42 C 242/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 69 834,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 31 924,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 31 924,25 Kč od 26.11.2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 12 242,67 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 13 431,60 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 975,79 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 44 166,92 Kč od 22.10.2024 do 25.11.2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 242,67 Kč od 26.11.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 31 924,25 Kč od 26.11.2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 44 166,92 Kč od 22.10.2024 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 16 102,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16 102,75 Kč od 26.11.2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 9 564,77 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 7 819,94 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 592,60 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 25 667,52 Kč od 22.10.2024 do 25.11.2024, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 564,77 Kč od 26.11.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 2,25 % ročně z částky 16 102,75 Kč od 26.11.2024 do zaplacení a úroku ve výši 15 % ročně z částky 25 667,52 Kč od 22.10.2024 do zaplacení.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.4.2025 ve znění doplnění ze dne 20.11.2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částky 44 166,92 Kč a 25 667,52 Kč, vždy spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 22.10.2024 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, byla dne 20.1.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalované zaznamenaných do zákaznické karty. Žalobce přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované peněžní prostředky v částce 50 000 Kč, a to převodem na její účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 44 917 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 43 417 Kč, tedy s úrokovou sazbu 15 % ročně a poplatku za zpracování zápůjčky v částce 1 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 3 955 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 25.1.2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 25.5.2022. Celkem žalovaná uhradila od uzavření smlouvy částku 18 075,75 Kč. Žalobce specifikoval, jak byla tato úhrada započtena na jistinu, úroky a dílčí části poplatku. Neuhrazená jistina se přitom ode dne 26.1.2024 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 15 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Následně již žalobci ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalované zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 44 166,92 Kč a zaplacení úroku ve výši 15 % z jistiny, který jednak za období od 26.1.2024 do 21.10.2024 kapitalizoval na částku 5 975,79 Kč a jednak se jej domáhá od 22.10.2024 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 1.11.2022 do 21.10.2024 kapitalizoval na částku 13 431,60 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 22.10.2024 do zaplacení.

2. Žalobce dále uvedl, že mezi žalovanou a společností , právnická osoba, byla dne 29.12.2021 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalované poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalované zaznamenaných do zákaznické karty. Žalobce přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované peněžní prostředky v částce 30 000 Kč, a to převodem na její účet uvedený ve smlouvě. Žalovaná se zavázala zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 30 646 Kč, která představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 26 050 Kč, tedy s úrokovou sazbu 15 % ročně a poplatku za zpracování zápůjčky v částce 1 500 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky, poplatku a pojistného se žalovaná zavázala uhradit ve 24 měsíčních splátkách po 2 527 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 3.1.2024. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradila dne 11.5.2022. Celkem žalovaná uhradila od uzavření smlouvy částku 13 897,25 Kč. Žalobce specifikoval, jak byla tato úhrada započtena na jistinu, úroky a dílčí části poplatku. Neuhrazená jistina se přitom ode dne 4.1.2024 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 15 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Následně již žalobci ničeho neuhradila, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalované zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalované domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 25 667,52 Kč a zaplacení úroku ve výši 15 % z jistiny, který jednak za období od 4.1.2024 do 21.10.2024 kapitalizoval na částku 3 592,60 Kč a jednak se jej domáhá od 22.10.2024 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 1.11.2022 do 21.10.2024 kapitalizoval na částku 7 819,94 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 22.10.2024 do zaplacení.

3. K prověření úvěruschopnosti žalované žalobce v doplnění žaloby uvedl, že před uzavřením smlouvy byla prověřena majetková situace žalované, a to z pracovní smlouvy a z výpisů z bankovního účtu. Bylo zjištěno, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako pracovník v sociálních službách v , právnická osoba, , její měsíční příjem činí 27 610 Kč. Žije v nájmu, nemá úvěr či jiné zápůjčky. S ohledem na výši příjmu a výši zápůjčky byla žalovaná shledána schopnou splácet zápůjčku.

4. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že dne 29.12.2021 společnost , právnická osoba, a žalovaná podepsali tuto listinu, kdy mělo jít o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč, kdy úvěr měl být poskytnut do 3 pracovních dnů od úspěšného telefonického ověření správnosti osobních údajů zákazníka a parametrů spotřebitelského úvěru bezhotovostním převodem na účet žalované uvedený v záhlaví smlouvy. Žalovaná měla úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 27 550 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 26 050 Kč a částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaná měla celkovou částku 60 646 Kč uhradit formou 24 měsíčních splátek po 2 527 Kč, kdy poslední splátka činila 2 525 Kč. Zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 69 % a měla být pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. Z potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že společnost , právnická osoba, poukázala dne 30.12.2021 na účet č. , č. účtu, částku 30 000 Kč. Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 13.11.2025 bylo prokázáno, že majitelem uvedeného účtu byla žalovaná. Z výpisu z tohoto účtu bylo zjištěno, že částka 30 000 Kč od uvedené společnosti byla na její účet připsána dne 30.12.2021. Z tabulky umoření a tvrzení žalobce, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná dne 29.12.2021 čerpala částku 30 000 Kč, následně na takto poskytnutou částku uhradila celkem částku 13 897,25 Kč, kdy v lednu a únoru 2022 uhradila částku 2 527 Kč, v květnu 2022 částku 5 054 Kč a v červnu 2023 částku 3 789,25 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná nehradila ve splátkách, jak měly být smlouvou sjednány, když takto uhradila pouze dvě splátky.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo prokázáno, že dne 20.1.2022 společnost , právnická osoba, a žalovaná podepsali tuto listinu, kdy mělo jít o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 50 000 Kč, kdy úvěr měl být poskytnut do 3 pracovních dnů od úspěšného telefonického ověření správnosti osobních údajů zákazníka a parametrů spotřebitelského úvěru bezhotovostním převodem na účet žalované uvedený v záhlaví smlouvy. Žalovaná měla úvěr splatit spolu s poplatkem ve výši 44 917 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 43 417 Kč a částkou za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč. Žalovaná měla celkovou částku 94 917 Kč uhradit formou 24 měsíčních splátek po 3 955 Kč, kdy poslední splátka činila 3 952 Kč. Zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 69 % a měla být pevná pro celou sjednanou dobu trvání smlouvy. Ke smlouvě jsou připojeny smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. Z výpisu z účtu žalované bylo zjištěno, že částka 50 000 Kč od uvedené společnosti byla na účet žalované připsána dne 21.1.2022. Z tabulky umoření a tvrzení žalobce, které žalovaná nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná dne čerpala částku 50 000 Kč, následně na takto poskytnutou částku uhradila celkem částku 18 075,75 Kč, kdy v únoru 2022 uhradila částku 3 995 Kč, v dubnu 2022 částku 3 915 Kč, v květnu 2022 částku 3 955 Kč a v červnu 2023 částku 6 210,75 Kč. Je tak zřejmé, že žalovaná nehradila ve splátkách, jak měly být smlouvou sjednány, když takto uhradila pouze dvě splátky.

6. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalované před uzavřením uvedených smluv žalobce předložil zákaznickou kartu podepsanou žalovanou dne 29.12.2021. V ní jsou zaznamenány údaje o žalované, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici její občanský průkaz. V listině je uvedena adresa trvalého pobytu žalované, adresa výběru, druh bydlení je vyznačen jako nájemní. Je uvedeno, že je vdaná, má středoškolské vzdělání, má jednu vyživovací povinnost, zapůjčená částka má být užita na běžné výdaje domácnosti. Ohledně příjmů žalované je zaznamenáno, že jeho jediným zdrojem příjmů je mzda z pracovního poměru, kdy pracuje na plný úvazek jako pracovnice v sociálních službách. Je uveden zaměstnavatel – , Anonymizováno, . Výše jejího čistého měsíčního příjmu má činit 19 960 Kč. Tato skutečnost měla být ověřena ze dvou výpisů z účtu a pracovní smlouvy, kdy tyto listiny nebyly k důkazu předloženy. Dále je v zákaznické kartě vyznačen další čistý příjem domácnosti ve výši 7 650 Kč, kdy však není uvedeno, o jaký příjem by mělo jít a kdo je jeho příjemcem, není vyznačeno, že by byl doložen nějakou listinou. Odhadované měsíční výdaje žalované jsou uvedeny v částce 8 700 Kč, nejsou uvedeny žádné jiné závazky, externí či interní splátky žalované. Je uvedeno, že žalovaná nemá kreditní kartu, má bankovní účet. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalované žalobce u jednání soudu i přes výzvu nepředložil. Z výpisu z účtu žalované, který byl vyžádán soudem, je zřejmé, že v měsících předcházejících tvrzenému uzavření smluv o spotřebitelském úvěru, byly na účet žalované připisovány částky od různých nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů v řádu tisíců až desetitisíců korun. Takové částky byly připisovány i po tvrzeném uzavření smluv s právním předchůdcem žalobce.

7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.10.2024 spolu s přílohou a potvrzením o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila předmětné pohledávky za žalovanou z tvrzených smluv o spotřebitelském úvěru na žalobce. Tato skutečnost byla žalované písemně oznámena oznámením ze dne 21.10.2024, když z podacího lístku je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalované dne 11.11.2024, pohledávka měla být uhrazena ve lhůtě do 10 dnů od data doručení. Z předžalobní výzvy ze dne 31.12.2024 spolu s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužných částek, když ji opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávek.

8. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli s žalovanou uzavřít dvě smlouvy o úvěru, které byly ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, úvěry spotřebitelskými. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona nejprve zabýval tím, zda smlouvy o spotřebitelském úvěru byly platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

15. Soud má přitom za to, že žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením obou smluv o spotřebitelském úvěru jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Žalobce k důkazu o prověření úvěruschopnosti žalovaného předložil pouze zákaznickou kartu, která byla vyhotovena při sjednání prvního spotřebitelského úvěru. Z ní je zřejmé, že ohledně příjmů žalované bylo před uzavřením smlouvy zjištěno, že jejím jediným příjmem je mzda z pracovního poměru v tvrzené výši asi 19 960 Kč, kdy tato skutečnost měla být ověřena z pracovní smlouvy a dvou výpisů z účtu. Tyto důkazy však žalobce soudu nepředložil. Nebylo tak prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením první ze smluv o spotřebitelském úvěru skutečně prověřil existenci pracovního poměru žalované, výši jejího příjmu a především to, že je zde předpoklad trvání daného pracovního poměrů po dobu, po kterou měl být úvěr splácen, tj. po dobu dvou let. Pokud jde o další příjem domácnosti uvedený v zákaznické kartě, pak za situace, kdy není tvrzeno ani prokazováno, o jaký příjem jde a jaká osoba je jeho příjemcem, jaké jsou její poměry, nebylo možné jej při hodnocení poměrů žalované vzít v úvahu. Pokud jde o ověření výdajů a dalších závazků žalované, pak nebylo prokázáno, že by původní věřitel v tomto směru vůbec něčeho zjišťoval, zjištěné skutečnosti případně ověřoval. V zákaznické kartě je výše výdajů uvedena v odhadované zcela neadekvátní výši 8 700 Kč. To vše za situace, kdy žalovaná měla žít v nájmu, měla pečovat o jednu vyživovanou osobu. Pokud jde o existenci dalších závazků žalované, pak původní věřitel ani v tomto směru nečinil žádné vlastní úkony směřující k prověření tvrzení žalované o tom, že nemá jiné závazky. Takový postup přitom soud za situace, kdy měla žalovaná měsíčně splácet asi 2 500 Kč, nehodnotí jako postup s odbornou péčí. Ze zákaznické karty je přitom zřejmé, že žalovaná měla účet, právní předchůdce žalobce měl mít výpisy z účtu žalované k dispozici. Z nich by přitom musel zjistit, že žalovaná přebírala další spotřebitelské úvěry, které bezpochyby musela splácet. Žalobce přitom netvrdil, ani neprokazoval, že by ohledně zjištění dalších závazků žalované a ověření její platební morálky původní věřitel nahlížel do veřejných rejstříků či nebankovních registrů, jak je to u poskytovatelů úvěrů zcela běžné a žádoucí, a spokojil se tedy pouze z nikterak ověřeným tvrzením žalované o neexistenci dalších závazků, které jak bylo z výpisů z jejího účtu prokázáno, nebylo pravdivé. Pokud jde o uzavření další smlouvy o spotřebitelském úvěru v měsíci následujícím po uzavření první smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak žalobcenepředložil žádný důkaz k tomu, že by znovu poměry žalované prověřoval, ačkoliv mělo dojít k poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč se splátkou bezmála ve výši 4 000 Kč, úvěr měl být splácen po dobu 24 měsíců. Soud tak má za to, že při uzavírání obou smluv o spotřebitelském úvěru existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním) úvěrujícího odstraněny a úvěry byly přes tyto pochybnosti žalované poskytnuty. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. O tom, že žalovaná zcela zřejmě nebyla schopna úvěry v dohodnutých splátkách hradit, pak svědčí to, že nehradila tak, jak mělo být smlouvách sjednáno. Z výpisů z jejího účtu je zřejmé, že další úvěry přebírala ke splácení již existujících závazků, které nebyla schopna ze svého příjmu hradit.

16. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry ve sjednaných splátkách dle předložených smluv o spotřebitelském úvěru podepsaných dne 29.12.2021 a 20.1.2022, ani to, že by byla žalovaná schopna úvěry ve sjednaných splátkách splácet. Z tohoto důvodu jsou předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatné a žalovaná je tak povinna vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jejím poměrům). Žalobcem tvrzené spotřebitelské smlouvy, která odporují ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, jsou od počátku neplatné, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalované je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

17. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 20.1.2022 poskytl žalované částku 50 000 Kč a na základě neplatné smlouvy ze dne 29.12.2021 poskytl žalované částku 30 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku), a to ve lhůtě přiměřené jeho poměrům (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vzhledem k tomu, že žalovaná na částku 50 000 Kč již právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 18 075,75 Kč, je povinna žalobci vrátit již pouze částku 31 954,25 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná na částku 30 000 Kč již právnímu předchůdci žalobce uhradila částku 13 897,25 Kč, je povinna žalobci vrátit již pouze částku 16 102,75 Kč.

18. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 31 924,25 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 20.1.2022 a ve výroku III. částku 16 102,75 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 29.12.2021, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalované. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z těchto částek, a to vždy ode dne 26.11.2024 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaná povinna hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaná povinna žalobci vydat na výzvu, dle zákona č. 257/2016 Sb. ve lhůtě přiměřené svým poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalované oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byla vyzýván k úhradě ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla příjemci třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 11.11.2024, platí tak domněnka dojití třetí pracovní den, tedy dne 14.11.2024. Následně byla žalované stanovena 10denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 25.11.2024. Ode dne 26.11.2024 tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaná na výzvu nereagovala, má soud stanovenou desetidenní lhůtu za přiměřenou jejím poměrům k vrácení poskytnutých jistin, když byla zohledněna výše zbývající dlužné částky i doba, která již v tu dobu od získání bezdůvodného obohacení uplynula. Jde přitom o dobu více než 4 let od poskytnutí jistiny bez právního důvodu, kdy taková doba je dle názoru soudu pro vrácení jistiny přiměřená poměrům žalované, když soud vycházel i z výše příjmu deklarovaného žalovanou. Žalovaná sama ke své schopnosti vrátit jistinu ničeho netvrdila. Není zde tedy spor mezi účastníky o to, zda uvedená doba odpovídá možnostem žalované, nebylo tak na soudu, aby dobu ke vrácení jistiny přiměřenou jeho poměrům sám určil (§ 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru).

19. Ve výrocích II. a IV. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatných smluv, případně nároky na zaplacení úroku z prodlení ve výši neodpovídající zákonné úpravě a za období předcházející prodlení žalované s vydáním bezdůvodného obohacení.

20. Ve výroku V. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla prakticky totožná, při zohlednění úroků, které žalobce kapitalizoval, pak byl žalobce ve věci většinově neúspěšný. Žalované v řízení žádné náklady nevznikly.