42 C 258/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 30 693,86 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 375,32 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 17 375,32 Kč za dobu od 5.3.2024 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 13 318,54 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 395,40 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 479,96 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 26 492,95 Kč od 30.1.2024 do 4.3.2024 a úroku z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 9 117,63 Kč od 5.3.2024 do zaplacení a úroku ve výši 29,04 % ročně z částky 25 592,95 Kč od 30.1.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 7.6.2024 doplněnou podáním ze dne 3.2.2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 30 693,86 Kč spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 30.1.2024 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, byla dne 29.7.2022 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kdy její nedílnou součástí byly i osobní podmínky smlouvy a smluvní podmínky. Smlouva byla v souladu s čl. 2 smluvních podmínek uzavřena tak, že žalovaný si podal online žádost o poskytnutí úvěru dne 28.7.2022, byl mu zaslán PIN k přihlášení do účtu , Anonymizováno, ze dne 27.7.2022 a 28.7.2022. Žalovaný na základě emailu právního předchůdce žalobce doložil potřebné dokumenty k úvěruschopnosti a doklady. Právní předchůdce žalobce akceptoval žádost žalovaného dne 29.7.2022, což mu potvrdil prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámením v účtu , Anonymizováno, žalovaného. Uzavřená smlouva mu byla doručena dne 29.7.2022 do tohoto účtu, kde se s ní seznámil či mohl seznámit.

2. Ještě před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, kdy vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů. Dále zkontroloval příjem žalovaného, který prokázal zejména doložením výpisu z bankovního účtu nebo zpřístupněním náhledu na něj. Vyhodnocoval přitom transakce na účtu, měl k dispozici potvrzení o příjmu za předcházející čtyři měsíce. Z uvedených poznatků zjistil, že žalovaný je schopen hradit úvěr do výše poskytnutého limitu 30 000 Kč.

3. Na základě uzavřené smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do sjednané výše 30 000 Kč, a to na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Na základě toho žalovaný úvěr čerpal. Zavázal se přitom věřiteli hradit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb byl žalovanému sdělen každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který mu byl dostupný online na jeho účtu , Anonymizováno, . O vystavení rozpisu byl informován i emailem.

4. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. Právní předchůdce žalobce mu tak v souladu se smlouvou zaslal výzvu k úhradě, žalovaný ničeho neuhradil a ke dni 26.6.2023 byl celý úvěr zesplatněn. Žalobce u nařízeného jednání potvrdil, že žalovaný za dobu trvání smluvního vztahu čerpal celkem částku 92 041,77 Kč a celkem uhradil částku 74 664,45 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 byla pohledávka za žalovaným původním věřitelem postoupena na žalobce, a to s účinností k témuž dni. Po postoupení pohledávky již nebylo ze strany žalovaného ničeho hrazeno, ač mu bylo postoupení oznámeno. Nereagoval ani na předžalobní upomínku. Žalobce tak požaduje po žalovaném zaplacení částky 25 592,95 Kč na jistině, 900 Kč na dlužném poplatku, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění v částce 4 200,91 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 29,04 % ročně počítaný z dlužné jistiny od zesplatnění do 29.1.2024 v částce 4 479,96 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 395,40 Kč vypočítaný z aktuální dlužné částky od zesplatnění do 29.1.2024. Dále se pak žalobce domáhá úhrady úroku a úroku z prodlení za dobu od 30.1.2024 do zaplacení. Žalobce v doplnění žaloby specifikoval výpočty žalovaných částek, specifikoval požadované poplatky.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 28.4.2025 se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného. Přítomná právní zástupkyně žalobce ani po poučení soudu u jednání nedoplnila další důkazy k tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalovaného. Závěrem setrvala na tom, aby soud žalobě vyhověl, případně aby bylo vyhověno žalobě v části nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

7. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami a v souladu s tvrzeními žalobce vyžádanými soudem, z nichž zjistil následující skutkový stav. Z nepodepsané listiny – Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mělo jít o smlouvu, kterou byly sjednány podmínky čerpání kreditní linky poskytnuté na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru. Jako věřitel je na listině uvedena společnost , právnická osoba, , jako zákazník je uveden žalovaný. Na listině je uvedeno datum 29.7.2022, k listině jsou připojeny smluvní podmínky a standardní informace o spotřebitelském úvěru. Listiny neobsahují podpis žádné ze smluvních stran. Předmětem smlouvy měl být bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání, celková výše spotřebitelského úvěru je uvedena v částce 30 000 Kč, smlouva měla být uzavřena na dobu neurčitou. Je uveden běžný bankovní účet zákazníka , č. účtu, , datum minimální měsíční platby 28. den v měsíci. K minimálním platbám je uvedeno, že zákazník je povinen hradit ve prospěch věřitele minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud zákazník neuhradí celkovou dlužnou částku. Informace o konkrétní výši, počtu a četnosti plateb, které je povinen hradit, bude zákazníkovi sdělena každý kalendářní měsíc prostřednictvím rozpisu plateb, který mu bude dostupný online na účtu , Anonymizováno, . Roční pevná úroková sazba byla ve výši 54 %. V bodě 2.1. smluvních podmínek je k uzavření smlouvy uvedeno, že v návaznosti na obdržení žádosti o poskytnutí úvěru, tedy o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a doručení veškerých požadovaných dokumentů a informací, bude zákazník informován o kladném rozhodnutí poskytnout úvěr a uzavřít se zákazníkem smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to prostřednictvím potvrzující SMS zprávy a oznámení online na , Anonymizováno, účtu zákazníka. Za uzavření smlouvy se považuje okamžik, kdy je věřitelem podepsaná smlouva doručena do zákazníkova účtu , Anonymizováno, a kdy se s ní buď po přihlášení seznámil nebo mohl seznámit. S ohledem na právní hodnocení věci soud blíže nerozebírá další, v listině uvedené, smluvní podmínky.

8. K důkazu o uzavření uvedené nepodepsané smlouvy popsaným způsobem žalobce předložil kopii občanského průkazu žalovaného a jeho fotografii s tímto občanským průkazem, z nichž je zjištěno, že bylo jednáno se žalovaným, tento se touto kopií prokázal. Dále byly předloženy záznamy z interního systému právního předchůdce žalobce zachycující jednání smluvních stran při uzavírání smlouvy. Z těchto záznamů je patrno, že dne 27.7.2022 a dne 28.7.2022 byly zasílány žalovanému opakovaně různé PIN kódy, kterými měl odsouhlasit žádost o , Anonymizováno, půjčku. Soud však z předložených důkazů nemá za prokázaný postup při uzavírání smlouvy, jak je popsán žalobcem v žalobě či uveden v bodě 2.1. smluvních podmínek, kdy není patrno právní jednání žalovaného, kterým by žádal o uzavření smlouvy o obsahu, jak byl žalobcem předložen. Je sice zřejmé, že žalovanému bylo sdělováno schválení , Anonymizováno, půjčky s limitem 30 000 Kč, kdy však toto nepotvrzuje předchozí jednání žalovaného, kterým by o půjčku za uvedených podmínek skutečně žádal, když záznam o opakovaném zasílání různých PIN kódů k odsouhlasení podmínek žádosti o půjčku neprokazuje, že žalovaný skutečně některým z těchto PIN kódů podmínky smlouvy předložené žalobcem odsouhlasil.

9. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil email ze dne 28.7.2022, kterým byl žalovaný vyzýván k předložení výpisů z bankovního účtu za poslední tři měsíce, případně výplatních pásek. K ověření totožnosti a vlastnictví účtu je žádán o zaslání nevratné platby 1 Kč a ověření e-mailové adresy. Dále předložil částečný výpis transakcí na účtu u , Anonymizováno, vytištěný žalovaným, ze kterého je patrný příjem od společnosti , právnická osoba, za měsíce březen až červen 2022, kdy jde o částky 36 247 Kč, 45 040 kč, 31 075 Kč a 45 257 Kč. Dále předložil výplatní pásky žalovaného od této společnosti za měsíce duben až červen 2022, kdy částky vyplacené žalovanému v dubnu a květnu odpovídají předloženému výpisu plateb. Mzda za červen 2022 pak činila 28 027 Kč čistého. Pokud žalobce tvrdil, že ohledně případných závazků byl žalovaný prověřován nahlédnutím do interních a externích databází, pak k tomu žádný důkaz nepředložil. Z anglicky psané listiny – , jméno FO, lze dovodit, že došlo k nějakému hodnocení poměrů žalovaného, kdy byly zohledňovány příjmy 35 000 Kč a výdaje 31 495 Kč (uvedeno se značkou euro). Není však zřejmé, o jaké výdaje jde. Není zřejmé, zda byly zkoumány jiné závazky žalovaného, způsob jejich hrazení, skutečné náklady na bydlení a další náklady na obstarání osobních potřeb, zkoumány rodinné poměry žalovaného. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobce ani přes výzvu a poučení soudu u jednání žalobce nepředložil.

10. Z tabulky – denní historie , Anonymizováno, ohledně žalovaného soud zjistil, že ohledně půjčky uzavřené dne 29.7.2022 právní předchůdce žalobce evidoval čerpání úvěru žalovaným v celkové výši 92 041,77 Kč a celkové platby žalovaného ve výši 74 666,45 Kč. Z listiny jsou patrna data čerpání i data úhrad ze strany žalovaného. Z potvrzení o provedení transakce pak bylo ověřeno, že v tabulce uvedené čerpání úvěru proběhlo formou plateb z účtu společnosti , právnická osoba, na účet č. , č. účtu, . Ze zprávy , Anonymizováno, ze dne 10.2.2025 má soud za prokázané, že daný účet byl v době plateb účtem žalovaného. Z výpisu z tohoto účtu bylo ověřeno, že platby právního předchůdce žalobce byly na tento účet připsány. Z výpisu z tohoto účtu za období od 29.7.2022 do 2.1.2023 soud zjistil, že příjmy žalovaného byly nižší než jeho výdaje. V tomto období není patrný příjem žalovaného ze zaměstnání u výše uvedené společnosti, ani jiný pravidelný příjem, jsou z něj patrny platby za jiné úvěry. Z rozpisů plateb soud zjistil, že žalovaný byl vyzýván od srpna 2022 do května 2023 k úhradě minimálních splátek, kdy tyto se pohybovaly ve výši asi 2 000 Kč za měsíc, následně v dubnu 2023 šlo o částku 4 477,41 Kč a v květnu 2023 o částku 6 915,65 Kč. Žalobce předkládal i upomínky z dubna, května a června 2023, kterými byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužných částek, upozorňován na možnost zesplatnění dluhu. Nebyl však předložen důkaz o odeslání takových upomínek.

11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29.1.2024 spolu s přílohou, má soud za prokázané, že společnost , právnická osoba, postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena oznámením ze dne 29.1.2024, když z podacího lístku je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalovanému dne 20.2.2024, pohledávka měla být uhrazena ve lhůtě do 10 dnů od data doručení. Z předžalobní výzvy ze dne 30.4.2024 spolu s podacím lístkem z téhož dne je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, když jej opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávky.

12. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvu o úvěru, který byl ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a žalobcem byla taková smlouva platně uzavřena. Soud přitom posuzoval, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud pak s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má přitom za to, že žalobce v dané věci neunesl břemeno důkazní. Důkazy označené a předložené žalobcem, které měly prokázat proces uzavření předmětné úvěrové smlouvy, jak jej žalobce tvrdil, pak její uzavření neprokazují, když žalobce předložil pouze žalovaným nepodepsanou smlouvu s vytištěným datem. Dále pak předložil záznamy z interního systému svého právního předchůdce, z nichž však není možné mít proces uzavření smlouvy, jak jej v žalobě tvrdil za prokázaný. Zejména z předložených důkazů jednoznačně nevyplývá úkon žalovaného, který měl sloužit k nahrazení jeho podpisu na smlouvě o obsahu, jak jej k důkazu žalobce předložil. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu takové záznamy z elektronického systému, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy o konkrétním obsahu zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis předmětné úvěrové smlouvy žalovaným. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, na základě, které by žalobce poskytl žalovanému úvěrový rámec ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr za podmínek uvedených v předložené smlouvě splácet.

19. I za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno důkazní ohledně tvrzení o ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud se přitom s ohledem na výše citovaná ustanovení § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona zabýval tím, zda bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C-679/18. Tímto rozsudkem bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

20. Soud má přitom za to, že z předložených důkazů nelze učinit závěr o tom, že by právní předchůdce žalobce při ověření úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí, kterou je nutno po poskytovatelích spotřebitelských úvěrů požadovat. V dané věci měla být uzavřena smlouva o poskytnutí úvěru až do výše 30 000 Kč, který měl být splácen v pravidelných měsíčních splátkách, jejichž výše se odvíjela od výše čerpání. S ohledem na částky, které žalovaný čerpal šlo přitom o splátky v rozmezí od dvou do bezmála sedmi tisíc korun českých, kdy při vyšším čerpání splátky narůstaly. Bylo tedy třeba, aby věřitel zkoumal, zda má žalovaný nějaký pravidelný příjem, ze kterého je schopen splátky hradit. Právní předchůdce k tomu sice měl k dispozici některé výplatní lístky žalovaného, z nich však nebylo zřejmé, jaká je sjednaná výše mzdy dle pracovní smlouvy, nebylo z nich možno ověřit předpoklad trvání pracovního poměru do budoucna. V tomto ohledu právní předchůdce žalobce žádná zjištění nečinil. Z výpisu z účtu žalovaného, na který byla dříve poukazována mzda, za období po tvrzeném uzavření smlouvy přitom vyplynulo, že mu na něj již žádná mzda připsána v dalším období nebyla. Právní předchůdce žalobce dále nikterak neprokázal, že by zkoumal skutečné výdaje žalovaného, jeho případné další závazky, platební morálku žalovaného při jejich splácení. Z listiny ohledně prověřování žalovaného přitom vyplynulo, že jeho výdaje by měly činit částku asi 31 000 Kč. V čem takové výdaje spočívaly však zjištěno nebylo, s ohledem na výši doložených příjmů přitom bylo na místě tyto podrobně zkoumat. Žádné důkazy o takovém prověřování však předloženy nebyly. Soud tak má za to, že při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru existovaly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, tyto nebyly jednáním (prověřováním) úvěrujícího odstraněny a úvěr byl přes tyto pochybnosti žalovanému poskytnut. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru.

21. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách. Z tohoto důvodu je předložená smlouva o spotřebitelském úvěru od počátku absolutně neplatná a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). Žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

22. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalovanému částku 92 041,77 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že sám žalobce tvrdil, že žalovaný již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátil částku 74 666,45 Kč, je tak povinen mu doplatit již pouze částku 17 375,32 Kč.

23. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 17 375,32 Kč jako zbývající část jistiny vyplacené dle absolutně neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky, a to ode dne 5.3.2024 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, dle zákona č. 257/2016 Sb. ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky na žalobce, byl vyzýván k úhradě ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla příjemci třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 20.2.2024, platí tak domněnka dojití třetí pracovní den, tedy dne 23.2.2024. Následně byla žalovanému stanovena 10denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 4.3.2024. Ode dne 5.3.2024 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, má soud stanovenou desetidenní lhůtu za přiměřenou jeho poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny, když byla zohledněna i doba, která již v tu dobu od získání bezdůvodného obohacení uplynula.

24. Ve výroku II. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatné smlouvy, případně nárok na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení či ve větší než v zákonné výši.

25. Ve výroku III. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když ve věci většinově úspěšnému žalovanému žádné náklady nevznikly.