42 C 28/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně proti žalovaným: ; 1. anonymizováno země , anonymizováno , IČO sídlem adresa žalované ; 2. celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa , obec ; 3. země - stát. instituce , IČO sídlem adresa žalované o určení vlastnického práva k pozemkům

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že vlastníkem pozemků parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], dosud zapsaných na [list vlastnictví], pozemků parc. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] a obci [obec], dosud zapsaných na [list vlastnictví] a pozemků parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], dosud zapsaných na [list vlastnictví], vedených u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov, je Česká republika s právem hospodaření s majetkem pro [anonymizováno] [země], [anonymizováno], [IČO], se sídlem [adresa žalované], [PSČ] [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) náklady řízení ve výši 1 200 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) náklady řízení ve výši 21 742,60 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právní zástupkyně.

IV. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 3) náklady řízení ve výši 4 986,25 Kč, ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 14.2.2022 se žalobce domáhal určení, že vlastníkem v žalobě specifikovaných pozemků, jak jsou uvedeny ve výroku I. tohoto rozsudku, je žalovaný 3) – [země], s právem hospodaření s těmito pozemky pro žalovaného 1) – [anonymizováno] [země], [anonymizováno] Uvedl, že je obchodní společností zabývající se hornickou činností. Již dříve se stejného určení domáhal žalobou projednávanou zdejším soudem pod sp. zn. 34 C 201/2021, kdy tato žaloba byla zamítnuta z důvodu nedostatku věcné legitimace na straně žalovaného. Ve věci tak nebylo meritorně rozhodnuto. K předmětu řízení sdělil, že žalovaný 1) uzavřel dne 22.9.2020 se žalovaným 2) směnnou smlouvu, na základě které bylo na žalovaného 2) převedeno vlastnické právo k pozemkům, ohledně nichž se domáhá určení vlastnického práva pro žalovaného 3), kdy šlo o pozemky v k.ú. [obec], [obec] u [obec] a [obec]. Došlo ke vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí. Pozemky, které byly předmětem uvedené směnné smlouvy, jsou součástí chráněného ložiskového území [obec], které bylo stanoveno pro výhradní ložisko živcových štěrkopísků rozhodnutím Obvodního báňského úřadu (dále také jen„ OBÚ“) v [obec] ze dne 26.4.1991 a dále také součástí dobývacího prostoru [obec] u [obec] ev. [číslo] který byl nejprve stanoven rozhodnutím OBÚ v [obec] ze dne 15.1.2001, kdy k rozšíření tohoto dobývacího prostoru došlo rozhodnutím OBÚ v [obec] ze dne 6.10.2006, které nabylo právní moci dne 27.5.2008. Teprve rozšířený dobývací prostor obsahoval předmětné pozemky. Upozornil na to, že hranice dobývacího prostoru se stanoví dle horního zákona geometrickým obrazcem s přímými stranami, jehož vrcholy se určují souřadnicemi udanými v platném souřadnicovém systému. Dobývací prostor byl původně stanoven pro organizaci [příjmení] [jméno] – [právnická osoba], následně byl smlouvou ze dne 8.2.2001 převeden a zaevidován na organizaci [právnická osoba] Tato společnost zanikla ke dni 31.12.2004 s převodem jmění na jediného akcionáře – [právnická osoba], [anonymizováno], univerzálního právního nástupce. S účinností ke dni 1.11.2007 pak došlo k rozdělení této společnosti s odštěpením, kdy odštěpované části přešly dle projektu rozdělení na nově vzniklé nástupnické společnosti, kdy jednou z nich byla i [právnická osoba], která změnila následně právní formu na společnost s ručením omezeným – žalobce, kdy na tuto společnost přešla část jmění zanikající společnosti týkající se hornické činnosti. Žalobce v zákonné šedesátidenní lhůtě od účinnosti rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru (tj. od 27.5.2008) podal v souladu s § 20 odst. 1 horního zákona dne 23.7.2008 na příslušné subjekty hospodařící s předmětnými pozemky ve vlastnictví České republiky žádosti o jejich prodej nebo pronájem, doložil příslušné listiny. V žádostech přitom vycházel ohledně výčtu pozemků z určení dobývacího prostoru jako geometrického obrazce, kdy není podstatné, že případně administrativní chybou nebyly některé pozemky v rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru uvedeny, když reálně byly součástí takto stanoveného dobývacího prostoru. Subjektu, který s pozemky hospodařil, tak vznikla podáním uvedených žádostí povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o pronájmu pozemků na dobu předpokládaného dobývání ložiska, případně smlouvu kupní ohledně jejich prodeje. S ohledem na provedené pozemkové úpravy a změny číslování pozemků, žalobce v žalobě přesně specifikoval označení předmětných pozemků v době podání žádostí a v době uzavření směnné smlouvy se žalovaným 2), kdy takový stav označení pozemků je shodný s jejich současným označením. Žalobce měl za to, že smyslem právní úpravy obsažené v § 20 odst. 1 horního zákona je to, aby těžebním organizacím bylo umožněno plné využití dobývacího prostoru, který jim byl stanoven a nachází se na pozemcích státu. Žalobce odkazoval na předchozí právní úpravu, kdy byl omezen převod pozemků v dobývacím prostoru až do zrušení dobývacího prostoru, kdy v té době bylo možné pozemky zcizit pouze organizaci, která měla oprávnění k hornické činnosti. Obdobný účel spatřoval žalobce i v současné právní úpravě, vypuštění textu o zákazu převodu pozemků až do doby zrušení dobývacího prostoru nemělo dle žalobce za cíl bezbřehé převody pozemků v dobývacím prostoru na jiné subjekty, ale je pouze logickým odrazem změněné právní koncepce, kdy v situaci řádně podané žádosti o uzavření smlouvy, vzniká povinnost takovou smlouvu uzavřít, není možné se takové povinnosti zbavit převodem pozemku na jiný subjekt. Doplnil, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno] jakožto budoucí nájemce a kupující již v době před rozšířením předmětného dobývacího prostoru za účelem zajištění svého práva dle § 20 odst. 1 a 2 horního zákona a s ohledem na speciální úpravu týkající se lesních pozemků, uzavřela se žalovaným 1) smlouvu o budoucí nájemní a kupní smlouvě, která zahrnovala i předmětné pozemky v dobývacím prostoru, které byly ve správě žalovaného 1). Ten se přitom zavázal, že na výzvu budoucího nájemce a kupujícího (žalobce) doloženou pravomocným rozhodnutím orgánu státní správy o dočasném či trvalém odnětí lesních pozemků z plnění funkce lesa, do 60 dnů od doručení výzvy uzavře se žalobcem za sjednaných podmínek kupní či nájemní smlouvu. Šlo přitom v souladu s právní úpravou v zákoně o lesích i praxí Ministerstva životního prostředí o to, aby došlo k minimalizaci doby odnětí lesních pozemků z plnění jejich funkce. Předmětné pozemky dosud nebyly z plnění funkce lesa odňaty, nemohla tak začít plynout lhůta k uzavření smluv. Žalobce tak měl za to, že uzavřením směněné smlouvy došlo k porušení závazku žalovaného 1) ze smlouvy o smlouvě budoucí a dále došlo k porušení povinností vyplývajících z § 20 odst. 1 horního zákona. Měl za to, že žalobce je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizováno] ohledně práv a povinností ze smlouvy o smlouvě budoucí, a to s odkazem na zánik této společnosti, jejímž univerzálním nástupcem byla [právnická osoba], [anonymizováno] a následně došlo k odštěpení části jmění dle projektu rozdělení této společnosti, kdy příslušná část jmění včetně činností souvisejících s těžbou, zpracováním, úpravou a prodejem surovin přešla na [právnická osoba], a.s. (následně změnou právní formy [právnická osoba] – žalobce), kdy tato nově zakládaná společnost se stala právním nástupcem rozdělované společnosti v části jmění vyjádřeného majetkem, závazky a činnostmi, přešly na ní i závazky z obchodních, občanskoprávních a ostatních právních vztahů. Tyto skutečnosti byly žalovanému 1) známy přinejmenším z nájemní smlouvy č. A194410 z 18.10.1996, kdy z jejích dodatků taková skutečnost vyplývá, bylo zřejmé, že žalobce je právním nástupcem i v rozsahu práv a povinností souvisejících s provozováním hornické činnosti v dobývacích prostorech vymezených ve společném prohlášení rozdělované společnosti a nástupnických společností. Toto prohlášení bylo součástí uvedené smlouvy, zahrnovalo i dobývací prostor [obec] u [obec]. Pokud je ve smlouvě dána možnost žalovaného 1) převádět předmětné pozemky, pak toto bylo dle žalobce pouze reakcí na novou právní úpravu v horním zákoně, když v případě nepodání řádné žádosti dle § 20 odst. 1 tohoto zákona, nemohl být žalovaný v převodu omezen.

2. Ke své pasivitě po podání žádosti dle § 20 odst. 1 horního zákona žalobce uvedl, že s ohledem na proces těžby a dobývání je jeho pasivita pouze zdánlivá, když vytěžení dobývacího prostoru je dlouholetou záležitostí. Odkázal na rozlohu dobývacího prostoru. Je tak běžné, že pozemky jsou odebírány z plnění funkce lesa postupně, dle postupu těžby, a to i s ohledem na zákaz jejich využití k jiným účelům. O výjimce může být rozhodnuto jen orgánem státní správy lesů, na základě žádosti ve veřejném zájmu. Odkázal na praxi v jiných dobývacích prostorech, kdy k odnětí pozemků z plnění funkce lesa došlo až řadu let po stanovení dobývacího prostoru. Žalobce rovněž spoléhal na ujednání ve smlouvě o smlouvě budoucí, zavedenou praxi mezi žalobcem a žalovaným 1), kdy k té odkazoval na příklady z jiných dobývacích prostorů. Rovněž tak spoléhal na postup upravený v rámcové smlouvě ze dne 15.2.2016, která upravuje obecný postup pro uzavírání pachtovních smluv, jejichž předmětem mají být pozemky ve správě žalovaného 1), které budou propachtovány žalobci k hornické činnosti. Poukázal na to, že těžba v daném dobývacím prostoru dlouhodobě probíhá, i nyní jsou se žalovaným 1) uzavírány další smlouvy týkající se užití jiných pozemků ve stanoveném dobývacím prostoru. Žalobce tak nemohl předpokládat, že by poté, co uplatnil žádost dle § 20 odst. 1 horního zákona, musel vůči žalovanému 1) vyvíjet nějaké další kroky, neměl důvod se domnívat, že dojde odchýlení se žalovaného 1) od dlouhodobé praxe. Měl za to, že nemohlo dojít k promlčení jeho nároku na uzavření smluv, když dosud nemohla uplynout lhůta k podání výzvy na uzavření smluv dle smlouvy o smlouvě budoucí, neboť dosud nebyly splněny podmínky pro její podání. Nárok na uzavření smlouvy nemůže být promlčen i proto, že § 20 odst. 1 horního zákona zakládá těžební organizaci, které byl stanoven dobývací prostor, přímý nárok na uzavření kupní či nájemní smlouvy vůči subjektu, který s takovými pozemky státu hospodaří. Smyslem zákona je přitom plné využití dobývacího prostoru, pokud by se na daný nárok vztahovalo promlčení, bylo by to v rozporu s tímto účelem. Bylo by totiž absurdní, aby těžební organizace opakovaně žalovali stát na plnění tohoto nároku i v situaci, kdy ještě není s ohledem na dlouhodobý proces těžby uzavření smluv třeba. Měl za to, že od uplatnění práva na uzavření smlouvy promlčecí doba neběží. Pokud by soud měl za to, že se nárok dle § 20 odst. 1 horního zákona promlčuje, pak uplatnění námitky promlčení by bylo v rozporu s dobrými mravy, když žalobce spoléhal na letitou praxi mezi ním a žalovaným 1), neměl důvod se domnívat, že se žalovaný 1) od takové praxe odchýlí. Uplatnění námitky promlčení by tak měl za zjevné porušení práva.

3. Žalobce považoval uzavřenou směnnou smlouvu za absolutně neplatnou, kdy hlavním důvodem neplatnosti je její uzavření v rozporu se smyslem a účelem § 20 odst. 1 horního zákona, kdy žalovaný 1) přes řádné uplatnění nároku dle tohoto ustanovení žalobcem, přistoupil k uzavření směnné smlouvy. Dále měl smlouvu za uzavřenou v hrubém rozporu s dobrými mravy, kdy tento rozpor spatřoval v tom, že jejím uzavřením žalovaný 1) ztížil, ba až znemožnil využití nerostného bohatství státu, což je v rozporu s veřejným zájmem na využívání nerostného bohatství dle horního zákona. Rozpor s dobrými mravy spatřoval i v tom, že směnná smlouva obchází zákaz zcizení státních lesů, kdy hodnota pozemků získaných státem je téměř o 14 milionů nižší, než pozemků, které směnil. Udělené souhlasy [stát. instituce] ke směnné smlouvě nemohly dle názoru žalobce porušení horního zákona zhojit. I přes upozornění žalovaného 1) se vzniklý stav nepodařilo napravit. K naléhavému právnímu zájmu na určení vlastnického práva žalobce uvedl, že bez tohoto určení by bylo ohroženo, resp. porušeno jeho právo vyplývající z § 20 odst. 1 horního zákona, jakož i právo na dobývání ložiska vyhrazeného nerostu ve stanoveném dobývacím prostoru. Jeho postavení by se stalo nejistým, když by nebylo postaveno najisto, který subjekt, zda nyní zapsaný vlastník pozemků nebo žalovaný 3) prostřednictvím žalovaného 1) je povinen či oprávněn se žalobcem uzavřít příslušnou kupní či nájemní smlouvu ohledně předmětných pozemků.

4. Žalovaný 1) se k žalobě vyjádřil tak, že odkázal na podrobnější vyjádření k žalobě projednávané zdejším soudem pod sp. zn. 34 C 201/2021. Měl za to, že výklad žalobkyně znamená výlučné a časově neomezené právo uzavření kupní nebo nájemní smlouvy, kdy o jeho využití rozhoduje sám bez ohledu na vlastníka pozemku. Takový výklad není možný, když jde o střet dvou práv chráněných ústavním pořádkem, je třeba užít takový výklad, aby z každého práva zůstalo zachováno co nejvíce. Zdůraznil, že dle Ústavy stát dbá na šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství, kdy takovým národním bohatstvím jsou i lesy. Žalobce měl přes 10 let na to, aby od žalovaného 1) odkoupil předmětné pozemky, nicméně zůstal pasivní. Žalovaný 1) byl po tuto dobu omezen ve výkonu svých práv. Následně poté, co se naskytla možnost realizace potenciálu lesa v podobě získání komplexu lesa, realizoval danou směnu pozemků. O tom, že po novelizaci daného ustanovení horního zákona již zákonodárce počítal s možností převodu pozemků, svědčí i to, že bylo vypuštěno omezení převodu pozemků v dobývacím prostoru do doby zrušení dobývacího prostoru. Měl za to, že na nárok dle § 20 odst. 1 horního zákona se vztahuje promlčení, kdy je to přirozené a žádoucí. Podáním žádosti se aktivuje právo na uzavření smlouvy, je určen okamžik, od kterého běží promlčecí doba, kdy v rámci ní může subjekt provádějící těžbu požádat o uzavření smlouvy. Jde o přístup vstřícný k těžebním organizacím, zároveň šetří vlastnického právo k pozemkům. Měl tedy za to, že pokud nárok žalobce existoval, tak se již promlčel v obecné promlčecí době. Odmítl nějakou zavedenou praxi mezi účastníky, když k případnému uzavírání smluv dochází, je-li to oboustranně výhodné i pokud již uplynula promlčecí doba. To na věc nemá žádný vliv. K rámcové smlouvě sdělil, že nikde není psáno, že před případným uzavřením pachtovních smluv může dojít k převodu pozemků. Je-li to výhodné, pak jsou smlouvy uzavírány i po uplynutí promlčecí doby. Ke smlouvě o smlouvě budoucí uvedl, že tato byla uzavřena před stanovením rozšířeného dobývacího prostoru, na předmětné pozemky se nevztahuje, navíc měl za to, že práva a povinnosti z ní na žalobce nepřešly. Vznesl námitku ohledně toho, že nedošlo k řádnému uplatnění práva dle § 20 odst. 1 horního zákona s ohledem na označení pozemků v této žádosti, které neodpovídá současnému zápisu v katastru nemovitostí, ze strany žalobce případně mělo dojít k aktualizaci údajů. K pozemku PK [číslo] v k.ú. [obec] doplnil, že vznikl až v rámci komplexní pozemkové úpravy. Původní pozemek, ohledně nějž byla podána žádost (parc. [číslo]) tedy zanikl a vznikl zcela nový pozemek, o který nebylo požádáno. Dále měl za to, že dobývací prostor byl stanoven již rozhodnutím z 15.1.2001, které nabylo právní moci dne 6.2.2001, když žalobce neprokazuje, že předmětné pozemky nebyly minimálně zčásti již součástí takto stanoveného dobývacího prostoru. K neplatnosti směnné smlouvy uvedl, že tato byla uzavřena řádně, je platná a žalovaný dle ní nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům. Žalobce, který po podání žádosti dle § 20 odst. 1 horního zákona se dále o osud pozemků nikterak nezajímal, se nemůže dovolávat dobrých mravů. Uzavření směnné smlouvy bylo pro žalovaného 1) z pohledu lesního majetku a lesního hospodaření výhodné, kdy získal ucelenější les s lepší skladbou lesního porostu. Ohledně ocenění převáděného majetku byl zpracován znalecký posudek. Měl za to, že na určení není dán naléhavý právní zájem, když pravým úmyslem žalobce je vylepšení jeho pozice při řešení soukromoprávních vztahů k pozemkům v dobývacím prostoru. Upozornil na to, že výhradní ložisko není součástí pozemku, na kterém se nachází, je ve vlastnictví státu. Uzavřením směnné smlouvy tak nedošlo k maření důlní činnosti na předmětných pozemcích, kdy žalobce se pouze na jejich užívání musí dohodnout se žalovaným 2), případně postupovat cestou vyvlastnění. Absence naléhavého právního zájmu je dána i tím, že právo žalobce na uzavření dohod o nájmu či prodeji ve smyslu § 20 horního zákona je již promlčeno.

5. Žalovaný 2) se vyjadřoval tak, že před doručením žaloby neměl o nárocích žalobce žádné povědomí. Žalobce s ním ve věci nikdy nejednal. Žalovanému 2) tak svědčí dobrá víra, že platně nabyl vlastnické právo k předmětným pozemkům. Měl za to, že s odkazem na § 984 odst. 1 občanského zákoníku mu svědčí zapsaný stav v katastru nemovitostí, když nabyl vlastnické právo v dobré víře. Odkázal na vyjádření žalovaného 1), když žalobcem tvrzené skutečnosti se týkají vztahů mezi těmito účastníky. Rovněž se ztotožnil s argumentací žalovaného 3). Odmítl rozpor směnné smlouvy s dobrými mravy z důvodu obcházení zákazu zcizení státních lesů, když zákon připouští výjimky, kterou je i směna pozemků. Směna byla odůvodněna veřejným zájmem, z hlediska žalovaného 1) se jednalo o tzv. arondační směnu za účelem scelování pozemků, když jím směňované pozemky pro něj nebyly z hlediska efektivního hospodaření v lese účelné. Ke směně byl dán souhlas Ministerstva zemědělství. I za situace, kdy by došlo směnou k porušení zákazu dispozice s pozemky, by to s ohledem na ustanovení § 1760 občanského zákoníku nevyvolalo neplatnost smlouvy.

6. Žalovaný 3) uvedl, že na daných pozemcích dobývací prostor nikdy stanoven nebyl, pozemky do něj byly zahrnuty až v rámci jeho změny (rozšíření), kterému však zákon žádný prioritní přístup neposkytuje. Z hlediska smyslu právní úpravy by si měl žadatel v případě rozšíření důlního prostoru před tím práva k pozemkům zajistit. Právo dle § 20 odst. 1 horního zákona je třeba vykládat restriktivně, když představuje zásah do vlastnického práva, když samotné ustanovení je akceptovatelné jen z toho důvodu, že se jím zavazuje samotný stát. V daném případě žalovaný 1) usoudil, že veřejný zájem na realizaci směny, která umožňuje efektivnější a šetrnější hospodaření v oblasti, kde stát nabyl pozemky od žalovaného 2), převažuje nad zájmem žalobce, když je chráněn zákonem a od podání žádosti již uplynulo cca 11 let, tudíž i kdyby práva uplatněná žádostí vznikla, byla již promlčena. Uplatnil tak námitku promlčení. Ke smlouvě o smlouvě budoucí doplnil, že již dle svého data se k předmětným pozemkům nevztahuje. Měl za to, že určovací žaloba neslouží k uplatňování práva ze smlouvy o smlouvě budoucí či z předkupního práva.

7. Žalobce v reakci na vyjádřením žalovaných opětovně poukázal na dosavadní praxi žalovaného 1), kdy i s ohledem na smlouvu o smlouvě budoucí a rámcovou smlouvu docházelo k uzavírání smluv až po odejmutí pozemků z plnění funkce lesa těsně před zahájením hornické činnosti, až do té doby tak mohly být k plnění této funkce využívány. Takovým postupem je nejlépe chráněn zájem na využití tohoto přírodního bohatství. Dřívější uzavírání kupních či nájemních smluv by nemělo význam, když žalobce není oprávněn k hospodaření s lesy. Zdůraznil, že ložisko výhradního nerostu je neobnovitelné a nepřenositelné, je ve veřejném zájmu jej hospodárně vydobýt. K tvrzené pasivitě žalobce po podání žádosti na uzavření smluv uvedl, že to byl žalovaný 1), který se k podané žádosti po celou dobu nevyjádřil, na žádost nereagoval. Žalobce tak legitimně očekával postup v souladu se zavedenou praxí stran. Žalovaný 1) jej však o záměru směnit pozemky neinformoval, neučinil ve vztahu k němu žádnou nabídku. Měl za to, že smyslem vypuštění omezení převodu pozemků do doby zrušení dobývacího prostoru není přikloněním se k absolutní preferenci trhu, ale reakcí na zavedení lhůty pro podání žádosti o uzavření smlouvy, kdy následně nastává omezení v převodu pozemků. Zopakoval, že s ohledem na praxi mezi žalobcem a žalovanou 1) je námitka promlčení zneužitím práva, které by nemělo požívat ochranu. Setrval na tom, že je právním nástupcem [právnická osoba] [anonymizováno] v právech a povinnostech ze smlouvy o smlouvě budoucí, tato se vztahuje i na předmětné pozemky, když ty v ní byly zahrnuty, protože již tehdy byla podána žádost o rozšíření dobývacího prostoru. Nesouhlasil s tím, že by žádosti měly odrážet následné změny ohledně pozemků v souvislosti s pozemkovými úpravami a přečíslováním pozemků, když tyto skutečnosti žalobci nemohly být známy. Zpochybnil dobrou víru žalovaného 2) při uzavírání směnné smlouvy, když je v ní uvedeno, že směňované pozemky jsou v dobývacím prostoru. Žalovaný 2) pak nemůže být v dobré víře minimálně od doručení žaloby v předešlém řízení.

8. U nařízeného jednání žalovaný 1) zdůraznil, že žalobce se na věc dívá pouze optikou svého zájmu, nebere v úvahu zájem na šetrném užívání všech zdrojů. Musí dojít k vyvažování práv. Zopakoval, že po novelizaci horního zákona po podání žádosti vzniká právo na uzavření smlouvy, kdy tato musí být uzavřena v dohodnuté lhůtě nebo v obecné promlčecí lhůtě. Pokud by nemělo k promlčení dojít, byl by tento nárok z promlčení vyjmut. Směnnou smlouvu měl za platnou, kdy není v rozporu s horním zákonem, který neurčuje, s kým má být smlouva uzavřena. Zopakoval argumentaci ke smlouvě o smlouvě budoucí, kdy doplnil, že nevylučovala převody pozemků, podmínky pro uzavření smlouvy dle ní dosud nebyly naplněny. Směnou pozemků není znemožněna těžba žalobce v místě, kdy pouze musí jednat s novým vlastníkem. Nevěděl, v čem by měla spočívat zavedená praxe mezi ním a žalobcem. Žalovaný 2) u jednání vznesl námitku promlčení, zopakoval, že je nutné reflektovat jeho dobrou víru. Žalovaný 3) pak měl za to, že není možné žalovat na určení v situaci, kdy je možné domáhat se svých práv žalobou na plnění, a tak případně obcházet námitku promlčení.

9. Žalobce zopakoval, že vedle lesů je třeba šetrně využívat i ložiska nerostů. Stát má zájem na vytěžení ložiska, kdy v případě těžby prováděné těžební organizací, je placena státu úhrada. Zdůraznil svůj předpoklad, že se žalovaný 1) bude řídit smlouvou o smlouvě budoucí či rámcovou smlouvou, kdy nebyl tak po podání žádosti o uzavření smlouvy pasivní. Případné podání žaloby na plnění měl za předčasné, neboť lesy lze zcizit jen ve veřejném zájmu, jiné využití pozemků než hospodaření s nimi není ve veřejném zájmu, když žalobce je potřebuje k těžbě. V této chvíli tak není dán veřejný zájem, když pozemky nejsou odejmuté z plnění funkce lesa. Žalovaný 3) měl za to, že těžební společnost by si nejprve měla obstarat soukromoprávní oprávnění k pozemkům, poté zajistit jejich odejmutí z plnění funkce lesa za účelem těžby, kdy tuto povinnost nemůže přenášet na žalovaného. Žalobce svou nečinností nesl riziko promlčení. Měl za to, že jeho právo je promlčeno nebo prekludovalo.

10. Žalobce závěrem navrhl, aby žalobě bylo vyhověno. Žalovaný 1) navrhnul, aby žaloba jako nedůvodná byla zamítnuta. Žalovaný 2) rovněž navrhnul zamítnutí nedůvodné žaloby, zpochybnil řádnost podané žádosti o uzavření smlouvy žalobcem, to, že obsahovala všechny přílohy požadované zákonem. Žalobce nebyl oprávněným subjektem k podání takové žádosti. Žalobce po podání žádosti neučinil jediný dotaz ohledně uzavření smluv, došlo k promlčení tohoto práva. Pokud se žalobce spoléhal na smlouvu o smlouvě budoucí, pak nesprávně, když se vztahovala jen na v době jejího uzavření stanovený dobývací prostor, nikoliv na předmětné pozemky. Zopakoval, že žalobce s ním nikdy před podáním žaloby nejednal. Žalovaný 3) rovněž navrhnul zamítnutí žaloby, a to z důvodu že mělo dojít k podání žaloby na plnění, případně by mělo dojít k zamítnutí žaloby pro nedůvodnost.

11. Soud ve věci provedl dokazování listinami předloženými účastníky, z nichž zjistil následující skutečnosti. Soud předesílá, že s ohledem na právní hodnocení věci některé důkazy podrobněji nerozebírá, neboť to za tohoto stavu považuje za nadbytečné. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalobce má soud za prokázané, že předmětem jeho podnikání je mimo jiné hornická činnost. Vznikl odštěpením od [právnická osoba], [anonymizováno], kdy na žalobce přešla část jmění rozdělované společnosti vymezená v projektu rozdělení. Pokud jde o pozemky, ohledně nichž se žalobce domáhá určení vlastnického práva pro žalovaného 3) s právem hospodaření pro žalovaného 1), pak z výpisů z katastru nemovitostí ohledně těchto pozemků je zřejmé, že ke dni 24.9.2020 byl jako vlastník těchto pozemků zapsána [země], právo hospodařit s majetkem státu bylo zapsáno pro žalovaného 1). Konkrétně přitom jde o pozemky zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], parc. [číslo] lesní pozemek, [číslo], ostatní plocha a [číslo], lesní pozemek, všechny pozemky určeny k plnění funkce lesa. Dále jde o pozemky zapsané na [list vlastnictví] pro [územní celek], k.ú. [obec] u [obec], a to pozemky parc. [číslo] ostatní plocha, [anonymizováno], lesní pozemek (oba určené k plnění funkce lesa), parc. [číslo] ostatní plocha, [číslo], ostatní plocha, [anonymizováno], zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba bez č.p., č.e., parc. [číslo] ostatní plocha, [anonymizováno], lesní pozemek (oba určené k plnění funkce lesa), parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, součástí je stavba bez č.p., č.e. Konečně jde o pozemky zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], a to parc. [číslo] všechny jako lesní pozemky, určené k plnění funkce lesa. V současné době jsou pak všechny uvedené pozemky zapsány ve výlučném vlastnictví žalovaného 2), a to na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u [obec] a [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], kdy nabývacím titulem je smlouva směnná S 981/19 ze dne 22.9.2020, právní účinky zápisu ke dni 25.9.2020. Směnnou smlouvou č. S 981/19 je prokázáno, že jí uzavřeli žalovaný 2) a žalovaný 1). Předmětem smlouvy byla směna pozemků v ní uvedených, kdy na straně žalovaného 1) šlo s výjimkou jednoho pozemku o pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení. Smluvní strany si přitom vzájemně převedly vlastnické právo k pozemkům, jak jsou ve smlouvě vymezeny s odkazem na znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [jméno]. Byla stanovena hodnota souboru pozemků každé ze smluvních stran, kdy rozdíl v této hodnotě v částce 15 742 860 Kč se žalovaný 2) zavázal žalovanému 1) zaplatit do 15 dnů od podpisu smlouvy. V čl. IV, bod 1 smlouvy účastníci prohlásili, že nejsou omezeni v právu nakládat se směňovanými nemovitými věcmi, v bodě 3. je pak uvedeno, že pozemky směňované žalovaným 1) leží v dobývacím prostoru [obec] u [obec] pro živcové štěrkopísky [právnická osoba], [anonymizováno] – žalobce. Z čl. VII. soud zjistil, že v bodě 2. je uvedeno, že zakladatel [anonymizována dvě slova] – [stát. instituce] [země] udělil souhlas s nakládání s určeným majetkem ve smyslu ustanovení § 4 odst. 2 zákona o lesích pod [číslo jednací] ze dne 4.9.2020 a ve smyslu ustanovení § 17 odst. 2 zákona o státním podniku pod [číslo jednací] ze dne 11.9.2020 Smlouva byla podepsána žalovaným 2) dne 21.9.2020 a žalovaným 1) dne 22.9.2020, podpisy jsou úředně ověřeny. Udělení uvedených souhlasů se směnou pozemků [stát. instituce] bylo ověřeno i z těchto souhlasů.

12. Z rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v [obec] ze dne 26.4.1991, [číslo jednací] soud zjistil, že jím bylo stanoveno chráněné ložiskové území s názvem [obec] pro výhradní ložisko živcových štěrkopísků. Toto ložiskové území se nachází v k.ú. [obec], [obec] a [obec], je vymezeno geometrickým obrazcem, jak je v rozhodnutí specifikován. Z rozhodnutí Obvodního Báňského úřadu v [obec] ze dne 15.1.2001, [číslo jednací] soud zjistil, že jím byl stanoven dobývací prostor [obec] u [obec], evidenční [číslo] pro organizaci – [příjmení] [jméno] – [obec] [obec] dobývacího prostoru tvořil na povrchu nepravidelný 12-ti úhelník s vrcholy určenými souřadnicemi v platném souřadnicovém systému, tyto souřadnice byly v rozhodnutí uvedeny. Rozloha dobývacího prostoru byla uvedena 0, [číslo] km2, v rozhodnutí jsou uvedeny pozemky, na nichž je v k. ú. [obec] u [obec] dobývací prostor stanoven, Z pozemků, jak je žalobce učinil předmětem tohoto řízení, není v tomto rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru uveden žádný z nich. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6.2.2001. Z rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v [obec] ze dne 6.10.2006, [číslo jednací] soud zjistil, že jím došlo ke změně – rozšíření dobývacího prostoru [obec] u [obec], ev. [číslo] o původním plošném obsahu 0, [číslo] km2 tak, že byly zrušeny v rozhodnutí uvedené vrcholy dobývacího prostou a stanoveny nové hranice tohoto dobývacího prostoru o plošném obsahu 1, [číslo] km2, rozhodnutí obsahuje seznam jeho nových souřadnicových vrcholů. Dobývací prostor je přitom stanoven na k.ú. [obec] u [obec], [obec] a [obec], kdy je vždy uvedena jeho rozloha v daném katastrálním území. Rozšířený dobývací prostor je přitom stanovován pro organizaci – [právnická osoba], a to jako právního nástupce původního navrhovatele [právnická osoba] V rozhodnutí je uvedeno, že dobývací prostor byl stanoven k tomu, aby mohlo být hospodárně vydobyto výhradní ložisko živcové suroviny a výhradní ložisko štěrkopísku. Vzhledem k tomu, že ložisko bylo v době rozhodnutí dobýváno, nebyl dán termín započetí dobývání. V rozhodnutí jsou rovněž uvedeny pozemky, na nichž se má dobývací prostor nacházet. Žalobce přitom v návrhu tvrdil, že některé z pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, byly v tomto rozhodnutí označeny původním číslem, které uvedl. V katastrálním území Hrušovany u Brna byl přitom dobývací prostor stanoven mimo jiné na pozemcích [číslo], kdy nyní má být tento pozemek označen [číslo] dále na pozemcích [číslo] kdy nyní mají být tyto pozemky označeny [číslo] Tyto skutečnosti jsou zřejmé s výjimkou pozemku dnes označeného [číslo] i ze srovnávacího sestavení parcel. Dále byla rozšířená část dobývacího prostoru stanovena v k.ú. [obec] u [obec] na pozemcích [číslo]. V rozporu se žalobními tvrzeními, tak v tomto rozhodnutí nejsou uvedeny pozemky [číslo] kdy tento pozemek má být dnes označen [číslo]. Žalobce naopak netvrdil žádné skutečnosti ohledně pozemku [číslo] tedy, že by v něm měl mít původ některý ze sporných pozemků. Ze srovnávacího sestavení parcel je přitom zřejmé, že dnešní parcela [číslo] byla dříve označena jako [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí je zřejmé, že parcela dnes označená [číslo] vznikla z části parcely [číslo]. Soud tedy konstatuje, že z žalobcem uvedených pozemků v tomto k.ú., které učinil předmětem řízení, není z v rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru uvedena parcela [číslo] dále parcela [číslo] (ani pod původním označením [číslo]). V katastrálním území Medlov byl pak rozšířený dobývací prostor stanoven mimo jiné na pozemcích [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a 695, jak tvrdil žalobce. Pokud žalobce tvrdil, že pozemky [číslo] jsou dnes označeny jako [číslo], [číslo] a [číslo], pak tyto skutečnosti vyplynuly i z výpisu z katastru nemovitostí a srovnávacího sestavení parcel. Z těchto listin však není prokázáno tvrzení o tom, že pozemek původně označený [číslo] je dnes označen [číslo] (ze srovnávacího sestavení parcel vyplývá označení [číslo]), není prokázáno, že pozemek dříve označený [číslo] je totožný s pozemkem parc. [číslo] když takový pozemek ve srovnávacím sestavení parcel vůbec uveden není. Z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihomoravský kraj, [příjmení] [jméno] ze dne 19.3.2013, [číslo jednací] je pak zřejmé, že tento pozemek ([číslo]) byl předmětem komplexních pozemkových úprav, Česká republika s právem hospodaření pro Lesy České republiky, s.p. pozbyla vlastnické právo k tomuto pozemku, nabyla vlastnické právo mimo jiné k pozemku [číslo] s mírně odlišnou výměrou. Žalobce přitom k důkazu předložil i zákresy původního dobývacího prostoru a rozšířeného dobývacího prostoru do katastrální mapy s uvedením jednotlivých pozemků, které jsou součástí dobývacího prostoru a rozšířeného dobývacího prostoru, kdy tyto zákresy jsou vyhotoveny k tomu odborně způsobilou osobou, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], hlavním důlním měřičem, kdy tento vycházel ze souřadnic, jak jsou pro dobývací prostor a rozšířený dobývací prostor stanoveny ve výše uvedených rozhodnutích báňského úřadu. Ze zákresů je přitom zřejmé, že původní dobývací prostor stanovený v roce 2001 nezahrnuje pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, rozšířený dobývací prostor pak zahrnuje všechny tyto pozemky ve všech katastrálních územích, jak to v žalobě žalobce uvedl. Z rozhodnutí Obvodního báňského úřadu pro území krajů Jihomoravského a Zlínského ze dne 19.5.2015 soud zjistil, že je vydáváno pro žalobce, týká se dobývacího prostoru [obec] u [obec], změna, která je jím prováděna se však nedotýká hranic dobývacího prostoru.

13. Z potvrzení o zaevidování dobývacího prostou ze dne 4.4.2021 je prokázáno, že dobývací prostor [obec] u [obec], evidenční [číslo] byl tehdy převeden na [právnická osoba] [anonymizováno]. Z potvrzení o zaevidování dobývacího prostoru ze dne 19.1.2009 je zřejmé, že došlo k zaevidování tohoto dobývacího prostoru pro žalobce k 1.1.2009, což souviselo se změnou právní formy z akciové společnosti na společnost s ručením omezeným. K právnímu nástupnictví mezi [právnická osoba] [anonymizováno]. a žalobcem soud provedl k důkazu úplné výpisy z obchodního rejstříku, z nichž je zřejmé, že [právnická osoba] a.s. zanikla s převedením jmění na jediného akcionáře, a to [právnická osoba], [anonymizováno]. to ke dni 31.12.2004. Od této společnosti pak byly dle projektů rozdělení odštěpeny části jmění, které přešly na nástupnické společnosti, mimo jiné na žalobce – tehdy ještě v právní formě akciové společnosti, a to k 1.11.2007. Z části notářského zápisu č. [spisová značka], [anonymizováno] [číslo] ze dne 26.6.2007 soud ohledně právního nástupnictví odštěpovaných společností, tedy i žalobce, zjistil, že bylo schváleno založení [právnická osoba], a.s., byly schváleny stanovy nově vzniklé společnosti na základě projektu rozdělení. Bylo stanoveno, že nově vzniklé společnosti se okamžikem rozdělení stávají právními nástupci rozdělované společnosti v rozsahu části jmění vyjádřené majetkem a závazky a také činnostmi, které na ně okamžikem rozdělení rozdělované společnosti přešly. Přecházejí tak na ně práva a povinnosti z obchodních, občanskoprávních, pracovněprávních a ostatních právních vztahů, pokud zákon nestanoví jinak. Společnosti jsou povinny o rozdělení odštěpením informovat věřitele i dlužníky.

14. Z žádosti o prodej/pronájem pozemků ze dne 23.6.2008 doručených vždy 23.7.2008 má soud za prokázané, že žalobce jimi uvedeného dne doručení uplatnil své právo na uzavření kupní smlouvy o prodeji v žádostech specifikovaných pozemků, případně o uzavření dohody o pronájmu těchto pozemků na dobu předpokládaného dobývání ložiska v dobývacím prostoru [obec] u [obec], ev. [číslo] to s odkazem na rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru ze dne 6.10.2006 s právní mocí ke dni 27.5.2008. Je uvedeno, že žalobce je právním nástupcem [právnická osoba], [anonymizováno].

15. Žádost byla podána jednak u [anonymizováno] [země], [anonymizováno], kdy je potvrzeno přijetí 10 příloh k této žádosti. Z příloh, jak jsou na žádosti uvedeny, je přitom zřejmé, že bylo připojeno i oprávnění žalobce k hornické činnosti, předmětné rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru, stanovisko obcí – Městys [obec], [územní celek] a [územní celek]. Žádost se přitom týkala pozemků v k.ú. [obec] mimo jiné [číslo] v k.ú. [obec] pozemky [číslo] v k.ú. [obec] [číslo]. Je zřejmé, že v žádosti není uveden pozemek [číslo] a [číslo], ani pod původním označením [anonymizováno] a [číslo]. Z výpisů z katastru nemovitostí ke dni podání žádosti je přitom zřejmé, že s pozemky uvedenými v žádosti ve vlastnictví státu měly právo hospodařit [anonymizováno] [země], [anonymizováno] Pokud jde o pozemek [číslo] (neuvedený v žádosti), pak dle výpisu z katastru nemovitostí ke dni 23.7.2008 je zřejmé, že šlo o pozemek ve vlastnictví státu s právem hospodaření pro [anonymizována dvě slova] [příjmení] [příjmení], [anonymizováno] Dle úplného výpisu z obchodního rejstříku je prokázáno, že tento subjekt zanikl k 22.9.1997, došlo k jeho sloučení se [anonymizována dvě slova] [země].

16. Žádost byla dále podána u Pozemkového fondu ČR, kdy je potvrzeno přijetí 7 příloh k této žádosti. V listině je přitom označeno 8 příloh, včetně stanoviska Městyse [obec]. Nelze zcela jednoznačně určit, která z uvedených příloh případně nebyla připojena. Žádost se přitom týkala pozemků v k.ú. [obec], kdy šlo o pozemky ve zjednodušené evidenci, mimo jiné pozemek [číslo]. Jak bylo výše uvedeno, v řízení nebylo prokázáno, že by šlo o pozemek dnes označený parc. [číslo]. Z výpisu z katastru nemovitostí je přitom zřejmé, že uvedený pozemek byl ke dni podání žádosti ve vlastnictví státu ve správě Pozemkového fondu České republiky.

17. Konečně žádost byla téhož dne podána i u Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, je potvrzeno přijetí 8 příloh. Z listiny je přitom zřejmé, že její přílohou měl být tento počet příloh. Žádost se přitom týkala pozemků v k.ú. [obec], pozemků ve zjednodušené evidenci [číslo] které dle výpisu z katastru nemovitostí byly ve vlastnictví státu, příslušnost hospodařit s nimi měl uvedený úřad. Ze sdělení tohoto úřadu žalobci ze dne 14.8.2008 je zřejmé, že žádost byla zaevidována. Je uvedeno, že převody majetku jsou náročným postupem, nelze tak stanovit termín vyřízení žádosti, o nutnosti součinnosti měl být žalobce informován.

18. Soud k výše uvedeným žádostem o uzavření smlouvy konstatuje, že je z nich zřejmé, že ohledně některých pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, nebyla žádost vůbec podána, ohledně některých není zřejmé, zda pozemky, jak jsou v žádosti označeny, odpovídají pozemkům, jak se ohledně nich žalobce domáhá určení vlastnického práva, je v nich uveden pozemek, který v rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru uveden nebyl, případně ohledně žádosti doručené na Pozemkový fond není prokázáno, že obsahovala všechny přílohy, jak jsou v žádosti uvedeny. Soud s ohledem na právní hodnocení věci nevyzýval žalobce k označení dalších důkazů k prokázání tvrzených skutečností, když to měl za nadbytečné.

19. Pokud žalobce k důkazu předkládal stanovisko Ministerstva životního prostředí k posouzení vlivů provedení záměru na životní prostředí ze dne 29.12.2005 k záměru rozšíření dobývacího prostoru [obec] u [obec], závazné stanovisko k této věci ze dne 5.9.2017 a prodloužení platnosti stanoviska ze dne 10.12.2018, pak jimi prokazoval a soud má za prokázané, že součástí kladného stanoviska ministerstva byla i podmínka, že postup těžby má být sladěn s minimalizací doby odnětí lesních pozemků určených k plnění funkcí lesa, tzn. odstranění porostů až těsně před zahájením těžby na lesních pozemcích následná rekultivace a opětovné zalesnění má být provedeno co nejdříve po ukončení těžby, již v průběhu realizace záměru.

20. Ze smlouvy o budoucí smlouvě nájemní a o budoucí kupní smlouvě na pozemky určené k plnění funkcí lesa ve schválených dobývacích prostorech, chráněných ložiskových územích ze dne 9.12.2004 má soud za prokázané, že měla být uzavřena mezi [anonymizováno] [země], [anonymizováno] . jako budoucím pronajímatelem a prodávajícím a [právnická osoba], [anonymizováno]. jako budoucím nájemcem a kupujícím. V čl. I smlouvy je uvedeno, že budoucímu nájemci a kupujícímu byly na pozemcích uvedených v čl. II smlouvy stanoveny dobývací prostory [anonymizováno], [obec] u [obec] a [příjmení], což dokládá příslušnými rozhodnutími báňských úřadů. V čl. II jsou pak specifikovány pozemky, k nimž má vzniknout budoucí nájemní vztah a případná změna vlastnického práva, kdy k nim má právo hospodařit žalovaný 1). Z k.ú. [obec] u [obec] jsou přitom uvedeny pozemky [číslo] označené jako les, v k.ú. [obec] pozemky [číslo] dále pozemky, které nejsou předmětem tohoto řízení a v k.ú. [obec] pozemky [číslo]. Je přitom zřejmé, že v tomto článku smlouvy nejsou uvedeny všechny pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, z výše popsaných provedených důkazů je pak zřejmé, že v prvním rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru [obec] u [obec] z roku 2001 nebyl součástí dobývacího prostoru žádný z uvedených pozemků. V čl. II smlouvy je uvedeno, že smlouva je uzavírána k zajištění práv budoucího nájemce a kupujícího dle § 20 odst. 1 a 2 horního zákona Smluvní strany se dohodly, že na jeho výzvu, která bude doložena předchozím pravomocným rozhodnutím orgánu státní správy lesů o dočasném nebo trvalém odnětí lesních pozemků, do 60ti dnů od doručení této výzvy budoucímu pronajímateli či prodávajícímu, uzavřou za níže uvedených podmínek nájemní či kupní smlouvu. V čl. IV. je stanoveno, že smluvní strany se zavazují, že dojde-li na jejich straně k podstatným změnám u předmětných pozemků (např. převod nebo přechod vlastnického práva nebo práva hospodařit na třetí osoby) nebo má-li dojít ke změně či zrušení dobývacího prostoru nebo ke změně chráněného ložiskového území, oznámí tuto skutečnost, bez zbytečných odkladů, druhé smluvní straně z této nebo z budoucí nájemní smlouvy. Dle čl. VII smlouvy budoucí pronajímatel a prodávající prohlásil, že k uzavření této smlouvy, ani k uzavření budoucí nájemní smlouvy a k uzavření budoucí kupní smlouvy, není v současné době omezen uvedením souhlasu ústředním orgánem státní správy. Z doložky o ověření podpisu na smlouvě ohledně budoucího nájemce či kupujícího je prokázáno, že smlouvy byla podepsána až 22.2.2005 zástupcem [právnická osoba], a.s. Je tak zřejmé, že k podpisu došlo až po zániku [právnická osoba], a.s., smluvní stranou tak byl její právní nástupce (viz bod 13 odůvodnění rozsudku). Z rámcové smlouvy ze dne [datum] má soud za prokázané, že byla uzavřena mezi Lesy České republiky, s . a žalobcem. Předmětem smlouvy bylo sjednání některých obecných podmínek pro případy, kdy by mezi nimi došlo po účinnosti této smlouvy k uzavření pachtovní smlouvy za účelem provádění hornické činnosti žalobcem, kdy tyto pachtovní smlouvy mají obsahovat ujednání obsažená v této smlouvě.

21. Žalobce k důkazu předložil rovněž dopis Českého báňského úřadu v [obec] ze dne 4.6.2021, který byl reakcí na jeho předchozí otázky ohledně trvání práva na uzavření nájemní nebo kupní smlouvy k pozemku ve smyslu § 20 horního zákona za situace, kdy byla podána žádost o uzavření smlouvy ohledně pozemku ve vlastnictví státu. Je sdělováno, že podání žádosti je dle názoru tohoto úřadu návrhem na uzavření smlouvy ve smyslu § 1731 občanského zákoníku Tomu svědčí úvaha, že právo se může promlčet, nebylo-li v průběhu tříleté promlčecí lhůty vykonáno. Je sdělován názor, že pokud organizace žádost včas uplatnila a čeká-li na reakci, promlčecí doba neběží. Pokud se stane, že příslušná organizační složka státu s žadatelem smlouvu neuzavře, pak se může domáhat uzavření smlouvy u příslušného soudu v občanském soudním řízení. Z výzvy k zahájení jednání ze dne 11.3.2021 adresované žalovanému 1) má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby žalovaného 1) kontaktoval ohledně této věci, vyjadřoval názor, že právní úprava v § 20 odst. 1 horního zákona má zabránit převodům pozemků po stanovení dobývacího prostoru. Je upozorňováno na uzavření směnné smlouvy se žalovaným 2), kdy tím mělo dojít k porušení zákonné povinnosti dle uvedeného ustanovení horního zákona i porušení dříve uzavřené smlouvy o smlouvě budoucí. Žalovaný 1) je vyzýván k vyřešení věci smírnou cestou. Žalobce ke svým tvrzením o postupné těžbě v daném dobývacím prostoru, o nepřetržité činnosti v daném území předkládal i evidenční výkazy ohledně těžby, z nichž soud neučinil ve věci zásadní zjištění. Skutečnost, že provádí v daném území (mimo předmětné pozemky) těžební činnost není mezi účastníky sporná. Původně přitom byla v daném místě povolena hornická činnost pro společnost [právnická osoba], což je právní předchůdce žalobce.

22. Žalobce odůvodňoval případný rozpor námitky promlčení s dobrými mravy rovněž zavedenou praxí mezi ním a žalovaným 1), kdy mělo opakovaně docházet k uzavírání pachtovních či kupních smluv i řadu let po stanovení dobývacího prostoru, případně i po uplynutí tříleté lhůty od podání žádosti dle § 20 odst. 1 horního zákona, a to jak v daném dobývacím prostoru, tak především na území jiných dobývacích prostorů. Případně před převodem pozemků v dobývacím prostoru žalovaný 1) nabízel přednostní prodej žalobci. K tomu předkládal celou řadu důkazů. Soud tyto důkazy nebude dopodrobna rozebírat, když při právním hodnocení se soud s těmito důkazy v obecné rovině vypořádá, není nutné tak podrobně rozebírat každý z předložených důkazů.

23. Žalobce v tomto směru předložil k důkazu nájemní smlouvu ze dne 18.10.1996 uzavřenou mezi žalovaným 1) a [právnická osoba], [anonymizováno] týkající se pozemků určených k těžbě živců a štěrkopísku v dobývacím prostoru [anonymizováno] stanoveném rozhodnutím již z roku 1984. Předkládal dodatky k této smlouvě, z nichž je zřejmé, že docházelo ke změnám pronajímaných pozemků v souvislosti s postupem a ukončením těžby v určitém místě, na straně nájemce pak v souvislosti s právním nástupnictvím docházelo ke změnám tak, jak žalobce toto nástupnictví v tomto řízení tvrdil, v dodatku č. IV byl již nájemcem žalobce, kdy k tomu vzal žalovaný 1) na vědomí právní nástupnictví po [právnická osoba], [anonymizováno], změnu právní formy na společnost s ručením omezeným. Z dopisu ze dne 7.1.2009 je zřejmé, že žalobce žalovanému 1) sděloval informace k právnímu nástupnictví i změně své právní formy. Žalobce rovněž dokládal rozhodnutí příslušného úřadu o povolení k trvalému odnětí určitých pozemků s plnění funkce lesa v daném dobývacím prostoru, kdy žadatelem byl žalobce. Dokládal, že dalším dodatkem ke smlouvě došlo ke změnám pronajímaných pozemků v souvislosti s těžbou. Dále žalobce předložil smlouvu o pachtu v dobývacím prostoru ze dne 16.7.2020 uzavřenou mezi žalovaným 1) jako propachtovatelem a žalobcem jako pachtýřem, kdy předmětem pachtu byly pozemky v dobývacím prostoru [obec], je zřejmé, že před uzavřením smlouvy byly pozemky dočasně odňaty z plnění funkce lesa. Z předkládaných rozhodnutí příslušného úřadu je přitom zřejmé, že o odnětí pozemků z plnění funkce lesa postupně žádal žalobce, žalovaný 1) byl účastníkem řízení. Z rozhodnutí příslušného báňského úřadu je pak zřejmé, že dobývací prostor [obec] I. byl stanoven pro organizaci [právnická osoba] s právní mocí rozhodnutí ke dni 14.8.2007, dobývací prostor [obec] II. pro žalobce s právní mocí rozhodnutí ke dni 20.9.2011. Žalobce měl povolení k hornické činnosti v této oblasti (viz příslušná rozhodnutí Obvodního báňského úřadu v [obec]). Žalobce předložil i další pachtovní smlouvy ohledně pozemků v dobývacím prostoru [obec] I. a II. uzavřené mezi žalovaným 1) a žalobcem, a to z roku 2020 a 2021, kdy propachtovány jsou vždy pozemky, ohledně nichž již došlo k dočasnému odnětí z plnění funkce lesa, dobývací prostory byly stanoveny řadu let před uzavřením těchto smluv. Ze smluv není zřejmé, že by nějak odkazovaly na předchozí žádost žalobce o uzavření smluv dle § 20 odst. 1 horního zákona. Žalobce pak předkládal i rozhodnutí příslušného úřadu o dočasném odnětí dalších pozemků z plnění funkce lesa, kdy žadatelem byl žalobce, žalovaný 1) byl vždy účastníkem řízení. Žalobce rovněž předložil protokol o vytěžení dřevní hmoty ze dne 4.6.2020, v němž jsou stanoveny pozemky, které jsou předávány do nájmu žalobce žalovaným 1) poté, co došlo k vytěžení dřevní hmoty.

24. K tvrzení o tom, že žalobce před případnými převody pozemků, s nimiž hospodaří, a které se nachází ve stanovených dobývacích prostorech, o tomto záměru uvědomuje žalobce, předložil k důkazu dopis ze dne 7.6.2021 od žalovaného 1) adresovaný žalobci, kterým mu nabízí k přednostnímu odprodeji dva pozemky, o jejichž koupi požádalo město Želiv, kdy z dalších listin je zřejmé, že jde o pozemky v dobývacím prostoru [příjmení].

25. Žalobce rovněž předložil k důkazu listiny týkající se předmětného dobývacího prostoru [obec] u [obec], kdy z potvrzení o zaevidování tohoto dobývacího prostoru ze dne 19.1.2009 je zřejmé, že byl zaevidován pro žalobce, kdy šlo o dobývací prostor, k jehož rozšíření došlo pro organizaci – [právnická osoba], rozhodnutím příslušného báňského úřadu ze dne 13.5.2009 s právní mocí ke dni 5.6.2009 došlo k povolení otvírky, přípravy a dobývání výhradního ložiska živcové suroviny na konkrétních pozemcích, kdy žalobci přísluší oprávnění k dané hornické činnosti. Smlouvou o pachtu – pozemky v dobývacím prostoru uzavřenou mezi žalovaným 1) jako propachtovatelem a žalobcem jako pachtýřem ze dne 27.12.2016 pak došlo k propachtování jednoho z pozemků v daném dobývacím prostoru za účelem provádění hornické činnosti. Ze smlouvy není patrno, že by odkazovala na předchozí smlouvu o smlouvě budoucí či předchozí žádost o uzavření smlouvy dle § 20 odst. 1 horního zákona.

26. Žalobce konečně k důkazu předložil i pachtovní smlouvu ze dne 7.5.2021 uzavřenou mezi žalovaným 1) a žalobcem, která se týkala pozemků v dobývacím prostoru [příjmení], pozemky jsou propachtovávány k hornické činnosti, je zřejmé, že byly dříve dočasně odňaty z plnění funkce lesa, a to k žádosti žalobce se souhlasem žalovaného 1) (viz připojená rozhodnutí). Z rozhodnutí Ministerstva stavebnictví [číslo] je přitom zřejmé, že daný dobývací prostor byl stanoven již před dlouhou dobou (23.7.1969) pro organizaci [anonymizováno] [obec]. Je zřejmé, že následně došlo ke změně dobývacího prostoru (rozhodnutí ze dne 11.12.2001), byla povolena hornická činnost v daném místě pro [právnická osoba] (rozhodnutí z 22.7.1990), následně pak pro žalobce (viz rozhodnutí o povolení změny plánu otvírky, přípravy a dobývání povolené hornické činnosti ze dne 26.7.2016).

27. Podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

28. Podle § 20 odst. 1 zákona č. 44/1988 Sb., horní zákon, subjektu, kterému byl stanoven dobývací prostor, který se nachází na pozemku ve vlastnictví státu, vzniká právo, aby s ním správní úřad, právnická osoba nebo její organizační složka, která s takovým pozemkem hospodaří nebo jej má ve správě, uzavřela dohodu o pronájmu pozemku na dobu předpokládaného dobývání ložiska nebo kupní smlouvu o prodeji pozemku. Žádost obsahující specifikaci pozemku údaji podle katastru nemovitostí adresovaná správnímu úřadu, právnické osobě nebo její organizační složce, která s pozemkem hospodaří nebo jej spravuje, a doložená potvrzením Českého báňského úřadu, že žadateli byl stanoven dobývací prostor, musí být podána nejpozději do 60 dnů od účinnosti rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru. Český báňský úřad potvrzení nevydá k pozemku v dobývacím prostoru, kde proběhne pouze hlubinná těžba, jestliže požadovaný pozemek nemůže být hornickou činností ohrožen. Dále musí být žádost doložena souhlasným stanoviskem obce, na jejímž katastrálním území se pozemek nachází.

29. Podle odst. 2) uvedeného ustanovení horního zákona subjekt, kterému bylo vydáno oprávnění k hornické činnosti, má přednost před ostatními zájemci o pronájem nebo prodej pozemku ve vlastnictví státu, který se nachází ve stanoveném chráněném ložiskovém území. Žádost obsahující specifikaci pozemku údaji podle katastru nemovitostí adresovaná správnímu úřadu, právnické osobě nebo její organizační složce, která s takovým pozemkem hospodaří nebo jej spravuje, a doložená potvrzením Ministerstva životního prostředí, ve kterém musí být uvedeno, že žadateli bylo stanoveno chráněné ložiskové území, musí být podána nejpozději do doby podání návrhu na stanovení dobývacího prostoru. Dále musí být žádost doložena souhlasným stanoviskem obce, na jejímž katastrálním území se pozemek nachází. Podle odst. 3 tohoto ustanovení v případě prodeje podle odstavců 1 a 2 se pozemek převádí za cenu, která je v daném místě a čase obvyklá.

30. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb., lesní zákon, pokud jde o lesy ve vlastnictví státu (dále jen "státní lesy"), vztahují se práva a povinnosti vlastníka lesa podle tohoto zákona na právnickou osobu, které je svěřeno nakládání s těmito lesy, pokud tento zákon nestanoví jinak. Podle odst. 2 státní lesy nelze zcizit, pokud tento zákon nestanoví jinak. Zákaz zcizení státních lesů se nevztahuje na směnu, prodej spoluvlastnického podílu státu, prodej odloučeného lesního pozemku, zcizení ve veřejném zájmu chráněném tímto zákonem nebo jinými právními předpisy, vydání věci podle právních předpisů upravujících restituci majetku nebo převod podle odstavců 3, 6 a 9. Právní jednání, kterým se nakládá se státními lesy, vyžaduje ke své platnosti předchozí souhlas Ministerstva zemědělství (dále jen "ministerstvo"). Ustanovení jiných právních předpisů tím nejsou dotčena.

31. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

32. Podle § 610 odst. 1 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

33. Podle § 611 občanského zákoníku se promlčují všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví.

34. Podle § 619 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

35. Podle § 628 občanského zákoníku u práva, které musí být uplatněno nejprve u příslušné osoby, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy u ní bylo právo takto uplatněno.

36. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

37. Soud při právním hodnocení věci vycházel z toho, že jde o žalobu na určení existence právního vztahu podle § 80 o.s.ř., kdy takového určení je možno se domáhat jen za situace, je-li na určení naléhavý právní zájem. Soud se tedy nejprve zabýval tím, zda takový naléhavý právní zájem je na straně žalobce v této věci dán. Žalobce přitom naléhavý právní zájem na určení spatřoval v tom, že určení bude mít vliv na jeho právní postavení, neboť bude postaveno najisto, kdo ze žalovaných 1) či 2) je osobou, která je povinna (v případě žalovaného 1) či oprávněna (v případě žalovaného 2) se žalobcem uzavřít smlouvu (nájemní či kupní) ohledně předmětných pozemků, tedy pozemků, ohledně kterých byl stanoven (rozšířen) dobývací prostor [obec] u [obec] rozhodnutím příslušného báňského úřadu ze dne 6.10.2006 s právní mocí rozhodnutí ke dni 27.5.2008, aby tak mohlo dojít k realizaci těžby v tomto dobývacím prostoru. Za situace, kdy žalobce ve vztahu k žalovanému 1) dovozoval jeho povinnost uzavřít se žalobcem smlouvu o nájmu či kupní smlouvu ohledně předmětných pozemků z ustanovení § 20 odst. 1 horního zákona a za podmínek v tomto ustanovení zákona uvedených, bylo dle názoru soudu namístě se nejprve zabývat námitkou promlčení nároku žalobce na uzavření smlouvy dle uvedeného ustanovení horního zákona, kterou v řízení uplatnili všichni žalovaní. Pokud by totiž tento nárok žalobce na uzavření smlouvy se žalovaným 1) byl již promlčen, nebyl by dle názoru soudu dán naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, neboť právního postavení žalobce by se již rozhodnutí v této věci nikterak nedotklo, když i za situace, kdy by bylo určeno, že vlastníkem předmětných pozemků je žalovaný 3) s právem hospodaření pro žalovaného 1), by již žalobce neměl nárok na uzavření smluv dle § 20 odst. 1 horního zákona s žalovaným 1) jako subjektem hospodařícím s pozemky státu. Situace žalobce by se tedy nezměnila, když by musel vstoupit do jednání s vlastníkem pozemků, tak jako je tomu i nyní, jednat o případném uzavření smluv ohledně předmětných pozemků, když nárok na jejich uzavření by nebyl ve vztahu k žádnému vlastníku (tedy ani ke státu) dán. Na tom by pak nemohla ničeho změnit ani namítaná smlouva o smlouvě budoucí, uzavřená v roce 2004 mezi [právnická osoba], [anonymizováno] (či již [právnická osoba]) a žalovaným 1) dle jejího znění výslovně pouze ohledně pozemků v již stanovených dobývacích prostorech, ohledně nichž byla v příloze ke smlouvě připojena příslušná rozhodnutí báňských úřadů. Ujednání v této smlouvě by se tak nemohla vztahovat na pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení, a které se dle skutkových zjištění v tomto řízení staly součástí dobývacího prostoru až na základě výše specifikovaného rozhodnutí příslušného báňského úřadu o rozšíření dobývacího prostoru z roku 2006 s právní mocí ke dni 27.5.2008. To i za situace, kdy ve smlouvě o smlouvě budoucí jsou v rozporu s jejím výslovným ujednáním o tom, že se vztahuje pouze na pozemky v již stanovených dobývacích prostorech dle rozhodnutí připojených v příloze smlouvy, uvedeny některé z předmětných pozemků, když jednoznačně vyjádřená vůle stran ve smlouvě byla, aby se smlouva vztahovala na pozemky v již stanovených dobývacích prostorech. Jen na okraj pak lze poukázat na to, že sama tato smlouva převody, případně uzavírání jiných smluv ohledně pozemků v ní uvedených na jiné subjekty odlišné od žalobce výslovně připouští. Uzavření smlouvy se žalovaným 2) tak navíc není v rozporu s ujednáním v této smlouvě. Za situace, kdy soud učinil závěr, že ujednání obsažená ve smlouvě o smlouvě budoucí se nevztahují na pozemky, které se staly součástí dobývacího prostoru [obec] u [obec] až po jejím uzavření (tedy na žádný z pozemků, který je předmětem tohoto řízení), bylo již nadbytečné se podrobněji zabývat tím, zda došlo ohledně tohoto závazkového vztahu k právnímu nástupnictví po původním budoucím kupujícím či nájemci na žalobce.

38. Soud při zvažování důvodnosti uplatněné námitky promlčení nároku žalobce na uzavření smluv ohledně předmětných pozemků se žalovaným 1), který s nimi jako s majetkem státu před uzavřením smlouvy hospodařil, vyšel ze znění § 20 odst. 1 horního zákona, dle kterého subjektu, kterému byl stanoven dobývací prostor, který se nachází na pozemku ve vlastnictví státu, vzniká právo, aby s ním subjekt, který s takovým pozemkem za stát hospodaří, uzavřel dohodu o pronájmu na dobu předpokládaného dobývání ložiska nebo kupní smlouvu, a to na základě podané žádosti k takovému subjektu. Uvedené ustanovení horního zákona přitom vymezuje, jaké skutečnosti musí žádost obsahovat, jaké je nutno k ní připojit přílohy, výslovně stanoví, že žádost musí být podána do 60 dnů od stanovení dobývacího prostoru. Je tak zřejmé, že pokud v uvedené lhůtě není taková žádost podána, nárok na uzavření smlouvy ani nevznikne. V daném případě žalobce vycházel při stanovení počátku běhu lhůty k podání žádosti dle uvedeného ustanovení horního zákona z data rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru, respektive právní moci tohoto rozhodnutí, tj. 27.5.2008. Soud se přitom ztotožňuje s názorem žalobce ohledně doby stanovení dobývacího prostoru ve vztahu k předmětným pozemkům, když není možné vycházet z původního rozhodnutí z roku 2001, neboť ze skutkových zjištění bylo prokázáno, že žádný z těchto posudků nebyl součástí původně stanoveného (prvním rozhodnutím) dobývacího prostoru. Dle názoru soudu pokud uvedené ustanovení horního zákona spojuje počátek běhu 60 denní lhůty s rozhodnutím, kterým byl stanoven dobývací prostor, je takovému rozhodnutí nutno postavit na roveň rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru, pokud rozšíření spočívá v tom, že dobývací prostor bude nadále stanoven na dalších pozemcích, odlišných od pozemků stanovených v původním rozhodnutí o stanovení dobývacího prostoru. Soud tak ve vztahu k rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru hodnotil včasnost následně podaných žádostí o uzavření smluv ohledně předmětných pozemků. Z provedeného dokazování má přitom soud za prokázané, že takové žádosti byly podány včas, a to u subjektů, které s předmětnými pozemky státu hospodařily či je měly ve správě. Mezi účastníky nebylo sporné, že po podání těchto žádostí nebyly se žalobcem žádné smlouvy o nájmu či prodeji pozemků, jichž se žádosti týkaly, uzavřeny. Nebylo tvrzeno, ani prokazováno, že by ze strany žalobce či žalovaného 1) či 3) byly činěny nějaké návrhy na uzavření takových smluv o konkrétním obsahu.

39. Všechny žádosti přitom byly shodně podány dne 23.7.2008, tj. ve lhůtě 60 dnů ode dne právní moci rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru. Dle názoru soudu tímto dnem žalobci ve vztahu ke státu, resp. subjektu hospodařícímu s jeho majetkem či takový majetek spravujícímu vznikl nárok na uzavření smlouvy kupní či nájemní ohledně předmětných pozemků, a to za v místě a čase obvyklou cenu. Jedná se přitom o majetkový nárok, který se promlčuje v obecné tříleté promlčecí době dle § 629 občanského zákoníku, která počala běžet následujícího dne po podání žádosti. K promlčení majetkového nároku na uzavření smlouvy jeho nevykonáním v zákonné promlčecí době, za situace, kdy k uzavření takových smluv nedošlo, tak došlo ke dni 23.7.2011. Žalobce tak za situace, kdy žalovaní 1), případně 3) uplatnili námitku promlčení tohoto nároku, nemá dle daného ustanovení horního zákona na uzavření smluv právní nárok, neboť ten byl promlčen. Soud přitom analogicky vyšel i z judikatury týkající se promlčení nároku obce na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemků podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.1.2015, sp. zn. 22 Cdo 3876/2012, ve kterém bylo dovozeno, že promlčení práva obce na uzavření smlouvy o bezúplatném převodu vlastnického práva k pozemkům podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. Je právem majetkové povahy a promlčuje se podle ustanovení § 100 a § 101 obč. zák. ve tříleté promlčecí době. Tato doba přitom začíná běžet ode dne, kdy právo bylo možno odůvodněně vykonat podáním žaloby u soudu neboli, kdy se právo stalo nárokem. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.8.2020, sp. zn. 28 Cdo 166/2020 je pak judikováno, že v okamžiku, kdy obec podá žádost o bezúplatný převod pozemku, jí vzniká nárok majetkové povahy, jež podléhá promlčení, přičemž promlčecí doba počíná běžet následující den po podání žádosti. Soud tak má za to, že stejně tak podáním žádosti dle § 20 odst. 1 horního zákona vznikl žalobci nárok na uzavření kupní či nájemní smlouvy, kdy takový majetkový nárok podléhá promlčení, přičemž promlčecí doba počala běžet dnem následujícím po podání výše specifikovaných žádostí a po uplynutí 3 let marně uplynula.

40. Pokud žalobce namítal, že uplatnění námitky promlčení je v rozporu s dobrými mravy s poukazem na dlouholetou praxi mezi ním a žalovaným 1) a i s poukazem na existenci veřejného zájmu na vytěžení výhradního ložiska nerostu, pak má soud za to, že takový rozpor s dobrými mravy není dán, když jej nelze zaměňovat s dobrou vírou žalobce v určité chování žalovaného 1). Případné porušení dobré víry nemá nic společného s nemravností uplatněné námitky promlčení. K rozpornosti námitky promlčení s dobrými mravy pak soud odkazuje na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu či Ústavního soudu, z níž lze shrnout, že promlčení je zákonným institutem přispívajícím k jistotě v právních vztazích a jeho namítnutí dobrým mravům v zásadě neodporuje. Výjimkou jsou situace, kdy uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí lhůty nezavinil a vůči němuž by zánik nároku byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a z důvodu, pro které své právo včas neuplatnil (k tomu srovnej. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2826/2017 ze dne 23.1.2018). V projednávané věci sice bylo z listin předkládaných k důkazu žalobcem zjištěno, že v jiných dobývacích prostorech, případně i ohledně pozemků, které byly součástí dříve stanoveného dobývacího prostoru [obec] u [obec], docházelo k uzavírání pachtovních či nájemních smluv mezi žalobcem (případně jeho právními předchůdci, jak bylo právní nástupnictví doloženo výpisy z obchodního rejstříku) a žalovaným 1), a to za účelem provádění hornické činnosti na těchto pozemcích, když žalobce před uzavřením smluv se souhlasem žalovaného 1) zajišťoval získání rozhodnutí o odejmutí takových pozemků z plnění funkce lesa. Takové smlouvy byly přitom často uzavírány řadu let po stanovení dobývacího prostoru. Tyto skutečnosti však nemohou mít žádný vliv na hodnocení chování žalovaného 1) ve vztahu k pozemkům, které jsou předmětem tohoto řízení, kdy by s ohledem na ně bylo možné nějaké jeho jednání označit za rozporné s dobrými mravy, případně by takové jednání mohlo být důvodem pro označení námitky promlčení za nemravnou. Je zejména třeba konstatovat, že jakékoliv jednání žalovaného v jiném dobývacím prostoru, ohledně jiných pozemků, v jiné situaci ve vztahu k charakteru lesního porostu na takových pozemcích, není možné mít za jednání, které je nějakým podkladem pro jednání ve zcela jiném místě, ohledně pozemků, u nichž jsou dány zcela jiné charakteristiky. Z předložených listin navíc vůbec nevyplynulo, že by uzavírání smluv ohledně jiných pozemků, v jiných dobývacích prostorech mělo jakoukoliv vazbu na předchozí uplatnění žádosti o uzavření smlouvy dle § 20 odst. 1 horního zákona či smlouvy o smlouvě budoucí a nelze tak z nich pro tento případ dovozovat žádné závěry. Dle názoru soudu navíc není pravdou, jak tvrdil žalobce, že smyslem daného ustanovení v horním zákoně je státu jako vlastníku pozemků v dobývacím prostoru zcela zamezit v převodu takových pozemků na blíže nespecifikovanou dobu, kdy právě v tomto směru byl horní zákon novelizován, a po novele již neobsahuje zákaz převodu pozemků v dobývacích prostorech do doby vytěžení, resp. zrušení dobývacího prostoru. Je pouze stanovena možnost pro oprávněné subjekty, kterým je stanoven dobývací prostor, uplatnit nárok na uzavření smlouvy o kupní či nájemní vůči státu, který je vlastníkem pozemků v dobývacím prostoru, kdy takovou smlouvu je pak stát s ním povinen uzavřít. Žalobce však po podání žádosti nikdy konkrétní návrh smlouvy ve vztahu k žalovanému 1) neuplatnil. Následné uzavření směnné smlouvy ([datum]) se žalovaným 2) ohledně předmětných pozemků, a to bezmála dvanáct let po podání žádosti o uzavření smlouvy, pak nelze pokládat za jednání jakkoliv rozporné se zákonem či dobrými mravy, či snad s legitimním očekáváním žalobce. Pokud se žalobce odvolával na existenci rámcové smlouvy uzavřené mezi ním a žalovaným 1) v roce 2016, pak tato se týkala konkrétních podmínek pachtovních smluv, pokud by došlo mezi smluvními stranami k jejich uzavření. Tedy v konkrétním případě by se mohla uplatnit pouze za situace, kdy by po podání žádostí o uzavření smluv, k uzavření takových smluv mezi účastníky skutečně došlo, kdy rámcová smlouva by měla vliv na obsah takových smluv. Taktomu však v této věci nebylo. Žádná taková smlouva uzavřena nebyla, nebyl podán žádný konkrétní návrh na její uzavření.

41. Za situace, kdy má soud za to, že nárok žalobce na uzavření smluv se žalovaným 1) ohledně předmětných pozemků je promlčený, nebylo nutné se se zcela podrobně zabývat tím, zda podané žádosti se týkají všech pozemků, které jsou předmětem tohoto řízení, zda jsou v nich pozemky identifikovány dle jejich tehdejšího stavu zápisu v katastru nemovitostí, zda takto identifikované pozemky odpovídají pozemkům, jak je žalobce v žalobě specifikoval, zda některé z pozemků třeba jen zčásti již nebyly součástí původně stanoveného dobývacího prostoru, zda žádosti obsahují všechny zákonem požadované přílohy, když i za situace, kdy by žádosti byly zcela bezvadné a týkaly se všech předmětných pozemků, je nárok žalobce na uzavření smluv či smlouvy se žalovaným 1) promlčen. V tomto směru soud pouze odkazuje na výše popsaná skutková zjištění, kdy je zřejmé, že pozemek [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] nebyl vůbec součástí rozhodnutí o rozšíření dobývacího prostoru, ohledně některých z pozemků nebylo dosud dostatečně prokázáno, zda jejich původní označení skutečně odpovídá označení pozemků, jak je žalobce učinil předmětem řízení, součástí žádné z žádostí nebyl pozemek [číslo] případně [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]. Soud však s ohledem na promlčení nároku již žalobce nevyzýval k případnému označení dalších důkazů k jeho tvrzením ohledně těchto pozemků, když by to bylo nadbytečné. Jen na okraj pak lze říci, že pokud by některá ze žádostí nebyla v pořádku, případně by nebyla bezvadná ohledně některého z pozemků, pak by ve vztahu k takovému pozemku či pozemkům, jichž by se vada žádosti týkala, byl již prekludován vznik nároku žalobce na uzavření smlouvy jeho řádným neuplatněním v zákonné lhůtě.

42. Soud tedy uzavírá, že žalobce z důvodu promlčení nároku na uzavření smlouvy dle § 20 odst. 1 horního zákona nemá ve věci určení vlastnického práva k předmětným pozemkům naléhavý právní zájem a žaloba tak byla soudem v souladu s § 80 o.s.ř. zamítnuta. Za situace absence naléhavého právního zájmu se již soud podrobněji nezabýval námitkami žalobce týkajícími se neplatnosti předmětné směnné smlouvy uzavřené mezi žalovaným 1) a žalovaným 2), kdy pouze obecně lze konstatovat, že nebyl proveden žádný důkaz, který by svědčil o tom, že při uzavření této smlouvy došlo k obcházení zákona o lesích, když žalovaný 1) nebyl v danou dobu horním zákonem, ani lesním zákonem omezen ve směně pozemků, která je dle lesního zákona možná, byly předloženy příslušné souhlasy Ministerstva zemědělství se směnou. Jen na okraj soud uvádí, že dle lesního zákona je možné, aby stát zcizoval své lesní pozemky ve veřejném zájmu daném jiným právním předpisem, kterým je tedy i horní zákon. V něm je vyjádřen zájem státu na vytěžení ložisek nerostů. Námitka žalobce ohledně toho, že po podání žádosti o uzavření smlouvy až dosud nemohl přistoupit k uzavření smlouvy se žalovaným 1) ohledně předmětných pozemků z důvodu, že dosud nedošlo k jejich odnětí z plnění funkce lesa, kdy takové odnětí musí být na co nejkratší dobu, je dle názoru soudu lichá, když veřejný zájem na vytěžení je dán již při stanovení dobývacího prostoru a případné uzavření smlouvy je za této situace v souladu se zákonem, kdy k odnětí pozemků z plnění funkce lesa by došlo až před započetím vlastní těžby. Bylo by tedy na žalobci, jak by v mezidobí zajistil nakládání s předmětnými lesními pozemky, aby případně bylo zajištěno hospodaření s lesy oprávněnou osobou, což lze jistě smluvní formou zajistit, nedocházelo by tak k předčasnému odnímání pozemků z plnění funkce lesa.

43. Soud se zcela neztotožňuje s námitkou žalovaného 3) spočívající v tom, že žalobce měl namísto žaloby na určení podat žalobu na plnění, tedy žalobu na nahrazení projevu vůle, která má přednost před žalobou na určení, kdy otázku neplatnosti smlouvy a tím i určení vlastnického práva pro žalovaného 3) k předmětným pozemkům by si soud vyřešil jako předběžnou otázku. Je totiž skutečností, že za situace, kdy v současné době je jako vlastník předmětných pozemků v katastru nemovitostí zapsán žalovaný 2), by takový postup nemusel přinést právní jistotu do vztahů účastníků. Rozhodnutí o žalobě na plnění by totiž nemohlo být podkladem pro změnu takového zápisu v katastru nemovitostí. Je rovněž otázkou účastenství žalovaného 2) v takovém řízení a z toho plynoucí závaznosti rozhodnutí ve věci ve vztahu k němu. Je ovšem skutečností, že i v takovém řízení by vznesená námitka promlčení vedla k zamítnutí podané žaloby.

44. O nákladech řízení soud ve výrocích II., III. a IV. rozsudku rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že ve věci zcela neúspěšný žalobce je povinen nahradit náklady řízení ve věci účelně vynaložené žalovanými 1), 2) a 3), kdy ve vztahu k žalovanému 2) je povinen je hradit k rukám jeho právní zástupkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

45. Náklady řízení žalovaného 1) představují paušální náhradu nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. 4 x 300 Kč za vyjádření k žalobě, přípravu na jednání soudu a účast u jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 2.11.2022, tj. celkem 1 200 Kč.

46. Náklady řízení žalovaného 2) sestávají z nákladů na zastoupení advokátem určených dle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady na právní zastoupení činí odměna advokáta celkem ve výši 12 400 Kč (tj. 4 právní úkony á 3 100 Kč dle § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu, a to za přípravu a převzetí věci, vyjádření k žalobě a účast u jednání soudu dne 2.11.2022 přesahující 2 hodiny), dále byl přiznán 4 × režijní paušál á 300 Kč dle § 11 a § 13 advokátního tarifu celkem v částce 1 200 Kč, náhrada za čas strávený cestou k soudnímu jednání a zpět dle § 14 advokátního tarifu celkem v částce 1 200 Kč (12 půlhodin á 100 Kč), náhrada za cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět k soudnímu jednání určená dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v částce 3 169,10 Kč, tj. 430 km automobilem Volkswagen AC Kombi, reg. zn. 9 C 13425, při průměrné spotřebě 6 l na 100 km, ceně benzinu 95 oktanů 44,50 Kč za 1 l a náhradě za 1 km jízdy 4,70 Kč a náhrada za daň z přidané hodnoty určená z odměny, hotových výdajů, náhrad a paušálů v částce 3 773,50 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalovanému 2) na náhradě nákladů řízení přísluší částka 21 742,60 Kč.

47. Náklady řízení žalovaného 3) sestávají z paušální náhrady nákladů řízení dle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. ve výši dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. 5 x 300 Kč za 2 vyjádření k žalobě, přípravu na jednání soudu a účast u jednání soudu přesahující dvě hodiny dne 2.11.2022, tj. celkem 1 500 Kč a náhrady za cestovné za cestu z [obec] do [obec] a zpět k soudnímu jednání určené dle vyhl. č. 511/2021 Sb. v částce 3 486,25 Kč, tj. 414 km automobilem Škoda Superb, reg. zn. 4 AL6399, při průměrné spotřebě 7,9 l na 100 km, ceně motorové nafty 47,10 Kč za 1 l a náhradě za 1 km jízdy 4,70 Kč Celkem tak úspěšnému žalovanému 3) na náhradě nákladů řízení přísluší částka 4 986,25 Kč.