42 C 59/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem jméno jméno sídlem adresa , obec proti žalované: ; celé jméno žalované , narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 30 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 5.270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30.270 Kč za dobu od [datum] do [datum] a z částky 5.270 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.236,74 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] ve znění podání ze dne [datum] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] nabyl od společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovanou. K této pohledávce uvedl, že jeho právní předchůdce - [právnická osoba] dne [datum] uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí poskytl úvěr v původní výši 8 000 Kč, kdy následně došlo k navýšení na částku 25 000 Kč. Úvěr měl být splacen do [datum]. Žalovaná se měla zavázat uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 270 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet uvedený v žalobě, který byl totožný s účtem, z nějž byla provedena platba registračního poplatku v částce 1 Kč. K procesu uzavření smlouvy o úvěru a uzavírání dodatků k této smlouvě uvedl, že žalovaná zažádala o půjčku online na internetových stránkách právního předchůdce žalobce [webová adresa], vyplnila registrační formulář, kdy zadala základní údaje o sobě, včetně čísla občanského průkazu a emailové adresy, telefonního čísla a hesla pro zřízení a vstup do uživatelského profilu. Registrací je zřízen tento profil, kde následně probíhá veškerá komunikace s původním věřitelem. K ověření profilu byla požadována verifikační platba z bankovního účtu žalované. Uzavření smlouvy pak probíhá výhradně v prostředí uživatelského profilu, za ověření identity verifikační platbou, po vygenerování návrhu smlouvy o úvěr věřitelem a následným přijetím návrhu osobou uživatele profilu. Okamžikem přijetí návrhu je okamžik provedení verifikační platby, a to v případě prvního uzavírání smlouvy. Následující smlouvy jsou uzavřeny kliknutím na tlačítko v profilu uživatele„ uzavřít smlouvu o úvěru“. Žalobce tvrdil, že byla ověřena úvěruschopnost žalované provedením lustrace ve veřejně dostupných databázích, dále měl původní věřitel vycházet z blíže nespecifikovaných dokladů poskytnutých žalovanou. K tomu žalobce nepředložil žádný důkaz, když uvedl, že takovými důkazy nedisponuje. Žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas, neuhradila ničeho ani ke dni podání žaloby, ani přes zaslané upomínky, včetně předžalobní výzvy učiněné právním zástupcem žalobce. Žalobce se tak domáhá zaplacení uvedené dlužné částky spolu s úrokem z prodlení. Případně požaduje, aby soud jeho nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k zaslané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den [datum], žalobce a právní zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Z předložené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], smlouvy téhož čísla ze dne [datum], spolu s obchodními podmínkami soud zjistil, že jde o listiny, které nejsou podepsány žádnou ze smluvních stran, obsahují v místě pro podpis pouze vytištěné jméno a příjmení žalované, obchodní firmu původního věřitele. Obsahem smlouvy z data [datum] je poskytnutí úvěru společností [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) žalované v částce 8 000 Kč, jehož splatnost je uvedena ke dni [datum], procentní sazba úroku 279,83 % ročně odpovídající úroku ve výši 1 840 Kč, celková splatná částka byla 9 840 Kč. V listině je uvedeno, že potvrzením a přijetím tohoto textu klient (žalovaná) navrhuje věřiteli uzavření výše specifikované smlouvy o úvěru. Věřitel ověří splnění podmínek pro poskytnutí úvěru a v případě, že jsou splněny, vyjádří svůj souhlas uzavřením smlouvy a smlouva nabude účinnosti odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon nebo odesláním prostředků na registrovaný účet klienta nebo vyplacením hotovosti či odesláním smlouvy na registrovaný email. Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] soud zjistil, že jde o listinu, která není podepsána žádnou ze smluvních stran. Obsahem smlouvy je poskytnutí úvěru právním předchůdcem žalobce žalované v částce 25 000 Kč, jehož splatnost je uvedena ke dni [datum], procentní sazba úroku je ve výši 256,47 %, což odpovídá úroku v částce 5 270 Kč, celková splatná částka je 30 270 Kč. V ostatním je text smlouvy shodný s výše specifikovanou smlouvou ze dne [datum]. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne [datum] na něj byla připsána platba z účtu č. [bankovní účet] ve výši 1 Kč, kdy majitelem uvedeného účtu byla v dané době žalovaná. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce pak má soud za prokázané, že právním předchůdcem žalobce byla žalované na její účet dne [datum] poukázána částka 8 000 Kč, dne [datum] částka 12 000 Kč, dne [datum] částka 3 000 Kč a dne [datum] částka 2 000 Kč Celkem tedy právní předchůdce žalobce na účet žalované poukázal částku 25 000 Kč. Soud však nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou o obsahu, jak je obsahem předložené listiny označené jako smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí měly být i předložené obchodní podmínky, a tvrzení žalobce o uzavření dodatku k této smlouvě, kterým mělo dojít k navýšení poskytnuté jistiny a sjednaného úroku – poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobce totiž nedostatečně tvrdil, jakým konkrétním jednáním žalované došlo k odsouhlasení smluv, které jsou předkládány k důkazu, jakým konkrétním jednáním žalované byl nahrazen podpis žalované na těchto smlouvách. Pokud žalobce tvrdil, že k odsouhlasení smluv mělo dojít v rámci profilu žalované na webových stránkách původního věřitele, pak k těmto svým tvrzením nepředložil a neoznačil žádný důkaz. Nepodepsané listiny pak o uzavření smluv o konkrétním obsahu svědčit nemohou. Pokud asi dva měsíce před uzavřením smlouvy ([datum]) poukázala žalovaná na účet původního věřitele částku 1 Kč, kdy mělo jít o verifikační platbu, pak takovou platbou nemohla odsouhlasit smlouvy datované dne [datum] či [datum].

5. K tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek, žalobce nepředložil žádné důkazy. Jeho tvrzení o prověření úvěruschopnosti byla nedostatečná, když nebylo zřejmé, jaké skutečnosti byly případně ohledně poměrů žalované zjištěny a jak byly hodnoceny. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila na žalobce pohledávku za žalovanou z tvrzené smlouvy o úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby vždy ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky a právním zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů od doručení. Z podacího lístku je zřejmé, že výzva byla dána k poštovní přepravě dne [datum].

7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník včetně dodatku k této smlouvě, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaná projevila vůli uzavřít se žalobcem (jeho právním předchůdcem) závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem, ani dodatku k této smlouvě o předloženém obsahu prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva a její dodatek, případně odsouhlaseny obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měla žalovaná smlouvu o tvrzeném obsahu spolu s obchodními podmínkami akceptovat, byla nedostatečná. Pokud žalobce ve vztahu k úvěrové smlouvě tvrdil, že žalovaná její obsah měla odsouhlasit v rámci svého profilu kliknutím na příslušné políčko, pak k tomu nepředložil žádný důkaz, který by o takovém jednání žalované ve vztahu ke smlouvě o předloženém obsahu, dodatku ke smlouvě či obchodním podmínkám svědčil. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené žalovanou nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalované předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy, případně dodatku k ní. O uzavření takové smlouvy pak nemůže nikterak svědčit platba žalované na účet právního předchůdce žalobce uskutečněná asi dva měsíce před tvrzenými daty uzavření smlouvy a dodatku k ní. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne [datum] ve znění dodatku ze dne [datum], na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí (úrokem) ve výši 5 270 Kč uhradit nejpozději do [datum].

8. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

9. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a prověření úvěruschopnosti žalované a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem řádně doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

10. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalované celkem částku 25 000 Kč, nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k platbám došlo, když navíc některé platby předchází tvrzenému datu uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalovaná cokoliv na tuto částku původnímu věřiteli uhradila. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovanou nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, případně, že by šlo o neplatnou smlouvu, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalované na žalobce, je tak žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě k plnění ze dne [datum]. Tato výzva byla žalované zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne [datum], má se tedy za to, že došla žalované dne [datum], byla vyzvána k úhradě do 3 dnů od doručení, tedy do [datum], ode dne následujícího, tedy od [datum], tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

11. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 25 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle zaslané výzvy, tj. od [datum], a to ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky 5 270 Kč, kdy jde o nárok vyplývající ze smlouvy (dodatku ke smlouvě), jejíž uzavření nebylo prokázáno. Dále pak soud zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucího nad rámec úroku z prodlení z přiznané částky za období od [datum], když takový nárok žalobce není dán.

13. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 83 % předmětu řízení a ohledně 17 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 66 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 211 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když žalobce obdobné návrhy podává opakovaně, skutková tvrzení obsažená v návrzích jsou obměňována pouze s ohledem na konkrétně tvrzené podmínky uzavřených smluv, v řízení jde o částku nepřesahující 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 1 500 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 500 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 378 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 389 Kč, když případná doplňování žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 66 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 2 236,74 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).