42 C 179/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 24 243 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 13.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 13.000 Kč za dobu od 9.3.2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 3.933 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částky 2.500 Kč, na smluvní pokutě částky 4.810 Kč, úroku z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 13.000 Kč od 9.3.2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 16.933 Kč od 2.4.2020 do 8.3.2021 a z částky 3.933 Kč od 9.3.2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 165,60 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 16 933 Kč, na smluvní pokutě částku 4 810 Kč, na nákladech spojených s uplatněním pohledávky částku 2 500 Kč a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 933 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o zápůjčce, na základě které mu zapůjčil finanční prostředky ve výši 13 000 Kč, a to na jeho účet, který v žalobě specifikoval. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnutou zápůjčku a uhradit poplatek ve výši 3 933 Kč ve lhůtě do [datum]. Žalobce k procesu uzavření smlouvy doplnil, že zápůjčku poskytl prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný přečetl nabídku, nastavil dostupné parametry zápůjčky. Poté vyplnil žádost o poskytnutí zápůjčky, zadal osobní údaje. Tím měl učinit návrh vůči žalobci na uzavření smlouvy, zaškrtnutím textu potvrdil obchodní podmínky. Smlouva měla být žalovaným podepsána elektronicky, PINem zaslaným na jeho telefonní číslo. Žalovaný ve lhůtě splatnosti ani následně po zaslání předžalobní výzvy žalobci ničeho neuhradil. Žalobce se tak vedle vrácení zápůjčky spolu se sjednaným poplatkem domáhá zaplacení nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ve výši 2 500 Kč za odeslání pěti písemných výzev k úhradě a zaplacení sjednané smluvní pokuty v částce 4 810 Kč. Pro případ, že by nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy, domáhá se žalobce zaplacení dané částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. V doplnění žaloby ze dne [datum] pak žalobce uvedl, že nebude doplňovat žádné skutečnosti k prověření úvěruschopnosti žalovaného, když tato skutečnost povede k rozhodnutí soudu o neplatnosti smlouvy. Žádá proto o vrácení bezdůvodného obohacení, uhrazení úroků z prodlení a nahrazení nákladů řízení. Z tohoto důvodu nedoplnil ani žádná skutková tvrzení k procesu uzavření smlouvy.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], žalobce a právní zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými a soudem vyžádanými listinami, kdy zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o zápůjčce označené datem [datum] soud zjistil, že jako smluvní strany jsou označeni účastníci tohoto řízení, žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí zápůjčky ve výši 4 500 Kč žalovanému, který se měl zavázat tuto vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši 1 170 Kč do [datum]. Zápůjčka měla být poskytnuta na účet žalovaného specifikovaný v textu smlouvy. S ohledem na právní hodnocení věci soud dále podmínky smlouvy blíže nerozebírá. Listina neobsahuje podpis žalovaného, v místě pro podpisy je vytištěno jeho jméno, datum [datum], čas [anonymizováno], PIN kód: [číslo]. Z dodatku ke smlouvě o úvěru označené datem [datum] soud zjistil, že jako smluvní strany jsou označeni účastníci tohoto řízení, žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient. Ve smlouvě je dále uvedeno, že smluvní strany měly téhož dne uzavřít smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytl věřitel klientovi částku 4 500 Kč. Klient má mít zájem o poskytnutí dodatečných peněžních prostředků ve výši 8 500 Kč. Uvedeným dodatkem pak mělo být sjednáno navýšení zápůjčky o částku 8 500 Kč na částku 13 000 Kč, kdy žalovaný se měl zavázat uhradit žalobci poplatek za navýšení v částce 2 763 Kč, celkový poplatek tak měl činit 3 933 Kč. Po tomto navýšení se tak měl žalovaný zavázat uhradit žalobci ve lhůtě do [datum] poskytnutou celkovou částku 13 000 Kč spolu s poplatkem ve výši 3 933 Kč. Listina neobsahuje podpis žalovaného, v místě pro podpisy je vytištěno jeho jméno, datum [datum], čas [anonymizováno], PIN kód: [číslo]. Z listiny Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba], [anonymizováno] má soud za prokázané, že obsahuje základní podmínky pro uzavírání smluv touto společností s klienty, obsahuje definici pojmů. Listina neobsahuje podpis žalovaného, v místě pro podpisy je vytištěno jeho jméno, datum [datum], čas [anonymizováno], PIN kód: [číslo]. Soud z uvedených listin nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru za podmínek dle předložených smluv, když listiny neobsahují podpis žalovaného. Pokud je namísto podpisu vytištěn [příjmení] kód pak žalobce netvrdil a neprokazoval skutečnosti k tomu, kdy, kam a jak byl žalovanému takový [příjmení], kód poskytnut, co svědčí o tom, že měl nahradit podpis právě na smlouvách o obsahu, jak je žalobce k důkazu předložil. Žalobce nepředložil záznamy z interního systému, které by prokazovaly tvrzený způsob uzavření smlouvy (či smluv). Z části výpisu z účtu žalobce má soud za prokázané, že dne [datum] poukázal na účet č. [bankovní účet] částky 4 500 Kč a 8 500 Kč. Ze zprávy [právnická osoba] má soud za prokázané, že uvedený účet byl v danou dobu účtem žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu je pak prokázáno, že dne [datum] byly na tento účet žalobcem poukázány částky 4 500 Kč a 8 500 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] spolu s podacím lístkem z téhož dne má soud za prokázané, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby žalovaného vyzýval k úhradě dlužné částky.

5. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

6. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, který byl ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru mohla být platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím tvrzeným uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87/1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

12. Soud přitom činí jednoznačný právní závěr o tom, že žalobce ohledně toho, zda před případným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru se žalovaným prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet, neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní. Žalobce totiž v tomto směru ničeho netvrdil, ani neprokazoval, neučinil tak, ani pokud jej soud k doplnění tvrzení a označení důkazů před nařízením jednání vyzval. Soud dále konstatuje, že žalobce neunesl ani břemeno tvrzení a břemeno důkazní k tomu, že k případnému uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo aktivním jednáním žalovaného. Žalobce totiž dostatečně netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného mělo dojít k podpisu smlouvy o tvrzeném obsahu, důkazy, které k nedostatečným tvrzením předložil, jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy neprokazují (viz skutková zjištění v bodě 4 odůvodnění rozsudku). Nebylo tak prokázáno, že žalovaný projevil vůli uzavřít se žalobcem závazek a řídit se obsahem dané smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Žalobce ve smyslu § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by zachycovaly jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy, z nichž by byl patrný úkon žalovaného nahrazující jeho podpis na tvrzené smlouvě (smlouvách). Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

13. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena tvrzená smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které by žalobce žalovanému poskytl spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč a žalovaný by se zavázal mu úvěr za sjednaných podmínek vrátit. Pokud tedy žalobce případně hradil na účet žalovaného částky v celkové výši 13 000 Kč, pak nejde o plnění dle smlouvy. I za situace, kdy by snad uzavření tvrzené smlouvy bylo prokázáno, pak soud s ohledem na neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního ze strany žalobce, činí závěr, že žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách. Za této situace by šlo o neplatnou smlouvu a žalovaný by tak byl povinen v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

14. Pokud právní předchůdce žalobce bez právního důvodu (když nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy a tedy důvod poskytnutí částky celkem ve výši 13 000 Kč žalobcem na účet žalovaného), případě na základě neplatné smlouvy (když nebylo prokázáno prověření úvěruschopnosti žalovaného) poskytl žalovanému částku 13 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku).

15. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván až v předžalobní výzvě, která mu byla zaslána dne [datum]. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení předžalobní upomínky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě, u níž by bylo prokázáno odeslání žalovanému, k důkazu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne [datum], má se tedy za to, že došla žalovanému dne [datum], ode dne následujícího, tedy [datum], tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

16. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení předžalobní výzvy, tedy ode dne [datum], a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částek, které byly odvozeny ze smlouvy o úvěru, jejíž platné sjednání nebylo v řízení prokázáno, když rovněž nebyly předloženy žádné důkazy k odeslání upomínek žalovanému před zasláním předžalobní výzvy. Dále soud zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení ve výši jdoucí nad rámec zákonné úpravy a zákonného úroku z prodlení za období, kdy žalovaný ještě v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl.

18. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku III. rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o.s.ř., když soud uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 54 % (ohledně částky 13 000 Kč) a neúspěšný v rozsahu 46 % (ohledně částky 11 243 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 8 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 870 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když vyšel z vyúčtování učiněného žalobcem, kdy navíc je soudu z úřední činnosti je totiž soudu známo, že žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, ve větším množství, kdy tyto jsou formulovány obdobně, ve věci jde o částku nižší než 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 900 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 070 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 8 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 165,60 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).