42 C 210/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 22 000,15 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 19 015 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 19 015 Kč za dobu od 17.1.2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 2 985,15 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 112,90 Kč a úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 015 Kč od 31.12.2024 do 16.1.2025 a ve výši 0,75 % ročně z částky 19 015 Kč od 17.1.2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 7 572 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou Městskému soudu v Brně dne 3.3.2025 ve znění podání ze dne 18.11.2025, z důvodu místní příslušnosti postoupenou k projednání zdejšímu soudu, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 22 000,15 Kč spolu s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného smluvního úroku a úroku z prodlení z jistiny ve výši 19 015 Kč ode dne 31.12.2024 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi ním a žalovaným byla dne 13.4.2024 uzavřena smlouva o úvěru , hodnota, , na základě které se zavázal poskytnout žalovanému úvěrový limit ve výši 20 000 Kč, který měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 647 Kč. Žalovaný mohl úvěr čerpat průběžně a opakovaně. První čerpání v částce 19 015 Kč bylo sjednáno jako účelové s tím, že tuto účelovou část úvěru měl žalovaný splácet měsíčními splátkami po 551 Kč (spolu s pojistným ve výši 96 Kč šlo o splátku ve výši 647 Kč), celková splatná částka měla činit 46 284 Kč. Účelová část úvěru byla přitom úročena sazbou ve výši 34,48 % ročně, kdy žalobce využil svého dispozičního práva a v řízení se domáhal pouze úroku ve výši 29,99 % ročně. Žalobce popsal způsob uzavření smlouvy elektronickými prostředky, kdy obsah právního jednání je jednoznačně zachycen ve smlouvě ve formátu PDF chráněné před změnami v textaci. Jednající osoba byla jednoznačně určena oproti dokladu totožnosti. Smlouva byla sjednána prostřednictvím tzv. obchodníka, tedy osoby, se kterou žalovaný uzavřel kupní smlouvu ke zboží uvedenému ve smlouvě jako předmět nákupu. Po vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného a zadáním nezbytných údajů žalobce vyhotovil návrh smlouvy, který byl žalovanému prezentován spolu s unikátním kódem ke konkrétnímu návrhu smlouvy. Žalovaný se s obsahem smlouvy měl možnost seznámit a poté s ním vyslovil souhlas zasláním unikátního kódu skrze SMS zprávu. V návaznosti na to systém automaticky označil smlouvu za uzavřenou, opatřil ji elektronickým podpisem a časovým razítkem, čímž zamezil pozdější změně obsahu smlouvy. Žalovaný úvěr čerpal tak, že žalobce převedl platbu ve sjednané částce na účet obchodníka dne 15.4.2024, označil ji variabilním symbolem shodným s číslem smlouvy. Počínaje dnem 15.5.2024 byl žalovaný povinen hradit dohodnuté splátky úvěru. Žalovaný však žádnou splátku neuhradil. V souladu s uzavřenou smlouvou proto žalobce od smlouvy odstoupil dopisem ze dne 10.10.2024. Ke dni 20.10.2024 se stala splatnou celá pohledávka žalobce vůči žalovanému, když žalobce dobrovolně poskytl žalovanému další dva měsíce ke splacení a úrok z prodlení požaduje až ode dne 31.12.2024. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení vyplacené jistiny v částce 19 015 Kč, smluvních poplatků ve výši 2 500 Kč, pojistného ve výši 485,15 Kč a smluvního úroku z jistiny kapitalizovaného ke dni 30.9.2024 na částku 2 121,29 Kč. Žalobce v doplnění žaloby zcela jednoznačně specifikoval výpočty dlužných částek na úrocích, poplatcích a pojistném.

2. Ještě před uzavřením smlouvy žalobce s odbornou péčí prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, když je nebankovním domem, informace poskytnuté spotřebiteli jsou s odbornou péčí analyzovány úvěrovými pracovníky, jsou podrobeny porovnání s demografickými a statistickými údaji zanesenými v analytickém programu, který vyhodnocuje souhrnné informace monitorováním splácení tisíců dalších spotřebitelů. Ke konkrétním skutečnostem při posouzení úvěruschopnosti žalobce odkázal na připojený protokol, z nějž plyne, jaké informace posuzoval, jakým způsobem dospěl k závěru o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 2.3.2026 se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil, Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného.

4. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami a zprávou banky včetně výpisu z účtu vyžádaných soudem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o spotřebitelském úvěru , hodnota, ve spojení se záznamem z elektronického systému žalobce zachyceného v místě pro podpis smlouvy, žalobních tvrzeních a níže popsaných důkazů ohledně platby ve prospěch účtu obchodníka, má soud za prokázané, že žalovaný dne 13.4.2024 žalobcem popsaným způsobem elektronicky podepsal tuto listinu, byl osobou jednající o nákupu zboží označeného ve smlouvě, když se prokázal občanským průkazem. Smlouva je podepsána i žalobcem. Touto smlouvou se žalobce zavázal žalovanému poskytnout revolvingový úvěr s limitem 20 000 Kč, který měl účelovou a neúčelovou část. První čerpání mělo být provedeno formou úhrady kupní ceny za nákup zboží – IPhone 12 za kupní cenu 19 015 Kč, kdy tato částka odpovídala výši čerpaného úvěru. Úvěr měl být splácen v 84 měsíčních splátkách po 551 Kč, spolu s pojistným v částce 96 Kč, tedy celkem šlo o splátku ve výši 647 Kč. Celková částka splatná žalovaným jako klientem je uvedena ve výši 46 284 Kč, úroková sazba byla sjednána ve výši 34,48 % ročně, splatnost první splátky byla 15.5.2024. Jako obchodník je ve smlouvě uvedena společnost , právnická osoba, Součástí smlouvy jsou i základní předsmluvní informace, informace ke sjednání pojištění, informace o tom, co bylo ujednáno, kdy jde i o sankční nároky, možnost odstoupení a další. K poskytnutí a čerpání úvěru je uvedeno, že poskytnutý úvěr je klientem čerpán okamžikem převodu peněžních prostředků, tj. odepsáním peněžních prostředků z účtu žalobce ve prospěch účtu obchodníka, s nímž klient uzavřel kupní smlouvu na zboží. S ohledem na právní hodnocení věci soud další ujednání ve smlouvě blíže nerozebírá.

5. Z oznámení o odchozí platbě z účtu žalobce bylo prokázáno, že dne 15.4.2024 zaplatil na účet č. , č. účtu, pod variabilním symbolem odpovídajícím číslu smlouvy s žalovaným částku 19 015 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 19.12.2025 je pak prokázáno, že jde o účet společnosti , právnická osoba, , kdy z výpisu z tohoto účtu je zřejmé, že na něj tato platba od žalobce byla připsána dne 15.4.2024. Soud tak má za prokázané, že žalobce vyplatil sjednaným způsobem uvedenou částku žalovanému, když za něj uhradil kupní cenu za zboží zakoupené u obchodníka uvedeného v úvěrové smlouvě.

6. Z tabulky umoření a tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný žalobci na poskytnutou částku 19 015 Kč ničeho neuhradil.

7. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru, ve které jsou uvedeny osobní údaje o žalovaném, kdy je uvedeno číslo občanského průkazu, trvalé bydliště, číslo mobilního telefonu a email. Je zaznamenáno, že je svobodný a nemá děti. Dále byla předložena zpráva o posouzení úvěruschopnosti, kde je uvedeno číslo předmětné smlouvy, jméno a příjmení žalovaného, kdy totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Je uvedeno, že bylo provedeno posouzení v databázi SOLUS, CRIF, centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku, není zřejmé, co konkrétně bylo zjištěno. Zprávy ohledně takového posouzení předloženy nebyly. Jako pravidelný měsíční příjem, je uvedena částka na mzdě či platu ve výši 52 000 Kč, kdy je zřejmé, že tato částka nebyla jakkoliv prověřována, nebyla nikterak ověřována existence nějakého pracovního poměru, na listině není uveden žádný zaměstnavatel žalovaného. Náklady na bydlení jsou uvedeny bez bližší specifikace v částce 4 000 Kč za měsíc, kdy má jít o nájemné, nejsou uvedeny žádné další závazky. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce u jednání soudu i přes výzvu nepředložil.

8. Z odstoupení od smlouvy o úvěru ze dne 8.10.2024 spolu s poštovním podacím archem ze dne 10.10.2024 má soud za prokázané, že jeho obsahem je sdělení, že žalobce z důvodu neplacení odstoupil od uzavřené smlouvy, vyzval žalovaného k okamžité úhradě celé dlužné částky. Soud však nemá za prokázané, že by takový dopis mohl být žalovanému doručen, když byl zasílán na neexistující adresu , adresa, , kdy dle předložené smlouvy měl žalovaný bydlet na adrese , adresa, . Uvedená zásilka tak pro absenci údaje o ulici bydliště nemohla být žalovanému doručena. Z předžalobní výzvy ze dne 9.1.2025 spolu s potvrzením o podání je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, zásilka byla dána k poštovní přepravě dne 13.1.2025. Žalovaný byl vyzýván k úhradě dlužné částky do 7 dnů od datace upomínky, tj. do 16.1.2025.

9. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že žalobce měl vůli s žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, úvěrem spotřebitelským. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o spotřebitelském úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

16. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Žalobce k důkazu o prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze předmětnou smlouvu a interní listinu o prověření úvěruschopnosti. Ze smlouvy je přitom patrno, že žalovaný měl poskytnutý úvěr splácet spolu s úrokovým navýšením po dlouhou dobu, v 84 měsíčních splátkách. Bylo tak třeba, aby žalobce především ověřil, zda žalobce disponuje prostředky pro splácení, že je zde předpoklad takové dispozice do budoucna. Žalobce však tvrzení žalovaného o příjmu z neidentifikovaného pracovního poměru ve výši 52 000 Kč jakkoliv neověřoval, spokojil se pouze s tvrzením žalovaného. To vše bez toho, aby měl povědomí o tom, o jaký pracovní poměr jde, kdo je zaměstnavatelem, co je předmětem práce, kdy by tak případně srovnáním se svými modely mohl učinit nějaké posouzení o tom, zda tvrzený příjem takové pracovní pozici odpovídá. Žalobce neměl k dispozici pracovní smlouvu, výplatní pásky či výpisy z účtu žalovaného, přesto při hodnocení jeho schopností splácet zohlednil příjem ve výši 52 000 Kč, aniž by tento údaj měl jakýkoliv reálný podklad. Rovněž pak původní věřitel zcela rezignoval na ověření tvrzených výdajů žalovaného na bydlení, kdy se spokojil s uvedením částky 4 000 Kč měsíčně na nájemném, kdy taková částka je zcela mimo realitu částek hrazených za nájemní bydlení. Z předložených listin nevyplývají žádné skutečnosti, které by takto nízkou částku odůvodňovaly, nebyly ani tvrzeny. Rovněž nebyly předloženy žádné listiny ohledně prověření jiného úvěrového zatížení žalovaného.

17. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním) úvěrujícího odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalovanému poskytnut. Postup žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. O tom, že žalovaný zcela zřejmě nebyl schopen úvěr v dohodnutých splátkách dlouhodobě hradit, pak svědčí to, že žalobci na poskytnutou částku ničeho neuhradil.

18. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách dle předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

19. Pokud žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 19 015 Kč, což bylo v řízení prokázáno, když k jeho pokynu učinil platbu na konkrétní účet, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 19 015 Kč jako jistinu vyplacenou dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky, a to ode dne 17.1.2025 do zaplacení, ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, dle zákona č. 257/2016 Sb. ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z předžalobní výzvy, když doručení žádné předchozí výzvy k úhradě žalovanému v řízení prokázáno nebylo. Ohledně doručení této výzvy pak platí domněnka dojití daná v § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla příjemci třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byl přitom žalovaný vyzván k úhradě do 7 dnů od data předžalobní výzvy, tj. do 16.1.2025. Ode dne 17.1.2025 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, má soud stanovenou lhůtu za přiměřenou jeho poměrům k vrácení poskytnuté jistiny, když byla zohledněna i doba, která již v tu dobu od získání bezdůvodného obohacení uplynula a výše příjmu, který sám žalovaný při podpisu smlouvy a čerpání úvěru žalobci tvrdil. Žalovaný sám ke své schopnosti vrátit jistinu v tomto řízení ničeho neuvedl. Není zde tedy spor mezi účastníky o to, zda uvedená doba odpovídá možnostem žalovaného, nebylo tak na soudu, aby dobu ke vrácení jistiny přiměřenou jeho poměrům sám určil (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

21. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení, převyšující výši zákonného úroku z prodlení.

22. Ve výroku III. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. když uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 79 % (ohledně částky 19 015 Kč) a neúspěšný v rozsahu 21 % (ohledně částky 5 106,44 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 58 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 101 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni, kdy byly činěny jednotlivé úkony (dále jen „AT“). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 8 080 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 2 020 Kč za 4 úkony právní služby dle § 7 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzvu, účast u jednání soudu), dále byl přiznán 4 × režijní paušál po 450 Kč dle § 11 a § 13 AT. Konečně náklady na právní zastoupení tvoří náhrada za DPH z odměny, náhrad a paušálů ve výši 2 074,80 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 13 055,80 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 58 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 7 572 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Soud nepřiznal žalobci právo na náhradu nákladů za úkon právní služby – doplnění žaloby, když dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu tak, aby soud žalobce nemusel k doplnění tvrzení vyzývat. Nejde tak o účelně vynaložený náklad.