42 C 67/2021

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 99 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 98.500 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.849,47 Kč a spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54.249,25 Kč za dobu od 21.5.2020 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalované domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 1.000 Kč a úroku ve výši 10,45 % ročně z částky 45.000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení ve výši 30 610,60 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], ve znění podání ze dne [datum], kterým vzal žalobu zpět ohledně části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení (řízení bylo v této části zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]), se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 99 500 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z úvěru ve výši 10,45 % ročně z jistiny od 21.5.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 849,47 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 54 249,25 Kč od 21.5.2020 do zaplacení. Žalobce uvedl, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], kdy z účinností ke dni [datum] byla část závodu společnosti [právnická osoba] včetně dané pohledávky převedena na společnost [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [anonymizováno] [rok], kdy její nedílnou součástí byl i předpis splátek. Na základě této smlouvy poskytla uvedená společnost žalované úvěr v částce 45 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 21 % z jistiny úvěru za období, na které byl poskytnut ve výši 12 600 Kč, poplatkem za správu úvěru v částce 9 900 Kč a inkasním poplatkem v částce 15 300 Kč, kdy celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 37 800 Kč. Žalovaná tak měla původnímu věřiteli uhradit celkem částku 82 800 Kč v 16 měsíčních splátkách po 5 175 Kč, kdy poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, kdy celkem ve dvou platbách zaplatila 6 800 Kč. Šlo přitom o úhradu ve výši 5 200 Kč dne [datum] a úhradu ve výši 1 600 Kč dne [datum]. Ode dne následujícího po sjednané splatnosti celého úvěru, tj. dne [datum] tak již byl v prodlení se všemi sjednanými splátkami. Žalobce v doplnění žaloby zcela konkrétně uvedl, jak jednotlivé splátky započetl na pohledávky ze smlouvy o úvěru. Po těchto zápočtech tak žalovaná dlužila na jistině úvěru částku 45 000 Kč, na úroku za sjednanou dobu smlouvy částku 9 249,25 Kč, na poplatku za správu úvěru částku 8 545,50 Kč a na inkasním poplatku částku 13 205,25 Kč Celkem tak šlo o částku 76 000 Kč. Žalobce dále odkázal na ujednání o smluvní pokutě, kdy žalovaná se měl zavázat hradit v případě prodlení s jakoukoliv splátkou smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Celkem tak na smluvní pokutě vyčíslené za období od [datum] do [datum] požadoval zaplacení částky 23 500 Kč, když v doplnění žaloby učinil výpočet této částky. Žalobce tvrdil, že s ohledem na to, že smluvní strany si sjednaly výši úroku pouze pro období 16 měsíců, dále byla nevrácená jistina úročena úrokem ve výši 10,45 % ročně odpovídajícím úrokové sazbě úvěrů na spotřebu domácnostem dle statistiky ČNB. K prověření úvěruschopnosti žalované žalobce uvedl, že původní věřitel tuto posoudil především z informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy a jejich ověřením z vyžádaných dokladů, které zaznamenal v žádosti o úvěr a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaná měla přitom v žádosti o úvěr uvést, že je od [datum] zaměstnána ve [právnická osoba] [právnická osoba] s příjmem ve výši 19 260 Kč měsíčně. Výši měsíčních výdajů specifikovala na částku 10 560 Kč, použitelný příjem tak byl ve výši 8 700 Kč. Uvedla, že nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Žalovaná měla svým podpisem stvrdit pravdivost poskytnutých údajů. Žalovaná tak po ověření poskytnutých údajů a s ohledem na výši poskytovaného úvěru byla hodnocena jako schopná splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena na žalobce, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. Následně již žalobci ničeho neuhradila. Žalobce se tak po ní domáhá zaplacení celkové dlužné částky 99 500 Kč tvořené nevrácenou jistinou úvěru, úroky za období trvání smlouvy, sjednanými poplatky a smluvní pokutou v částce 23 500 Kč. Dále se po žalované domáhá zaplacení úroku ve výši 10,45 % z jistiny, od [datum] do zaplacení. S ohledem na prodlení s úhradou peněžité částky se pak žalobce domáhá i zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši, který jednak za období od [datum] do [datum] kapitalizoval na částku 3 849,47 Kč a jednak se jej domáhá z částky 54 249,25 Kč (tj. z jistiny a pevně sjednaného úroku za dobu trvání smlouvy) od [datum] do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce žádným způsobem nezpochybnila. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum]. Jednání nebylo zahájeno, když přítomní účastníci vyjádřili zájem věc vyřešit formou soudního smíru, o jehož konkrétních parametrech chtěli jednat. Žalovaná tehdy uvedla, že před uzavřením smlouvy o úvěru uváděla skutečnosti o svých poměrech zástupci úvěrujícího. Pokud předkládala pracovní smlouvu uzavřenou na dobu určitou, pak tehdy předpokládala, že smlouva bude prodloužena, k tomu však nedošlo. Zástupce úvěrujícího se jí měl na tuto skutečnost dotazovat. Rovněž potvrdila, že výše výdajů, jak jí tehdy uvedla v žádosti o úvěr, odpovídala skutečnosti, neboť bydlí u syna a má jen minimální výdaje na bydlení. Rovněž bylo pravdou, že tehdy měla pouze jeden další závazek. Vzpomněla si, že zástupce úvěrujícího prostřednictvím mobilní aplikace prověřoval její závazky. Výši dlužných částek, jak je žalobce v žalobě požadoval a konkrétně vyčíslil, nikterak nezpochybňovala.

3. Soud tak první jednání ve věci odročil na [datum]. Žalovaná se k jednání bez řádné omluvy nedostavila, ačkoliv termín jednání jí byl znám z předchozího jednání, které nebylo zahajováno, kterého se účastnila. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a ve věci jednal v nepřítomnosti žalované. U tohoto jednání žalobce prostřednictvím právní zástupkyně sdělil soudu, že žalovaná nikterak nereagovala na jeho návrhy na uzavření smíru, k dohodě tak nedošlo. Setrval proto na žalobě v celém rozsahu. K prověření schopnosti žalované splácet úvěr zdůraznil, že sama žalovaná potvrdila, že její schopnost splácet úvěr byla prověřena tak, jak je uvedeno v žalobě. Potvrdila správnost údajů, které uváděla v žádosti o úvěr i to, že právní předchůdce žalobce ověřoval její další závazky. Navrhnul proto, aby soud žalobě zcela vyhověl.

4. Soud při jednání provedl dokazování žalobcem předloženými listinami, z nichž zjistil následující skutkový stav. Smlouvou o úvěru [číslo] [rok] bylo prokázáno, že dne [datum] společnost [právnická osoba] a žalovaná podepsali tuto smlouvu o úvěru, která měla být sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru. Touto smlouvou se uvedená společnost zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 45 000 Kč s pevně stanovenou výpůjční úrokovou sazbou sjednanou na dobu určitou a žalovaná se zavázala úvěr spolu s úrokem ve výši 21 % ročně za období 16 měsíců, poplatkem za správu úvěru ve výši 9 900 Kč a poplatkem za inkaso plateb v hotovosti ve výši 15 300 Kč, tedy celkem částku 82 800 Kč, splatit v 16 měsíčních splátkách po 5 175 Kč. Žalovaná potvrdila převzetí částky 45 000 Kč v hotovosti. V čl. V. bodě 2 smlouvy se smluvní strany dohodly, že dnem splatnosti poslední splátky přirůstá nesplacená část úroků k jistině. V čl. V bodě 4 smlouvy bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení dlužníka ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, kdy souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Pro případ prodlení s hrazením splátek úvěru se pak smluvní strany dohodly na placení úroků z prodlení v zákonné výši. Žalovaná prohlásila, že před uzavřením smlouvy poskytla věřiteli k jeho žádosti přesné a pravdivé údaje o své finanční situaci, o svých příjmech, o pravidelných měsíčních nákladech a výdajích a dalších půjčkách. Ke smlouvě je připojen přehled splátek. Z přehledu plateb, které žalovaná jakkoliv nerozporovala, má soud za prokázané, že žalovaná uhradila na poskytnutý úvěr celkem 6 800 Kč, kdy hradila částky, jak je žalobce uvedl v žalobě.

5. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru podepsaného žalovanou dne [datum] ve spojení s tvrzeními žalované, jak je uvedla u jednání soudu dne [datum], má soud za prokázané, že žalovaná v době před uzavřením smlouvy byla zaměstnána u [právnická osoba] [právnická osoba], kdy dnem nástupu do práce byl den [datum], smlouva byla uzavřena na dobu určitou do [datum]. Žalovaná potvrdila úvěrujícímu, že smlouva bude prodloužena, když to v době uzavírání úvěrové smlouvy předpokládala. Tyto skutečnosti pak vyplývají i z pracovní smlouvy ze dne [datum], v níž byla stanovena měsíční mzda žalované na částku 31 500 Kč hrubého. Z předložených výplatních pásek za období ledna, února a března 2018 pak má soud za prokázané, že žalované byla v těchto měsících vyplacena mzda v částkách 22 612 Kč, 22 105 Kč a 13 065 Kč, kdy toto odpovídá průměrné čisté mzdě ve výši 19 260 Kč, jak jí žalovaná uvedla v žádosti o úvěr. Soud má s ohledem na potvrzení žalované učiněné výslovně u jednání za prokázané i další skutečnosti uvedené v žádosti o poskytnutí úvěru, tedy, že žalovaná bydlela u syna, byla rozvedená, její celkové měsíční výdaje činily 10 560 Kč, když jejich součástí byla i splátka jiného úvěru ve výši 3 560 Kč. Žalovaná tak měla volné zdroje ke splácení dalšího úvěru minimálně ve výši 8 700 Kč. Soud s ohledem na tvrzení žalované o tom, že právní předchůdce žalobce formou nahlédnutí do mobilní aplikace ověřil její případné závazky u jiných společností, nahlédnul do nebankovních registrů, má za prokázané tvrzení žalobce, že před uzavřením smlouvy nad rámec informací získaných od žalované prověřoval její schopnost splácet úvěr i tímto způsobem.

6. Z notářského zápisu ze dne 27.9.2018, [číslo jednací], [spisová značka] ve spojení s výňatkem z přílohy obsahujícím seznam úvěrových smluv převáděných smlouvou o prodeji části závodu má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] a společnost [právnická osoba] uzavřeli dne [datum] smlouvu o prodeji části závodu, který je tvořen divizí spotřebitelských úvěrů, kdy na uvedenou společnost byla převedena i pohledávka za žalovanou z předmětné úvěrové smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] spolu s přílohou, ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum], oznámení o provedení příkazu k úhradě ze dne [datum] a potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne [datum] má soud za prokázané, že společnost [právnická osoba] postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným z tvrzené smlouvy o úvěru na žalobce. Tato skutečnost měla být žalované písemně oznámena oznámením ze dne [datum], kdy odeslání tohoto oznámení není doloženo. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] spolu s podacím lístkem ze dne [datum] je prokázáno, že právní zástupce žalobce před podáním žaloby písemně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky, když jí opětovně seznámil se skutečnostmi ohledně postoupení pohledávky.

7. Po právní stránce soud hodnotil předmětný spor následovně. Dle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

10. Podle § 122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Dle odst. 3 pak souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

11. Dokazováním v tomto řízení má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce uzavřel dne [datum] se žalovanou smlouvu o úvěru, který byl ve smyslu § 2 zákona č. 257/2016 Sb. spotřebitelským úvěrem. Právní předchůdce žalobce splnil svou povinnost danou mu ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, když k takovému posouzení měl dostatek ověřených informací od žalované o jejích poměrech. Žalovaná pravdivost svých tvrzení v žádosti o úvěr výslovně u jednání soudu potvrdila. Právní předchůdce žalobce rovněž nahlédl do veřejně přístupných registrů, kdy takto ověřil případné negativní informace o žalované ohledně splácení dřívějších úvěrů. Na podkladě takto získaných údajů pak výši volných příjmů odvozenou od rozdílu mezi skutečnými příjmy a výdaji hodnotil tak, že žalovaná je schopna splácet poskytnutý úvěr ve sjednaných splátkách. Žalované byl na základě uzavřené smlouvy poskytnut právním předchůdcem žalobce úvěr ve výši 45 000 Kč v hotovosti, který se žalovaná zavázala uhradit v 16 měsíčních splátkách po 5 175 Kč, když součástí splátek byl i pevně sjednaný úrok na sjednanou dobu úvěru a poplatky za správu úvěru hotovostní výběr splátek. Úrok byl sjednán ve výši 21 % ročně z jistiny na dohodnutou dobu, šlo tak o částku 12 600 Kč, administrativní poplatek byl sjednán ve výši 9 900 Kč a inkasní poplatek ve výši 15 300 Kč. Žalovaná tak nad rámec poskytnutá jistiny měla právnímu předchůdci žalobce uhradit celkem částku 37 800 Kč. Soud přitom hodnotil přiměřenost sjednané výše úroků, když tuto neměl za zcela zjevně nepřiměřenou s ohledem na výši sazeb u bankovních institucí poskytujících spotřebitelské úvěry, které i dle tvrzení žalobce, které dokládal, dosahovaly výše 10,45 % ročně. Pokud jde o sjednané poplatky, pak soud měl i tyto za platně sjednané, když žalovaná byla s jejich výší před uzavřením smlouvy zcela jednoznačně seznámena, jde o cenové ujednání, měla případně možnost za takových podmínek úvěrovou smlouvu neuzavřít. Je rovněž skutečností, že při hotovostním splácení po dobu 16 měsíců má úvěrující náklady s administrací úvěru i výběrem splátek. Žalovaná svůj závazek z uzavřené smlouvy nesplnila, když neplatila sjednané splátky úvěru řádně a včas. Uhradila přitom pouze ve dvou splátkách částku 6 800 Kč, která byla v souladu se smlouvou a předpisem splátek započtena na sjednané úroky a poplatky. Žalobce v doplnění žaloby zcela jednoznačně uvedl způsob zápočtu těchto částek. Je tak prokázáno, že žalovaná dosud na poskytnutý úvěru nezaplatila na jistině částku 45 000 Kč, na sjednaném úroku částku 9 249,25 Kč, na poplatku za správu úvěru částku 8 545,50 Kč a na inkasním poplatku částku 13 205 Kč Celkem tak jde o dlužnou částku ve výši 76 000 Kč.

12. Žalobce se dále domáhal zaplacení smluvní pokuty, kterou vyčíslil v souladu se smluvním ujednáním ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za období od [datum] [datum]. Za toto období pak smluvní pokutu vypočetl na částku 23 500 Kč, kdy z výpočtu je zcela jednoznačně zřejmé, jak k této částce dospěl, když žalobce zohlednil dlužné splátky k jednotlivým dnům, jak je uvedl v doplnění žaloby. Žalovaná pak výpočet žádným způsobem nezpochybnila. Soud přitom dospěl k závěru, že mezi smluvními stranami byla smluvní pokuta v uvedené výši za každý den prodlení platně sjednána v souladu s § 2048 a násl. občanského zákoníku a §122 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se smluvním ujednáním dle čl. V bodu 4 úvěrové smlouvy však celková výše smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin 0,5 a poskytnuté jistiny. Takové ujednání je pak v souladu s právní úpravou obsaženou v § 122 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru. S ohledem na výši poskytnuté jistiny 45 000 Kč, tak žalobci mohl vzniknout nárok nejvýše na zaplacení smluvní pokuty v částce 22 500 Kč. V této výši se pak jejího zaplacení po žalované oprávněně domáhá.

13. Žalobce se dále domáhal zaplacení úroku ve výši 10,45 % z poskytnuté jistiny za období od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že v úvěrové smlouvě nebyl úrok pro dobu následující po období, na které byla smlouva sjednána sjednáno placení úroku v určité výši. Měl tak za to, že žalobci náleží úrok ve výši úrokové sazby, za kterou poskytovaly banky domácnostem úvěry na spotřebu se splatností 1-5 let, kdy výši úrokové sazby dokládal přehledem úrokových sazeb. Soud však dospěl k závěru, že žalobce nárok na zaplacení takového úroku nemá. Je sice skutečností, že smlouvou o úvěru se úvěrovaný zavazuje vedle vrácení úroku zaplatit i úroky, kdy tyto hradí do doby vrácení úvěru. Na druhou stranu, ale nelze odhlédnout od toho, že daná úvěrová smlouva byla sjednána jako smlouva o spotřebitelském úvěru, kdy žalovaná vystupovala v pozici spotřebitele. Z textu úvěrové smlouvy přitom nelze dospět k závěru, že by mezi smluvními stranami bylo sjednáno placení úroku nad rámec úroku, jak byl sjednán v čl. II smlouvy, kde byl stanoven ve výši 21 % ročně za období, na které byl úvěr poskytnut. Případné další hrazení úroků po tomto období, nevyplývá ani z dalších ujednání ve smlouvě, není zahrnuto ani v čl. V. upravujícím důsledky prodlení. Smlouva o úvěru přitom byla sjednána na období, kdy měla být uhrazena poslední splátka, tedy do [datum], jak žalobce sám uvedl v žalobě. Soud tak postupoval dle § 1812 občanského zákoníku, kdy ujednání ve smlouvě vyložil pro spotřebitele – žalovanou příznivějším způsobem a dospěl k závěru, že za situace, kdy nebyl mezi smluvními stranami úrok pro období od [datum] sjednán, nelze po žalované s odkazem na obecnou úpravu smlouvy o úvěru požadovat zaplacení úroku ve výši dle úrokových sazeb bank, jak se toho žalobce podanou žalobou domáhá, když takový výklad smlouvy by byl v rozporu s očekáváním žalované jako spotřebitele při uzavírání předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Z textu této smlouvy totiž musela dospět k závěru, že úrok je sjednán pouze v pevně stanovené výši pro období do data, kdy měl být celý úvěr splacen. Soud přitom zohlednil i tu skutečnost, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru byly sjednány nad rámec úroku i poměrně vysoké poplatky, které nesjednání úroku pro další období svým způsobem pro úvěrujícího kompenzovaly. Navíc dle současné právní úpravy je možné pro v případě prodlení spotřebitele delší než 90 dnů i při sjednaném úroku požadovat úrok pouze ve výši zákonného úroku z prodlení. Ačkoliv tato právní úprava na danou věc nedopadá, je z ní však patrno, že v případě spotřebitele i při sjednání úroků pro celé období do vrácení jistiny sám zákonodárce počítá nadále se snížením takto sjednaných úroků. I z toho lze dovodit, že by požadavek žalobce na hrazení nesjednaných úroků mohl být v rozporu s charakterem spotřebitelských vztahů.

14. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou, když jeho právní nástupnictví ve vztahu k pohledávkám z předmětné úvěrové smlouvy po úvěrující společnosti [právnická osoba] a po společnosti [právnická osoba] bylo prokázáno předloženým notářským zápisem ve spojení s přílohou a smlouvou o postoupení pohledávek včetně dodatku a přílohy uzavřenou v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku (viz bod 6 odůvodnění rozsudku).

15. S ohledem na uvedené soud ve výroku I. rozsudku žalobě vyhověl v části, pokud se žalobce domáhal zaplacení částky 98 500 Kč odpovídající nesplacené jistině, části sjednaného pevného úroku, dosud neuhrazeným částem sjednaných poplatků a smluvní pokutě ve výši 22 500 Kč odpovídající omezení výše smluvní pokuty dle ujednání ve smlouvě i zákoně o spotřebitelském úvěru. S ohledem na prodlení žalované s vrácením peněžité částky soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to jednak v kapitalizované výši 3 849,47 Kč za období od 5.9.2019 do 20.5.2020 a jednak z částky odpovídající součtu nesplacené jistiny a sjednaných úroků, když dle smluvního ujednání tyto přirůstají k jistině, za období od 21.5.2020 do zaplacení.

16. Ve výroku II. tohoto rozsudku soud žalobu zamítl v části, pokud se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši jdoucí nad rámec smluvního a zákonného omezení a dále pokud se domáhal zaplacení úroku ve výši 10,45 % ročně z jistiny za období od [datum] [anonymizováno], když pro toto období nebylo mezi smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru placení úroku sjednáno.

17. Ve výroku III. pak o náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že většinově úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení dle poměru jeho úspěchu ve věci. Žalobce měl ve sporu úspěch ohledně 99 % předmětu řízení a ohledně 1 % úspěch neměl. Žalobci tak v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř. vzniklo právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu rozdílu mezi jeho úspěchem a neúspěchem, tedy ve výši 98 %. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 3 611 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen„ AT“). Náklady na právní zastoupení přitom činí odměna advokáta celkem ve výši 21 330 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši po 4 740 Kč za 4,5 úkonů právní služby dle § 7 bod 5 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu, účast u soudního jednání dne [datum], kdy nebylo jednáno a dne [datum]), dále byl přiznán 5 × režijní paušál po 300 Kč dle § 11 a 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 4 794,30 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 31 235,30 Kč, když doplnění žaloby k výzvě soudu nemá soud za účelně vynaložené náklad, neboť dostatečná skutková tvrzení měla být již součástí žalobního návrhu. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 98 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 30 610,60 Kč, kterou je mu žalovaná povinna uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).