42 C 192/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A , narozená dne Datum narození žalobkyně A bytem Adresa žalobkyně B zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného ochrana rušené držby

I. Žalovaný je povinen zdržet se zásahů do užívacího práva žalobkyně a rušení držby užívacího práva žalobkyně k domu č. p. , adresa, , zapsaného v katastru nemovitostí jako součást pozemku parc. č. , adresa, , a to omezováním žalobkyně ve vstupu do jednotlivých místností v domě, jejich uzamykáním a vyklízením movitých věcí z těchto místností.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 9 356 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.9.2024 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zdržet se rušení její pokojné držby spočívající v užívání domu, jak je specifikován ve výroku I. tohoto usnesení, když žalovaný by se měl do budoucna zdržet zásahů do takové držby žalobkyně spočívajících v omezování žalobkyně ve vstupu do jednotlivých místností v domě, jejich uzamykání a vyklízení věcí z těchto místností. K tomu uvedla, že účastníci jsou bývalí manželé, manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 16.9.2019. Účastníci aktuálně vedou dva soudní spory, a to spor o vyklizení nemovitosti – pozemku parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, (či na něm stavba stojí), vše zapsáno v katastru nemovitostí na LV č. , hodnota, pro obec a k.ú. , adresa, . Žalobcem v daném řízení je žalovaný. Dále pak probíhá spor o vypořádání společného jmění manželů (dále také jen „SJM“). Žalovaný v obou sporech tvrdí, že nemovitost je jeho výlučným vlastnictvím, kdy takto je zapsána v katastru. Žalobkyně má za to, že nemovitost je součástí společného jmění manželů. Soud I. stupně přitom žalobu o vyklizení zamítl s odůvodněním, že dům č.p. , Anonymizováno, (dále také jen „předmětný dům“) byl zbudován za trvání manželství ze společných prostředků a je tak součástí SJM účastníků, byť pozemek, na kterém stojí, jeho součástí není. Rozsudek není dosud pravomocný, když probíhá odvolací řízení. Žalovaný se na přelomu roku 2018/2019 z předmětného domu odstěhoval, dům tak dlouhodobě užívá pouze žalobkyně s dětmi, byť žalovaný měl a má do domu volný přístup, chodil si do něj pro osobní věci. Žalobkyně by přitom ocenila, aby před vstupem do domu alespoň zazvonil, případně jí dal o tom předem vědět. Žalobkyně v předmětném domě bydlí spolu se svými dětmi, žalovaný v domě nebydlí, když se asi před 5 lety odstěhoval. Užívání domu žalobkyní je omezeno pouze tím, že žalovaný do domu vstupuje a má zde své věci. Žalovaný začal v létě 2024 žalovanou vyzývat k vyklizení osobních věcí z některých místností v domě. Žalobkyně s tímto projevila nesouhlas, a to jak s manipulací s jejími věcmi, tak s prováděním stavebních úprav. Obdobně žalovaného informoval i její právní zástupce. Žalobkyně si nedovede představit společné užívání domu s žalovaným, když dům je koncipován jako jedna bytová jednotka.

2. Dne 8.8.2024 žalobkyně, která byla v té době na dovolené s dětmi, obdržela od žalovaného SMS zprávu, kde jí sděloval, že vyklidil její věci z ložnice a pracovny a že rozhodl o tom, jak budou tyto místnosti nadále užívány. Dne 10.8.2024 se žalobkyně vrátila do předmětného domu z týdenní dovolené a našla své osobní věci a věci dětí (zejména oblečení) rozložené v obývacím pokoji a dvě místnosti v domě (ložnice a pracovna) byly zamčené, když nikdy dříve tomu tak nebylo, žalobkyně ani nevěděla, kde je od nich klíč. Dne 11.8.2024 byla v domě sousedka , jméno FO, , která stav potvrdila svým čestným prohlášením. Žalobkyně opakovaně při osobních setkáních žalovanému sdělovala, že s manipulací s věcmi nesouhlasí. Přesto žalovaný dne opět 10.9.2024 vstoupil do domu a začal vyklízet věci z šatny, demontovat celý šatní systém, kde byly věci žalobkyně. Po návratu ze služební cesty dne 15.9.2024 žalobkyně zjistila, že šatna je uzamčená, věci byly na zemi před šatnou. Žalovaný rovněž rozebral pracovní stůl žalobkyně umístěný v pracovně.

3. Žalobkyně shrnula, že dlouhodobě drží užívací právo k předmětnému domu, je v tomto svém právu žalovaným rušena, když tento jí omezuje přístup do některých místností, manipuluje s věcmi, rozebírá nábytek. Žalobkyně v tomto spatřuje zásah do svého práva držby, když předmětný dům dlouhodobě obývá a je tedy držitelem užívacího práva k němu. Navíc má za to, že dům je součástí zaniklého a dosud nevypořádaného společného jmění manželů, účastníků tohoto řízení, a má tak k němu i právo vlastnické. Žalovaný se z domu již dříve odstěhoval. Ke zjištění, že žalovaný manipuluje s věcmi a uzamyká místnosti v domě žalobkyně dospěla dne 10.8.2024. V tomto jednání pak žalovaný pokračoval dne 10.9.2024. Žalobkyně odkázala na právní úpravu držby, kdy nikdo není oprávněn držbu svémocně rušit, ten, kdo je rušen pak může žádat zdržení se rušení držby a uvedení v předešlý stav. Doplnila, že žalovaného písemně nevyzývala ke zdržení se zásahů do jejího práva, když s ohledem na incident dne 10.9.2024, při kterém žalovaného opakovaně upozorňovala, že se zásahy nesouhlasí, bylo zjevné, že by taková výzva byla zbytečná.

4. Žalobkyně k prokázání tvrzených skutečností předložila důkazy, z nichž soud zjistil následující skutečnosti. Z výpisu z katastru nemovitostí ohledně předmětného domu č.p. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, soud zjistil, že tento je zapsán jako součást pozemku parc. č. , Anonymizováno, , zastavěná plocha a nádvoří. Jako výlučný vlastník těchto nemovitostí je zapsán žalovaný. Z projektu týkajícího se daného domu je zčásti patrné rozložení místností v 1. a 2. NP domu, kdy primárně je však zachycen na listině systém vytápění v domě. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, je prokázáno, že účastníci tohoto řízení byli manželé, jejich manželství bylo tímto rozsudkem rozvedeno. Z rozsudku zdejšího soudu ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, soud zjistil, že jím byl zamítnut návrh žalovaného (v daném řízení žalobce), aby byla žalované uložena povinnost vyklidit pozemek parc. č. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba č.p. , Anonymizováno, (předmětný dům) v k.ú. , adresa, . Z odůvodnění rozsudku pak bylo zjištěno, že žalovaný (v dané věci žalobce) v žalobě ze dne 3.12.2019 uváděl, že se na žalobkyni obrátil výzvou ze dne 15.10.2019, aby nemovitost vyklidila, ta to však odmítla. Žalovaný přitom tvrdil, že nemovitosti jsou v jeho výlučném vlastnictví, žalovaná pak měla za to, že spadají do SJM. Pro trvalé spory mezi účastníky si pak žalobce byl nucen zajistit nové bydlení. Je tak zřejmé, že minimálně krátce po rozvodu manželství se žalovaný odstěhoval z předmětného domu. Soud I. stupně ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne , datum, , kterým žalobu rovněž zamítl, když dovodil, že jak pozemek, tak stavba jsou součástí SJM účastníků a žalobce se tak nemůže domáhat po žalované jejich vyklizení. Tento rozsudek byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , kdy ohledně části, kdy se žalovaný domáhal úpravy bydlení po zániku manželství podle § 768 občanského zákoníku bylo konstatováno, že ve vztahu k pozemku taková úprava není možná, ve vztahu k domu pak rovněž ne, když bylo zjištěno, že účastníci ke dni zániku manželství nevedli rodinnou domácnost v tomto domě. V tomto směru bylo rozhodnutí potvrzeno i dovolacím soudem. Věc byla vrácena k dalšímu projednání ohledně nového dokazování k tomu, zda jsou nemovitosti součástí zaniklého SJM. Soud prvního stupně pak po provedeném dokazování dospěl k závěru, že předmětný dům je součástí zaniklého SJM účastníků, když stojí na pozemku, který je ve výlučném vlastnictví žalovaného. Nebylo tedy možné rozhodnout o povinnosti žalobkyně vyklidit předmětný dům, když dosud nebylo skončeno řízení o vypořádání SJM a dům tak mají právo užívat oba manželé. Z tvrzení žalobkyně i z informačního systému soudu je prokázáno, že daný rozsudek dosud není pravomocný, když proti němu podal žalovaný odvolání, věc je nyní projednávána u odvolacího soudu.

5. K tvrzením žalobkyně o zásazích žalovaného do jejího užívání předmětného domu žalobkyně k důkazu předkládala listiny a DVD záznam pořízený dne 10.9.2024. Z kopie SMS zprávy od žalovaného ze dne 28.6.2024 soud zjistil, že žalovaný vyzýval žalobkyni, aby si vyklidila svoje věci z ložnice, šatny, horní koupelny a pracovny, kdy žalobkyně mu sdělovala, že bez jejího souhlasu nemá právo s jejími věcmi manipulovat či provádět jakékoliv úpravy v domě. Z emailu ze dne 19.7.2024 je prokázáno, že právní zástupce žalobkyně opětovně sděloval právnímu zástupci žalovaného, že žalovaný není oprávněn manipulovat s věcmi žalobkyně, zasahovat do jejího soukromí, když před tím měl žalovaný přivést do předmětného domu projektanta, sdělovat žalobkyni, že chce v domě provést stavební úpravy a nastěhovat se do něj. Právní zástupce žalovaného pak reagoval zprávou ze dne 5.8.2024, kdy vyjadřoval názor, že žalovaný má minimálně stejné právo jako žalobkyně dům užívat. Dotazoval se na to, proč by žalovaný nemohl dům užívat, provádět v něm stavební úpravy umožňující mu jeho nerušené užívání. Z kopie SMS zprávy žalovaného zaslané žalobkyni dne 8.8.2024 bylo zjištěno, že žalovaný jí psal, že si přesunul zpět své věci v domě do své ložnice, kdy bude výhradně užívat v domě i pracovnu, šatnu a horní koupelnu.

6. Z čestného prohlášení , jméno FO, ze dne , datum, je prokázáno, že tato jím potvrdila, že je od roku 2013 sousedkou žalobkyně, když bydlí na adrese , adresa, . Uvedla, že asi od roku 2018 či 2019 žalobkyně žije v předmětném domě sama se syny, když žalovaný se tehdy z domu odstěhoval. Dále potvrdila, že jí dne 11.8.2024 žalobkyně zavolala, požádala jí, aby přišla k ní do předmětného domu, když se vrátila z dovolené a potřebuje potvrdit stav v domě. , jméno FO, přitom stav v domě dne 11.8.2024 popsala tak, že v něm (hlavně v obývacím pokoji) byly vytažené různé osobní věci žalobkyně a jejích dětí, které zaplnily celý obývací pokoj, kde se téměř nedalo projít. Nahoře v patře pak byly uzamčené dvě místnosti, a to ložnice a šatna, do kterých se nedostaly, když v zámcích nebyly klíče. Stav v obývacím pokoji popsaný v čestném prohlášení je potvrzen i dvěma fotografiemi, které žalobkyně připojila k důkazu. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 12.8.2024 je prokázáno, že žalobkyně se tehdy dostavila na obvodní oddělení Policie ČR ve Šlapanicích, kde vypověděla, že žalovaný, který se před rozvodem v září 2018 odstěhoval z předmětného domu s tím, že si v něm nechal své osobní věci, měl po celou dobu po rozvodu neomezený přístup do domu. Žalobkyně jej pouze žádala, aby jí o vstupu do domu předem informoval. Někdy začátkem června 2024 měl žalovaný přijít do domu s nějakým pánem, se kterým řešili stavební úpravy v domě, žalobkyni o svém záměru nic nesdělil. Ta se tehdy vyjadřovala tak, že jako spolumajitelka domu s úpravami nesouhlasí. Tehdy jí také žalovaný před jejím odjezdem na dovolenou zasílal zprávu, ať si vyklidí věci z ložnice, šatny, koupelny a pracovny. Po návratu z dovolené bylo vše v pořádku. Poté však žalobkyně dne 3.8.2024 odjela na další dovolenou, 8.8.2024 obdržela zprávu od žalovaného, že si vrátil své věci na svoje místo, ačkoliv žalobkyni s nimi předtím nijak nemanipulovala. Po návratu z dovolené dne 10.8.2024 pak zjistila, že byla vyklizena ložnice a celá šatna, věci byly naskládány v obývacím pokoji. Místnosti, kde věci dříve byly, jsou zamčeny a žalobkyně se do nich nemůže dostat. Ze záznamu na DVD, který měla žalobkyně pořídit dne 10.9.2024, a z fotografie, na níž je patrná demontáž nějaké části nábytku, má soud za prokázané, že žalovaný po datu 10.8.2024 v domě prováděl demontáž policového systému, na kterém bylo uloženo oblečení a ručníky žalované. Provedl rozmontování pracovního stolu žalobkyně.

7. Soud tedy shrnuje, že má za prokázané tvrzení žalobkyně o tom, že účastníci byli manželé, kdy rozvod manželství proběhl v roce 2019. Účastníci dříve bydleli v předmětném domě v , adresa, , kdy žalovaný se však ještě před rozvodem manželství či krátce po něm z důvodu sporů mezi účastníky z domu dobrovolně odstěhoval. Od té doby jej užívala k bydlení výhradně žalobkyně spolu se svými dětmi, žalovaný měl v domě uloženy věci, občas do domu vstupoval, k bydlení jej však ani zčásti neužíval. Mezi účastníky je veden spor o to, zda dům je součástí zaniklého společného jmění manželů, je veden spor o vypořádání SJM. Řízení, ve kterých jsou tyto skutečnosti řešeny dosud nejsou pravomocně skončena. Bylo rovněž prokázáno, že žalobkyně dne 10.8.2024 zjistila, že došlo k vystěhování jejích osobních věcí z některých místností v domě, došlo k uzamčení dvou místností v domě. Soud má rovněž z předložené korespondence účastníků či jejich právních zástupců za prokázané, že tyto zásahy provedl žalovaný. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný v zásazích do užívání domu žalobkyní pokračoval i v září tohoto roku, když tehdy prováděl demontáž některých nábytkových dílů, opětovně zasahoval do věcí, které zde měla žalobkyně uloženy.

8. Podle ustanovení § 176 z.č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, se ustanovení § 177 až § 180 občanského soudního řádu použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby. Podle § 177 odst. 1. občanského soudního řádu domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat. Podle § 178 občanského soudního řádu se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Podle § 180 odst. 1 občanského soudního řádu o věci samé rozhoduje soud usnesením.

9. Podle § 987 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe.

10. Podle § 1003 občanského zákoníku držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav. Podle § 1007 občanského zákoníku byl-li držitel z držby vypuzen, může se na vypuditeli domáhat, aby se zdržel dalšího vypuzení a obnovil původní stav. Dle odst. 2 uvedeného ustanovení vypuzení z držby práv nastane, když druhá strana odepře plnit, co dosud plnila, když někdo zabrání výkonu práva, nebo již nedbá povinnosti zdržet se nějakého konání.

11. Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší, nejdéle však do jednoho roku ode dne, kdy žalobce mohl své právo uplatnit poprvé.

12. Soud po podřazení zjištěného skutkového stavu pod citovaná zákonná ustanovení dospěl k následujícím právním závěrům. Nejprve se soud zabýval tím, zda byla žaloba podána včas, tedy v zákonné prekluzivní lhůtě podle ustanovení § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, konkrétně ve lhůtě šesti týdnů ode dne, kdy se žalobkyně dozvěděla o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší. Soud má přitom za to, že dnem, od kterého běží v zákoně uvedená prekluzivní lhůta je 10.8.2024, kdy tehdy se žalobkyně vrátila z dovolené a zjistila, že žalovaný vystěhoval některé její movité věci z místa, kde byly uloženy, že uzamkl dvě místnosti, které byly dříve otevřené, které mohla v rámci svého užívání domu dlouhodobě užívat. Pokud byla žaloba podána dne 23.9.2024, pak byla podána včas, tedy v zákonné šestitýdenní lhůtě ode dne 10.8.2024, když poslední den této lhůty připadl na sobotu 21.9.2024 a v souladu s § 607 občanského zákoníku je tak posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující, tj. pondělí dne 23.9.2024.

13. Dle § 178 občanského soudního řádu se soud v řízení o žalobě z rušené držby omezí pouze na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení. Smyslem této žaloby není ochrana práva, ale pokojného stavu (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2012, sp. zn. 22 Cdo 4115/2011). Z důvodové zprávy k citovanému ustanovení se přitom podávám, že žaloba z rušené držby je žalobou, která směřuje pouze k ochraně posledního stavu držby a k jeho navrácení. Nejde tedy o žalobu o právo, jíž by se žalobce domáhal petitorní ochrany, nýbrž o žalobu o faktickém stavu, jíž se žalobce domáhá posesorní ochrany. Jak vyplývá z komentářové literatury k uvedenému ustanovení občanského soudního řádu (např. Občanské soudní řízení, soudcovský komentář, kniha II, vydání druhé doplněné a upravené, Jaromír Jirsa a kol., Praha: Wolters Kluwer ČR, a.s. 2016), aby byl žalobce úspěšný, musí prokázat jen to, že byl držitelem práva, tedy že jej před zásahem žalovaného pokojně vykonával, a že toto právo ke dni vyhlášení rozhodnutí žalovaný ruší. Žalobce neprokazuje, zda se jedná o držbu řádnou (§ 991 občanského zákoníku) poctivou nebo pravou (§ 993 občanského zákoníku).

14. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně dlouhodobě užívala k bydlení spolu se svými dětmi předmětný dům, a to v celém jeho rozsahu, všechny jeho místnosti. Žalovaný takové užívací právo k domu nejpozději od rozvodu manželství nevykonával, když se práva užívání domu k bydlení dobrovolně vzdal, z domu se odstěhoval. Dům tak byl k bydlení užíván pouze žalobkyní, žalovaný měl v domě uloženy nějaké své věci, užívání domu žalovaným se od jeho odchodu omezovalo pouze na občasný vstup do domu, nikoliv však za účelem jeho užívání k bydlení. Žalobkyně se tak po dobrovolném odchodu žalovaného z předmětného domu stala držitelem užívacího práva k tomuto domu, kdy takovou držbu dlouhodobě vykonávala. Žalovaný takový pokojný stav narušil tím, že v domě uzamkl některé z místností, které žalobkyně před tím užívala, ke kterým dlouhodobě vykonávala nerušené právo držby, z místností odstranil movité věci žalobkyně a jejích dětí. Bylo rovněž prokázáno, že žalovaný v takovém jednání pokračoval i po datu 10.8.2024, když v září po vstupu do domu přistoupil k demontáže některého nábytkového vybavení, opětovně zasahoval do v domě uložených věcí žalobkyně. V řízení byla prokázána poslední držba užívání předmětného domu žalobkyní, kdy do této pokojné držby žalovaný svým jednáním zasáhl. Žalovaný tak slovy ustanovení § 1007 odst. 2 občanského zákoníku žalobkyni z držby vypudil, tedy zabránil jí v nerušeném výkonu užívacího práva k předmětnému domu v celém jeho rozsahu, jak takové právo do té doby dlouhodobě nerušeně vykonávala. V takovém jednání žalovaného soud spatřuje svémocné rušení držby, když žalobkyně je zásahem žalovaného omezena v užívání předmětného domu v rozsahu, jak to dosud činila, navíc objektivně hrozí další zásahy žalovaného do budoucna, když tento v zásazích i přes nesouhlas žalované pokračoval. Žalobkyně se proto oprávněně domáhá, aby se žalovaný rušení držby zdržel (§ 1003 a 1007 odst. 1 občanského zákoníku).

15. Soud proto ve výroku I. žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zdržet se zásahů do užívacího práva žalobkyně a rušení držby užívacího práva žalobkyně k předmětnému domu, a to omezováním žalobkyně ve vstupu do jednotlivých místností v domě, jejich uzamykáním a vyklízením movitých věcí z těchto místností domu (tedy povinnost, aby se žalovaný zdržel rušení držby), když žalobkyně se podaným návrhem nedomáhala obnovení předešlého stavu, ač by takový návrh byl po právu. Z tohoto důvodu soud nestanovil ve výroku I. lhůtu k plnění, jak to žalobkyně navrhovala, když žalovanému nebyla uložena žádná konkrétní povinnost spočívající v aktivním jednání. Pokud jde o povinnost zdržet se dalších zásahů do pokojné držby žalobkyně, tak v tomto směru je taková povinnost ve vztahu k žalovanému dána doručením tohoto usnesení (§ 171 odst. 2 občanského soudního řádu), kdy od tohoto dne je rozhodnutí předběžně vykonatelné.

16. Soud jen pro úplnost dodává, že s ohledem na to, že dle § 177 odst. 1 občanského soudního řádu, nemusí soud prvního stupně v řízení o žalobě z rušené držby nařizovat jednání, pak v souladu s komentářovou literaturou postačí, pokud je žaloba žalovanému doručena až spolu s usnesením, kterým je o žalobě rozhodnuto. Obrana žalovaného proti žalobě se totiž přesouvá do odvolacího řízení, kdy k projednání případného odvolání soud vždy v souladu s § 214 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu nařídí jednání.

17. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, kdy ve věci úspěšná žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které vynaložila. Náklady řízení vynaložené žalobkyní jsou přitom tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v částce 5 000 Kč a náklady na zastoupení advokátem určenými dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Zástupce žalobkyně provedl v souvislosti s tímto řízením 2 úkony právní služby ve smyslu § 11 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Odměna za jeden úkon právní služby činí 1 500 Kč (§ 7 bod 4 ve spojení s § 9 odst. 1 advokátního tarifu), výše odměny je tak celkem 3 000 Kč. Vedle odměny přísluší zástupci žalobkyně rovněž náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z úkonů právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu), celkem tedy 600 Kč. Jelikož je zástupce žalobkyně plátcem DPH, je součástí nákladů i náhrada daně z přidané hodnoty, kterou je zástupce povinen odvést z odměny za zastupování a náhrady hotových výdajů, tj. 21 % z částky 3 600 Kč, tedy 756 Kč. Náklady žalobkyně tak celkem činí 9 356 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto usnesení (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), a to k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Soud právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni přiznal i za situace, kdy nebyla žalovanému zaslána písemná předžalobní výzva, když z předložených důkazů je zřejmé, že žalobkyně i prostřednictvím právního zástupce žalovaného opakovaně vyzývala, aby se případně nedopouštěl takových zásahů, z DVD záznamu je zřejmé, že mu toto opakovala i ústně ve chvíli, kdy takový zásah prováděl. Je tedy zřejmé, že zaslání další výzvy by žalovaného od jeho jednání neodradilo.