42 C 19/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba se sídlem adresa zastoupený JUDr. jméno příjmení , Ph.D., advokátkou se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 13 061,21 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 061,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 061,21 Kč za dobu od 25. 9. 2018 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 13 061,21 Kč od 19. 3. 2016 do 24. 9. 2018.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 252 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 26.9.2022, ve znění podání ze dne 15.5.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 13 061 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 8,05 % ročně ode dne 19.3.2016 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 postoupil na žalobce soubor pohledávek, a to včetně pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. K vlastní pohledávce žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovanou dne 19.10.2015 smlouvu o zápůjčce, na základě, které byla poskytnuta na bankovní účet žalované, který uvedla v žádosti o zápůjčku, částka 16 000 Kč Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím elektronického formuláře na internetových stránkách právního předchůdce žalobce, nebo textovou zprávou SMS. Odesláním žádosti přitom žalovaná měla potvrdit seznámení s obchodními podmínkami. Žalobce doplnil, že nedisponuje smlouvou o zápůjčce, kdy tak odkazuje na žádost o zápůjčku, jejímž elektronickým výstupem je dokument, označený jako Loan Application Info. Žalovaná se měla zavázat vrátit zápůjčku původnímu věřiteli společně s poplatkem za zpracování a poskytnutí zápůjčky do 18.3.2016. K posouzení úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy uvedl, že nedisponuje žádnými dokumenty ohledně tohoto prověření, případně tak navrhuje, aby soud posoudil návrh jako bezdůvodné obohacení žalované. Žalovaná částka přitom představuje neuhrazenou část jistiny zápůjčky, když žalovaná na poskytnutou částku uhradila 2 938,79 Kč. Žalovaná ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 24.5.2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud na návrh žalobce vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil nikým nepodepsanou listinu - standardní informace o spotřebitelském úvěru ohledně věřitele [právnická osoba], kdy má jít o revolvingový úvěr na kreditním účtu s úvěrovým limitem 25 000 Kč. Listina pak obsahuje další podmínky poskytovaného úvěru. Z předložené listiny nemá soud za prokázané, že by se žalovaná před tvrzeným uzavřením smlouvy s těmito informacemi seznámila. Žalobce k důkazu o uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce předložil listinu – Loan application info obsahující některé údaje o žalované, je v ní uveden i její bankovní účet, výše zápůjčky v částce 16 000 Kč a poplatku 2 000 Kč, kdy listina dále obsahuje opakovaně datum 19.5.2015, kdy měla být zápůjčka schválena a vyplacena. Tato listina neprokazuje tvrzení žalobce o podání žádosti žalovanou o uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě, které by tato žádala o zápůjčku v částce 16 000 Kč se splatností dne 18.3.2016, není důkazem o uzavření takové smlouvy. Žalobce dále předložil tři výpisy z účtu, které měly být adresované žalované, kdy je z nich patrno, že dne 19.10.2015 mělo dojít k výběru částky 16 000 Kč, nejsou patrny další výběry. Žalobce nepředložil žádný důkaz k tomu, kdy a jakým způsobem byla tato vyúčtování případně odeslána žalované.

5. Žalobce nepředložil žádné důkazy k tvrzení o prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr, nedoplnil tvrzení o tom, zda a jakým způsobem původní věřitel zkoumal poměry žalované, jaké konkrétní skutečnosti o poměrech žalované byly zjištěny a jak byly případně hodnoceny. Soud tak nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o zápůjčce, spotřebitelském úvěru, prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalované.

6. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet č. [bankovní účet] dne 19.10.2015 pod variabilním symbolem [číslo] poukázána částka 16 000 Kč. Není zřejmé, jaký byl účel této platby. Ze zprávy [obec] [anonymizována dvě slova] ze dne 9.3.2023 má soud za prokázané, že majitelem uvedeného účtu č. byla ke dni 19.10.2015 žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázané, že dne 19.10.2015 byla na tento účet připsána platba od právního předchůdce žalobce ve výši 16 000 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci částku 2 938,79 Kč. Žalovaná toto tvrzení nezpochybnila.

7. Ze smlouvy postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017 má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností [právnická osoba] na žalobce postoupeny peněžité pohledávky vyplývající z tzv. klientských smluv uvedených v příloze smlouvy. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalované písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne 20.9.2018 a podacím archem z téhož dne. Žalovaná byla před podáním žaloby opětovně vyzývána k úhradě dlužné částky, což je patrno z výzvy ze dne 19.2.2019 spolu s poštovním podacím archem ze dne 20.2.2019.

8. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce dle ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být smlouva o zápůjčce uzavřena, ani to, jaké byly konkrétní sjednané podmínky takové smlouvy, když smlouvu k důkazu ani nepředložil. Uzavření tvrzené smlouvy přitom nemůže být prokázáno předloženými nepodepsanými standardními podmínkami spotřebitelského úvěru, kdy navíc není tvrzeno, ani prokazováno, jak se tato listina měla dostat do dispozice žalované. O uzavření smlouvy o konkrétním obsahu pak nesvědčí ani další listina - Loan application info, z níž není zřejmé ani jednání žalované směřující k uzavření smlouvy, k jejímu odsouhlasení, ani konkrétní obsah tvrzené smlouvy. Uzavření konkrétní smlouvy pak neprokazují ani předložené výpisy z účtu. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o zápůjčce dne 19.10.2015, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalované zápůjčku v částce 16 000 Kč a žalovaná se zavázala jí vrátit ve lhůtě do 18.3.2016.

9. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Z tohoto důvodu je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud by k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

10. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem řádně doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

11. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalované dne 19.10.2015 částku 16 000 Kč, uvedená částka byla na účet žalované připsána téhož dne, nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k platbě došlo. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovanou nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soud platbu na účet žalované považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. Bylo prokázáno, že žalovaná uhradila původnímu věřiteli částku 2 938,79 Kč. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalované na žalobce, je tak žalovaná povinna bezdůvodné obohacení rovnající se rozdílu mezi poskytnutou částkou a částkou uhrazenou vydat žalobci. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20.9.2018, odeslaného žalované téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 20.9.2018, má se tedy za to, že došla žalované dne 24.9.2018. Ode dne následujícího, tedy od 25.9.2018, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

12. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 13 061,21 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení výzvy k úhradě obsažené v oznámení o postoupení pohledávky, tj. od 25.9.2018, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucího nad rámec úroku z prodlení z přiznané částky za období od 25.9.2018, když takový nárok žalobce není dán.

14. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnutu v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy ve věci plně úspěšnému žalobci (neúspěšný byl jen ohledně části příslušenství) náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když žalobce obdobné návrhy podává opakovaně, skutková tvrzení obsažená v návrzích jsou obměňována pouze s ohledem na konkrétně tvrzené podmínky uzavřených smluv, v řízení jde o částku nepřesahující 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 900 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. a) bod 2 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 252 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 252 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Pokud jde o úkon, kterým žalobce doplňoval žalobu, pak za tento úkon mu nebyla náhrada přiznána, když dostatečná skutková tvrzení měla být již obsahem žaloby.