42 C 4/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa, obec a číslo proti žalované: celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 9 514 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 4.900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 4.900 Kč za dobu od 11.1.2020 do zaplacení, a to tak, že tuto částku je povinna zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 4.614 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 4.162,86 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.403,38 Kč, úroků z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 6.000 Kč od 7.12.2019 do 10.1.2020 a z částky 1.100 Kč od 11.1.2020 do zaplacení a úroků ve výši 23,72% ročně z částky 6.000 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou k název soudu dne datum, kdy následně byla věc z důvodu místní příslušnosti postoupena k projednání a rozhodnutí soudu zdejšímu, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit mu částku 9 514 Kč s příslušenstvím v podobě kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od datum do datum v částce 1 403,38 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 132,86 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení a úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 6 000 Kč od datum do zaplacení. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce – společnost právnická osoba uzavřel dne datum se žalovanou smlouvu o půjčce číslo na základě které uvedená společnost poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Uvedená částka byla žalované vyplacena v hotovosti při podepsání smlouvy, což žalovaná stvrdila svým podpisem. Žalovaná se uvedenou smlouvou zavázala poskytnuté prostředky ve výši 6 000 Kč vrátit a zaplatit nad rámec této částky úrok ve výši 840 Kč s úrokovou sazbou 23,72 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši 1 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek částku 2 400 Kč, a za doplňkovou službu životní pojištění poplatek ve výši 174 Kč, a to vše v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, přičemž poslední splátka připadla na den datum. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, když při jejím hodnocení vycházel z informací od žalované, které zaznamenal do zákaznické karty, ověřil je předloženými doklady. Dále nashromážděné a ověřené údaje odeslal do informačního systému, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, a který schopnost žalované splácet vyhodnotil kladně. V důsledku fúze sloučením se dne datum stala právním nástupcem společnosti právnická osoba (IČO) společnost právnická osoba, dnes pod názvem právnická osoba (IČO). Žalovaná splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své závazky. Za celou dobu tak uhradila pouze částku 1 100 Kč, kdy tato částka byla započtena na úrok, poplatek za hotovostní inkaso splátek a na poplatek za životní pojištění (žalobce zápočty v žalobě přesně specifikoval). Poslední splátku uhradila dne datum. Dlužná částka nebyla ve lhůtě splatnosti uhrazena, ode dne datum je tak dle sjednaných podmínek dále úročena úrokem ve výši 23,72 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce s účinností k témuž dni. Změna v osobě věřitele byla žalované písemně oznámena přípisem z téhož dne. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dlužné pohledávky 9 514 Kč, kdy šlo o dlužnou jistinu 6 000 Kč, dlužný úrok za sjednanou dobu smlouvy ve výši 8,28 Kč, dlužný poplatek za administrativní činnost v částce 1 200 Kč, dlužný poplatek za hotovostní inkaso splátek v částce 2 149,86 Kč a dlužný poplatek na životní pojištění v částce 155,86 Kč. Dále s ohledem na prodlení žalované byl vyčíslen ke dni postoupení pohledávky úrok z prodlení v zákonné výši, kdy šlo o částku 1 403,38 Kč, vyčíslenou z dlužné jistiny za období od datum do datum, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty po datu pro úhrady poslední splátky do postoupení pohledávky. Dále byl za období ode dne uplynutí lhůty k úhradě celé půjčky dne datum do postoupení pohledávky dne datum vyčíslen sjednaný úrok ve výši 23,72 % z dlužné jistiny na částku 4 162,86 Kč. Žalovaná následně žalobci ničeho neuhradila, a to ani přes písemnou upomínku jeho právního zástupce. Žalobce se proto po ní domáhá úhrady dlužné částky na jistině, úrocích a poplatcích dle smlouvy celkem v částce 9 514 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení, kapitalizovaného úroku, smluvního úroku z dlužné jistiny ode dne datum do zaplacení a úroku z prodlení z dlužné jistiny ode dne datum do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila. K jednání nařízenému na den datum se žalovaná dostavila, kdy uvedla, že tehdy si brala půjčku pro matku, potom se stěhovala, matka tvrdila, že bude splácet ona, proto si to již následně nezjišťovala. Měla za to, že zaplatit musí, pečuje však o 3 nezletilé děti, měla by zájem dluh uhradit ve splátkách. Ke svým poměrům doplnila, že není zaměstnána, příjem má pouze z dávek státní sociální podpory, příspěvku na bydlení a v nezaměstnanosti, kdy celkem jde o částku 25 000 Kč, na bydlení hradí 20 000 Kč, je schopna hradit maximálně 1 000 Kč měsíčně.

3. Žalobce a jeho právní zástupce se z nařízeného jednání omluvili, když souhlasili s tím, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal bez přítomnosti žalovaného a jeho právního zástupce.

4. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o půjčce spolu se Smluvními podmínkami smlouvy ze dne datum bylo prokázáno, že uvedeného dne zástupce právního předchůdce žalobce – společnosti právnická osoba, IČO a žalovaná podepsali listinu označenou jako smlouva o půjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Uvedenou smlouvou měl právní předchůdce žalobce žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, kdy žalovaná potvrdila převzetí této částky. Žalovaná se měla zavázat splatit spolu s poskytnutou částkou souhrnný poplatek ve výši 4 400 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 840 Kč, poplatkem za administrativní činnost v částce 2 200 Kč a poplatkem za hotovostní režim splátek v částce 2 400 Kč a dále pojistné za životní pojištění v částce 174 Kč Celkem tak měla uhradit částku 10 614 Kč v 58 týdenních splátkách po 183 Kč, kdy první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od uzavření smlouvy. Z karty zákazníka podepsané oběma smluvními stranami, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla osobní údaje o sobě, adresu výběru v obec, která měla být i adresou jejího pobytu, uvedla mobilní telefon, totožnost byla ověřena z občanského průkazu. Dále uvedla náhradní kontaktní adresu rovněž v obec, s odlišným mobilním telefonem, aniž by bylo zřejmé, o jakou náhradní adresu jde a kdo se na ní zdržuje. V kartě je dále uvedeno, že žalovaná bydlí jako nájemník, v současné době nemá jiné spotřebitelské úvěry, u právního předchůdce žalobce však má aktivní půjčku. Uvedla rok narození jednoho nezaopatřeného dítěte, z karty není zřejmé, zda s někým žije ve společné domácnosti. Žalovaná měla uvést, že je na mateřské dovolené, registrovaná na úřadu práce, pobírá pouze dávku hmotné nouze a příspěvek na bydlení celkem v částce 12 813 Kč a dále mateřskou ve výši 4 300 Kč, alimenty 1 200 Kč, celkový příjem tak činí 18 313 Kč. Výdaje žalované byly uvedeny v částce 9 535 Kč, když měly být tvořeny nájemným ve výši 3 285 Kč, výdaji domácnosti 6 000 Kč a na telefon 250 Kč. Údaje uvedené žalovanou měly být ověřeny z nájemní smlouvy, občanského průkazu, SIPA a výměry státní sociální podpory. Z přehledu půjčky má soud za prokázané, že žalovaná uhradila právnímu předchůdci žalobce dne datum částku 1 000 Kč a dne datum částku 100 Kč, celkem tedy částku 1 100 Kč. Z úplných výpisů z obchodního rejstříku ohledně společnosti právnická osoba, IČO a společnosti právnická osoba, IČO (dříve právnická osoba) má soud za prokázané, že společnost právnická osoba, IČO je nástupnickou společností prvně jmenované společnosti, která byla smluvní stranou výše popsané smlouvy o půjčce, když v důsledku fúze sloučením na ní přešlo jmění zanikající společnosti ke dni datum. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s přílohou ohledně postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce touto smlouvou postoupil na žalobce pohledávku za žalovanou z předmětné smlouvy o půjčce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum spolu s poštovním podacím lístkem ze dne datum bylo zjištěno, že žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno, byla vyzvána k úhradě dlužné částky. Z předžalobní upomínky ze dne datum spolu s poštovním podacím lístkem z datum je prokázáno, že žalobce písemně před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky.

5. Důkazní břemeno o tom, že žalovaná uhradil žalobci větší částku, než žalobce tvrdil, případně že celou tvrzenou dlužnou částku již splatila, leželo na straně žalované. Žalovaná však v tomto směru nic netvrdila a neprokazovala. Soud tak vycházel z tvrzení žalobce o provedených úhradách.

6. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechává zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle ustanovení § 2392 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

7. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovanou uzavřít smlouvu o zápůjčce, která byla ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citované ustanovení § 9 odst. 1 tohoto zákona zabýval tím, zda smlouva o zápůjčce byla platně uzavřena, tedy zda žalobce před jejím uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Soud přitom vycházel i z konstantní judikatury v obdobných věcech (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018), z níž jsou zřejmé základní principy, ze kterých by měl soud při posuzování splnění uvedené podmínky platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vycházet. Nejvyšší soud se vyjádřil v odůvodnění citovaného rozhodnutí tak, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti splácet úvěr, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením od zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Soud při znalosti citovaných postulátů hodnotil žalobcem tvrzený a prokázaný postup při ověřování úvěruschopnosti žalované, přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce povinnosti dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nedostál, když v tomto směru neunesl břemeno tvrzení a především břemeno důkazní. Soud má přitom za to, že z předložené karty zákazníka je především zřejmé, že právní předchůdce žalobce při zkoumání poměrů žalované vyšel v podstatě pouze z informací, které mu tato o sobě poskytla, a které zástupce právního předchůdce žalobce poznamenal v zákaznické kartě. Ač žalobce tvrdil, že došlo k prověření údajů žalovanou uváděných, pak ze zákaznické karty je sice zřejmé, že mělo dojít k předložení nájemní smlouvy, ústřižků SIPO či výměru státní podpory, takové důkazy však žalobce k důkazu nepředložil. Pokud z citované judikatury zcela jednoznačně vyplývá, že je na poskytovateli úvěru, aby postupoval s odbornou péčí, kdy takovým postupem není spolehnutí se pouze na údaje poskytnuté spotřebitelem, pak žalobce nedostatečně tvrdil, že by takto v dané věci postupoval. Pokud uváděl, že údaje získané od žalované zadal do nějaké interní databáze, kdy byl vyhodnocen skóring žalované, pak k takovému postupu nepředložil žádný důkaz. Navíc vůbec netvrdil, co takovým postupem o poměrech žalované zjistil, co jej vedlo k závěru o možnosti poskytnout úvěr. Ničeho pak netvrdil k tomu, že by nahlížel do jakýchkoliv externích databází, což je při zkoumání schopnosti splácet zcela běžné, aby si ověřil tvrzení žalované o tom, že nemá jiné závazky, případně to, jakým způsobem jiné závazky hradí. Za situace, kdy tvrzené příjmy jsou tvořeny pouze dávkami státní sociální podpory (příspěvkem v hmotné nouzi a na bydlení) a z mateřské či výživného na nezletilé dítě, které by měly být spotřebovány primárně na potřeby dítěte a obstarání základních potřeb matky (žalované), pak bylo jistě namístě se pečlivě zabývat skutečnými výdaji žalované tak, aby věřitel mohl zodpovědně zhodnotit její případnou schopnost splácet poskytnutý úvěr. Ze zákaznické karty přitom vyplývá, že žalovaná měla v té době u právního předchůdce žalobce i jiný aktivní úvěr, když není vůbec zřejmé, kdy a jaká částka jí byla poskytnuta, jaká je výše splátky, zda žalovaná hradí řádně a včas. Výše splátky pak vůbec nebyla zahrnuta do výdajů žalované. Za této situace nelze postup původního věřitele hodnotit jako provedený s odbornou péčí, když na základě neúplných údajů o poměrech žalované, nemohlo objektivně dojít k řádnému zhodnocení její schopnosti splácet poskytnutý úvěr ve splátkách, jak byly dohodnuty. Je třeba poukázat i na to, že smlouva i zákaznická karta byla podepsána v jednom dni, zřejmě i v jeden okamžik, což rovněž nesvědčí pro to, že by právní předchůdce žalobce jakkoliv informace poskytnuté žalovanou prověřoval a následně pečlivě hodnotil její schopnost splácet spotřebitelský úvěr. O tom, že žalovaná nebyla schopna úvěr ve sjednaných splátkách splácet, svědčí i žalobcem předložená informace o splácení půjčky, kdy žalovaná sjednané splátky od samého počátku po podpisu smlouvy nehradila, uhradila pouze dvě splátky, nikoliv ve sjednané výši. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení o ověření úvěruschopnosti žalované a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Je sice skutečností, že žalobce obecně ve své omluvě z jednání uvedl, že v případě, že nebudou tvrzení dostatečná, pak žádá o odročení jednání a o to, aby byl k jejich doplnění vyzván, nicméně, jak již bylo řečeno, uvedeného poučení se účastníku dostává toliko při soudním jednání a nelze je nahrazovat písemnou výzvou soudu. Pro úplnost lze dodat, že chybějící tvrzení nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

13. Soud tedy uzavírá, že právní předchůdce žalobce nesplnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí neposoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr ve sjednaných splátkách. Z tohoto důvodu je žalobcem tvrzená spotřebitelská smlouva, která odporuje ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatná, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy poskytl žalované částku 6 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaná je povinna takto získaný majetkový prospěch žalobci, který je právním nástupcem původního věřitele (byla prokázána fúze původního věřitele, přechod pohledávky na jinou společnost a následné postoupení pohledávky touto společností na žalobce v souladu s ust. § 1879 občanského zákoníku, kdy o postoupení pohledávky byla žalovaná písemně vyrozuměna a je tak dána aktivní legitimace žalobce k vedení tohoto sporu) jako ochuzenému vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Pokud žalovaná již právnímu předchůdci žalobce dle žalobních tvrzení uhradila částku 1 100 Kč, pak je povinna zaplatit žalobci rozdíl v částce, o kterou se obohatila (6 000 Kč), když bylo prokázáno, že tuto částku v hotovosti přijala, a uhrazenou částkou (1 100 Kč), tedy částku 4 900 Kč. Žalobce žalovanou vyzval ke vrácení dlužné částky dopisem, kterým bylo oznamováno postoupení pohledávky, odeslaným na její adresu dne datum, teprve následně se tak mohla žalovaná dostat do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, když není možné zohlednit splatnost zápůjčky danou dle neplatně uzavřené smlouvy. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě tedy dne datum. Ode dne datum tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Nárok na zaplacení úroku z prodlení od tohoto dne je pak dán v ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobce se tak s ohledem na uvedené po žalované oprávněně domáhá zaplacení částky 4 900 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně (když zákonný úrok z prodlení byl v daném období vyšší) z této částky ode dne datum. Ve výroku I. tohoto rozsudku proto soud v této části žalobě vyhověl.

14. Ve zbývající části soud ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul, neboť šlo o nároky z neplatné smlouvy nad rámec bezdůvodného obohacení žalované a dále o nárok na zaplacení úroku z prodlení ohledně přiznané částky za období předcházející výzvě k jeho vydání, kdy žalovaná ještě v prodlení se zaplacením rozsudkem přiznané částky nebyla.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, když ve sporu většinově úspěšná žalovaná (neboť je třeba zohlednit i výši kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení ke dni rozhodnutí) žádnou náhradu nákladů řízení nepožadovala.

16. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř., uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, nebo jde-li o vyklizení bytu, do 15 dnů od právní moci rozsudku, soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud v daném případě stanovil, že žalovaná zaplatí dlužnou částku v měsíčních splátkách ve výši 1 000 Kč splatných vždy do každého 25. dne v měsíci a to pod ztrátou výhody splátek, což znamená, že nezaplatí-li žalovaná byť jen jedinou splátku v termínu, stává se celá dlužná částka splatná jednorázově. Soud při určení výše splátek vycházel z tvrzení žalované o výši jejích příjmů a nutných měsíčních výdajů. Soud dospěl k závěru, že žalovaná s ohledem na své poměry není schopna dlužnou částku uhradit jednorázově. Soud má přitom za to, že stanovená výše splátek odpovídá poměru dlužné částky a reálným možnostem žalované, přičemž pro žalobce je výše měsíční splátky akceptovatelná. Žalobce tímto způsobem v přiměřené době dosáhne uspokojení své pohledávky, přičemž stanovená výše splátek umožňuje žalované dlužnou částku žalobci reálně uhradit. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné, neboť jím bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšující částku 10 000 Kč (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Rozsudek proto obsahuje zkrácené odůvodnění (§ 157 odstavec 4 o.s.ř.). Nesplní-li žalovaná dobrovolně a včas povinnost, která jí byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.