42 C 42/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobců: ; a) celé jméno žalobce , narozený dne datum bytem adresa žalobce a žalobkyně ; b) celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa oba zastoupeni Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovaným: ; 1) celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného ; 2) celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalovaného a žalované oba zastoupeni Mgr. jméno příjmení , advokátem se sídlem adresa o zaplacení 396 500 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaní 1), 2) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a), b), kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, částku 392 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 392 000 Kč za dobu od 20. 10. 2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Řízení se zastavuje v části, pokud se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení částky 4 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 20. 10. 2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobcům a), b), kteří jsou oprávněni společně a nerozdílně, náklady řízení ve výši 127 643 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobců.</b> <b>IV. Žalovaní 1), 2) jsou povinni společně a nerozdílně nahradit České republice – Okresnímu soudu Brno-venkov náklady řízení, které hradila na znalečném, ve výši 16 531 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 30.10.2020 opravenou podáním ze dne 30.11.2020 se žalobci po žalovaných domáhali zaplacení (společně a nerozdílně) částky 396 500 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši ode dne 20.10.2020 do zaplacení z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdili, že se na základě příklepu v dražbě konané dne 1.3.2017 stali vlastníky pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa žalovaného], rodinný dům, vše v k.ú. [obec], zapsané na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-venkov (dále také jen„ předmětné nemovitosti“). Tyto nemovitosti byly dříve ve vlastnictví žalovaných, kteří je tak od 1.3.2017 užívají bez právního důvodu, když účastníci neuzavřeli ohledně užívání žádnou smlouvu. V řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 52 C 67/2019 se žalovaní domáhali určení neplatnosti dražby, jejich návrh byl však zamítnut. Žalovaní byli žalobci opakovaně vyzýváni k dobrovolnému splnění povinnosti vyklidit a předat nemovitosti žalobcům, tito to však neučinili a žalobci se tak musí domáhat vyklizení cestou soudního řízení. Žalovaní tak užívají předmětné nemovitosti bez právního důvodu, čímž se na úkor žalobců obohatili. Výši majetkového prospěchu žalovaných odvozovali od výše obvyklého nájemného. Požadovali tak po žalovaných vydání bezdůvodného obohacení za období od března 2017 do června 2018 včetně, kdy celkem šlo o částku 396 500 Kč, kdy za období od března 2017 do konce prosince 2017 šlo o částku 245 000 Kč a za období od ledna 2018 do června 2018 o částku 151 500 Kč. Žádali rovněž úhradu úroku z prodlení z žalované částky, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty poskytnuté žalovaným žalobci ve výzvě k plnění.

2. Žalovaní se vyjadřovali tak, že tvrzení obsažená v žalobě jsou nedostatečná, nárok neuznávají a naprosto jej popírají. Žalobci nemají žádný nárok po splatnosti, když to neodpovídá žádnému smluvnímu ujednání. Žalobci neunáší břemeno důkazní k tomu, že by žalovaní nemovitosti užívali neoprávněně, ohradili se proti požadované výši bezdůvodného obohacení, když nebyla stanovena žádným oceněním ani znaleckým posudkem. Žalovaná 2) popřela, že by v předmětném období nemovitosti jakkoliv užívala. Navrhli proto zamítnutí žaloby.

3. Žalobci v replice k vyjádření žalovaných doplnili svá tvrzení tak, že návrh žalovaných na určení neplatnosti dražby byl pravomocně zamítnut a bylo tak potvrzeno vlastnické právo žalobců k předmětným nemovitostem. Žalobci po nabytí vlastnického práva k nim začali jednání se žalovanými o vystěhování, nemovitosti však nikdy nebyly fakticky předány, když v předávacím protokolu z dražby bylo pouze uvedeno, že žalobcům nebyly dražebníkem předány klíče od nemovitostí, byl pouze poskytnut kontakt na osobu, která klíči disponuje, aby je mohli po dohodě převzít. Žalobci se proto obrátili na žalované s výzvou k vystěhování, kdy byli ochotni dohodnout se na krátkodobém nájemním vztahu, žalovaní to však odmítali. Proto jim byla zaslána výzva k vyklizení, probíhala telefonická komunikace. K žádné dohodě o užívání nemovitostí nedošlo. Soudem pak již bylo rozhodnuto o povinnosti žalovaných předmětné nemovitosti vyklidit. Žalovaná 2) se v řízení o vyklizení vyjadřovala tak, že má spolu se žalovaným 1) právní titul k užívání nemovitostí, ty užívají řádně. Takový právní titul však doložen nebyl. Žalobci tak setrvali na podané žalobě.

4. U nařízeného jednání se žalovaný 1) vyjadřoval tak, že při dražbě došlo k podrazu. Následně mysleli, že se se žalobci nějak domluví, ti pochopí, co způsobují. Uvedl, že nemovitosti užívá spolu se synem a manželka je tam občas navštěvuje, věc chce řešit trestněprávní cestou.

5. Po vypracování znaleckého posudku ohledně výše bezdůvodného obohacení vzali žalobci podanou žalobu ohledně částky 4 500 Kč spolu s příslušenstvím zpět, setrvali na návrhu na zaplacení částky 392 000 Kč spolu s úrokem z prodlení.

6. Po skutkové stránce soud provedeným dokazováním zjistil následující skutečnosti. Z výpisu z katastru nemovitostí, [list vlastnictví] pro k.ú. a [územní celek] soud zjistil, že žalobci jsou zapsáni jako vlastníci nemovitostí (mají ve společném jmění manželů) – pozemků parc. [číslo] orná půda a parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, kdy součástí tohoto pozemku je stavba [obec], [adresa], rodinný dům. Nabývacím titulem pro žalobce je dle výpisu Potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby ze dne 25.4.2017. Z listiny – Potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby a doklad o úhradě ceny dosažené vydražení ze dne 25.4.2017 soud zjistil, že jde o listinu vydanou [právnická osoba], [anonymizováno], která jí jako dražebník potvrdila nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem, které byly předmětem dražby, žalobci, kdy původním vlastníkem těchto nemovitostí byli žalovaní, kteří je měli ve svém společném jmění manželů. Navrhovatelem dražby byla [právnická osoba] [právnická osoba], jako insolvenční správce dlužníka – žalovaného 1). Dražba proběhla dne 1.3.2017, je potvrzeno uhrazení ceny dosažené vydražením žalobci a to, že na ně jako vydražitele přešlo vlastnictví k předmětným nemovitostem příklepem licitátora. Z rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 15.8.2019, č.j. 52 C 67/2019-107, který nabyl právní moci dne 17.3.2021, pak bylo zjištěno, že jím byla zamítnuta žaloba [celé jméno žalovaného] (v našem řízení žalovaného 1)) a [jméno] [celé jméno žalovaného], kterou se domáhali vyslovení neplatnosti veřejné dobrovolné dražby, která se konala dne 1.3.2017, jejímž předmětem byly nemovitosti, ohledně jejichž užívání se žalobci v tomto řízení domáhají vydání bezdůvodného obohacení. Soudem bylo konstatováno, že žalobci, kteří žalobu podali, nebyli ve věci vůbec aktivně legitimováni, dále se řízení neúčastnil vydražitel, který se jej účastnit musí. Další tvrzení žalobců tak již soud neměl za významná a žalobu proto zamítnul.

7. Z informačního systému soudu bylo zjištěno, že žalobci vedli u zdejšího soudu spor se žalovanými o vyklizení předmětných nemovitostí, a to pod sp. zn. 5 C 211/2017. Ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, kterým bylo žalobě na vyklizení zcela vyhověno. Proti rozsudku podali žalovaní odvolání. V něm uvedli, že nebyl dán důvod vyklizení, když mají právní titul k nemovitosti, kterou užívají řádně a soudí se ohledně vlastnictví, řeší to i přes trestněprávní rovinu. Krajský soud v Brně jako soud odvolací, pak rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem ze dne 19.5.2022, č.j. 13 Co 106/2022-217 potvrdil, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 2.6.2022.

8. Z předávacího protokolu ze dne 27.4.2017 soud zjistil, že žalobcům jako vydražitelům předmětných nemovitostí nebyly dražebníkem předány klíče od nemovitosti, ale byl jim poskytnut kontakt na osobu, která klíči disponuje, aby je mohli po dohodě převzít. Z výzev ze dne 5.6.2017 ve spojení s podacími lístky má soud za prokázané, že žalobci vyzývali žalované k vyklizení předmětných nemovitostí, upozorňovali je, že nemají žádné právo k jejich užívání. Z emailu ze dne 28.6.2017 pak bylo zjištěno, že žalobce a) zasílal žalovanému 1) návrh nájemní smlouvy na pronájem nemovitostí. Z emailu žalovaného 1) ze dne 4.9.2017 je zřejmé, že se žalobci komunikoval, uváděl skutečnosti k podané žalobě na určení neplatnosti dražby, reaguje zřejmě na výzvy k vyklizení předmětných nemovitostí, kdy žalobce žádá o zvážení jejich postupu. Žalobce a) reagoval emailem ze dne 12.9.2017, ve které uvádí, že žalobci nechtějí předmětné nemovitosti prodat, žalovaným nabízeli uzavření nájemní smlouvy. Žalovaní pak byli žalobci znovu vyzývání k vyklizení předmětných nemovitostí či uzavření nájemní smlouvy, o čemž svědčí výzva ze dne 12.9.2017 včetně podacích lístků. Z předžalobní výzvy ze dne 25.9.2020 a podacích lístků ze dne 30.9.2020 má soud za prokázané, že žalobci před podáním žaloby vyzývali žalované k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí mimo jiné i za období, které je předmětem tohoto řízení. K uhrazení jim určili lhůtu sedmi dnů. Jedna ze zásilek nebyla vyzvednuta, druhá pak byla žalovaným 1) převzata dne 12.10.2020 Lhůta k vydání bezdůvodného obohacení tak marně uplynula dne 19.10.2020. Mezi účastníky je nesporné, že žalovaní žalobcům ničeho za užívání nemovitostí dosud neuhradili. Žalobci přitom požadovanou výši bezdůvodného obohacení, jehož vydání se domáhali, odvozovali z odborného stanoviska Ing. [jméno] [příjmení], ze dne 16.9.2020, která místně obvyklé nájemné za užívání předmětných nemovitostí určila ke dni vyhotovení vyjádření na částku 26 800 Kč měsíčně, kdy žalobci pak tuto částku pro období let 2017 a 2018 podle své úvahy přiměřeně ponížili.

9. K užívání nemovitostí žalovanými žalobci předložili jednak sdělení [stát. instituce] ze dne 20.4.2021, z nějž je zřejmé, že v domě [adresa] v této obci jsou k trvalému pobytu hlášeny 3 osoby, a to žalovaní 1) a 2) a [celé jméno žalovaného]. Žalovaní k důkazu předložili čestné prohlášení žalované 2) ze dne 20.5.2022, v němž uvedla, že v letech 2017 až dosud fakticky nebydlela na adrese [obec a číslo] a nemovitost neužívala, tudíž se nemohla nijak obohacovat. Bydlí na zcela jiné adrese. Stejně tak neměla užívat pozemky, které jsou předmětem tohoto řízení. K jednání, na němž měla být žalovaná 2) vyslechnuta, se bez omluvy nedostavila. Žalovaný 1) ve své účastnické výpovědi uvedl, skutečnosti týkající se dražby předmětných nemovitostí, ze kterých soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro toto řízení. Ohledně užívání předmětných nemovitostí se vyjadřoval tak, že on a jeho syn užívá předmětné nemovitosti po celou dobu od dražby až do současnosti. Manželka – žalovaná 2) má v domě hlášen trvalý pobyt, občas tam bývá, nejsou rozvedeni, některé dny bývá u tchýně v [obec]. Asi do podzimu 2017 nemovitosti obývali i spolu s manželkou, když mysleli, že je koupí zpět. K dalšímu pobytu manželky v nemovitostech uvedl, že se odstěhovala i neodstěhovala, občas tam bydlela, mají narušené vztahy. Protože má v nemovitosti syna, chodila tam a přespávala. V současné době je to střídavé, minulý týden tam měla být dvakrát, přespat tam. Když je tam žalovaný 1), tak je tam málokdy. V období, za které se žalobci domáhají vydání bezdůvodného obohacení, tam měla žalovaná 2) pobývat tehdy, když tam nebyl žalovaný 1). Žalovaná 2) má klíče od nemovitostí, může do nich kdykoliv vstupovat. Oba žalovaní mají mít v úmyslu nemovitosti i nadále obývat. Pokud žalovaní navrhovali výslech dalších svědků ohledně užívání předmětných nemovitostí žalovanou 2), pak tyto v soudem stanovené lhůtě neoznačili a jejich výslech tak nemohl být proveden. Soud však měl skutečnosti k užívání nemovitostí žalovanou 2) za dostatečně zjištěné již z výpovědi žalovaného 1).

10. K výši bezdůvodného obohacení žalobci navrhli vypracování znaleckého posudku a soudem tak byl ustanoven znalec, jehož úkolem bylo určení obvyklé výše nájemného ohledně předmětných nemovitostí v období, které je předmětem tohoto řízení. Znalec z oboru ekonomika, oceňování věcí nemovitých Ing. [jméno] [příjmení], pak vypracoval znalecký posudek č. 1161-35/2022 ze dne 25.11.2022, v němž stanovil výši obvyklého nájemného ohledně předmětných nemovitých věcí za období od 1.3.2017 do 31.12.2017 ve výši 245 000 Kč a za období od 1.1.2018 do 30.6.2018 ve výši 147 000 Kč, kdy celkem tak jde o částku 392 000 Kč. Znalec v posudku podrobně popsal, jak k výsledným částkám obvyklé výše nájmu dospěl, když vycházel z posledně inzerovaných cen nájmů, tedy vývoje cen u nabídek obdobných nemovitostí, kdy lze důvodně předpokládat, že cena, na které se nabídka v inzerci zastavila, byla i cenou za kterou byl pronájem realizován. S ohledem na důvody na straně žalovaných, kteří neumožnili znalci přístup do rodinného domu, který je součástí jednoho z pozemků, pak znalec při výpočtu užitné plochy domu musel vycházet z přepočtu plochy zastavěné, kdy u stavebně technického standardu pak předpokládal obvyklý, pro daný typ a stáří rodinného domu, typický rozsah. Soud měl přitom postup znalce a hodnocení zjištěných skutečností za zcela přehledné a správné.

11. Soud tedy shrnuje zjištěný skutkový stav tak, že žalobci nabyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem v dražbě, která se konala na návrh insolvenčního správce v rámci konkurzu ohledně žalovaného 1), když dříve tyto nemovitosti měli ve společném jmění manželů žalovaní. Žaloba na určení neplatnosti dražby byla pravomocně zamítnuta. Žalobci tak mají předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů, bylo tomu tak i v období, ohledně kterého se po žalovaných domáhají vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaní po celou tuto dobu nemovitosti užívali, ačkoliv se žalobci jako vlastníky neuzavřeli ohledně tohoto užívání žádnou smlouvu. Pokud jde o užívání předmětných nemovitostí žalovanou 2), pak z výpovědi žalovaného 1) jasně vyplynulo, že do podzimu roku 2017 nemovitosti každodenně užívala, v následujícím období měla do nemovitostí přístup, měla klíče k domu, nemovitosti, byť ne zřejmě každodenně užívala. Takový stav pak soud hodnotil jako užívání nemovitostí žalovanou 1), když tato je po celou dobu užívala a užívat mohla. Žalovaní i přes výzvy žalobců nehradili za užívání nemovitostí ničeho. Neučinili tak ani po zaslání předžalobní výzvy. Ze znaleckého posudku vyplynula výše obvyklého nájemného za užívání předmětných nemovitostí v období, které je předmětem tohoto řízení.

12. Podle § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., zákon o veřejných dražbách uhradil-li vydražitel cenu dosaženou vydražením ve stanovené lhůtě, přechází na něj vlastnictví předmětu dražby k okamžiku udělení příklepu.

13. Podle § 31 odst. 1 zákona o dražbách dražebník vydá bez zbytečného odkladu vydražiteli, který nabyl vlastnictví předmětu dražby podle § 29, písemné potvrzení o nabytí vlastnictví předmětu dražby. Písemné potvrzení obsahuje označení předmětu dražby, bývalého vlastníka, dražebníka a vydražitele; přílohou potvrzení o nabytí vlastnictví musí být doklad, z něhož bude zřejmé datum a způsob úhrady ceny dosažené vydražením. Nejde-li o vydražení věci movité, musí být podpis dražebníka na potvrzení o nabytí vlastnictví úředně ověřen.

14. Podle § 285 odst. 2, zákona č. zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon, byla-li zpeněžena nemovitost, kterou dlužník používá k bydlení své rodiny, anebo byt ve vlastnictví dlužníka, je dlužník povinen je vyklidit. Neučiní-li tak dobrovolně, může se nabyvatel domáhat vyklizení žalobou u soudu; nejde o incidenční spor.

15. Podle § 1012 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, vlastník má právo se svým vlastnictvím v mezích právního řádu libovolně nakládat a jiné osoby z toho vyloučit.

16. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny.

18. Při zohlednění výše citovaných zákonných ustanovení soud věc po právní stránce hodnotil následovně. Soud má v řízení za prokázané, že žalobci mají ve společném jmění manželů předmětné nemovitosti. Tyto nabyly v dražbě konané na návrh insolvenčního správce v insolvenčním řízení ohledně žalovaného 1), a to ke dni 1.3.2017, tedy ke dni příklepu, když uhradili cenu dosaženou v dražbě (§ 30 a § 31 zákona o veřejných dražbách). Původně byly předmětné nemovitosti ve společném jmění manželů – žalovaných. Bylo prokázáno, že žalovaní i poté, co pozbyli vlastnické právo k předmětným nemovitostem, tyto užívali, v rozporu s § 285 odst. 2 insolvenčního zákona je nevyklidili. Žalovaní nemovitosti užívali po celou dobu, ohledně které se žalobci domáhají vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí, tj. od 1.3.2017 do 30.6.2018, aniž by se žalobci jako vlastníky těchto nemovitostí uzavřeli nájemní či jinou smlouvu, která by je k užívání nemovitostí opravňovala. Žalobci žalované opakovaně vyzývali k uzavření nájemní smlouvy, k vyklizení nemovitostí a následně i k uhrazení bezdůvodného obohacení. Žalovaní s žalobci žádnou smlouvu neuzavřeli, nemovitosti nevyklidili. Takové užívání nemovitostí je tak zásahem do vlastnického práva žalobců (§ 1012 občanského zákoníku), kterým navíc dochází k bezdůvodnému obohacení na straně žalovaných, když tito předmětné nemovitosti užívají bez právního důvodu (v řízení neprokázali žádný právní důvod k užívání nemovitostí), či z důvodu který odpadl (do 1.3.2017 je užívali z titulu vlastnického práva). S ohledem na to, že bezdůvodné obohacení, které užíváním předmětných nemovitostí v daném období na straně žalovaných vzniklo, není dost dobře možné vydat, mají žalobci dle § 2999 odst. 1 občanského zákoníku vůči žalovaným nárok na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny, kterou jsou žalovaní, kteří nemovitosti oba užívají v celém rozsahu, povinni žalobcům uhradit společně a nerozdílně. Výši bezdůvodného obohacení je přitom možné v daném případě určit tak, že bude stanoveno, jak by se snížil majetek žalovaných, pokud by užívali předmětné nemovitosti na základě smluvního vztahu se žalobci. Takovým smluvním vztahem by přitom byl vztah nájemní, kdy žalovaní by byli povinni hradit žalobcům sjednané nájemné. Vzhledem k tomu, že nájemní smlouva uzavřena nebyla, je třeba vycházet z výše obvyklého (tržního) nájemného, tedy nájemného ve výši, které by žalobci v daném místě a čase ohledně předmětných nemovitostí byli schopni dosáhnout. Výše obvyklého nájemného ohledně předmětných nemovitostí byla přitom stanovena znaleckým posudkem za období od 1.3.2017 do 30.6.2018 na částku 392 000 Kč.

19. Soud tak s ohledem na uvedené ve výroku I. žalobě zcela vyhověl a uložil žalovaným povinnost zaplatit společně a nerozdílně žalobcům částku 392 000 Kč odpovídající bezdůvodnému obohacení na straně žalovaných za užívání předmětných nemovitostí v období, které bylo předmětem tohoto řízení. Soud přitom vyhověl i nároku žalobců na zaplacení úroku z prodlení z přiznané částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené žalobci v předžalobní výzvě k úhradě bezdůvodného obohacení, když tento nárok vyhází z ustanovení § 1970 občanského zákoníku, výše úroku z prodlení je pak dána nařízením vl. č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ve výroku II. soud postupoval dle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení zastavil ohledně částky 4 500 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení, když žalobci v této části vzali před posledním jednáním ve věci žalobu zpět.

21. Ve výroku III. soud rozhodl v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že plně úspěšným žalobcům přiznal plnou náhradu nákladů řízení, které ve věci účelně vynaložili. Soud přitom při stanovení výše odměny za právní zastoupení vyšel z tarifní hodnoty odpovídající přiznané částce, kdy ohledně původně žalované částky vzali žalobci žalobu částečně zpět. Náklady řízení účelně vynaložené ve věci žalobci přitom sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 19 825 Kč, zaplacené zálohy na znalecký posudek v částce 4 000 Kč a nákladů na právní zastoupení určených dle vyhl. 177/1996 Sb., advokátní tarif. Náklady na právní zastoupení pak odpovídají odměně za 8 úkonů právní služby určené dle § 7 advokátního tarifu, když soud i za situace, kdy šlo o zastoupení dvou osob, přiznal za každou takto zastupovanou osobu odměnu za úkon - převzetí a přípravu zastoupení, za zbývající úkony právní služby, které byly ohledně obou žalobců činěny společně, přiznal již soud pouze odměnu za jeden úkon právní služby za zastoupení obou těchto osob. Nepostupoval tedy dle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, když v této věci je třeba zohlednit povahu nároku, který je ve věci uplatňován. Žalobci v této věci vystupují jako solidární věřitelé, kdy dlužník je povinen splnit dluh pouze tomu věřiteli, který požádá o plnění jako první. Pokud se solidární dlužníci rozhodnou, že budou právo po dlužníkovi uplatňovat společně, je třeba zvážit důvody takového postupu a promítnout je do úvahy, zda a v jakém rozsahu lze náklady na společný postup považovat za účelné pro vymáhání solidárního práva (k tomu srovnej usnesení NS ČR ze dne 3.4.2018, č.j. 28 Cdo 4559/2016-374). Přiznání náhrady nákladů za právní zastoupení při společných úkonech obou žalobců ve výši jako u jedné zastupované osoby tak měl soud za náklad ve výši odpovídající účelnému uplatňování daného nároku. Soud tak žalobcům oprávněným společně a nerozdílně přiznal právo na náhradu za 8 úkonů právní služby á 9 900 Kč (2 x převzetí a příprava zastoupení, 1 x předžalobní výzva, žaloba, vyjádření k odporu, účast u soudního jednání dne 23.5.2022, 20.6.2022 a 20.3.2023), náhradu za 8 režijních paušálů á 300 Kč dle § 11 a 13 advokátního tarifu a náhradu za čas strávený právní zástupkyní cestou k soudu a zpět dle § 14 advokátního tarifu za cestu z Prahy do Brna a zpět, tj. 42 půlhodin á 100 Kč, tj. 4 200 Kč. Jízdné k soudním jednáním nebylo požadováno. Jelikož je právní zástupkyně žalobců plátkyní DPH byla žalobcům rovněž přiznána náhrada za DPH z odměny a náhrad v částce 18 018 Kč Celkem tak na náhradě nákladů řízení žalobcům oprávněným společně a nerozdílně přísluší částka 127 643 Kč.

22. Ve výroku IV. rozsudku pak soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o.s.ř. tak, že neúspěšným žalovaným uložil povinnost nahradit státu společně a nerozdílně náklady, které ve věci hradil. V dané věci šlo přitom o náklady na znalečné. Znalečné ve věci vyplacené znalci celkem činilo částku 20 531 Kč, kdy po odečtení zálohy uhrazené žalobci ve výši 4 000 Kč jsou žalovaní povinni uhradit státu na účet zdejšího soudu částku 16 531 Kč.