42 C 261/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 10 040 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení částky 2 410 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 410 Kč od 19. 8. 2022 do 20. 3. 2023 a z částky 2 410 Kč od 21. 3. 2023 do zaplacení a zaplacení částky 630 Kč.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 900,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10.5.2023 ve znění dalšího podání ze dne 11.12.2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 9 410 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 15 % ročně ode dne 19.8.2022 do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty v částce 630 Kč. Žalobce v žalobě uvedl, že pohledávku mu vznikla na základě smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené se žalovanou dne 19.7.2022 distančním způsobem na adrese [webová adresa]. Na základě této smlouvy žalované poskytl spotřebitelský úvěr 7 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím k datu splatnosti dle příslušného článku smlouvy. Žalovaná se přitom zavázala vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru a další poplatky za objednané volitelné služby. Žalovaná o úvěr požádala na uvedených webových stránkách žalobce a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce tak zjistil od žalované celkový počet osob žijících v domácnosti, počet osob s ní společně hospodařících, pravidelný měsíční příjem a pravidelné výdaje žalované. Žalobce dále ověřil, zda se žalovaná nenachází v sankčních registrech, nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti (NRKI, BRKI registry). Žalobce údaje shromáždil a zkontroloval, dospěl k závěru o schopnosti žalované splatit poskytnutý úvěr. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované přitom činila [částka], což umožňovalo bezproblémové splácení úvěru. Tyto skutečnosti pak byly zjištěny z účtu žalované, která jej zpřístupnila žalobci prostřednictvím v žalobě uvedené aplikace.

2. K procesu uzavření smlouvy žalobce sdělil, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvoufaktorového ověření. V klientském profilu jí byl nejprve zpřístupněn formulář s předsmluvními informacemi, který odsouhlasila a poté návrh smlouvy, který odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu„ Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o úvěru i předsmluvní informace zaslány na jí uvedenou emailovou adresu.

3. Žalobce úvěr vyplatil na účet žalované č. [bankovní účet], a to dne 7.8.2022 pěti platbami po 1 000 Kč a dne 19.7.2022 platbou ve výši 2 000 Kč. Žalovaná si měla při sjednávání smlouvy zvolit i následující volitelné služby, a to službu„ [anonymizována dvě slova]“ za poplatek 110 Kč, službu„ [anonymizováno]“ za poplatek 990 Kč. Úvěr byl splatný dne 18.8.2022. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila. Žalovaný tak má vůči ní dosud nesplacenou pohledávku ve výši 9 410 Kč, kterou tvoří nesplacená jistina v částce 7 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 1 310 Kč, poplatek za službu„ [anonymizována dvě slova]“ v částce 110 Kč a poplatek za službu„ [anonymizováno]“ v částce 990 Kč. V souladu se smluvním ujednáním pak žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty v částce 630 Kč, když jde o smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od splatnosti úvěru dne 18.8.2022 do 17.11.2022. Žalovaná žalobci ničeho neuhradila ani po zaslání předžalobní výzvy. Žalobce uvedl, že v případě, že by soud neměl za prokázané uzavření tvrzené smlouvy, domáhá se zaplacení jistiny ve výši 7 000 Kč z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

4. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila.

5. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 22.1.2024, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

6. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil nikým nepodepsané listiny – popis základních vlastností spotřebitelského úvěru, všeobecné obchodní podmínky, sazebník a souhlas se zpracováním osobních údajů, kdy z žádné z listin není zřejmé, že by byla jakýmkoliv způsobem zpřístupněna žalované, že by se s těmito listinami seznámila. Soud tak obsah těchto listin blíže nerozebírá. Dále byla žalobcem předložena smlouva o spotřebitelském úvěru, kde jsou jako smluvní strany uvedeny žalobce jako věřitel a žalovaná jako dlužník. Ohledně žalované je uvedeno rodné číslo, číslo občanského průkazu, adresa, telefonní číslo, emailová adresa, číslo jejího bankovního účtu. Obsahem smlouvy je sjednání podmínek spotřebitelského úvěru v částce 7 000 Kč, kdy má jít o spotřebitelský, bezúčelový úvěr s postupným čerpáním, první tranší úvěru v částce 2 000 Kč. Dlužník si měl zvolit volitelné služby za uvedené poplatky, zavázal se splatit úvěr nejpozději do dne splatnosti 18.8.2022, kdy měl být sjednán poplatek za sjednání úvěru v částce 2 030 Kč, spolu s poplatky tak měla být uhrazena částka 9 305 Kč. V místě pro podpisy smluvních stran je ohledně žalované vytištěno„ Já, [celé jméno žalované], [rodné číslo] potvrzuji, že jsem smlouva přečetl a s jejím obsahem souhlasím. Tímto podepisuji.“ Dále smlouva pod tímto textem a nad vytištěnou firmou věřitele obsahuje nečitelnou parafu, s uvedením„ Podepsáno elektronicky dne 2022 -07-19“. Není zcela zřejmé, zda se tento text a parafa podpisu váže k osobě věřitele či dlužníka. Žalobce nepředložil žádné důkazy, žádné záznamy ze svého interního systému k tomu, že by žalovaná tuto smlouvu nějakým konkrétním úkonem odsouhlasila, pokud měl být její podpis nahrazen uvedenou parafou, pak toto v žalobě netvrdil, když uvedl, že měla text smlouvy odsouhlasit tlačítkem„ Podepisuji“. K tomuto tvrzení však nepředložil žádný důkaz, zejména právě záznam ze svého interního elektronického systému, z nějž by byl takový úkon žalované zaznamenán. Z nějž by byly patrny postupné kroky - jednání smluvních stran při uzavírání smlouvy. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané, že by žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

7. K tvrzení o prověření úvěruschopnosti žalované, žalobce předložil obecné principy posuzování a filozofie společnosti, které obecně popisují, jakým způsobem má být ze strany žalobce prověřována úvěruschopnost dlužníků. O konkrétních skutečnostech týkajících se prověřování úvěruschopnosti žalované, však z této listiny nelze učinit žádný závěr, když pouze popisuje, jak má být postupováno, nikoliv, jak bylo postupováno v tomto konkrétním případě. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované u [právnická osoba], [anonymizována dvě slova] bylo zjištěno, že jsou na ní zaznamenány údaje o žalované, kdy k provedení výpočtu úvěruschopnosti mělo dojít dne 19.7.2022. Celkový počet osob v domácnosti je uveden v počtu dvou, kdy obě tyto blíže neidentifikované osoby mají mít příjem. Není zřejmé, o jakou další osobu v domácnosti by mělo jít, jaký příjem a z jakých zdrojů by případně tato osoba měla mít. Výše ověřeného čistého měsíčního příjmu je uvedena v částce 53 646 Kč, výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem je uvedena v částce 23 000 Kč. Není zřejmé, o jaký příjem by mělo jít, z čeho byl příjem ověřen, jak má být vysvětlen podstatný rozdíl ve výši pravidelného měsíčního příjmu deklarovaného žalovanou a zjištěného věřitelem. Lze přitom dojít k závěru, že žalobcem označený ověřený příjem, není příjmem pravidelným, ale v době zjišťování příjmem mimořádným. Vypočítané minimální výdaje jsou uvedeny v částce 2 720 Kč, s rezervou pro výdaje ve výši 650 Kč, kdy taková výše výdajů je zcela neadekvátní existující ekonomicko-společenské situaci v České republice v dané době. Jako disponibilní příjem je uvedena částka 19 800 Kč. Z autorizace ověření totožnosti, BankID výpisu a přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli je prokázáno, že žalobce měl přístup k bankovnímu účtu žalované. Z listiny identifikované příjmy žalované je zřejmé, že by mělo jít o údaje získané z bankovního účtu žalované, kdy jsou patrna aktiva poukázaná na tento účet v období od 18.7.2021 do 15.7.2022, není zřejmé, o jaké příjmy žalované jde, z jakého důvodu byly na účet poukázány. Nelze zjistit pravidelný měsíční příjem žalované. Výše žalobcem zjištěného měsíčního příjmu bez toho, aby byly hodnoceny i výdaje v daném měsíci a důvod přijímaných částek, nemá ohledně ověření poměrů žalované žádnou vypovídací hodnotu. Z výpisů z účtu žalované za měsíce červenec a srpen roku 2022, které si soud vyžádal, je přitom zřejmé, že žalovaná se opakovaně dostávala do záporných počátečních i konečných zůstatků na daném účtu. Pokud jde o příjmy žalované, pak v měsíci červenci měla příjem ze zaměstnání v částce 18 940 Kč, v měsíci srpnu šlo o peněžitou pomoc v mateřství v částce 14 553 Kč. Pokud jsou na účtech zaznamenány další příjmy, pak z jejich označení je zřejmé, že mají původ v sázkách, kdy za tímto účelem žalovaná poukazovala v daných měsících i převážné výdaje. Z uvedených skutečností tak soud nemá za prokázané, že by žalobce před uzavřením tvrzené úvěrově smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splatit poskytnutý úvěr, když dostatečně nezjistil příjem žalované, a to, zda a v jaké výši jej pravidelně bude dosahovat v budoucnu, kdy měl být úvěr splacen. Zcela pak rezignoval na zjištění výdajů žalované, když zohlednil ničím neodůvodněnou částku ve výši, která neodpovídá ekonomické realitě. Pokud se spoléhal na výši příjmů zjištěných z účtu žalované, pak nezjišťoval původ těchto příjmů, když bylo zjištěno, že pochází zejména z hazardních her. Takový příjem tak není možné zohlednit, případně jej lze brát spíše jako negativní faktor při celkovém hodnocení poměrů žalované, neboť žalovaná vynakládala značné prostředky do sázení, kdy příjem z takové aktivity je značně nejistý. Nelze přitom odhlédnout od toho, že žalovaná měla úvěr v celkové částce více než 9 000 Kč splatit v jedné měsíční splátce. Bylo tak na místě, aby za této situace žalobce k prověření poměrů žalované přistoupil s vyšší mírou pečlivosti, jí sdělované údaje náležitě prověřoval. Takto však žalobce nepostupoval, když z předložených důkazů není vůbec zřejmé, že by jakkoliv ověřoval tvrzení žalované ohledně osob v domácnosti, zajímal se o způsob bydlení žalované, zabýval se jejími skutečnými výdaji. Neprokázal, že by ověřoval případné další závazky žalované např. nahlédnutím do nebankovních registrů, jak to v žalobě tvrdil, když jejich existence může mít na platební schopnost žalované podstatný vliv.

8. Z výpisu z účtu žalované u [právnická osoba], č.ú. [bankovní účet] bylo zjištěno, že žalobce na tento účet dne 19.7.2022 poukázal částku 2 000 Kč, v měsíci srpnu 2022 pak dne 7.8.2022 pětkrát částku 1 000 Kč Celkem tak žalované vyplatil částku 7 000 Kč.

9. Z předžalobní upomínky ze dne 10.3.2023 spolu s podacím lístkem z téhož dne je zřejmé, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů.

10. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a žalobcem byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaná projevila vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl zejména břemeno důkazní, když k tvrzenému způsobu uzavření smlouvy nepředložil žádné relevantní důkazy, předložené nepodepsané listiny jeho tvrzení prokázat nemohou. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalované na předmětné smlouvě o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, na základě které by žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 7 000 Kč a žalovaná se zavázala jej vrátit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru a dalšími poplatky do 18.8.2022.

11. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

12. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy, prověření úvěruschopnosti žalované a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

13. V řízení bylo prokázáno, že žalobce poukázal na účet žalované celkem částku 7 000 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná na tuto částku ničeho neuhradila. Žalovaná toto tvrzení nerozporovala. Za situace, kdy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor žalobce bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána v předžalobní výzvě k plnění ze dne 10.3.2023. Tato výzva byla žalované zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení předžalobní výzvy, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 10.3.2023, má se tedy za to, že došla žalované dne 15.3.2023, žalovaná měla částku uhradit do 3 dnů, tedy do 20.3.2023. Ode dne následujícího, tedy od 21.3.2023, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

14. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od 21.3.2023, a to ve výši 15 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

15. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částek jdoucích nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, kdy šlo o nároky z neplatné smlouvy a ohledně úroku z prodlení z takových částek, případně za období, kdy žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, když takový nárok žalobce není dán.

16. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 70 % předmětu řízení (7 000 Kč) a ohledně 30 % úspěch neměl (2 410 Kč). Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy ve výši 40 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“), kdy soud postupoval dle § 14b AT, když žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, skutková tvrzení jsou shodná, liší se pouze ve výši poskytnutého úroku a sjednaných poplatků, předmětem řízení byla částka nižší než 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 1 200 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 300 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst 1 bod 2. AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 11 a § 14b odst. 5 písm. a) AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 252 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 252 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 40 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 900,80 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).