42 C 273/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne, IČO: osobní údaje žalovaného se sídlem adresa žalovaného o zaplacení 55 200 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 31 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 000 Kč ode dne 1. 8. 2023 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhal o zaplacení částky 24 200 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 55 200 Kč od 27. 12. 2022 do 31. 7. 2023 a z částky 24 200 Kč od 1. 8. 2023 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 916,80 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov na doplatku soudního poplatku částku 552 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet soudu [číslo] pod variabilním symbolem [číslo].

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 21.8.2023 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 55 200 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne 27.12.2022 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce se žalovaným uzavřel dne 18.10.2022 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 31 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 26.12.2022. Dle čl. 8 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3 smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, to je ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru tak činí 21 700 Kč. Žalobce s odkazem na příslušná ustanovení smlouvy popsal možnost prodloužení splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je přitom pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 700 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 31 000 Kč. Žalobce popsal proces uzavření úvěrové smlouvy tak, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření své totožnosti doložil kopii svého dokladu totožnosti, kdy žalobce provedl lustraci v databázi neplatných dokladů. V případě souhlasu zájemce je prováděno ověření majitele účtu, v případě nesouhlasu pak k tomuto ověření dochází prostřednictvím verifikační platby na účet žalobce. Jak tomu bylo v tomto případě, však žalobce neuvedl. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, ve znění obsažené v příloze tohoto návrhu, s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne 18.10.2022 na bankovní účet uvedený v žalobě. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalovaný nevrátil úvěr k datu splatnosti, ani po zaslání předžalobní upomínky, na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce uvedl, že se případně domáhá žalované částky z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem řádně doručena, jakkoliv nevyjádřil.

3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 21.2.2024, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které byly soudu předloženy, a které si soud k návrhu žalobce vyžádal. Žalovaný, ač řádně předvolán, se k ústnímu jednání bez omluvy nedostavil, právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání omluvil. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový vztah.

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru [číslo] bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným měla být dne 18.10.2022 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které se žalobce, jako věřitel, zavázal poskytnout žalovanému jako podnikateli – fyzické osobě podnikající na základě živnostenského oprávnění úvěr ve výši 31 000 Kč, a to na 70 dní ode dne čerpání úvěru. Měli se dohodnout na poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, to je ode dne poskytnutí úvěru až do jeho úplného splacení. Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven k datu 26.12.2022. V čl. VII. smlouvy byly obsaženy možnosti prodloužení smlouvy tak, jak bylo konstatováno v žalobě. V čl. 8 smlouvy, byla stanovená smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení klienta s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. V tomto článku byly obsaženy i další sankce. Úvěr měl být vyplacen na účet, který byl u žalovaného označen v hlavičce smlouvy, a to číslo [bankovní účet]. Pokud se jedná o podpis žalovaného na smlouvě, tento v originále chyběl, žalovaný byl identifikován datem 18.10.2022 a kódem SMS verifikace: [číslo]. K tomu, jakým způsobem a kdy byl takový kód zaslán žalobci, jakým jednáním pak žalovaný nahradil tímto kódem svůj podpis na předmětné smlouvě, co svědčí o tom, že jím došlo k odsouhlasení smlouvy právě o tvrzeném obsahu, žalobce žádné důkazy neoznačil, ani nepředložil. Takové skutečnosti pak nemohou vyplynout z předložené kopie občanského průkazu žalovaného, ani listiny označené„ Payments info“ ohledně platby 1 Kč zřejmě žalovaným, když není zřejmé, kdy a za jakým účelem a na jaký účet byla žalovaným taková platba případně provedena.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 18.10.2022 vyplynulo, že žalobce částku 31 000 Kč, představující úvěr dle smlouvy, zaslal tohoto dne na účet číslo žalovaného č. [bankovní účet], a to pod ID transakce [číslo]. Ze zprávy [anonymizována dvě slova] ze dne 17.10.2023 bylo zjištěno, že majitelem osobního účtu číslo [bankovní účet] byl ke dni 18.10.2022 žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za říjen 2022 bylo ověřeno, že na tento účet byla dne 18.10.2022 připsána částka 31 000 Kč pod ID transakce [číslo], které bylo uvedeno i na výše označeném potvrzení o provedené platbě. Soud tak má za prokázané, že žalobce zaplatil na účet žalovaného částku 31 000 Kč.

6. Z předžalobní upomínky ze dne 24.7.2023 spolu s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce touto výzvou vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky dle tvrzené úvěrové smlouvy ze dne 18.10.2022, a to ve lhůtě do tří dnů.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě níž žalobce poskytl žalovanému dne 18.10.2022 úvěr ve výši 31 000 Kč, a žalovaný se zavázal ve lhůtě do 26.12.2022 tento splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 1 % z dlužné částky. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředku komunikace na dálku. V souladu s ustanovením § 1820 a násl. občanského zákoníku, není vyloučeno uzavírat smlouvy prostřednictvím prostředku komunikace na dálku, tzv. distančním způsobem, i v tomto případě však musí žalobce v řízení unést důkazní břemeno o tom, že smlouva byla řádně uzavřena, to je, že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si tak dohodly obsah smlouvy. Přestože žalobce popsal v žalobě způsob uzavření smlouvy a tento odpovídal předložené smlouvě, žalobce svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy žádným důkazem nedoložil. Nebylo totiž jakkoliv prokázáno jednání žalovaného, kterým by přijal nabídku na uzavření smlouvy o obsahu, jak byla k důkazu předložena, když nebylo prokázáno, jakým způsobem žalovaný tuto smlouvu podepsal, jak byl jeho podpis nahrazen SMS kódem na smlouvě vytištěným. Soud má za to, že žalobce v tomto směru neunesl zejména břemeno důkazní, když k tvrzenému způsobu uzavření smlouvy nepředložil žádné důkazy, předložená nepodepsaná listina jeho tvrzení prokázat nemůže. Žalobce ve smyslu § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného předmětné smlouvy o úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Nelze tak mít za prokázané, že by mezi účastníky řízení byla, způsobem popsaným v žalobě, uzavřena smlouva o úvěru.

10. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

11. V řízení bylo prokázáno, že žalobce převedl na účet žalovaného částku 31 000 Kč, tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána. Žalovaný tedy přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval jakýkoliv právní důvod, tudíž na jeho straně došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, který obdržel od žalobce částku ve výši 31 000 Kč, je tudíž povinen tuto částku žalobci vydat, když nebylo prokázáno, že by žalobci tuto částku vrátil, a to ani částečně. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v předžalobní výzvě k plnění odeslané mu dne 24.7.2023. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení předžalobní výzvy a uplynutí v ní stanovené lhůty k úhradě, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 24.7.2023, má se tedy za to, že došla žalovanému dne 27.7.2023, poté započala běžet třídenní lhůta k úhradě, která marně uplynula dne 31.7.2023. Ode dne následujícího, tedy od 1.8.2023, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

12. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 31 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od 1.8.2023, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

13. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky jdoucí nad rámec bezdůvodného obohacení a úroku z prodlení za období, kdy ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, když v tomto rozsahu nárok žalobce není dán.

14. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když soud uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 56 % (ohledně částky 31 000 Kč) a neúspěšný v rozsahu 44 % (ohledně částky 24 200 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 12 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 760 Kč za zaplacený soudní poplatek (kdy soud vyšel z celé výše soudního poplatku včetně doplatku, k jehož úhradě byl žalobce vyzván a s ohledem na neuhrazení mu byla tato povinnost opětovně uložena ve výroku IV. tohoto rozsudku) a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 10 020 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 3 340 Kč za 3 úkony právní služby dle § 7 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 2 293,20 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 15 973,20 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 12 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 1 916,80 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

15. Ve výroku IV. soud v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalovanému povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 552 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Žalobce byl soudem k úhradě doplatku soudního poplatku vzhledem k nevydání elektronického platebního rozkazu vyzván již usnesením ze dne 13.10.2023, č.j. 42 C 273/2023-16, kdy však doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě neuhradil. Soud tak přistoupil k opětovnému rozhodnutí o povinnosti žalobce uhradit doplatek soudního poplatku v tomto rozhodnutí.