42 C 40/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 34 741,23 Kč s příslušenstvím,

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 100 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 100 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 486,10 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 961,63 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 227,88 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 586,10 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a z částky 486,10 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 12 586,10 Kč od 25. 6 2019 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 3 896 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 896 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 755,50 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 224,58 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 152,72 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 651,50 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a z částky 4 755,50 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a úrokem 27 % ročně z částky 8 651,50 Kč od 25. 6 2019 do zaplacení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 850 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 850 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 602,14 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 797,33 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 2 702,90 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 452,14 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a z částky 4 602,14 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a úrokem 27 % ročně z částky 5 452,14 Kč od 25. 6 2019 do zaplacení.

VII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 489 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 1 489 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VIII. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 6 562,49 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 240,48 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 4 202,88 Kč, úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 051,49 Kč od 25. 6. 2019 do 1. 8. 2019 a z částky 6 562,49 Kč od 2. 8. 2019 do zaplacení a úrokem 27 % ročně z částky 8 051,49 Kč od 25. 6 2019 do zaplacení.

IX. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 29.4.2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částky 12 586,10 Kč, 8 651,50 Kč, 5 452,14 Kč a 8 051,49 Kč, vždy spolu s příslušenstvím v podobě smluvního úroku a úroku z prodlení, kdy tyto úroky zčásti kapitalizoval a zčásti se jich domáhal ode dne 25.6.2019 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 22.6.2017 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty. Žalobce přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému zápůjčku v částce 13 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 9 468 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 730 Kč, tedy s úrokovou sazbu 29 % ročně, dále odměny za zpracování a doručení ve výši 3 386 Kč a částky za administrativní činnost ve výši 4 352 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti ve 45 týdenních splátkách po 500 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 3.5.2018. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 20.7.2017 Celkem žalovaný uhradil od uzavření smlouvy částku 900 Kč. Ke dni 19.11.2017 tak činila dlužná jistina částku 12 586,10 Kč a dlužný poplatek částku 7 477,90 Kč. Neuhrazená jistina se tak ode dne 4.5.2018 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 29 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně již žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 12 586,10 Kč a zaplacení úroku ve výši 29 % z jistiny, který jednak za období od 4.5.2018 do 24.6.2019 kapitalizoval na částku 4 227,88 Kč a jednak se jej domáhá od 25.6.2019 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 28.7.2017 do 24.6.2019 kapitalizoval na částku 1 961,63 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 25.6.2019 do zaplacení.

2. Žalobce dále uvedl, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 29.7.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty. Žalobce přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému zápůjčku v částce 12 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 10 273 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 124 Kč, tedy s úrokovou sazbu 27 % ročně, dále odměny za zpracování ve výši 2 989 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 160 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 372 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 22.9.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 20.7.2017 Celkem žalovaný uhradil od uzavření smlouvy částku 8 104 Kč. Ke dni 22.9.2017 tak činila dlužná jistina částku 8 651,50 Kč a dlužný poplatek částku 5 517,50 Kč. Neuhrazená jistina se tak ode dne 23.9.2017 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 27 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně již žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 8 651,50 Kč a zaplacení úroku ve výši 27 % z jistiny, který jednak za období od 23.9.2017 do 24.6.2019 kapitalizoval na částku 4 152,72 Kč a jednak se jej domáhá od 25.6.2019 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 30.9.2017 do 24.6.2019 kapitalizoval na částku 1 224,58 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 25.6.2019 do zaplacení.

3. Žalobce dále uvedl, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 8.7.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty. Žalobce přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému zápůjčku v částce 9 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 7 705 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 593 Kč, tedy s úrokovou sazbu 27 % ročně, dále odměny za zpracování ve výši 2 242 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 870 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 279 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 1.9.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 20.7.2017 Celkem žalovaný uhradil od uzavření smlouvy částku 8 150 Kč. Ke dni 1.9.2017 tak činila dlužná jistina částku 5 452,14 Kč a dlužný poplatek částku 3 102,86 Kč. Neuhrazená jistina se tak ode dne 2.9.2017 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 27 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně již žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 5 452,14 Kč a zaplacení úroku ve výši 27 % z jistiny, který jednak za období od 2.9.2017 do 24.6.2019 kapitalizoval na částku 2 702,90 Kč a jednak se jej domáhá od 25.6.2019 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 9.9.2017 do 24.6.2019 kapitalizoval na částku 797,33 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 25.6.2019 do zaplacení.

4. Žalobce konečně uvedl, že mezi žalovaným a společností právnická osoba byla dne 3.6.2016 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo kdy její nedílnou součástí byly i smluvní podmínky otištěné na zadní straně smlouvy. Ještě před uzavřením smlouvy uvedená společnost posoudila s odbornou péčí schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku splácet, kdy takto učinila zejména zhodnocením informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty. Žalobce přitom vychází ze zásady poctivosti jednání spolukontrehenta. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalovanému zápůjčku v částce 13 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s částkou (poplatkem) 11 129 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky na sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 301 Kč, tedy s úrokovou sazbu 27 % ročně, dále odměny za zpracování ve výši 3 238 Kč a částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 590 Kč. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti v 60 týdenních splátkách po 403 Kč, kdy poslední splátka byla stanovena na 28.7.2017. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 20.7.2017 Celkem žalovaný uhradil od uzavření smlouvy částku 11 511 Kč. Ke dni 28.7.2017 tak činila dlužná jistina částku 8 051,49 Kč a dlužný poplatek částku 4 566,51 Kč. Neuhrazená jistina se tak ode dne 29.7.2017 nadále úročí sjednaným úrokem ve výši 27 % ročně. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 postoupena na žalobce s účinností k témuž dni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Následně již žalobci ničeho neuhradil, a to ani po zaslání předžalobní upomínky. Žalobce se rozhodl nepožadovat po žalovaném zbývající dluh na poplatku. Žalobce se tak po žalovaném domáhá zaplacení dlužné jistiny v částce 8 051,49 Kč a zaplacení úroku ve výši 27 % z jistiny, který jednak za období od 29.7.2017 do 24.6.2019 kapitalizoval na částku 4 202,88 Kč a jednak se jej domáhá od 25.6.2019 do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od 5.8.2017 do 24.6.2019 kapitalizoval na částku 1 240,48 Kč a jednak se jej domáhá z jistiny od 25.6.2019 do zaplacení.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnil. K jednání nařízenému na den 12.6.2023 se žalovaný, ač řádně předvolán, nedostavil. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal v nepřítomnosti žalovaného.

6. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti číslo bylo prokázáno, že dne 22.6.2017 společnost právnická osoba a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o zápůjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč, žalovaný jej měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 9 468 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 1 730 Kč, částkou za zpracování a flexibilní splácení ve výši 3 386 Kč a částkou za administrativní činnost a komfortní splácení ve výši 4 352 Kč, a to formou 45 týdenních splátek po 500 Kč, kdy první splátku měl uhradit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši sjednané zápůjčky. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil zákaznickou kartu se shodným datem, jako je datum uzavření smlouvy. V ní jsou zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici jeho občanský průkaz. V listině je uvedena adresa trvalého pobytu žalovaného, kdy tento má být vlastníkem rodinného domu, k tomu ničeho doloženo není. Ohledně příjmů žalovaného je zaznamenáno, že je nezaměstnaný s čistým příjmem 6 900 Kč, má mít další blíže nespecifikovaný příjem v částce 14 000 Kč. K tomu měl mít právní předchůdce žalobce k dispozici výměr důchodu, podpory či rozhodnutí o přiznání dávky. O jaký druh příjmů u žalovaného jde, není z listiny zřejmé. K výdajům žalovaného je v listině uvedeno, že nemá jiné externí splátky zápůjček, interně splácí právnímu předchůdci žalobce částku 8 000 Kč měsíčně, odhadované měsíční výdaje jsou uvedeny ve výši 5 000 Kč. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalobce ani přes výzvu soudu nepředložil. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 900 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 20.7.2017, žalovaný přitom hradil pouze tři splátky, a to nikoliv ve sjednaném termínu, pouze jednu ve sjednané výši.

7. Smlouvou o zápůjčce – týdenní splácení číslo bylo prokázáno, že dne 29.7.2016 společnost právnická osoba a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o zápůjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 12 000 Kč, žalovaný jej měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 10 273 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 2 124 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 2 989 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 5 160 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 372 Kč, kdy první splátku měl uhradit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši sjednané zápůjčky. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil zákaznickou kartu se shodným datem, jako je datum uzavření smlouvy. V ní jsou zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici jeho občanský průkaz. V listině je uvedena adresa trvalého pobytu žalovaného, kdy tento má být vlastníkem rodinného domu, k tomu ničeho doloženo není. Ohledně příjmů žalovaného je zaznamenáno, že je nezaměstnaný s příjmem ze státní podpory ve výši 5 900 Kč, má mít další blíže nespecifikovaný příjem z brigády v částce 12 000 Kč. K tomu měl mít právní předchůdce žalobce k dispozici výměr podpory. K výdajům žalovaného je v listině uvedeno, že nemá jiné externí splátky zápůjček, interně splácí právnímu předchůdci žalobce částku 8 500 Kč měsíčně, měsíční výdaje na domácnost jsou uvedeny ve výši 5 000 Kč, za telefon 400 Kč a za nájem 980 Kč Celkem tak mělo jít o výdaje ve výši 14 880 Kč. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalobce ani přes výzvu soudu nepředložil. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 8 104 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 20.7.2017, žalovaný přitom nehradil splátky ve sjednaném termínu, ani ve sjednané výši.

8. Smlouvou o zápůjčce – týdenní splácení číslo bylo prokázáno, že dne 8.7.2016 společnost právnická osoba a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o zápůjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 9 000 Kč, žalovaný jej měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 705 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 1 593 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 2 242 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 3 870 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 279 Kč, kdy první splátku měl uhradit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši sjednané zápůjčky. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil zákaznickou kartu se shodným datem, jako je datum uzavření smlouvy. V ní jsou zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici jeho občanský průkaz. V listině je uvedena adresa trvalého pobytu žalovaného, kdy tento má být vlastníkem rodinného domu, k tomu ničeho doloženo není. Ohledně příjmů žalovaného je zaznamenáno, že je nezaměstnaný, rozvedený s učňovským vzděláním. Má mít příjem ze státní podpory ve výši 5 900 Kč a další blíže nespecifikovaný příjem z brigády v částce 12 000 Kč. K tomu měl mít právní předchůdce žalobce k dispozici výměr podpory. K výdajům žalovaného je v listině uvedeno, že nemá jiné externí splátky zápůjček, interně splácí právnímu předchůdci žalobce částku 8 500 Kč měsíčně, měsíční výdaje na domácnost jsou uvedeny ve výši 6 000 Kč, za telefon 400 Kč a za nájem 980 Kč Celkem tak mělo jít o výdaje ve výši 15 880 Kč. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalobce ani přes výzvu soudu nepředložil. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 8 150 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 20.7.2017, žalovaný přitom nehradil splátky ve sjednaném termínu, často ani ve sjednané výši.

9. Smlouvou o zápůjčce – týdenní splácení číslo bylo prokázáno, že dne 3.6.2016 společnost právnická osoba a žalovaný podepsali listinu označenou jako smlouva o zápůjčce, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 13 000 Kč, žalovaný jej měl vrátit spolu s poplatkem ve výši 11 129 Kč, který byl tvořen úrokem v částce 2 301 Kč, částkou za administrativní činnost ve výši 3 238 Kč a částkou za hotovostní režim splátek ve výši 5 590 Kč, a to formou 60 týdenních splátek po 403 Kč, kdy první splátku měl uhradit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy. Žalovaný potvrdil převzetí hotovosti ve výši sjednané zápůjčky. Zadní stranu smlouvy tvořily smluvní podmínky, které již nejsou žádnou ze smluvních stran podepsány. S ohledem na právní hodnocení věci tyto soud blíže nerozebírá. K tvrzení žalobce o prověření úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce předložil zákaznickou kartu se shodným datem, jako je datum uzavření smlouvy. V ní jsou zaznamenány údaje o žalovaném, kdy k prověření totožnosti měl právní předchůdce žalobce k dispozici jeho občanský průkaz. V listině je uvedena adresa trvalého pobytu žalovaného, kdy tento má být vlastníkem rodinného domu, k tomu ničeho doloženo není. Je uveden údaj o vzdělání, o tom, že je žalovaný rozvedený. Ohledně příjmů žalovaného je zaznamenáno, že je nezaměstnaný s příjmem ze státní podpory ve výši 5 900 Kč, má mít další blíže nespecifikovaný příjem z brigády v částce 12 500 Kč. K tomu měl mít právní předchůdce žalobce k dispozici výměr podpory. K výdajům žalovaného je v listině uvedeno, že nemá jiné externí splátky zápůjček, interně splácí právnímu předchůdci žalobce částku 8 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje na domácnost jsou uvedeny ve výši 5 500 Kč, za telefon 400 Kč a za nájem 980 Kč Celkem tak mělo jít o výdaje ve výši 14 880 Kč. Žádné další důkazy k prověření úvěruschopnosti žalobce ani přes výzvu soudu nepředložil. Z tabulky umoření má soud za prokázané, že žalovaný zaplatil právnímu předchůdci žalobce celkem částku 11 511 Kč, kdy poslední splátku uhradil dne 20.7.2017, žalovaný přitom nehradil splátky ve sjednaném termínu, často ani ve sjednané výši.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24.6.2019 spolu s přílohou, má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila předmětné pohledávky za žalovaným z tvrzených čtyř smluv o zápůjčce na žalobce. Tato skutečnost byla žalovanému písemně oznámena oznámením ze dne 24.6.2019, když z podacího lístku je prokázáno, že zásilka byla odeslána žalovanému dne 17.7.2019. Z předžalobní výzvy ze dne 12.3.2020 spolu s podacím lístkem z 13.3.2020 je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovaného k úhradě dlužných částek, když ho opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávek.

11. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o zápůjčce přenechá zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu. Dle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjče lze sjednat úroky.

12. Dle ustanovení § 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

13. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Dle § 87 odst. 1 tohoto zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle ustanovení § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Dle ustanovení § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Dle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dokazováním v tomto řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce měl vůli se žalovaným uzavřít smlouvy o zápůjčce, které byly ve smyslu § 1 zákona č. 145/2010 Sb. (smlouvy ze dne 3.6.2016, 8.7.2016 a 29.7.2016) a ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. (smlouva ze dne 22.6.2017) spotřebitelským úvěrem. Soud se tedy s ohledem na výše citovaná ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. nejprve zabýval tím, zda smlouvy o spotřebitelském úvěru byly platně uzavřeny, tedy zda právní předchůdce žalobce před jejich uzavřením s náležitou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 26.2.2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, přitom spotřebiteli může být úvěr poskytnut jen tehdy, když s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytovatel úvěru posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. S ohledem na pochybnosti o tom, zda je soud i za právní úpravy dané zákonem č. 257/2016 Sb. povinen splnění dané povinnosti úvěrujícím posuzovat z úřední povinnosti či pouze k námitce spotřebitele, soud odkazuje na nález Ústavního soudu PL. ÚS 3/20, ve kterém byla taková povinnost soudu shledána s odkazem na rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5.3.2020 ve věci C -679/18, kterým bylo rozhodnuto, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanované v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky článku 23. Právo Evropské unie má přitom aplikační přednost před právem jejích členů, tedy i České republiky (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/10). Z uvedeného je tak zřejmé, že ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba vykládat tak, že při nesplnění povinnosti úvěrujícího posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je uzavřená smlouva absolutně neplatná, kdy k této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti.

19. Soud má přitom za to, že ohledně všech tvrzených smluv o spotřebitelském úvěru (o zápůjčce), žalobce neunesl zejména důkazní břemeno k tvrzení, že před uzavřením každé takové smlouvy jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splácet. Pokud jde o první smlouvu, která měla být se žalovaným uzavřena dne 3.6.2016, pak z předložené zákaznické karty je zřejmé, že žalovaný úvěrujícímu sdělil, že je nezaměstnaný. Pokud jde o jeho příjmy, pak dle zákaznické karty měly pocházet v menší části z dávky státní sociální podpory (5 900 Kč) a z větší části z blíže nespecifikované brigády. Dle názoru soudu již samo zjištění, že žalovaný je nezaměstnaný, kdy měl příjem pouze z dávky státní sociální podpory, mělo vést úvěrujícího k tomu, aby k prověření jeho schopnosti poskytnutý úvěr splácet přistoupil s větší pečlivostí, tedy aby případné další tvrzené příjmy, jím byly skutečně ověřeny, aby s větší mírou obezřetnosti byly zkoumány skutečné výdaje žalovaného. To vše za situace, kdy v zákaznické kartě je již uveden závazek vůči úvěrujícímu se splátkou ve výši 8 000 Kč měsíčně. Z předložených důkazů však nebylo prokázáno, že by úvěrující tvrzené příjmy a výdaje dostatečně prověřoval, že by snad nahlížel do nebankovních registrů ohledně ověření pravdivosti tvrzení žalovaného o tom, že nemá jiné závazky. Přitom výdaje, jak jsou v zákaznické kartě uvedeny vysoce převyšují tehdy snad ověřený příjem ze státní podpory a bylo tak na místě pečlivě zkoumat jiné tvrzené příjmy žalovaného, neboť bylo zřejmé, že bez dalších příjmů není schopen sjednaný spotřebitelský úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce však tímto způsobem nepostupoval, když to v řízení nebylo tvrzeno, ani prokázáno. Soud má tedy za to, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval v rozporu s § 9 zákona č. 145/2010 Sb. Stejný závěr pak lze učinit i ohledně postupu právního předchůdce žalovaného při ověřování úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením dalších smluv o spotřebitelských úvěrech, tedy smluv ze dne 8.7.2016, 29.7.2016 a 22.6.2017. Ze zákaznických karet, jak byly k důkazu předloženy, vyplývá, že před podpisem těchto smluv se poměry žalovaného nikterak nezměnily, když byl i nadále nezaměstnaný, ověřený příjem měl pouze z dávek státní sociální poměry, případně u poslední smlouvy z důchodu, kdy tento nedosahoval ani výše výdajů, jak jsou v kartách zákazníka uvedeny. Další příjem měl přitom pocházet z blíže nespecifikovaných brigád či jiných zdrojů, ohledně nichž však ze strany žalobce nebylo ničeho tvrzeno, ani prokazováno, v zákaznických kartách není údaj o tom, že by tyto příjmy byly jakkoliv doloženy či ověřeny. To vše za situace, kdy další dvě smlouvy o spotřebitelských úvěrech měly být uzavřeny hned v měsíci následujícím po podpisu první smlouvy, kdy poslední tvrzená smlouva měla být uzavřena v době, kdy žádná z dříve tvrzených zápůjček nebyla splacena, kdy splátky nebyly hrazeny řádně a včas, kdy pravidelná měsíční splátka ve vztahu k právnímu předchůdci žalobce každou další smlouvou narůstala. Postup právního předchůdce žalobce při uzavírání dalších smluv o spotřebitelském úvěru (ze dne 8.7.2016, 29.7.2016 a 22.6.2017) tak byl dle názoru soudu v rozporu s povinností postupovat s odbornou péčí, jak je dána v § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a v § 86 zákona 257/2016 Sb. Uzavírání dalších smluv v krátkém časovém sledu pak svědčí o tom, že prostředky žalovaným takto získané sloužily zejména ke splácení jeho předchozích dluhů, které ze svých příjmů nebyl schopen hradit, což bylo zřejmé již před uzavřením takových smluv. Takový postup úvěrujícího je přitom společensky nežádoucí, když vede k negativním sociálním dopadům na straně žalovaného, je nepříznivý i ve vztahu k poskytovateli úvěru.

20. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu v ustanovení § 9 odst. 1 zákona 145/2010 Sb. a § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., tedy že s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry ve sjednaných splátkách dle předložených smluv o zápůjčce podepsaných dne 3.6.2016, 8.7.2016, 29.7.2016 a 22.6.2017. Za této situace, tak jde z důvodu porušení povinnosti dle citovaných ustanovení zákonů o spotřebitelském úvěru o neplatné smlouvy a žalovaný je tak povinen vrátit úvěrujícímu poskytnutou jistinu úvěru (dle § 87 odst. 1 zákona 257/2016 Sb. v přiměřené lhůtě odpovídající jeho poměrům). S ohledem na uvedené jsou tedy žalobcem tvrzené spotřebitelské smlouvy, které odporují ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku od počátku neplatné, když soud k této neplatnosti přihlédl dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Soud přitom konstatuje, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru bez předchozího dostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného je jednáním jak v rozporu se zákonem, tak v rozporu s dobrými mravy, když negativní dopady takového jednání poskytovatelů úvěrů jsou celospolečenské. V tomto směru se opakovaně vyjádřil i Ústavní soud, např. v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/2018, kdy s odkazem na předchozí nález (sp. zn. 4084/12) uvedl, že je neakceptovatelné, aby byla poskytována soudní ochrana subjektům, které poškozují zájmy svých klientů.

21. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 22.6.2017 poskytl žalovanému částku 13 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že sám žalobce tvrdil, že žalovaný již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátil částku 900 Kč, je tak povinen mu doplatit již pouze částku 12 100 Kč.

22. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 29.7.2016 poskytl žalovanému částku 12 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že sám žalobce tvrdil, že žalovaný již žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátil částku 8 104 Kč, je tak povinen mu doplatit již pouze částku 3 896 Kč.

23. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 8.7.2016 poskytl žalovanému částku 9 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že sám žalobce tvrdil, že žalovaný již žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátil částku 8 150 Kč, je tak povinen mu doplatit již pouze částku 850 Kč.

24. Pokud právní předchůdce žalobce na základě neplatné smlouvy ze dne 3.6.2016 poskytl žalovanému částku 13 000 Kč, což bylo v řízení prokázáno, jde o plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 občanského zákoníku) a žalovaný je povinen takto získaný majetkový prospěch žalobci jako právnímu nástupci (právní nástupnictví bylo prokázáno předloženou smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku) ochuzeného vydat (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že sám žalobce tvrdil, že žalovaný již žalobci (jeho právnímu předchůdci) na poskytnutou jistinu vrátil částku 11 511 Kč, je tak povinen mu doplatit již pouze částku 1 489 Kč.

25. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. tohoto usnesení uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 000 Kč, ve výroku III. částku 3 896 Kč, ve výroku V. částku 850 Kč a ve výroku VII. částku 1 489 Kč jako zbývající část jistin vyplacených dle absolutně neplatných smluv o spotřebitelském úvěru, kdy jde o bezdůvodné obohacení žalovaného. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z těchto částek ode dne 2.8.2019 do zaplacení, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Při stanovení data, od kterého je žalovaný povinen hradit úrok z prodlení soud vycházel z toho, že bezdůvodné obohacení je žalovaný povinen žalobci vydat na výzvu, dle zákona 257/2016 Sb. ve lhůtě přiměřené jeho poměrům. Soud tak vyšel z přípisu, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek na žalobce, byl vyzýván k úhradě ve lhůtě do 10 dnů od doručení. Ohledně doručení tohoto oznámení pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka odeslána dne 17.7.2019, platí tak domněnka dojití dne 22.7.2019. Následně byla žalovanému stanovena 10 denní lhůta k úhradě, která uplynula dne 1.8.2019. Ode dne 2.8.2019 tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení (vrácením jistiny), kdy vzhledem k tomu, že žalovaný na výzvu nereagoval, má soud stanovenou desetidenní lhůtu za přiměřenou jeho poměrům k vrácení zbytku poskytnuté jistiny.

26. Ve výrocích II., IV., VI. a VIII. pak soud žalobu ve zbývající části zamítl, když šlo o nároky jdoucí nad rámec nároku na vydání bezdůvodného obohacení, nároky vycházející z neplatných smluv, případně nároky na zaplacení úroku z prodlení za období předcházející prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení.

27. Ve výroku IX. pak soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, když míra úspěchu a neúspěchu účastníků byla prakticky totožná, při zohlednění úroků, které žalobce kapitalizoval, pak byl žalobce ve věci většinově neúspěšný. Žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku je odvolání přípustné, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení písemného vyhotovení rozsudku ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím soudu zdejšího. Nesplní-li žalovaný dobrovolně a včas povinnost, která mu byla uložena tímto vykonatelným rozhodnutím, může se žalobce jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.