42 C 191/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 1 764 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 400 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 364 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 764 Kč od [datum] do [datum], z částky 364 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 1 400 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 864 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [datum], ve znění podání ze dne [datum], domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1 764 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně ode dne [datum] do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. K vlastní pohledávce žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytl dne [datum] úvěr ve výši 1 400 Kč, který měl být splacen nejpozději dne [datum]. Součástí žalované částky je vedle jistiny i poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 364 Kč. Doplnil, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval, zadal osobní údaje, telefon a email, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, což byl podmiňující krok k registraci. Poté zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření jeho úvěruschopnosti mu pak byl zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který akceptoval. Poté mu původní věřitel na účet uvedený v žalobě vyplatil dne [datum] úvěr. Úvěruschopnost žalovaného posoudil původní věřitel zejména lustrací veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, žalovaný měl prohlásit, že má pravidelný příjem, měl potvrdit, že je schopen zápůjčku splácet. Původní věřitel tak neměl důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. K procesu uzavření smlouvy doplnil, že žalovaný se na uvedených webových stránkách seznámil s potřebnou dokumentací, sám zvolil výši úvěru a dobu splatnosti, vyplnil požadované údaje, následně klikl na tlačítko„ Požádat“, čímž potvrdil žádost o úvěr. Poté obdržel na uvedený telefon SMS kód, který vložil do příslušného pole, čímž potvrdil svou žádost a odeslal ji původnímu věřiteli. Prostřednictvím tohoto kódu se přihlásil do klientské zóny, kde mu bylo oznámeno přijetí jeho žádosti původním věřitelem. Původní věřitel úvěr prokazatelně poskytl, žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě nesplatil. Neučinil tak ani po následných upomínkách. Žalobce doplnil, že v případě neuznání jeho nároku z titulu uzavřené smlouvy, navrhuje, aby soud žalobu posoudil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, kdy k důkazu má být učiněn dotaz na banku ohledně majitele účtu, kam byl úvěr původním věřitelem poskytnut. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud na návrh žalobce vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav.

5. Žalobce k důkazu předložil listiny podepsané pouze věřitelem, a to smlouvu o podnikatelském úvěru spolu se všeobecnými obchodními podmínkami pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [anonymizováno] (pod záštitou společnosti [právnická osoba]). Smlouva obsahuje pouze parafu u osoby úvěrujícího, obchodní podmínky žádné podpisy neobsahují. Smlouva o podnikatelském úvěru není označena žádným datem, jako smluvní strany jsou uvedeni [anonymizována tři slova] jako úvěrující a žalovaný jako klient. Identifikace žalovaného je dána jménem a sídlem, přičemž jako IČO je uvedeno: elektrikar. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí krátkodobého nezajištěného úvěru pro účely podnikatelské činnosti klienta nebo pro účely samostatného výkonu povolání klienta ve výši 1 400 Kč, s datem poskytnutí [datum] a datem splatnosti [datum]. Spolu s jistinou měl žalovaný zaplatit věřiteli i úrok ve výši 364 Kč. Dále jsou uvedeny bankovní účty úvěrujícího. Smlouva obsahuje i další ujednání včetně důsledků prodlení dlužníka, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud tyto podmínky ani ujednání obsažená v obchodních podmínkách dále nerozebírá.

6. Žalobce nepředložil žádný důkaz ke svým tvrzením o tom, jakým způsobem měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru o tvrzeném obsahu, když nepředložil a neoznačil žádný důkaz k tvrzení o podpisu smlouvy žalovaným formou vložení jedinečného SMS kódu, ani o odeslání takového kódu, či informace o zaslání smlouvy žalovanému, seznámení se s obsahem smlouvy, či obchodními podmínkami žalovaným. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o podnikatelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce především dostatečným způsobem netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného k uzavření takové smlouvy mělo dojít, pokud po registraci na webových stránkách uvedené společnosti v rámci uživatelského účtu měl žalovaný vložením kódu odsouhlasit znění smlouvy, případně obchodních podmínek jako součásti smlouvy, pak žalobce netvrdil, jaký kód byl žalovanému k ověření jeho jednání zaslán, jak žalovaný smlouvu či obchodní podmínky vložením takového konkrétního kódu odsouhlasil, z čeho vyplývá, že by mělo jít o odsouhlasení smlouvy a obchodních podmínek právě o předloženém obsahu, uvedeného data. Předložené nepodepsané listiny či listiny podepsané pouze původním věřitelem pak uzavření konkrétní smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

7. Z žalobcem předložené části výpisu z účtu ve spojení se zprávou společnosti [právnická osoba] ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla na účet č. [bankovní účet] dne [datum] pod variabilním symbolem [číslo] poukázána částka 1 400 Kč. Není zřejmé, jaký byl účel této platby. Majitelem uvedeného účtu byl ke dni [datum] žalovaný. Z vyžádaného výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázané, že se jednalo o platbu od právního předchůdce žalobce - [právnická osoba] Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností [právnická osoba] na žalobce postupovány pohledávky vzniklé ze smluv o úvěru, kdy z přílohy je zřejmé, že byla postupována i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne [datum]. Žalovaný byl předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky do 3 dnů. O odeslání listin svědčí podací lístek ze dne [datum]

8. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva, případně odsouhlaseny obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měl žalovaný smlouvu o tvrzeném obsahu spolu s obchodními podmínkami akceptovat, byla nedostatečná. Pokud měl být případně podpis na listinách nahrazen vložením unikátního SMS kódu, pak nebyly předloženy důkazy o tom, o jaký kód šlo, kdy byl žalovanému zaslán, kdy a jak jím namísto podpisu případně akceptoval smlouvu o úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce konečně nic netvrdil k tomu, jak a kdy případně měly být odsouhlaseny obchodní podmínky, které se měly stát součástí smlouvy o úvěru. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené žalovaným nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného předmětné smlouvy o úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy, případně dodatku k ní. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru dne [datum], na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 1 400 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 364 Kč uhradit nejpozději do [datum].

9. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem řádně doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

10. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne [datum] částku 1 400 Kč, uvedená částka byla na účet žalovaného připsána téhož dne, nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k platbě došlo. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv na tuto částku původnímu věřiteli uhradil. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalovanému na žalobce, je tak žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení do 3 dnů prokazatelně vyzván v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum]. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po uplynutí 3 denní lhůty stanovené v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní upomínce, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne [datum], má se tedy za to, že došla žalovanému dne [datum], lhůta k plnění stanovená v upomínce uplynula dnem [datum]. Ode dne následujícího, tedy od [datum], tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

11. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 1 400 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty určené ve výzvě k úhradě, tj. od [datum], a to ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky 364 Kč, kdy jde o nárok vyplývající ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. Dále pak soud zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucího nad rámec úroku z prodlení z přiznané částky za období od [datum], dále ve výši přesahující zákonnou výši úroku z prodlení s ohledem na datum počátku prodlení, když takový nárok žalobce není dán a dále za období předcházející uplynutí lhůty k plnění obsažené ve výzvě k zaplacení dlužné částky, kdy žalovaný ještě v prodlení nebyl.

13. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 79 % předmětu řízení a ohledně 21 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 58 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když žalobce obdobné návrhy podává opakovaně, skutková tvrzení obsažená v návrzích jsou obměňována pouze s ohledem na konkrétně tvrzené podmínky uzavřených smluv, v řízení jde o částku nepřesahující 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 1 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 489 Kč, když případná doplňování žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 58 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 864 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).