42 C 223/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem: anonymizováno jméno příjmení jméno . sídlem adresa , obec a číslo proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 8 352 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8.352 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 1.236,42 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6.325,49 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 5.000 Kč splatných vždy do 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení kapitalizovaných úroků v částce 3.672,41 Kč a úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 6.326,49 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 3.662 Kč ve lhůtě do 3 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou dne [datum] k [název soudu], kdy z důvodu místní příslušnosti byla věc k projednání a rozhodnutí postoupena soudu zdejšímu, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8 352 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného úroku ve výši 3 672,41 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 236,42 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], kdy v důsledku fúze sloučením se dne [datum] stala nástupcem této společnosti společnost [právnická osoba] – dnes [právnická osoba], [IČO], byla dne [datum] uzavřena smlouva o půjčce [číslo] její nedílnou součástí byl i smluvní podmínky obsažené na její druhé straně. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalovaného půjčku splácet, kdy údaje získané od žalovaného byly zaneseny do karty zákazníka. Po prověření zjištěných informací o žalovaném dospěl věřitel k závěru, že tento je schopen půjčku splácet. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému peněžní prostředky v částce 8 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal tuto částku právnímu předchůdci žalobce vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 120 Kč, kdy šlo o úrokovou sazbu 23,72 % ročně, dále se zavázal uhradit odměnu za administrativní činnost v částce 1 600 Kč a za hotovostní inkaso splátek v částce 3 200 Kč. Žalovaný se dále zavázal uhradit za doplňkovou službu životní pojištění částku 232 Kč. Žalovaný měl původnímu věřiteli částku vzniklou součtem jistiny, úroků a poplatků uhradit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaný uhradil do postoupení pohledávky původnímu věřiteli celkem částku 5 800 Kč, kdy tato částka byla započtena na jistinu, úrok a poplatky. Žalobce zcela konkrétně uvedl, jak jednotlivé splátky započetl na pohledávky ze smlouvy o úvěru. Poslední platbu žalovaný učinil dne [datum]. Ode dne následujícího po sjednané splatnosti celého úvěru, tj. dne [datum] již byl v prodlení se všemi sjednanými zbývajícími splátkami. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně již žalobci ničeho neuhradil. Ke dni postoupení přitom pohledávka činila 8 352 Kč, kdy se sestávala z dlužné jistiny ve výši 6 326,49 Kč, dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 1 888,59 Kč a dlužného poplatku za životní pojištění v částce 136,92 Kč. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení celkové dlužné částky 8 352 Kč. Dále se po žalovaném domáhá zaplacení úroku ve výši 23,72 % ročně z jistiny, který za období od [datum] do postoupení pohledávky dne [datum] kapitalizoval na částku 3 672,41 Kč a dále se jej domáhá ode dne [datum] do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od [datum] (tj. od uplynutí týdenní lhůty po splatnosti poslední splátky) do [datum] kapitalizoval na částku 1 236,42 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaný se k doručené žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Žalobce a jeho právní zástupce se z jednání omluvili, souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a ve věci jednal v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce. Žalovaný se k jednání dostavil. K žalobě uvedl, že smlouvu s právním předchůdcem žalobce uzavřel, byl při plném vědomí, hotovost převzal. Před uzavřením smlouvy předkládal zástupci věřitele výplatní pásky, měl za to, že byla prověřována jeho schopnost půjčku splácet, tvrzení žalobce v tomto směru nerozporoval. Rovněž netvrdil, že by na úhradu dluhu uhradil více než 5 800 Kč. Sdělil, že po uzavření smlouvy po nějaké době přišel o práci i o bydlení, vše se mu sesypalo. Pokud si našel brigádu, pak to nestačilo na úhradu všech závazků, které měl, neměl z čeho splácet. Asi před dvěma až třemi lety si našel práci, jeho dluhy za něj uhradil zaměstnavatel, kterému je následně splatil. Zbývá již pouze dluh vůči žalobci. Tvrdil, že měsíčně si vydělá asi 15 475 Kč, za bydlení hradí 2 500 Kč. Není tak schopen uhradit jednorázově celý dluh, byl by schopen hradit splátky 5 000 Kč měsíčně. Závěrem uvedl, že má snahu věc řešit.

3. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o půjčce [číslo] bylo prokázáno, že dne [datum] společnost [právnická osoba], [IČO] a žalovaný podepsali tuto smlouvu, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout„ půjčku“ ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit za její poskytnutí věřiteli poplatek za administrativní činnost v částce 1 600 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 3 200 Kč a úrok ve výši 1 120 Kč. Dále se zavázal hradit za zařazení do pojišťovacího programu částku 232 Kč. Celkovou dlužnou částku 14 152 Kč se zavázal splatit v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Žalovaný potvrdil převzetí částky 8 000 Kč v hotovosti. Součástí smlouvy byly i smluvní podmínky, kdy v jejich čl. 1, bodě 1.2. bylo ujednáno, že v případě, kdy byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 58 splátkách, činí výše úrokové sazby 23,72 % ročně. Bylo uvedeno, že úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy a uplatňuje se jako roční úroková sazba. V případě, že dojde ve smyslu článku 9.3. věty druhé smluvních podmínek k prodloužení doby trvání smlouvy, nebude v období překračujícím původně sjednanou dobu trvání smlouvy jistina úročena. V čl. 9 smluvních podmínek není řešeno ničeho ohledně prodloužení trvání smlouvy. V čl. 9 smluvních podmínek pak bylo uvedeno, že smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne podpisu do dne splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky. Z přehledu plateb, který žalovaný jakkoliv nerozporoval, má soud za prokázané, že žalovaný uhradil na poskytnutý spotřebitelský úvěr celkem 5 800 Kč, kdy po provedených zápočtech byl ke dni postoupení dluh ve výši, jak jej v žalobě tvrdil žalobce.

4. Z karty zákazníka podepsané žalovaným a zástupkyní původního věřitele soud zjistil, že před uzavřením smlouvy došlo k ověření jeho totožnosti, je zřejmé, že žalovaný byl stávajícím zákazníkem s aktivní půjčkou, neměl jiné půjčky, šlo zřejmě o refinancování půjčky. Byl ověřen jeho způsob bydlení, zjištěno, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u zaměstnavatele – [jméno] [příjmení] jako prodavač – specialista, nešlo o pracovní poměr na dobu určitou. Celkem byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši 13 000 Kč měsíčně. Celková výše výdajů, které byly specifikovány, byla určena ve výši 6 000 Kč. Dle záznamů měla společnost k dispozici listiny k ověření tvrzených příjmů. Žalovaný se u jednání vyjadřoval tak, že zjištěné poměry odpovídaly skutečnosti. Soud tak má za prokázané, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce zkoumal s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, kdy zohlednil i skutečnost, že výše splátek činila měsíčně málo přes 1 000 Kč.

5. Z obchodního rejstříku soud prověřil tvrzení o tom, že nástupcem původního věřitele, společnosti [právnická osoba], [IČO] je v důsledku fúze sloučením se dne [datum] společnost [právnická osoba] – dnes [právnická osoba], [IČO]. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba], [IČO] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], což je doloženo podacím lístkem ze dne [datum]. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s podacím lístkem ze dne [datum] je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky.

6. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechává zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle ustanovení § [číslo] při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

7. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne [datum] platně uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. občanského zákoníku, která byla zároveň smlouvou o spotřebitelském úvěru dle zákona č. 145/2010 Sb. Smlouva byla uzavřena v povinné písemné formě, žalobce splnil i svoji informační povinnost ve smyslu § 5 zákona o spotřebitelském úvěru i povinnost danou dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že obdržel částku 8 000 Kč a zavázal se právnímu předchůdci žalobce vrátit tuto částku spolu se sjednaným úrokem a poplatky v 58 týdenních splátkách po 244 Kč. Pokud jde o sjednaný úrok a poplatky, pak žalovaný byl s jejich výší v uzavřené smlouvě seznámen, byl seznámen s roční procentní sazbou nákladů. Výši úroků pak nelze považovat za nepřiměřenou. Rovněž pokud jde o sjednané poplatky, pak právní předchůdce žalobce dostatečně seznámil žalovaného s tím, za co jsou účtovány a žalovaný s jejich výší vyslovil souhlas, když je přitom zřejmé, že věřiteli s administrativním spravováním půjčky a hotovostním výběrem splátek vznikly náklady. Je sice skutečností, že výše poplatku za hotovostní inkaso splátek se může jevit jako poměrně vysoká, nicméně žalovaný byl s její výši zcela jednoznačně obeznámen, šlo o volitelnou položku, kdy mohl zvolit splácení úvěru bezhotovostním způsobem, který takovému poplatku nepodléhá. Při 58 splátkách pak výše poplatku ohledně jedné splátky činí přibližně 55 Kč, což dle názoru soudu není výše natolik excesivní, že by sjednání takového poplatku mohlo být považováno za ujednání v rozporu s dobrými mravy či zákonem. Aktivní legitimace žalobce je pak dána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřenou mezi společností [právnická osoba], [IČO] (jako právním nástupcem původního věřitele) a žalobcem. Smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku a žalovaný byl v souladu s ust. § 1882 občanského zákoníku o postoupení pohledávky prokazatelně postupitelem písemně informován. Přesto žalobci již následně na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalovaný v řízení netvrdil a neprokázal, že by právnímu předchůdci žalobce ve sjednané lhůtě ani následně uhradil na splátkách více, než tvrdil žalobce. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8 352 Kč představující nesplacenou část jistiny zápůjčky a nesplacenou část poplatků za hotovostní inkaso splátek a pojištění. Protože je žalovaný v prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat podle § 1970 občanského zákoníku též úroky z prodlení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce se proto po žalovaném oprávněně domáhá zaplacení úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne následujícího po uplynutí sjednané doby pro splacení zápůjčky. Žalobce se tak oprávněně domáhá jak zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] v částce 1 236,42 Kč, když v daném období byl žalovaný v prodlení se splacením jistiny i za období od [datum], když žádné další úhradě dosud nedošlo. Nárok žalobce tak byl v této části shledán zcela v souladu s platnými právními předpisy a soud mu proto, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku, vyhověl.

8. Žalobce se dále domáhal po žalovaném zaplacení úroku ve výši 23,72 %, který jednak za období ode dne následujícího po splatnosti zápůjčky do dne postoupení pohledávky kapitalizoval na částku 3 672,41 Kč a jednak se jej domáhal z dlužné jistiny ode dne [datum] do zaplacení. Tento nárok pak dovozoval z uzavřené smlouvy o půjčce. Soud však dospěl k závěru, že žalobce nárok na zaplacení takového úroku nemá. Je sice skutečností, že smlouvou o zápůjčce lze sjednat vedle vrácení jistiny i hrazení úroků, kdy tyto pak jsou hrazeny do doby vrácení zápůjčky. Na druhou stranu, ale nelze odhlédnout od toho, že daná smlouva o zápůjčce byla sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy žalovaný vystupoval v pozici spotřebitele. Z textu úvěrové smlouvy přitom nelze dospět k závěru, že by mezi smluvními stranami bylo sjednáno placení úroku nad rámec úroku, jak byl sjednán v čl. 2 smlouvy, kde byl stanoven v souhrnné výši 1120 Kč. Z čl. 1, bodu 1.2. smluvních podmínek je pak zřejmé, že tento úrok odpovídá výši 23,72 % ročně, kdy jde o pevnou výši stanovenou pro celou dobu trvání smlouvy. Je zde rovněž uvedeno, že v případě prodloužení doby trvání smlouvy dle článku 9.3. smlouvy, nebude v tomto překračujícím období jistina úročena. V článku 9.3 smluvních podmínek přitom žádné ujednání ohledně možného prodloužení doby trvání smlouvy obsaženo není. Naopak z článku 9.7. smluvních podmínek vyplývá, že smlouva byla sjednána na dobu určitou, kdy její účinnost trvá od podpisu do data splatnosti poslední splátky, tj. v tomto případě do [datum]. V případě prodlení se pak doba trvání smlouvy prodlužuje do řádného uhrazení dlužné částky. Toto ujednání ve spojení s čl. 1 smluvních podmínek tak nelze dle názoru soudu vykládat jinak, než že v době prodloužení účinnosti smlouvy pro neuhrazení celého dluhu, nemá žalovaný povinnost hradit úrok z dlužné částky, respektive bylo výslovně ujednáno, že v tomto období nebude jistina úročena. Soud v případě, že žalobce měl za to, že ujednání ve smlouvě umožňuje požadovat po žalovaném další hrazení úroku ve sjednané výši, odkazuje na ustanovení § 1812 občanského zákoníku, kdy v případě spotřebitele je dána povinnost provést výklad smluvních ujednání pro spotřebitele příznivějším způsobem. Soud má přitom za to, že žalovaný z textu této smlouvy musel dospět k závěru, že úrok je sjednán pouze v pevně stanovené výši pro období do data, kdy měl být celý spotřebitelský úvěr splacen. Soud přitom zohlednil i tu skutečnost, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byly sjednány nad rámec úroku i poměrně vysoké poplatky, které nesjednání úroku pro další období svým způsobem pro úvěrujícího kompenzovaly.

9. Vzhledem k uvedenému soud ve výroku II. tohoto rozsudku žalobu zamítl v části, pokud se žalobce domáhal zaplacení kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 672,41 Kč a úroku ve výši 23,72 % ročně z jistiny za období od [datum] Kč do zaplacení, když pro tato období nebylo mezi smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru placení úroku sjednáno.

10. Ve výroku III. pak o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci úspěšnému žalobci (neúspěch byl dán pouze ohledně části příslušenství pohledávky) přiznal právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 000 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny do podání žaloby včetně ust. § 14b AT, kdy předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v ust. § 14b odst. 1 písm. a), b) AT, neboť žalobce žaluje pohledávku z titulu dluhu ze smlouvy o zápůjčce - spotřebitelském úvěru, kdy obdobné žaloby jsou jím podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení i právní hodnocení je totožné, případně obdobné, když ve skutkových tvrzeních jsou měněny toliko údaje o žalovaném, datu uzavření smlouvy, výši splátek, období splácení, konečně předmět sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 1 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna za tři úkony právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 bod 1 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovanou předžalobní výzvu a za jeden úkon právní služby po 1 000 Kč za doplnění žaloby dle § 7 AT), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a 1 x režijní paušál po 300 Kč dle § 13 AT ve spojení s § 11 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 462 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 3 662 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

11. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, nebo jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud v daném případě stanovil, že žalovaný zaplatí přiznanou částku v měsíčních splátkách ve výši 5 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaný byť jen jedinou splátku v termínu, stává se celá dlužná částka splatná jednorázově a náhradu nákladů řízení žalovaný zaplatí ve lhůtě do tří měsíců od právní moci rozsudku. Soud při určení výše splátek a délky lhůty pro zaplacení nákladů řízení žalobci, vycházel z tvrzení žalovaného o výši jeho příjmu a nutných měsíčních výdajích na bydlení, kdy sám uvedl, že je takovou částku schopen měsíčně žalobci hradit. Soud dospěl k závěru, že žalovaný není schopen dlužnou částku uhradit jednorázově, ani není schopen ve lhůtě tří dnů uhradit k rukám právního zástupce žalobce náklady řízení v přiznané výši. Soud má přitom za to, že stanovená výše splátek odpovídá poměru dlužné částky k reálným možnostem žalovaného, přičemž pro žalobce je akceptovatelná jak výše měsíční splátky, tak soudem stanovená délka lhůty pro zaplacení náhrady nákladů řízení. Žalobce tímto způsobem v přiměřené době dosáhne uspokojení svých pohledávek, přičemž stanovená výše splátek i lhůta k úhradě nákladů řízení umožňuje žalovanému dlužné částky bez větších obtíží žalobci uhradit.