42 C 220/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: název žalobkyně, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátkou jméno příjmení sídlem adresa, obec proti žalovanému: celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 868 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 868 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 868 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do 3 dnů ode dne právní moc tohoto rozsudku, a to k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum, ve znění jejího doplnění ze dne datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 7 868 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem popřípadě provozovatelem motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku. Žalobce zjistil, že nákladní automobil s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značka, VIN kód, číslo technického průkazu vozidla anonymizováno je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne datum do dne datum k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 88 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne datum výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, žalobce za den doručení výzvy žalovanému považuje 15. den po jejím odeslání, tj. den datum, splatnost příspěvku tak nastala po uplynutí 60 dnů od doručení výzvy, tedy ke dni datum. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 7 868 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 7 568 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce v žalobě zcela konkrétně specifikoval výpočet dlužného příspěvku, ohledně něj i nároku na zaplacení poplatku odkázal na příslušnou právní úpravu. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 7 868 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění.

2. V doplnění žaloby ze dne datum pak žalobce uvedl, že žalovaný se stal vlastníkem předmětného vozidla na základě kupní smlouvy dne datum, kdy vozidlo bylo žalovanému prodáno vlastníkem dle registru silničních vozidel. Pokud k zápisu žalovaného do registru silničních vozidel došlo později, či nedošlo vůbec, pak tento zápis má pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní účinky. Pokud totiž osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobci sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděl. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku je tak žalovaný. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne datum.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že není osobou povinnou k zaplacení příspěvku, či že by dlužnou částku byť jen zčásti uhradil. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř., když žalobce s takovým postupem výslovně v návrhu na zahájení řízení souhlasil a k výzvě soudu se nevyjádřil, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Rozsudek však byl vyhlášen veřejně.

4. Soud na základě žalobních tvrzení, listinných důkazů předložených žalobcem a vyžádaných soudem zjistil následující skutkový stav. Žalobce žalovaného výzvou ze dne datum vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu celkem v částce 7 898 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobce, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem datum, když žalobce za den doručení výzvy považuje 15. den po jejím odeslání, tedy den datum. Žalovaný tak byl ode dne datum v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobcem opakovaně vyzýván upomínkou ze dne datum a ze dne datum. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem (upomínka ze dne datum spolu s poštovním podacím archem z téhož dne s informací k zásilce ohledně dodání zásilky).

5. Ze sdělení stát. instituce, anonymizována dvě slova ze dne datum a karty vozidla soud zjistil, že v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla – značka automobilu, registrační značka, VIN kód byl v době od datum do datum zapsán jméno jméno, datum narození, bytem adresa. Z kupní smlouvy uzavřené dne datum mezi jméno jméno jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl prodej a koupě vozidla značka automobilu, VIN kód, a to za kupní cenu 37 500 Kč, s tím, že kupní cena byla zaplacena v hotovosti při převzetí vozidla. Byla sjednána povinnost kupujícího nahlásit změny v evidenci držitelů motorových vozidel a bezodkladně po podpisu smlouvy, nejpozději do 5 dnů, vozidlo pojistit.

6. Bylo tak prokázáno, že v rozhodném období byl v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel předmětného nákladního vozidla s nejvyšší povolenou hmotností do 3 500 kg, registrační značka jméno jméno, avšak z žalobcem předložené kupní smlouvy vyplývá, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo touto smlouvou ze dne datum převedeno na žalovaného. Z kupní smlouvy přitom soud zjistil, že kupní cena byla žalovaným uhrazena před podpisem smlouvy, žalovanému byly při podpisu smlouvy předány klíče od vozidla, velký a malý technický průkaz. S ohledem na to, že ve smlouvě nebylo ohledně přechodu vlastnického práva ujednáno ničeho jiného, v souladu s § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, bylo vlastnické právo k předmětnému vozidlu převedeno na žalovaného ke dni datum a počínaje tímto dnem byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Dále bylo prokázáno, že žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla porušil povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném a účinném v daném období (dále jen„ zákon“), když v době od datum do datum, tj. 88 dní, provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobci tak v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Předložením kupní smlouvy se totiž žalobci podařilo vyvrátit zákonnou domněnku stanovenou ustanovením § 4 odst. 2 zákona, že při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla, a tedy osobou povinnou k zaplacení příspěvku je žalovaný. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu (88 dní) a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, kdy žalobce denní sazbu určil v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. o) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 86 Kč. Výše příspěvku tak činí 7 568 Kč. Žalovaný byl v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinen žalobci zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 300 Kč. Výzva k úhradě příspěvku i nákladů byla zaslána žalovanému a splatnost příspěvku včetně nákladů na jeho vymáhání nastala dne datum. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce se tak po něm oprávněně domáhá jak částky 7 568 Kč odpovídající příspěvku do garančního fondu, tak částky 300 Kč odpovídající nákladům na jeho mimosoudní vymáhání, tedy celkem částky 7 868 Kč.

7. Protože žalovaný nezaplatil žalobci ve lhůtě splatnosti peněžitý dluh, žalobce se tak po něm oprávněně ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po splatnosti dlužné částky.

8. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když plně úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které je tento povinen zaplatit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Celkové náklady řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Náklady právní ho zastoupení přitom sestávají z odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby á 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění), 3 režijních paušálů á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 13 AT a z DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 489 Kč. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Rozsudek proto obsahuje zkrácené odůvodnění (§ 157 odstavec 4 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.