42 C 81/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného , IČO: IČO žalovaného sídlem Adresa žalovaného o zaplacení 53 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 30 002 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 30 002 Kč za dobu od 11. 2. 2025 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení částky 23 498 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od 11. 2. 2025 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 53 500 Kč od 11. 10. 2024 do 10. 2. 2025 a úroku z prodlení ve výši 0,75 % ročně z částky 30 002 Kč od 11. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 937 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalobce je povinen zaplatit ČR – Okresnímu soudu Brno-venkov doplatek soudního poplatku ve výši 535 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku na bankovní účet soudu č. , č. účtu, , VS , var. symbol, .

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou ke zdejšímu soudu dne 28.2.2025 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán k povinnosti zaplatit mu částku 53 500 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ode dne 11.10.2024 do zaplacení a nahradit mu náklady řízení. K odůvodnění žaloby uvedl, že žalobce se žalovaným uzavřel dne 2.8.2024 smlouvu o podnikatelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v celé výši dne 10.10.2024. Dle čl. 8.1 smlouvy se žalovaný zavázal uhradit žalobci v případě prodlení s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, celková výše jednorázové sankce tak činí 2 500 Kč. Dle čl. 3.1 smlouvy má žalobce nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, to je ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. Žalobce požaduje tento poplatek jen za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky úvěru. Celková výše poplatku za poskytnutí úvěru tak činí 21 000 Kč. Žalobce s odkazem na příslušná ustanovení smlouvy popsal možnost prodloužení splatnosti úvěru. Předmětem žalobního návrhu je přitom pohledávka skládající se z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 21 000 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2 500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč. Žalobce popsal proces uzavření úvěrové smlouvy tak, že poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný zaregistroval zadáním osobních údajů, které jsou uvedeny v části B žalobního návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření své totožnosti doložil kopii svého dokladu totožnosti, kdy žalobce provedl lustraci v databázi neplatných dokladů. V případě souhlasu zájemce je prováděno ověření majitele účtu, v případě nesouhlasu pak k tomuto ověření dochází prostřednictvím verifikační platby na účet žalobce. Jak tomu bylo v tomto případě, však žalobce neuvedl. Tímto žalovaný zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu. Žalovaný zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Poté mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, ve znění obsaženém v příloze tohoto návrhu, s navrhovanou výší úvěru a splatností, jak jsou uvedeny výše. Žalovaný tento návrh smlouvy akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo za účelem legitimace při uzavírání smlouvy. Žalobce úvěr žalovanému vyplatil dne 2.8.2024 na bankovní účet uvedený v žalobě. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Žalovaný nevrátil úvěr k datu splatnosti, ani po zaslání předžalobní upomínky, na svůj dluh ničeho neuhradil. Žalobce uvedl, že se případně domáhá žalované částky v části jistiny z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě, která mu byla soudem řádně doručena, jakkoliv nevyjádřil.

3. Na ústním jednání, které bylo nařízeno na den 24.9.2024, soud provedl dokazování listinnými důkazy, které byly soudu předloženy žalobcem, a které si soud k návrhu žalobce vyžádal. Právní zástupce žalobce svoji neúčast u ústního jednání omluvil, souhlasil s jednáním v jeho i žalobcově nepřítomnosti. Žalovaný nejprve dne 11.9.2025 zaslal soudu omluvu z nařízeného jednání, nežádal o jeho odročení, kdy tvrdil, že je od 7.7.2025 dlouhodobě nemocen. Soud jej proto vyzval ke sdělení, zda žádá o odročení jednání, poučil jej o nutnosti doložit tvrzenou překážku, která mu brání v účasti u jednání, případně o možnosti požádat o ustanovení zástupce. Přípis soudu obsahoval i poučení ohledně možného ustanovení opatrovníka. V den konání jednání bylo soudu doručeno podání žalovaného, kterým požádal o odročení jednání na dobu, kdy bude zdráv. Tvrzenou nemožnost dostavit se k jednání doložil listinou , adresa, . Z této listiny je zřejmé, že správě sociálního zabezpečení bylo doručeno rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti ohledně žalovaného, dle kterého je dočasně pracovně neschopným pro úraz od 7.7.2025. Z této listiny však nevyplývá, zda pracovní neschopnost žalovaného trvala i ke dni nařízeného jednání, ani to, zda pokud jde u žalovaného o úraz, mu případná pracovní neschopnost brání v účasti u soudního jednání. Soud má přitom za to, že žalovaný měl dostatečný časový prostor k doložení nemožnosti své účasti u jednání např. zprávou ošetřujícího lékaře, když o nutnosti takový důkaz předložit byl soudem poučen již v přípisu doručeném mu dne 15.9.2025. Soud tak neměl omluvu a žádost žalovaného o odročení jednání za řádnou a včasnou. Soud s ohledem na uvedené jednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků, když z důkazů, které měl k dispozici, zjistil následující skutkový vztah.

4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že mezi žalobcem a žalovaným měla být dne 2.8.2024 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě které se žalobce, jako věřitel, zavázal poskytnout žalovanému jako podnikateli – fyzické osobě podnikající na základě živnostenského oprávnění úvěr ve výši 30 000 Kč, a to na 70 dní ode dne čerpání úvěru. Měli se dohodnout na poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru, to je ode dne poskytnutí úvěru až do jeho úplného splacení. Den konečné splatnosti úvěru byl stanoven k datu 10.10.2024. V čl. VII. smlouvy byly obsaženy možnosti prodloužení smlouvy tak, jak bylo konstatováno v žalobě. V čl. 8.1 smlouvy, byla stanovena smluvní pokuta ve výši 500 Kč v případě prodlení klienta s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. V tomto článku byly obsaženy i další sankce. Úvěr měl být vyplacen na účet, který byl u žalovaného uveden v hlavičce smlouvy, pod číslem , č. účtu, . Pokud se jedná o podpis žalovaného na smlouvě, tento na listině chyběl, žalovaný byl u vytištěného jména a příjmení v místě pro podpis smlouvy identifikován datem 2.8.2024 a kódem SMS verifikace: , Anonymizováno, . K tomu, jakým způsobem a kdy byl takový kód zaslán žalovanému, jakým jednáním pak žalovaný nahradil tímto kódem svůj podpis na předmětné smlouvě, co svědčí o tom, že jím došlo k odsouhlasení smlouvy právě o tvrzeném a předloženém obsahu, žalobce žádné důkazy neoznačil, ani nepředložil. Takové skutečnosti pak nemohou vyplynout z předložené kopie občanského průkazu žalovaného, ani listiny označené „Payments info“ ohledně platby 1 Kč zřejmě žalovaným, když není zřejmé, kdy a za jakým účelem a na jaký účet byla žalovaným taková platba případně provedena.

5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 2.8.2024 vyplynulo, že žalobce částku 30 002 Kč, představující v částce 30 000 Kč úvěr dle předložené smlouvy, zaslal tohoto dne na účet žalovaného č. , č. účtu, , a to pod ID transakce , Anonymizováno, . Ze zprávy , právnická osoba, . ze dne 22.5.2025 bylo zjištěno, že majitelem běžného účtu číslo , č. účtu, byl ke dni 2.8.2024 žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu za srpen 2024 bylo ověřeno, že na tento účet byla dne 5.8.2024 připsána částka 30 002 Kč pod ID transakce , Anonymizováno, , které bylo uvedeno i na výše označeném potvrzení o provedené platbě. Soud tak má za prokázané, že žalobce zaplatil na účet žalovaného částku 30 002 Kč.

6. Z výpisu z živnostenského rejstříku ohledně žalovaného má soud za prokázané, že je podnikatelem zapsaným v živnostenském rejstříku, bylo tomu tak i v srpnu 2024.

7. Z předžalobní upomínky ze dne 4.2.2025 spolu s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce touto výzvou vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky dle tvrzené úvěrové smlouvy ze dne 2.8.2024, a to ve lhůtě do tří dnů.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Žalobce v řízení tvrdil, že mezi ním a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na základě níž žalobce poskytl žalovanému dne 2.8.2024 úvěr ve výši 30 000 Kč, a žalovaný se zavázal ve lhůtě do 10.10.2024 tento splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 1 % z dlužné částky. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V souladu s ustanovením § 1820 a násl. občanského zákoníku, není vyloučeno uzavírat smlouvy prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, tzv. distančním způsobem, i v tomto případě však musí žalobce v řízení unést důkazní břemeno o tom, že smlouva byla řádně uzavřena, to je, že jedna smluvní strana učinila návrh na uzavření smlouvy, druhou smluvní stranou byl tento návrh přijat a strany si tak dohodly obsah smlouvy. Přestože žalobce popsal v žalobě způsob uzavření smlouvy o obsahu, který odpovídal předložené smlouvě, žalobce svá tvrzení o způsobu uzavření smlouvy žádným důkazem nedoložil. Nebylo totiž jakkoliv prokázáno jednání žalovaného, kterým by přijal nabídku na uzavření smlouvy o obsahu, jak byla k důkazu předložena, když nebylo prokázáno, jakým způsobem žalovaný tuto smlouvu podepsal, jak byl jeho podpis nahrazen SMS kódem na smlouvě vytištěným. Soud má za to, že žalobce v tomto směru neunesl zejména břemeno důkazní, když k tvrzenému způsobu uzavření smlouvy nepředložil žádné důkazy, předložená nepodepsaná listina jeho tvrzení prokázat nemůže. Žalobce ve smyslu § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy ze svého elektronického systému, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného předmětné smlouvy o úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Nelze tak mít za prokázané, že by mezi účastníky řízení byla, způsobem popsaným v žalobě, uzavřena smlouva o úvěru.

11. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

12. V řízení bylo prokázáno, že žalobce převedl na účet žalovaného částku 30 002 Kč, tato částka byla na účet žalovaného řádně připsána. Žalovaný tedy přijal tuto částku, aniž by k tomu existoval jakýkoliv právní důvod, když nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o podnikatelském úvěru, o jejímž uzavření bylo mezi účastníky zřejmě jednáno. Na straně žalovaného tak došlo ke vzniku bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 a 2 občanského zákoníku, když žalobce plnil žalovanému bez právního důvodu. V takovém případě citované ustanovení ukládá tomu, kdo se takto obohatil, vydat ochuzenému to, oč se obohatil. Z § 2993 občanského zákoníku vyplývá, že strana, která plnila, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Žalovaný, který obdržel od žalobce částku ve výši 30 002 Kč, je tudíž povinen tuto částku žalobci jako bezdůvodné obohacení vydat, když nebylo prokázáno, že by žalobci tuto částku vrátil, a to ani částečně. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v předžalobní výzvě k plnění odeslané mu dne 4.2.2025. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení předžalobní výzvy a uplynutí v ní stanovené lhůty k úhradě, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 4.2.2025, má se tedy za to, že došla žalovanému dne 7.2.2025, poté započala běžet třídenní lhůta k úhradě, která marně uplynula dne 10.2.2025. Ode dne následujícího, tedy od 11.2.2025, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

13. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 002 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě, tj. od 11.2.2025, a to ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení částky jdoucí nad rámec bezdůvodného obohacení, úroku z prodlení z takové částky, úroku z prodlení za období, kdy ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl a úroku z prodlení přesahující výši zákonného úroku z prodlení, když v tomto rozsahu nárok žalobce není dán.

15. O náhradě nákladů řízení bylo ve výroku III. rozsudku rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když soud uložil žalovanému povinnost nahradit ve věci převážně úspěšnému žalobci jím účelně vynaložené náklady, a to dle míry jeho úspěchu ve věci. Žalobce byl v dané věci úspěšný v rozsahu 56 % (ohledně částky 30 002 Kč) a neúspěšný v rozsahu 44 % (ohledně částky 23 498 Kč). Za situace, kdy míra úspěchu a neúspěchu se od sebe odečítá, je tak žalovaný povinen nahradit žalobci 12 % účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 675 Kč za zaplacený soudní poplatek (kdy soud vyšel z celé výše soudního poplatku včetně doplatku, k jehož úhradě byl žalobce vyzván a s ohledem na neuhrazení mu byla tato povinnost opětovně uložena ve výroku IV. tohoto rozsudku) a náklady na právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném v době poskytnutí právní služby (dále jen „AT“). Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 9 780 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 3 260 Kč za 3 úkony právní služby dle § 7 AT, a to za přípravu a převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní výzvu), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 450 Kč dle § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 2 337,30 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 16 142,30 Kč. Dle míry úspěchu tak žalobci náleží 12 % z takto vynaložených nákladů, tedy částka 1 937 Kč, kterou je mu žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

16. Ve výroku IV. soud v souladu s § 4 odst. 1 písm. j) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, uložil žalobci povinnost zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 535 Kč dle položky 1 bodu 1 písm. b) ve spojení s položkou 2 bod 2 Sazebníku soudních poplatků. Žalobce byl soudem k úhradě doplatku soudního poplatku vzhledem k nevydání elektronického platebního rozkazu vyzván již usnesením ze dne 19.5.2025, č.j. 42 C 81/2025-16, kdy však doplatek soudního poplatku ve stanovené lhůtě neuhradil. Soud tak přistoupil k opětovnému rozhodnutí o povinnosti žalobce uhradit doplatek soudního poplatku v tomto rozhodnutí.