42 C 225/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno jméno , advokátem se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 4 500 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 11. 6. 2021 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 7. 3. 2020 do 10. 6. 2021 a úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 4 500 Kč za dobu od 11. 6. 2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 27.4.2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 4 500 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 10 % ročně ode dne 7.3.2020 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3.12.2020 nabyl od společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovaným. K ní žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu dne 5.2.2020 poskytl úvěr v částce 4 500 Kč, který měl být splacen do 6.3.2020. Dále uvedl, že původní věřitel poskytoval úvěry prostřednictvím webové stránky [webová adresa], kde se žalovaný nejprve zadáním osobních údajů zaregistroval, tím zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, což podmiňovalo pokračování v registraci. Následně žalovaný zaslal původnímu věřiteli žádost o konkrétní úvěr a po prověření jeho schopnosti úvěr splácet mu byl zaslán návrh smlouvy ve znění, jak je předmětem žaloby. Žalovaný zaslaný návrh akceptoval a původní věřitel mu vyplatil úvěr na bankovní účet specifikovaný v žalobě. Platba byla identifikována variabilním symbolem [číslo]. Žalovaný úvěr v dohodnuté lhůtě nevrátil, neučinil tak ani po zaslání upomínky. Před uzavřením smlouvy měl původní věřitel provést lustraci žalovaného v dostupných databázích, kdy nedošlo k pochybám o jeho platební schopnosti. O této skutečnosti však nemá žádný důkaz. Žalobce se tak domáhá zaplacení částky odpovídající poskytnutému úvěru, s ohledem na prodlení žalovaného i zaplacení úroků z prodlení ode dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pokud by soud neuznal nárok žalobce z titulu uzavřené smlouvy, domáhá se vydání žalované částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 6.3.2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, a které k návrhu žalobce vyžádal soud, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, která se týká poskytnutí úvěru v částce 4 500 Kč společností [právnická osoba] na dobu 30 dnů, listina není nikým podepsána, není zřejmé, že by byla nějakým způsobem zpřístupněna žalovanému. Dále žalobce předložil k důkazu listinu – rámcovou smlouvu o úvěru [číslo] na které je jako úvěrující uvedena společnost [právnická osoba], jako klient žalovaný, je identifikován rodným číslem, adresou trvalého a faktického bydliště, číslem občanského průkazu a mobilního telefonu, elektronickou emailovou adresou a číslem bankovního účtu [bankovní účet]. Obsahem listiny jsou podmínky pro uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru, které mají smluvní strany v budoucnu uzavírat. V čl. 4 smlouvy je uveden závazek klienta uhradit odměnu ve výši 1 Kč za vytvoření uživatelského účtu na bankovní účet věřitele s uvedením rodného čísla a textu„ Souhlasím s RSU“. Listina neobsahuje žádný podpis žalovaného, v zápatí smlouvy je vytištěno jeho jméno a příjmení, šipka s uvedením„ PODPIS ZDE“ a sdělení„ Podepsáno elektronicky“, je vytištěno datum 2020 -02-05 a čas 10:

12. Ohledně úhrady za vytvoření účtu žalobce ničeho netvrdil, ani neprokazoval. Dále žalobce k důkazu předložil listinu – jednotlivá smlouva o úvěru [číslo] na níž je uvedeno, že byla uzavřena dne 5.2.2020, jako úvěrující je uvedena společnosti [právnická osoba], jako klient žalovaný s uvedením osobních údajů shodných jako na rámcové smlouvě. Obsahem smlouvy je poskytnutí úvěru v částce 4 500 Kč na dobu 30 dní za poplatek v částce 0 Kč, kdy úvěr je splatný dne 6.3.2020. Listina neobsahuje podpis žalovaného. V zápatí smlouvy je vytištěno jeho jméno a příjmení, šipka s uvedením„ PODPIS ZDE“ a sdělení„ Podepsáno elektronicky“, je vytištěno datum 2020 -02-05 a čas 10:

10. Soud z uvedených listin nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření rámcové smlouvy ani jednotlivé smlouvy o úvěru mezi společností [právnická osoba] a žalovaným o tvrzeném a předloženém obsahu. Žalobce především dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem mělo dojít k odsouhlasení každé ze smluv o předloženém obsahu ze strany žalovaného, když v žalobě pouze kusým způsobem popsal proces registrace žalovaného na webových stránkách původního věřitele, kdy v rámci klientské sekce mělo dojít k registraci a v rámci ní k odsouhlasení rámcové smlouvy, následně pak k žádosti o poskytnutí úvěru a odsouhlasení jednotlivé smlouvy o úvěru o obsahu, jak byla předložena. Pokud z rámcové smlouvy vyplývá, že její přijetí je podmíněno platbou ze strany žalovaného, pak k tomuto žalobce ničeho netvrdil, ani neprokazoval. Žalobce konečně ničeho netvrdil k tomu, jakým konkrétním způsobem žalovaný smlouvy podepsal, jakým jednáním žalovaného byl nahrazen jeho podpis na předložených smlouvách. Uzavření smluv pak nemůže být prokázáno předložením nepodepsaných listin, případně listin obsahujících pouze vytištěné jméno žalovaného a údaj„ Podepsáno elektronicky“, když k tomu, jakým způsobem k podpisu smlouvy došlo, není ničeho tvrzeno, jednání žalovaného nahrazující podpis z předložených listin nevyplývá. Žalobce nepředložil žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by zachycovaly jednání žalovaného při uzavírání tvrzených smluv. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

5. Ze sdělení České spořitelny, a.s. má soud za prokázané, že majitelem účtu č. [bankovní účet] byl ke dni tvrzeného poskytnutí úvěru (5.2.2020) žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za únor 2020 pak má soud za prokázané, že tohoto dne byla na účet žalovaného [právnická osoba] [právnická osoba] poukázána částka 4 500 Kč, jako variabilní symbol je uvedeno číslo tvrzené jednotlivé smlouvy o úvěru. Poukázání této platby na účet žalovaného je prokázáno i výpisem z účtu společnosti [právnická osoba] ze dne 5.2.2020 předloženým k důkazu žalobcem.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností [právnická osoba] postoupeny na žalobce pohledávky specifikované v příloze [číslo] kdy z této přílohy vyplývá, že byla postupována i pohledávka za žalovaným z tvrzené jednotlivé úvěrové smlouvy [číslo]. Celková výše postupované pohledávky je v příloze uvedena v částce 4 500 Kč. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] ve spojení s podacím lístkem z téhož dne. Tohoto dne pak byla žalovanému zasílána i předžalobní upomínka právním zástupcem žalobce. V obou listinách je pohledávka z tvrzené úvěrové smlouvy specifikována částkou ve výši 4 500 Kč. V oznámení o postoupení pohledávky byl žalovaný vyzván k její úhradě ve lhůtě do 3 dnů.

7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr. Posuzoval při tom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména vůbec netvrdil, jakým konkrétním způsobem došlo k uzavření smlouvy o úvěru, a to jak rámcové smlouvy, tak smlouvy jednotlivé, když pouze stroze popsal proces registrace žalovaného na webových stránkách původního věřitele. Pokud tvrdil, že v rámci registrace došlo k odsouhlasení rámcové smlouvy, která následně měla vytvořit rámec pro podmínky, za nichž měly být uzavírány jednotlivé smlouvy o úvěru, pak tato skutečnost v řízení prokázána nebyla, když žalobce k tomu předložil pouze nepodepsanou listinu s uvedením osobních údajů žalovaného. Případné odsouhlasení takové smlouvy uhrazením částky 1 Kč obsahujícím text„ Souhlasím s RSÚ“ rovněž v řízení prokázáno nebylo (viz skutková zjištění v bodě 4 odůvodnění tohoto rozsudku). Žalobce rovněž neuvedl, jakým konkrétním způsobem žalovaný svým jednáním uzavřel s původním věřitelem dne 5.2.2020 tvrzenou jednotlivou smlouvu o úvěru, když k důkazu předložil pouze nepodepsanou smlouvu s uvedením tohoto data. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné smlouvy o úvěru žalovaným. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru dne 5.2.2020, na základě které by žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 4 500 Kč a žalovaný se jej zavázal splatit ve lhůtě do 6.3.2020. V řízení bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] poukázala na účet žalovaného dne 5.2.2020 částku 4 500 Kč, nebylo však prokázáno, z jakého důvodu se tak stalo.

8. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. K těmto skutečnostem žaloba obsahovala pouze stručné zcela nekonkrétní tvrzení, k němuž nebyly předloženy ani označeny žádné důkazy. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

9. Soud jen pro úplnost dodává, že za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a prověření schopnosti splácet úvěr a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

10. Za situace, kdy mezi právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem – společností [právnická osoba]) a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud platbu této společnosti na účet žalovaného ve výši 4 500 Kč považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel v souladu s ust. § 1879 a násl. občanského zákoníku postoupil pohledávku za žalovaným ze smlouvy [číslo] jejíž uzavření nebylo prokázáno, na žalobce, kdy celková výše postupované pohledávky byla uvedena ve výši 4 500 Kč.

11. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván až v oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.6.2021. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne, žalovaný měl dlužnou částku uhradit do tří dnů. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 3.6.2021, má se tedy za to, že došla žalovanému dne 7.6..2021, třídenní lhůta k úhradě uplynula dne 10.6.2021. Ode dne následujícího, tedy od 11.6.2021, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

12. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení, k jehož vydání je žalobce proti žalovanému aktivně legitimován. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, tedy ode dne 11.6.2021, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ze žalované částky za období předcházející uplynutí lhůty k zaplacení dlužné částky stanovené v oznámení o postoupení pohledávky, kdy žalovaný ještě v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl a konečně ohledně části nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucí nad rámec jeho výše dle výše uvedeného nařízení vlády ke dni počátku prodlení.

14. O nákladech řízení bylo soudem ve výroku III. rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když soud uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci zcela úspěšnému žalobci (který byl neúspěšný jen ohledně části příslušenství) jím účelně vynaložené náklady. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta do podání žaloby včetně ust. § 14b AT, když má za to, že tento postup je v souladu s podmínkami pro užití tohoto ustanovení. Z úřední činnosti je totiž soudu známo, že žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, ve větším množství, kdy tyto jsou formulovány obdobně, ve věci jde o částku nižší než 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 200 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 489 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).