42 C 242/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 8 815 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 3 410 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 410 Kč za dobu od 2. 9. 2022 do zaplacení, to vše v pravidelných splátkách ve výši 2 500 Kč měsíčně, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 5 405 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 2. 9. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 815 Kč od 29. 8. 2020 do 1. 9. 2022, nákladů spojených s uplatněním pohledávky v částce 3 490 Kč a smluvní pokuty v částce 630 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 6.10.2022 ve znění dalšího podání ze dne 29.5.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 8 815 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně ode dne 29.8.2020 do zaplacení, a v podobě nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 3 490 Kč a zaplacení smluvní pokuty v částce 630 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávku mu vznikla na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 20.5.2020 distančním způsobem na adrese [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalované poskytl spotřebitelský úvěr 7 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit do 30 dnů, kdy měla uhradit i poplatek za poskytnutí úvěru. Žalovaná o úvěr požádala na uvedených webových stránkách žalobce a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce tak zjistil od žalované celkový počet osob žijících v domácnosti, počet osob s ní společně hospodařících, pravidelný měsíční příjem a pravidelné výdaje žalované. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaná nenachází v sankčních registrech, nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (NRKI, BRKI registry). Žalobce údaje shromáždil a zkontroloval, dospěl k závěru o schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr. Žalovaná potvrdila své identifikační údaje, zpřístupnila žalobci prostřednictvím v žalobě uvedené aplikace svůj účet. Žalobce úvěr vyplatil na účet žalované dne 20.5.2020 v částce 7 000 Kč. Žalovaná si měla při sjednávání smlouvy zvolit i následující volitelné služby, a to službu„ Klidné spaní“ za poplatek 110 Kč, službu„ Presto“ za poplatek 165 Kč. Žalovaná požádala o odklad splatnosti úvěru o 70 dnů, splatnost tak nastala dne 28.8.2020. Žalovaná na poskytnutý úvěr v deseti splátkách po 359 Kč uhradila celkem částku 3 590 Kč, která měla být započtena na úhradu výdajů, úroků z prodlení, smluvních pokut, poplatků a na jistinu. Žalovaná tak má nadále dlužit žalobci na jistině částku 7 000 Kč, na poplatku za poskytnutí úvěru částku 1 540 Kč, na poplatku„ Klidné spaní“ částku 110 Kč, na poplatku„ Presto“ částku 165 Kč, na zákonném úroku z prodlení částku 756,04 Kč a na účelně vynaložených nákladech částku 3 490 Kč, když žalobce tyto náklady specifikoval. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 630 Kč, když jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od 29.8.2020 do 26.11.2020. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy.

2. Žalovaná po doručení žaloby a předvolání k jednání žádala o možnost zaplacení celého dluhu ve 2 či 3 splátkách. Z jejího podání nelze učinit závěr o tom, že by konkrétní dluh uznávala co do důvodu a výše.

3. Žalobce souhlasil s úhradou dluhu v přiměřených splátkách, a to pod ztrátou výhody splátek.

4. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 28.6.2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

5. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil nikým nepodepsané listiny – údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, kdy jde o úvěr v částce 8 000 Kč, který by měl být poskytnutý převodem na účet, dále jde o listiny - všeobecné obchodní podmínky, sazebník a souhlas se zpracováním osobních údajů, kdy z žádné z listin není zřejmé, že by byla jakýmkoliv způsobem zpřístupněna žalované, že by se s těmito listinami seznámila. Soud tak obsah těchto listin blíže nerozebírá. Dále byla žalobcem předložena smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Ohledně žalované je uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, telefonní číslo, emailová adresa, není uvedeno číslo jejího bankovního účtu. Obsahem smlouvy je sjednání podmínek spotřebitelského úvěru v částce 7 000 Kč na účet, který má být uveden ve smlouvě, ten zde však uveden není. Dlužník si měl zvolit volitelné služby za uvedené poplatky, zavázal se splatit úvěr nejpozději do dne splatnosti 19.6.2020, kdy měl být sjednán poplatek za sjednání úvěru v částce 1 540 Kč, spolu s poplatky tak měla být uhrazena částka 8 815 Kč Smlouva je podepsána pouze věřitelem, v místě pro podpis dlužníka je pouze uvedeno – vytištěno:„ Podepisuji SMS kódem 1287“. Žalobce nepředložil žádné důkazy, žádné záznamy ze svého interního systému k tomu, že by žalovaná tuto smlouvu nějakým konkrétním úkonem odsouhlasila, pokud měl být její podpis nahrazen uvedeným kódem pak dostatečně netvrdil, ani neprokazoval, jak jí byl tento kód žalobcem poskytnut a jak jím nahradila svůj podpis na této smlouvě o uvedeném obsahu. Smlouva není datována. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané, že by žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce především dostatečným způsobem netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalované k uzavření takové smlouvy mělo dojít, pokud mělo dojít k jejímu odsouhlasení formou vložení zaslaného SMS kódu, pak tato skutečnost nebyla žádným z důkazů prokázána. Tato skutečnost nemůže být prokázána ani předloženou kopií občanského průkazu žalované, když ta může svědčit pouze o tom, že žalobce ji měl k dispozici, nikoliv o konkrétním jednání žalované při uzavírání smlouvy o tvrzeném a předloženém obsahu. Předložené nepodepsané listiny či listiny podepsané pouze věřitelem pak uzavření konkrétní smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

6. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované, žalobce předložil obecné principy posuzování a filozofie společnosti, které obecně popisují, jakým způsobem má být ze strany žalobce prověřována úvěruschopnost dlužníků. O konkrétních skutečnostech týkajících se prověřování úvěruschopnosti však z této listiny nelze učinit žádný závěr, když pouze popisuje, jak má být postupováno, nikoliv, jak bylo postupováno v tomto konkrétním případě. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované u [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že jsou na ní zaznamenány údaje o žalované, kdy k provedení výpočtu úvěruschopnosti mělo dojít dne 20.5.2020. Celkový počet osob v domácnosti je uveden v počtu dvou, kdy pouze jedna osoba má příjem. Není zřejmé, o jakou další osobu v domácnosti by mělo jít. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena v částce 19 700 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je uvedena v částce 31 000Kč. Není zřejmé, o jaký příjem by mělo jít, z čeho byl příjem ověřen. Vypočítané minimální výdaje jsou uvedeny v částce 10 750 Kč, kdy jako disponibilní příjem je uvedena částka 8 100 Kč. Soud tak nemá za prokázané, že by žalobce před uzavřením tvrzené úvěrově smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, když vycházel z toho, že žalovaná měla oproti snad žalovaným ověřenému příjmu uvádět částku téměř dvojnásobnou, úvěr v celkové částce bezmála 9 000 Kč měl být přitom splacen v jedné splátce. Bylo tak na místě, aby za této situace žalobce k prověření poměrů žalované přistoupil s vyšší mírou pečlivosti, jí sdělované údaje náležitě prověřoval. Takto však žalobce nepostupoval, když z předložených důkazů není vůbec zřejmé, že by jakkoliv ověřoval tvrzení ohledně osob v domácnosti, zajímal se o způsob bydlení žalované, zabýval se jejími skutečnými výdaji. Není rovněž zřejmé, o jaké ověřené příjmy žalované mělo jít, zda šlo o příjem, který byl opakovaný a bylo tak možné předpokládat uhrazení úvěru ze strany žalované. Konečně žalobce netvrdil, ani neprokazoval, že by zkoumal případné další závazky žalované, když jejich existence může mít na platební schopnost žalované podstatný vliv. Neprokázal, že by ověřoval případné další závazky žalované např. nahlédnutím do nebankovních registrů, jak to v žalobě tvrdil.

7. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že žalobce měl dne 20.5.2020 vyplatit na účet žalované č. [bankovní účet] částku 7 000 Kč, kdy tato skutečnost byla prokázána zprávou [právnická osoba] ze dne 7.2.2023, z níž je zřejmé, že žalovaná byla v dané době majitelkou tohoto účtu a tato částka byla z účtu žalobce na tento účet uvedeného dne poukázána, což je patrno z výpisu z účtu žalované..

8. Z předžalobní upomínky ze dne 25.8.2022 spolu s podacím lístkem z téhož dne je zřejmé, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů.

9. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl zejména břemeno důkazní, když k tvrzenému způsobu uzavření smlouvy nepředložil žádné důkazy, předložené nepodepsané listiny jeho tvrzení prokázat nemohou. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalované na předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Nebylo prokázáno, že by žalobce zaslal žalované SMS kód uvedený na smlouvě, který měl nahrazovat její podpis, že by žalovaná vlastním jednáním, vložením tohoto kódu smlouvu podepsala. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit spolu se sjednaným poplatkem do 19.6.2020, respektive do 28.8.2020.

10. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

11. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy, prověření úvěruschopnosti žalované a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalované dne 20.5.2020 částku 7 000 Kč, uvedená částka byla na účet žalované připsána téhož dne. Žalobce tvrdil, že žalovaná na tuto částku uhradila celkem 3 590 Kč. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. Pokud již na poskytnutou částku uhradila 3 590 Kč, pak je povinna vrátit žalovanému částku 3 410 Kč. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána v předžalobní výzvě k plnění ze dne 25.8.2022. Tato výzva byla žalované zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení předžalobní výzvy, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 25.8.2022, má se tedy za to, že došla žalované dne 29.8.2022, žalovaná měla částku uhradit do 3 dnů, tedy do 1.9.2022. Ode dne následujícího, tedy od 2.9.2022, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

13. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 3 410 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od 2.9.2022, a to ve výši 8,25 % ročně, jak požadoval žalobce, když výše úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. byla v té době vyšší. Soud v souladu s žádostí žalované i vyjádřením žalobce přitom postupoval dle § 160 odst. 1 věta druhá za středníkem o.s.ř. a uložil žalované, aby danou částku včetně příslušenství uhradila ve splátkách, jejichž výši měl za přiměřenou poměrům žalované i zájmům žalobce na uhrazení dané částky v přiměřené době. Soud přitom stanovil, že za situace, kdy žalovaná, byť jednu splátku neuhradí, stává se splatnou celá zbývající dlužná částka.

14. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částek jdoucích nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kdy šlo o nároky z neplatné smlouvy a ohledně úroku z prodlení z takových částek, případně za období, kdy žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, když takový nárok žalobce není dán.

15. Ve výroku III. soud postupoval dle § 142 odst. 2 o.s.ř., když žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když většinově úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly.