42 C 72/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; název žalobkyně , IČ: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupený Mgr. jméno příjmení , advokátkou se sídlem adresa proti žalovanému: ; celé jméno žalovaného , narozený dne datum bytem adresa žalovaného o zaplacení 20 465 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 465 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 865 Kč za dobu od 9.2.2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 150 Kč za dobu od 16.2.2022 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 4 550 Kč za dobu od 16.2.2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 2 271 Kč ve lhůtě do 3 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, a to k rukám právní zástupkyně žalobce.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 15. 8. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20 465 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení. Žalobce uvedl, že je právnickou osobou, která je příjemcem příspěvku placeného vlastníkem, popřípadě provozovatelem, motorového vozidla, které je provozováno bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení tohoto příspěvku.

2. Žalobce zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], číslo technického průkazu vozidla [anonymizováno], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne 6. 5. 2021 do dne 23. 8. 2021 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ zákon“). Vozidlo tak bylo nepojištěno 110 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne 3. 12. 2021 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, žalobce za den doručení výzvy žalovanému považuje 15. den po jejím odeslání, tj. den 18. 12. 2021, splatnost příspěvku tak nastala po uplynutí 60 dnů od doručení výzvy, tedy ke dni 15. 2. 2022. Žalovaný však ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní výzvy. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 7 450 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 7 150 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce v žalobě zcela konkrétně specifikoval výpočet dlužného příspěvku, ohledně něj i nároku na zaplacení poplatku odkázal na příslušnou právní úpravu. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 7 868 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění.

3. Žalobce dále zjistil, že žalovaný, coby provozovatel výše uvedeného osobního automobilu [registrační značka] neměl k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti ode dne 25. 2. 2021 do dne 5. 5. 2021, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 70 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne 3. 12. 2021 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, která mu byla doručena dne 18. 12. 2021. Splatnost příspěvku nastala dne 15. 2. 2022. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 4 850 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 4 550 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 4 550 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění.

4. Žalobce uvedl, že se žalovaný stal vlastníkem předmětného vozidla na základě kupní smlouvy dne 19. 1. 2021, kdy vozidlo bylo žalovanému prodáno vlastníkem dle registru silničních vozidel. Pokud k zápisu žalovaného do registru silničních vozidel došlo později, či nedošlo vůbec, pak tento zápis má pouze deklaratorní, nikoliv konstitutivní účinky. Pokud totiž osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel na základě výzvy žalobci sdělí a doloží, že v předmětném období vlastníkem vozidla nebyla, uplatní žalobce v souladu s § 4 odst. 6 zákona svůj nárok na příspěvek vůči skutečnému vlastníku vozidla, o němž se tímto postupem dozvěděla. Osobou povinnou k zaplacení příspěvku je tak žalovaný. Žalovaný dluh nezaplatil ani na základě předžalobní výzvy ze dne 12. 7. 2022.

5. Žalobce dále zjistil, že osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], je evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný. Žalovaný jako provozovatel tohoto vozidla neměl ode dne 2. 6. 2020 do dne 30. 9. 2020 k vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti, ačkoliv je tato povinnost založena v ust. § 1 odst. 2 zákona. Vozidlo tak bylo nepojištěno 121 dní. Žalobci tak dle ustanovení § 4 odst. 1 zákona, vznikl vůči žalovanému nárok na příspěvek do garančního fondu, který se dle § 4 odst. 3 zákona určí jako součin počtu dní, kdy bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu, a výše denní sazby podle druhu vozidla. Dále mu vznikl nárok na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Žalobce v souladu se zákonem zaslal žalovanému dne 25. 11. 2020 výzvu k úhradě příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání, která mu byla doručena dne 10. 12. 2020. Splatnost příspěvku nastala ke dni 8. 2. 2021. Žalovaný však ničeho neuhradil. Žalobce se proto po žalovaném domáhá zaplacení částky 8 165 Kč, která je tvořena jednak neuhrazeným příspěvkem do garančního fondu v částce 7 865 Kč a jednak poplatkem spojeným s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobce se s ohledem na prodlení žalovaného s úhradou peněžitého dluhu domáhá zaplacení úroku z prodlení, a to z částky 7 865 Kč ode dne následujícího po splatnosti příspěvku spolu s náklady na jeho uplatnění.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobce nerozporoval, neuvedl, že není osobou povinnou k zaplacení příspěvku, či že by dlužnou částku, byť jen zčásti, uhradil. Ve věci soud rozhodl bez nařízení jednání v souladu s ust. § 115a o.s.ř., když žalobce s takovým postupem výslovně v návrhu na zahájení řízení souhlasil a k výzvě soudu se nevyjádřil, žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil a má se proto za to, že s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Rozsudek však byl vyhlášen veřejně.

7. Soud na základě žalobních tvrzení, listinných důkazů předložených žalobcem a vyžádaných soudem zjistil následující skutkový stav. Žalobce žalovaného výzvou ze dne 2. 12. 2021 vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu celkem v částce 7 450 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 15. 2. 2022, když žalobce za den doručení výzvy považuje 15. den po jejím odeslání, tedy den 18. 12. 2021. Žalovaný tak byl ode dne 16. 2. 2022 v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobcem opakovaně vyzýván upomínkami ze dne 9. 3. 2022 a ze dne 7. 4. 2022. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem (upomínka ze dne 12. 6. 2022 spolu s informací k zásilce ohledně dodání zásilky).

8. Dále soud zjistil, že žalobce žalovaného výzvou ze dne 2. 12. 2021 vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu celkem v částce 4 850 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 15. 2. 2022, když žalobce za den doručení výzvy považuje 15. den po jejím odeslání, tedy den 18. 12. 2021. Žalovaný tak byl ode dne 16. 2. 2022 v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobcem opakovaně vyzýván upomínkami ze dne 9. 3. 2022 a ze dne 7. 4. 2022. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem (upomínka ze dne 12. 6. 2022 spolu s informací k zásilce ohledně dodání zásilky).

9. Dále soud zjistil, že žalobce žalovaného výzvou ze dne ze dne 25. 11. 2020 vyzval k úhradě příspěvku do garančního fondu celkem v částce 8 165 Kč, a to ve lhůtě do 60 dnů, kdy výzva obsahovala veškerá potřebná poučení. Dle tvrzení žalobkyně, které žalovaný nerozporoval, lhůta k zaplacení příspěvku uplynula dnem 8. 2. 2021, když žalobce za den doručení výzvy považuje 15. den po jejím odeslání, tedy den 10. 12. 2020. Žalovaný tak byl ode dne 9. 2. 2021 v prodlení se zaplacením příspěvku. Žalovaný byl ohledně úhrady příspěvku a nákladů na jeho mimosoudní vymáhání žalobcem opakovaně vyzýván upomínkami ze dne 4. 3. 2021 a ze dne 1. 4. 2021. Žalovaný žalobci ničeho neuhradil, a to i přes zaslání předžalobní upomínky jeho právním zástupcem (upomínka ze dne 5. 4. 2022 spolu s informací k zásilce ohledně dodání zásilky).

10. Ze sdělení Městského úřadu Šlapanice, Odboru dopravy ze dne 11. 4. 2023 a karty vozidla soud zjistil, že v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla – osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [VIN kód], byl v době od 6. 5. 2021 do dne 23. 8. 2021 a také od 25. 2. 2021 do 5. 5. 2021 zapsán [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Z kupní smlouvy uzavřené dne 19. 1. 2021 mezi [jméno] [příjmení] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím bylo zjištěno, že předmětem smlouvy byl prodej a koupě vozidla [značka automobilu], [VIN kód], a to za kupní cenu 17 000 Kč s povinností kupujícího nahlásit změny v evidenci držitelů motorových vozidel a povinností kupujícího bezodkladně po podpisu smlouvy vozidlo pojistit.

11. Ze sdělení Městského úřadu Šlapanice, Odboru dopravy ze dne 11. 4. 2023 a karty vozidla soud zjistil, že vlastníkem a provozovatelem a – [značka automobilu], model [anonymizováno], [registrační značka], [VIN kód], byl v době 2. 6. 2020 do dne 30. 9. 2020 žalovaný.

12. Bylo tak prokázáno, že v rozhodném období byl v registru silničních vozidel evidován jako vlastník a provozovatel předmětného osobního automobilu se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka], [jméno] [příjmení], avšak z žalobcem předložené kupní smlouvy vyplývá, že již k datu 19. 1. 2021 bylo vlastnické právo k předmětnému vozidlu převedeno na žalovaného. Protože žalovaný v řízení netvrdil nic o tom, kdy byla zaplacena kupní cena a kdy bylo vozidlo předáno (tj. že by se tak stalo později než 19. 1. 2021), má soud v souladu s § 1099 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku za to, že vlastnické právo k předmětnému vozidlu bylo převedeno na žalovaného ke dni 19. 1. 2021 a počínaje tímto dnem byl žalovaný vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla. Dále bylo prokázáno, že žalovaný jako provozovatel předmětného vozidla porušil povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném a účinném v daném období (dále jen„ zákon“), když v době od 6. 5. 2021 do 23. 8. 2021, tj. 110 dní, a v době od 25. 2. 2021 do 5. 5. 2021, tj. 70 dní, provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobci tak v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Předložením kupní smlouvy se totiž žalobci podařilo vyvrátit právní domněnku stanovenou ustanovením § 4 odst. 2 zákona, že při určení osoby povinné k zaplacení příspěvku se má za to, že a) osoba zapsaná jako vlastník vozidla v registru silničních vozidel je vlastníkem vozidla a b) osoba zapsaná jako provozovatel vozidla v registru silničních vozidel je provozovatelem vozidla, a tedy osobou povinnou k zaplacení příspěvku je žalovaný. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu (110 dní a 70 dní) a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, kdy žalobce denní sazbu určil v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 65 Kč. Výše příspěvku tak činí 7 450 Kč a 4 850 Kč. Žalovaný byl v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinen žalobci zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 2 x 300 Kč. Výzvy k úhradě příspěvků i nákladů byly zaslány žalovanému a splatnost příspěvků včetně nákladů na jejich vymáhání nastala dne 15. 2. 2022. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužné částky neuhradil, žalobce se tak po něm oprávněně domáhá jak částek 7 150 Kč a 4 550 Kč odpovídajícím příspěvkům do garančního fondu, tak částek 2 x 300 Kč odpovídajícím nákladům na jejich mimosoudní vymáhání, tedy celkem částek 7 450 Kč a 4 850 Kč.

13. Rovněž bylo prokázáno, že žalovaný jako provozovatel vozidla s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, [registrační značka] porušil povinnost dle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, ve znění platném a účinném v daném období (dále jen„ zákon“), když v době od 2. 6. 2020 do 30. 9. 2020, tj. 121 dní, provozoval vozidlo bez pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou tímto vozidlem. Žalobci tak v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. Žalobci tak v souladu s ust. § 4 odst. 1 zákona vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení příspěvku za dobu, po kterou bylo vozidlo provozováno v rozporu s tímto zákonem. V souladu s ust. § 4 odst. 7 zákona proto žalobce vyzval žalovaného k úhradě tohoto příspěvku, jehož výše byla určena podle ust. § 4 odst. 3 zákona součinem počtu dní, po které bylo vozidlo provozováno bez pojištění odpovědnosti z jeho provozu (121 dní) a příslušné denní sazby pro daný druh vozidla, kdy žalobce denní sazbu určil v souladu s ust. § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb., ve výši 65 Kč. Výše příspěvku tak činí 7 865 Kč. Žalovaný byl v souladu s ust. § 4 odst. 4 zákona povinen žalobci zaplatit i náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši dle § 2a uvedené vyhlášky tedy v částce 300 Kč. Výzva k úhradě příspěvku i nákladů byla zaslána žalovanému a splatnost příspěvku včetně nákladů na jeho vymáhání nastala dne 8. 2. 2021. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil, žalobce se tak po něm oprávněně domáhá jak částky 7 865 Kč odpovídající příspěvku do garančního fondu, tak částky 300 Kč odpovídající nákladům na jeho mimosoudní vymáhání, tedy celkem částky 8 165 Kč.

14. Protože žalovaný nezaplatil žalobci ve lhůtě splatnosti peněžitý dluh, žalobce se tak po něm oprávněně ve smyslu ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník domáhá i zaplacení úroku z prodlení, a to ve výši určené dle § 1 nařízení vlády číslo 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb. vždy ode dne následujícího po splatnosti té které dlužné částky.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř., když plně úspěšný žalobce má vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které je tento povinen zaplatit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Celkové náklady řízení přitom představují zaplacený soudní poplatek ve výši 819 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Náklady právní ho zastoupení přitom sestávají z odměny právního zástupce za 3 úkony právní služby á 300 Kč dle § 14b odst. 1 bod 2 AT (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a jednoduchá výzva k plnění), 3 režijních paušálů á 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 13 AT a z DPH z odměny a paušálů ve výši 252 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 2 271 Kč.