42 C 199/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 4 035,33 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2.500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 2.500 Kč za dobu od 21.1.2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 1.535,33 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 4.035,33 Kč za dobu od 3.12.2021 do 20.1.2022 a z částky 1.535,33 Kč za dobu od 21.1.2022 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 357,36 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 035,33 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně ode dne 3.12.2021 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel – [právnická osoba] smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 postoupil na žalobce soubor pohledávek, a to včetně pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. K vlastní pohledávce žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným dne 2.8.2020 smlouvu o revolvingovém úvěru, a to pomocí prostředků komunikace na dálku, prostřednictvím jedinečného osobního uživatelského účtu na jeho webových stránkách, kdy tento účet byl žalovaným zřízen formou registrace na uvedených webových stránkách, kam zadal žalovaný své osobní údaje. Žalovaný měl následně prostřednictvím webového rozhraní doručit žádost o poskytnutí úvěru, učinil tak nabídku na uzavření smlouvy. Původní věřitel pak po prověření úvěruschopnosti žalovaného měl prostřednictvím webového rozhraní žalovanému zaslat konkrétní návrh úvěrové smlouvy. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného doplnil, že původní věřitel jej provedl nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a centrální evidence exekucí a do dalších veřejně dostupných databází. Dále jí posuzoval výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Ohledně konkrétních zjištěných údajů o příjmech a výdajích žalovaného žalobce v žalobě ničeho netvrdil. Žalovaný tak na základě uzavřené smlouvy čerpal na svůj bankovní účet specifikovaný v žalobě úvěr ve výši 4 035,33 Kč, který měl být uhrazen do 2.12.2021. Celková výše dluhu má odpovídat případným dílčím úhradám, kdy žalobce dokládá poslední fakturu, která byla žalovanému zaslána. Žalovaný svůj dluh ve lhůtě splatnosti neuhradil. Následně byl ohledně této povinnosti opakovaně písemně upomínán, avšak ani přes zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce svůj závazek nesplnil. Žalobce se proto domáhá zaplacení částky 4 035,33 Kč spolu se zákonným úrokem u prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. V případě, že by soud neuznal nárok žalobce na zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy, pak se žalobce domáhá ve výši čerpané jistiny vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 25.1.2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud na návrh žalobce vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil nikým nepodepsané listiny, a to standardní informace o spotřebitelském úvěru ohledně věřitele [právnická osoba], kdy má jít o spotřebitelský revolvingový úvěr. Celková výše spotřebitelského úvěru, úvěrový limit má být v částce 2 500 Kč. Listina pak obsahuje další podmínky poskytovaného úvěru. Z předložené listiny nemá soud za prokázané, že by se žalovaný před tvrzeným uzavřením smlouvy s těmito informacemi seznámil, když neobsahuje jeho podpis. Žalobce rovněž předložil listinu – [příjmení] [příjmení] – Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, kdy tyto listina neobsahuje podpis žalovaného, není zřejmé, zda se s těmito podmínkami seznámil. Z listiny – [právnická osoba] – Úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v České republice soud zjistil, že jako smluvní strany jsou uvedeni [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Listina neobsahuje datum uzavření, ani podpisy smluvních stran. Listina dále obsahuje text, že klient souhlasí s uzavřením úvěrové smlouvy, kdy termín splatnosti je patnáct dnů od data Výpisu, maximální úvěrový limit je 2 500 Kč, je upravena minimální částka platby, která musí být zaplacena do termínu splatnosti ve výši 11 % z celkové splatné částky nebo 1 000 Kč, dle toho, která částka bude vyšší. Listina obsahuje i další ujednání, s ohledem na právní hodnocení věci je však soud nerozebírá. Žalobce dále k důkazu předložil listinu – Loan application info obsahující některé údaje o žalovaném, kdy však tato listina nikterak neprokazuje tvrzení žalobce o uzavření smlouvy. Částka půjčky je v této listině uvedena ve výši 2 500 Kč. Soud z uvedených listin nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o (revolvingovém) úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce především dostatečným způsobem netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného k uzavření takové smlouvy mělo dojít, pokud po registraci na webových stránkách uvedené společnosti v rámci uživatelského účtu mělo dojít na základě žádosti žalovaného k uzavření smlouvy, pak žalobce netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného mělo dojít k odsouhlasení smlouvy a obchodních podmínek právě o předloženém obsahu, jakým způsobem byl nahrazen podpis žalovaného na předložených listinách. Předložené nepodepsané listiny pak uzavření konkrétní smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

5. K tvrzení žalobce o tom, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřil úvěruschopnost žalovaného, žalobce žádné důkazy nepředložil. Žalobce konkrétně ani netvrdil, co o poměrech žalovaného jeho právní předchůdce zjistil a jak tyto zjištěné informace hodnotil. Ani v tomto směru tak žalobce neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Soud tak nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

6. Ze souhrnu pohledávky soud zjistil, že je na něm vyznačen dne 2.8.2021 výběr v částce 2 500 Kč, dále jsou vyznačeny tři faktury, kdy na nich je vždy jistina v částce 2 500 Kč, náhrada účelně vynaložených nákladů nejprve v částce 250 Kč, pak 500 Kč a nakonec v částce 750 Kč. Pohledávka je označena jako odprodaná. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 21.12.2022 má soud za prokázané, že majitelem účtu č. [bankovní účet], jak jej žalobce uvedl v žalobě, byl v době tvrzené platby (2.8.2021) žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázané, že dne 3.8.2021 byla na tento účet připsána platba ve výši 2 500 Kč identifikovaná variabilním symbolem [číslo], jak jej uvedl žalobce. Soud tak má za prokázané, že šlo o platbu jeho právního předchůdce. Z listiny – Platební informace adresované žalovanému je prokázáno, že je na ní obsaženo vyúčtování právního předchůdce žalobce žalovanému, kdy na listině je uveden stejný variabilní symbol jako u uvedené platby, výběr ve výši 2 500 Kč dne 2.8.2021, dále je účtována náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 3 x 250 Kč a úroky za období čerpání ve výši 793,96 Kč. Datum splatnosti je uvedeno dne 2.12.2021. Žalobce nepředložil žádný důkaz k tomu, kdy a jakým způsobem bylo toto vyúčtování případně odesláno či doručeno žalovanému.

7. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne 27.1.2020 spolu s přílohou má soud za prokázané, že na základě této smlouvy byly společností [právnická osoba] na žalobce postupně postupovány pohledávky za dlužníky v České republice, kdy z přílohy je zřejmé, že byla postupována i pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne [datum] a předžalobní upomínkou z téhož dne spolu s podacím lístkem ze dne 13.1.2022.

8. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva, případně odsouhlaseny obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měl žalovaný smlouvu o tvrzeném obsahu spolu s obchodními podmínkami akceptovat, byla nedostatečná. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného předmětné smlouvy o (revolvingovém) úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru dne 2.8.2021, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 035,33 Kč a žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splatit ve lhůtě do 2.12.2021, jak je tvrdil žalobce.

9. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

10. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

11. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne 2.8.2021 částku 2 500 Kč, nebylo však prokázáno, z jakého důvodu k platbě došlo. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv na tuto částku původnímu věřiteli uhradil. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalovanému na žalobce, je tak žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě k plnění ze dne 13.1.2022. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, kdy dluh měl zaplatit do 3 dnů, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 13.1.2022, má se tedy za to, že došla žalovanému dne 17.1.2022, žalovaný byl vyzýván k úhradě do tří dnů od doručení, tedy do 20.1.2022. Ode dne následujícího, tedy od 21.1.2022, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

12. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 2 500 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté k úhradě, tj. od 21.1.2022, a to ve výši, jak se jí domáhal žalobce, když dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byl v době prodlení zákonný úrok vyšší.

13. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky 1 535,33 Kč, kdy jde o nárok vyplývající ze smlouvy, jejíž uzavření nebylo prokázáno. Dále pak soud zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucího nad rámec úroku z prodlení z přiznané částky za období od 21.1.2022, když takový nárok žalobce není dán.

14. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 62 % předmětu řízení a ohledně 38 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 24 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když žalobce obdobné návrhy podává opakovaně, skutková tvrzení obsažená v návrzích jsou obměňována pouze s ohledem na konkrétně tvrzené podmínky uzavřených smluv, v řízení jde o částku nepřesahující 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3× režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 489 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 30 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 357,36 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).