru, zčásti na účet žalovaného). Žalovaný tedy přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval nějaký právní důvod, a tudíž na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, který obdržel od žalobce částku 40 000 Kč, je tudíž povinen tuto částku žalobci vydat s tím, že v řízení bylo prokázáno, že dosud zaplatil 30 282 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 9 718 Kč s 8,25% zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, když s ohledem na předchozí výzvy k úhradě učiněné právním zástupcem žalobce byl již žalovaný uvedeného dne v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení, když na výzvu žalobce tomuto bezdůvodné obohacení nevydal. Žalobci tak vzniklo proti žalovanému, který byl v prodlení, dle § 1970 občanského zákoníku právo na úroky z prodlení, jejichž výše odpovídá § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok I. rozsudku) a ve zbytku žalobu zamítl, když šlo o nároky z neplatné smlouvy (výrok II. rozsudku). Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 o.s.ř., když žalovaný byl ve věci pasivní a soudu tak nejsou známy žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly stanovení delší lhůty, případně uhrazení dlužné částky ve splátkách. S ohledem na výši přisouzené částky pak lze mít za to, že by jí žalovaný mohl být schopen ve stanovené lhůtě uhradit.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesně úspěšnější byl v řízení žalovaný, kterému však žádné náklady řízení nevznikly.