42 C 59/2022

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem jméno jméno sídlem adresa, obec proti žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum bytem adresa žalované o zaplacení 30 270 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 25.000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25.000 Kč za dobu od datum do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kterou se žalobce po žalované domáhá zaplacení částky 5.270 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 30.270 Kč za dobu od datum do datum a z částky 5.270 Kč za dobu od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2.236,74 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne datum ve znění podání ze dne datum domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 30 270 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od datum do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum nabyl od společnosti právnická osoba pohledávku za žalovanou. K této pohledávce uvedl, že jeho právní předchůdce - právnická osoba dne datum uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru číslo na základě které jí poskytl úvěr v původní výši 8 000 Kč, kdy následně došlo k navýšení na částku 25 000 Kč. Úvěr měl být splacen do datum. Žalovaná se měla zavázat uhradit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 5 270 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet uvedený v žalobě, který byl totožný s účtem, z nějž byla provedena platba registračního poplatku v částce 1 Kč. K procesu uzavření smlouvy o úvěru a uzavírání dodatků k této smlouvě uvedl, že žalovaná zažádala o půjčku online na internetových stránkách právního předchůdce žalobce webová adresa, vyplnila registrační formulář, kdy zadala základní údaje o sobě, včetně čísla občanského průkazu a emailové adresy, telefonního čísla a hesla pro zřízení a vstup do uživatelského profilu. Registrací je zřízen tento profil, kde následně probíhá veškerá komunikace s původním věřitelem. K ověření profilu byla požadována verifikační platba z bankovního účtu žalované. Uzavření smlouvy pak probíhá výhradně v prostředí uživatelského profilu, za ověření identity verifikační platbou, po vygenerování návrhu smlouvy o úvěr věřitelem a následným přijetím návrhu osobou uživatele profilu. Okamžikem přijetí návrhu je okamžik provedení verifikační platby, a to v případě prvního uzavírání smlouvy. Následující smlouvy jsou uzavřeny kliknutím na tlačítko v profilu uživatele„ uzavřít smlouvu o úvěru“. Žalobce tvrdil, že byla ověřena úvěruschopnost žalované provedením lustrace ve veřejně dostupných databázích, dále měl původní věřitel vycházet z blíže nespecifikovaných dokladů poskytnutých žalovanou. K tomu žalobce nepředložil žádný důkaz, když uvedl, že takovými důkazy nedisponuje. Žalovaná dlužnou částku neuhradila řádně a včas, neuhradila ničeho ani ke dni podání žaloby, ani přes zaslané upomínky, včetně předžalobní výzvy učiněné právním zástupcem žalobce. Žalobce se tak domáhá zaplacení uvedené dlužné částky spolu s úrokem z prodlení. Případně požaduje, aby soud jeho nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaná se k zaslané žalobě nijak nevyjádřila.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den datum, žalobce a právní zástupce žalobce se z účasti na jednání omluvili, žalovaná se k jednání, ač řádně předvolána, bez omluvy nedostavila. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Z předložené smlouvy o úvěru číslo ze dne datum, smlouvy téhož čísla ze dne datum, spolu s obchodními podmínkami soud zjistil, že jde o listiny, které nejsou podepsány žádnou ze smluvních stran, obsahují v místě pro podpis pouze vytištěné jméno a příjmení žalované, obchodní firmu původního věřitele. Obsahem smlouvy z data datum je poskytnutí úvěru společností právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) žalované v částce 8 000 Kč, jehož splatnost je uvedena ke dni datum, procentní sazba úroku 279,83 % ročně odpovídající úroku ve výši 1 840 Kč, celková splatná částka byla 9 840 Kč. V listině je uvedeno, že potvrzením a přijetím tohoto textu klient (žalovaná) navrhuje věřiteli uzavření výše specifikované smlouvy o úvěru. Věřitel ověří splnění podmínek pro poskytnutí úvěru a v případě, že jsou splněny, vyjádří svůj souhlas uzavřením smlouvy a smlouva nabude účinnosti odesláním SMS informace o uzavření smlouvy na registrovaný telefon nebo odesláním prostředků na registrovaný účet klienta nebo vyplacením hotovosti či odesláním smlouvy na registrovaný email. Ze smlouvy o úvěru ze dne datum soud zjistil, že jde o listinu, která není podepsána žádnou ze smluvních stran. Obsahem smlouvy je poskytnutí úvěru právním předchůdcem žalobce žalované v částce 25 000 Kč, jehož splatnost je uvedena ke dni datum, procentní sazba úroku je ve výši 256,47 %, což odpovídá úroku v částce 5 270 Kč, celková splatná částka je 30 270 Kč. V ostatním je text smlouvy shodný s výše specifikovanou smlouvou ze dne datum. Z výpisů z účtu právního předchůdce žalobce bylo zjištěno, že dne datum na něj byla připsána platba z účtu č. bankovní účet ve výši 1 Kč, kdy majitelem uvedeného účtu byla v dané době žalovaná. Z výpisu z účtu právního předchůdce žalobce pak má soud za prokázané, že právním předchůdcem žalobce byla žalované na její účet dne datum poukázána částka 8 000 Kč, dne datum částka 12 000 Kč, dne datum částka 3 000 Kč a dne datum částka 2 000 Kč Celkem tedy právní předchůdce žalobce na účet žalované poukázal částku 25 000 Kč. Soud však nemá za prokázané tvrzení žalobce o uzavření smlouvy o úvěru mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou o obsahu, jak je obsahem předložené listiny označené jako smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí měly být i předložené obchodní podmínky, a tvrzení žalobce o uzavření dodatku k této smlouvě, kterým mělo dojít k navýšení poskytnuté jistiny a sjednaného úroku – poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobce totiž nedostatečně tvrdil, jakým konkrétním jednáním žalované došlo k odsouhlasení smluv, které jsou předkládány k důkazu, jakým konkrétním jednáním žalované byl nahrazen podpis žalované na těchto smlouvách. Pokud žalobce tvrdil, že k odsouhlasení smluv mělo dojít v rámci profilu žalované na webových stránkách původního věřitele, pak k těmto svým tvrzením nepředložil a neoznačil žádný důkaz. Nepodepsané listiny pak o uzavření smluv o konkrétním obsahu svědčit nemohou. Pokud asi dva měsíce před uzavřením smlouvy (datum) poukázala žalovaná na účet původního věřitele částku 1 Kč, kdy mělo jít o verifikační platbu, pak takovou platbou nemohla odsouhlasit smlouvy datované dne datum či datum.

5. K tvrzení o tom, že před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobce prověřil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek, žalobce nepředložil žádné důkazy. Jeho tvrzení o prověření úvěruschopnosti byla nedostatečná, když nebylo zřejmé, jaké skutečnosti byly případně ohledně poměrů žalované zjištěny a jak byly hodnoceny. Soud tedy uzavírá, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalované.

6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum spolu s přílohou má soud za prokázané, že společnost právnická osoba postoupila na žalobce pohledávku za žalovanou z tvrzené smlouvy o úvěru. Z oznámení o postoupení pohledávky a výzvy k úhradě před podáním žaloby vždy ze dne datum má soud za prokázané, že žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky a právním zástupcem žalobce vyzvána k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do 3 dnů od doručení. Z podacího lístku je zřejmé, že výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.

7. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o úvěru v souladu s ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník včetně dodatku k této smlouvě, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaná projevila vůli uzavřít se žalobcem (jeho právním předchůdcem) závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem, ani dodatku k této smlouvě o předloženém obsahu prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva a její dodatek, případně odsouhlaseny obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měla žalovaná smlouvu o tvrzeném obsahu spolu s obchodními podmínkami akceptovat, byla nedostatečná. Pokud žalobce ve vztahu k úvěrové smlouvě tvrdil, že žalovaná její obsah měla odsouhlasit v rámci svého profilu kliknutím na příslušné políčko, pak k tomu nepředložil žádný důkaz, který by o takovém jednání žalované ve vztahu ke smlouvě o předloženém obsahu, dodatku ke smlouvě či obchodním podmínkám svědčil. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené žalovanou nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalované směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalované předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy, případně dodatku k ní. O uzavření takové smlouvy pak nemůže nikterak svědčit platba žalované na účet právního předchůdce žalobce uskutečněná asi dva měsíce před tvrzenými daty uzavření smlouvy a dodatku k ní. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne datum ve znění dodatku ze dne datum, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí (úrokem) ve výši 5 270 Kč uhradit nejpozději do datum.

8. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. PL. ÚS 3/20).

9. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a prověření úvěruschopnosti žalované a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Soud rovněž připomíná, že již před nařízením prvního soudního jednání ve věci žalobce v tomto směru k doplnění tvrzení a označení důkazů písemně usnesením vyzýval, poučoval jej o břemeni tvrzení i břemeni důkazním. Žaloba však i přes tato poučení nebyla žalobcem řádně doplněna. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

10. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalované celkem částku 25 000 Kč, nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k platbám došlo, když navíc některé platby předchází tvrzenému datu uzavření dodatku ke smlouvě o úvěru. Nebylo prokázáno, že by žalovaná cokoliv na tuto částku původnímu věřiteli uhradila. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovanou nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, případně, že by šlo o neplatnou smlouvu, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaná na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatila. Žalovaná je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinna vydat tomu, na jehož úkor se obohatila. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalované na žalobce, je tak žalovaná povinna bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Žalovaná byla k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzvána v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě k plnění ze dne datum. Tato výzva byla žalované zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyla, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaná se tak do prodlení mohla dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne datum, má se tedy za to, že došla žalované dne datum, byla vyzvána k úhradě do 3 dnů od doručení, tedy do datum, ode dne následujícího, tedy od datum, tak již byla žalovaná v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

11. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 25 000 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalované s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě dle zaslané výzvy, tj. od datum, a to ve výši 8,25 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky 5 270 Kč, kdy jde o nárok vyplývající ze smlouvy (dodatku ke smlouvě), jejíž uzavření nebylo prokázáno. Dále pak soud zamítl žalobu ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucího nad rámec úroku z prodlení z přiznané částky za období od datum, když takový nárok žalobce není dán.

13. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 83 % předmětu řízení a ohledně 17 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy 66 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 211 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny advokáta ust. § 14b AT, když žalobce obdobné návrhy podává opakovaně, skutková tvrzení obsažená v návrzích jsou obměňována pouze s ohledem na konkrétně tvrzené podmínky uzavřených smluv, v řízení jde o částku nepřesahující 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 1 500 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 500 Kč za 3 úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 3 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 378 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 389 Kč, když případná doplňování žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložené náklady, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 66 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 2 236,74 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno – venkov. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo návrh na exekuci.