42 C 231/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 70 007,47 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 794,21 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 14.12.2024 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 731,62 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 34 731,32 Kč od 28.1.2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 34 481,64 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 69 213,26 Kč od 14.12.2024 do 27.1.2025, z částky 34 481,64 Kč od 28.1.2025 do zaplacení a ve výši 0,75 % ročně z částky 34 731,62 Kč od 28.1.2025 do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 23.4.2025 ve znění podání ze dne 3.12.2025, kterým vzal žalobu zčásti zpět domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 69 213,26 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 14.12.2024 do zaplacení. Žalobce uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 nabyl od společnosti , právnická osoba, pohledávku za žalovanou. K této pohledávce uvedl, že jeho právní předchůdce – , právnická osoba, dne 12.4.2024 uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jí poskytl úvěr ve výši 60 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 12.5.2025. Žalovaná čerpala úvěrové finanční prostředky na bankovní účet, který žalobce specifikoval, dne 12.4.2024, kdy variabilním symbolem bylo číslo smlouvy. Žalovaná se měla zavázat úvěr splatit v 12 pravidelných měsíčních splátkách po 8 404,38 Kč. K procesu uzavření smlouvy o úvěru žalobce uvedl, že žalovaná zažádala o půjčku online na internetových stránkách právního předchůdce žalobce , Anonymizováno, , vyplnila registrační formulář, kdy zadala základní údaje o sobě, včetně čísla občanského průkazu a emailové adresy, telefonního čísla a hesla pro zřízení a vstup do uživatelského profilu. Registrací je zřízen tento profil, kde následně probíhá veškerá komunikace s původním věřitelem. K ověření profilu byla požadována verifikační platba z bankovního účtu žalované. Uzavření smlouvy pak probíhá výhradně v prostředí uživatelského profilu, za ověření identity verifikační platbou, po vygenerování návrhu smlouvy o úvěr věřitelem a následným přijetím návrhu osobou uživatele profilu. Okamžikem přijetí návrhu je okamžik provedení verifikační platby, a to v případě prvního uzavírání smlouvy. Následující smlouvy jsou uzavřeny kliknutím na tlačítko v profilu uživatele „uzavřít smlouvu o úvěru“.

2. Žalobce tvrdil, že byla ověřena úvěruschopnost žalované provedením lustrace ve veřejně dostupných databázích, dále měl původní věřitel vycházet z blíže nespecifikovaných dokladů poskytnutých žalovanou. K tomu žalobce nepředložil žádný důkaz, když uvedl, že takovými důkazy nedisponuje.

3. Žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas, když se dostala do prodlení s úhradou dluhu, dne 13.10.2024 byla věřitelem upomínána. Následně byla upomínána dne 12.11.2024 a naposledy dne 13.12.2024, kdy jí byla zaslána předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu, v níž jí bylo sděleno, že se úvěr zesplatňuje. Celý úvěr se tak stal splatným dne 13.12.2024. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila dne 4.5.202 částku 8 404,38 Kč, dne 12.6.2024 částku 8 404 Kč a dne 29.8.2024 částku ve výši 8 460 Kč. Celkem tedy uhradila 25 268,38 Kč. Žalobce se tak po žalované domáhá celkem částky 69 213,26 Kč, která je tvořena nesplacenou jistinou úvěru 50 263,68 Kč a smluvním úrokem ve výši 18 949,58 Kč, kdy žalobce konkretizoval jeho výpočet. Případně požaduje, aby soud jeho nárok v části jistiny posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila.

5. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 16.3.2026, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, nežádali o odročení jednání. Žalovaná, ač jí bylo předvolání k jednání řádně doručeno, se k jednání nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

6. Soud při jednání provedl dokazování listinami předloženými žalobcem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 12.4.2020 je zřejmé, že tato měla být uzavřena mezi společností , právnická osoba, jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem. Věřitel se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, kdy tato částka měla být poukázána na účet č. , č. účtu, . Žalovaná se zavázala úvěr splatit ve 12 měsíčních splátkách po 8 404 Kč splatných dle uvedené tabulky splátek, a to spolu s úrokem ve výši 108,72 %. Ve smlouvě je vytištěno, že se žalovaná seznámila i s obchodními podmínkami, které byly rovněž k důkazu předloženy. Tyto neobsahují podpis žalované. Smlouva o úvěru rovněž neobsahuje podpis žalované, kdy její jméno je v místě pro podpis na listině pouze vytištěno (stejně jako chybí podpis věřitele). Nad vytištěným jménem žalované je uvedeno: „K uzavření smlouvy došlo způsobem výše specifikovaným.“ Nad datem uzavření smlouvy je vytištěno datum a čas odeslání potvrzovacího kódu klientovi: 1204.2024 08:14:57, telefonní číslo, na které byl kód zaslán: , Anonymizováno, , E-mailová adresa, na kterou byl kód zaslán: , e-mail, , datum a čas potvrzení návrhu smlouvy klientem pomocí kódů: 12.04.2024 08:14:

57. Žalobce nepředložil záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by potvrzovaly jednání žalované, kterým mělo dojít k podpisu smlouvy, jak vyplývá z vytištěného textu na smlouvě. Žalobce dále předložil k důkazu smlouvu o úvěru splatném ve splátkách č. , hodnota, označenou datem 12.7.2024, která měla být uzavřena mezi týmiž smluvními stranami, kdy jistina úvěru je uvedena ve výši 53 794,30 Kč, splatnost je uvedena v 10 splátkách po 8 404,38 Kč dle níže vytištěné tabulky. Dle tvrzení žalobce mělo jít o prodloužení splatnosti původního úvěru, je uvedena čátka ponížená o započtené platby žalované. Tato smlouva není podepsána žádnou ze smluvních stran, neobsahuje ani vytištěné údaje o způsobu, datu a času elektronického podepsání smlouvy. Soud tak nemá za prokázané uzavření takové smlouvy, či dodatku ke smlouvě.

7. Žalobce dále k důkazu předložil částečný výpis z účtu společnosti , právnická osoba, u , právnická osoba, ., z nějž je zřejmé, že z účtu č. , č. účtu, označeného jménem žalované byla na tento účet připsána platba 0,01 Kč. Platba je opatřena poznámkou – identifikace klienta pro účel poskytnutí úvěru od , právnická osoba, Z výpisu z tohoto účtu společnosti , právnická osoba, má soud za prokázané, že na účet č. , č. účtu, byla uvedenou společností dne 12.4.2024 poukázána částka 60 000 Kč, kdy jako variabilní symbol je uvedeno číslo výše specifikované úvěrové smlouvy. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 11.11.2025 bylo prokázáno, že majitelem účtu č. č. , č. účtu, byla ke dni 12.4.2024 žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu je patrno, že dne 12.4.2024 na něj byla připsána platba ve výši 60 000 Kč označená jako – , Anonymizováno, č. , hodnota, .

8. Z výpisu z účtu žalované, který si k návrhu žalobce vyžádal soud, bylo zjištěno, že žalovaná v době před tvrzeným uzavřením smlouvy o úvěru i v době po jejím uzavřením obdržela na účet platby od různých společností zabývajících se poskytováním spotřebitelských úvěrů, kdy šlo o částky v řádech desítek tisíc korun.

9. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12.12.2024 ve spojení s dodatkem č. , hodnota, a tabulkou postupovaných pohledávek soud vzal za prokázané, že pohledávka z výše specifikované úvěrové smlouvy byla společností , právnická osoba, postoupena na žalobce. Tato skutečnost byla písemně oznámena žalované, což je prokázáno dopisem o oznámení o postoupení pohledávky, výzvou k úhradě před podáním žaloby vždy z 18.1.2025 spolu s podacím lístkem z téhož dne. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů. Pokud žalobce k důkazu předložil další upomínky a výzvy k úhradě od společnosti , právnická osoba, , pak vzhledem k nepředložení důkazů ohledně jejich odeslání žalované soud nemá za prokázané, že by žalované byly tyto výzvy odeslány. Z tvrzení žalobce, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná na poukázanou částku 60 000 Kč uhradila právnímu předchůdci žalobce třemi platbami celkem částku 25 268,38 Kč.

10. Při právním hodnocení věci se soud nejprve zabýval tím, zda má žalobce vůči žalované pohledávku z titulu tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru ve znění jejího dodatku. Hodnotil přitom, zda mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena smlouva o úvěru a dodatek k této smlouvě v souladu s ust. § 2395 a násl. občanského zákoníku, když mělo jít o spotřebitelský úvěr dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, která byla ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 tohoto zákona nejprve zabýval tím, zda smlouva o úvěru byla platně uzavřena, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud v tomto směru odkazuje i na nález Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, ve kterém se podává, že spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87/1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

16. Žalobce ani k výzvě soudu netvrdil jakým konkrétním způsobem před uzavřením smlouvy a jejího dodatku prověřoval schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, neuvedl, že by jakkoliv zkoumal skutečné poměry žalované, její příjmy a výdaje, jen obecně se zmínil, že ohledně její bonity jeho právní předchůdce nahlížel do specifikovaných registrů. K tomu, co případně takovým nahlížením zjistil a jak zjištěné informace hodnotil, pak neuvedl ničeho. Sám žalobce pak rovněž uvedl, že nedisponuje žádnými důkazy, které by svědčily o prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením tvrzené smlouvy a jejího dodatku. Za tohoto stavu pak žalobce neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Soud navíc z výpisu z účtu žalované zjistil, že tato přebírala i další spotřebitelské úvěry, kdy je tak zřejmé, že ještě před tvrzeným uzavřením smlouvy s právním předchůdcem žalobce měla další závazky, byla povinna tyto splácet. Ze skutečnosti, že přebírala úvěry i v době po tvrzeném uzavření předmětné úvěrové smlouvy je pak zřejmé, že tak činila právě z důvodu neschopnosti splácení dříve poskytnutých úvěrů. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ohledně tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když nebylo prokázáno, že by s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednané době a přes nutnou existenci důvodných pochybností ohledně této její schopnosti jí spotřebitelský úvěr poskytl. To vše za situace, kdy žalovaná měla splácet úvěr ve splátkách přesahujících 8 000 Kč měsíčně. Za této situace jde o neplatnou smlouvu a žalovaná je tak povinna v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). S ohledem na uvedené je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů. Jen na okraj pak soud dodává, že v případě dodatku k tvrzené smlouvě, pak v řízení nebylo prokázáno ani jeho uzavření, když žalobce nedostatečně tvrdil a prokazoval způsob akceptace daného dodatku ve znění, jak byl k důkazu předložen, žalovanou.

17. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované celkem částku 60 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Žalovaná je tak dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci vrátit částku 60 000 Kč. Pokud sám žalobce uvedl, že žalovaná již uhradila jeho právnímu předchůdci částku 25 268,38 Kč, pak je nadále povinna vrátit zbývající část bezdůvodného obohacení v částce 34 731,62 Kč.

18. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby soud postupoval podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a ve výroku I. tohoto rozsudku řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby zastavil.

19. Ve výroku II. rozsudku pak s ohledem na výše uvedené uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 34 731,62 Kč jako jistinu vyplacenou dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne 28.1.2025 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, a to ve lhůtě přiměřené jejím poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, kdy byla zároveň vyzývána k úhradě dlužné částky. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 18.1.2025, platí tak domněnka dojití dne 22.1.2025. Žalobce určil lhůtu k planění v rozsahu 3 dnů, která uplynula dne 27.1.2025. Ode dne 28.1.2025 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), když za situace, kdy žalovaná na výzvu k zaplacení nikterak nereagovala, zde není spor o lhůtu k plnění a soud tak sám tuto neurčil (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

20. Ve výroku III. pak soud žalobu ve zbytku zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, případně o nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalované, či úrok ve výši přesahující zákonný úrok z prodlení ke dni počátku prodlení.

21. Ve výroku IV. rozsudku soud rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla prakticky totožná.