42 C 89/2019

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr Andreou Borákovou ve věci žalobce: ; osobní údaje žalobce zastoupený advokátem: údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou: údaje o zástupci o vydání a vyklizení nemovité věci

I. Žaloba, kterou se žalobce po žalovaném domáhal vydání a vyklizení pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] zahrada o výměře [výměra], pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří o výměře [výměra], jehož součástí je stavba bez č.p./č.e., to vše nacházející se v kat. území [obec], [územní celek], zapsáno u [stát. instituce], [stát. instituce], se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce domáhal jednak vydání a jednak vyklizení nemovitostí, jak jsou specifikovány ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že společně se svou zesnulou manželkou daroval žalovanému jako svému vnukovi veškerý svůj nemovitý majetek, kdy šlo o dům v [obec] spolu s pozemky (dále také„ předmětné nemovitosti“). V darovací smlouvě bylo pro dárce zřízeno věcné břemeno bezplatného a doživotního užívání předmětných nemovitostí. Žalobce tak dle zřízeného břemene mohl užívat veškeré příslušenství nemovitostí, žalovaný se zavázal tuto služebnost strpět a zabezpečit možnost nerušeného užívání nemovitostí žalobcem. Po smrti manželky žalobce se žalovaný s rodinou do nemovitostí nastěhoval, kdy mělo jít o krátkodobé řešení na dobu několika týdnů. Žalovaný však proti vůli žalobce nemovitosti i nadále užívá, dochází k dlouhodobým fatálním zásahům do práv žalobce vyplývajících ze zřízeného věcného břemene. Žalobce proto prostřednictvím právního zástupce vyzval dne [datum] žalovaného, aby se zdržel odvozu a likvidace věcí tvořících vybavení nemovitostí, byl upozorněn na to, že bude-li v takovém jednání pokračovat, žalobce podá žalobu na vyklizení a odvolá dar pro nevděk. Ze strany žalovaného však k nápravě nedošlo, žalobce mu proto dne [datum] zaslal výzvu k vyklizení nemovitostí, a protože se situace nezměnila i přes reakci žalovaného prostřednictvím právní zástupkyně, dne [datum] žalobce opětovně písemně vyzval žalovaného k vyklizení nemovitostí, dne [datum] pak žalobce odvolal dar pro nevděk a opětovně vyzval žalovaného k vyklizení nemovitostí. K tomu však žalovaný nepřistoupil.

2. Dům, který účastníci obývají, není uzpůsoben k bezproblémovému nerušenému životu dvou rodin. Žalovaný nerespektuje pokročilý věk žalobce, jeho potřeby a přání důstojného dožití v jeho domě. Žalobce přežívá ve dvorních prostorách bývalé prádelny a dílny, bez přímého vstupu do koupelny či kuchyně, kam je nucen chodit přes průjezd. Zhoršil se tak jeho zdravotní stav, došlo k psychickému zhroucení. Žalobcem obývané prostory jsou malé, tmavé, chladné, nejsou koncipovány k trvalému bydlení. Žalovaný přitom obývá domovní část o velikosti 2+1. Výzvy k vyklizení ignoruje, neprojevuje vděčnost za dar, se svojí rodinou parazituje na žalobci, žalobce je žalovaným a jeho manželkou šikanován. Takové jednání a zastrašování považuje žalobce za závažné porušení dobrých mravů a kromě výzvy k vyklizení proto odvolal dar pro nevděk. Žalovaný se tak po odstoupení od darovací smlouvy žalobcem stal nepoctivým držitelem nemovitých věcí.

3. Žalovaný se ve věci vyjadřoval tak, že potvrdil uzavření darovací smlouvy a zřízení služebnosti bezplatného a doživotního užívání předmětných nemovitostí žalobcem a jeho manželkou. Vzhledem ke špatné finanční situaci v jeho rodině mu měl žalobce nabídnout, aby se do nemovitostí nastěhovali a užívali je společně. To žalovaný s vděkem přijal, neboť pronájem si nemohou dovolit a na obecní byt nemají nárok, když žalovaný je vlastníkem předmětných nemovitostí. Po domluvě se žalobcem tak užívají společně s manželkou a dvěma syny (9 a 11 let) dvě místnosti v domě, kde si na vlastní náklady zřídili i kuchyňský kout. Hlavní kuchyň v domě tak užívají jen omezeně. Připustil, že jím obývané místnosti jsou prostornější (25 a 16 m2), žalobce pak výhradně užívá prostory, jímž se v rodině říká výměnek u bábinky. Prababička žalovaného totiž tyto místnosti také na sklonku života užívala, byla zde spokojená. Sociální zařízení a koupelna je pak užívána společně žalobcem i žalovaným s rodinou, i oni pro vstup na WC používají jako žalobce chodbu, kdy nejde o venkovní průjezd. Upozornil na to, že došlo ke komunikaci právních zástupců, domníval se, že věc je možno vyřešit smírnou cestou. Soužití se žalobcem nicméně označoval za plně souladné se základními morálními pravidly, pravidly slušnosti, respektující i skutečnost, že žalobce daroval žalovanému jako svému vnukovi nemovitosti, za což je mu s manželkou vděčen, celá rodina se k žalobci chová s náležitou úctou. Ohradil se proti tvrzení žalobce o tom, že tento musel několik měsíců hradit za žalovaného platby spojené s užíváním domu. Žalovaný se od počátku chtěl dohodnout na pravidlech provádění plateb, kdy žalobce toto odmítal, k dohodě tak došlo až na schůzce dne [datum]. Situaci v soužití účastníků neměl za vyhrocenou, nebyl si vědom nějakých zásadních rozepří, kdy poukázal na věkový rozdíl mezi nimi, z něhož mohou pramenit odlišné názory na různé situace. Nesouhlasil s odvoláním daru, když pro to nebyly splněny zákonem dané podmínky. Vyjádřil se tak, že jej mrzí žalobcův subjektivní pocit ze společného soužití, avšak výslovně popřel své jednání či členů rodiny, které by bylo v rozporu s dobrými mravy, to, že by měli žalobci úmyslně či z hrubé nedbalosti ubližovat. Ke zřízené služebnosti doplnil, že služebnost strpění a zabezpečení nerušeného a doživotního užívání předmětných nemovitostí žalobcem nebyla zřízena jako absolutní a výlučná. Vyjádřil připravenost pomoci žalobci v nemoci či stáří. Nejsou tak dány důvody pro vyklizení a vydání předmětných nemovitostí.

4. S ohledem na vyjádření žalovaného o tom, že má zájem vyřešit věc smírnou cestou, soud účastníkům nařídil první setkání se zapsaným mediátorem, kdy však k dohodě účastníků nedošlo. První jednání ve věci pak bylo soudem opakovaně odročováno, když účastníci zvažovali různé způsoby společného soužití, případně jiná mimosoudní vyřešení vzniklé situace. I přes poskytnutí poměrně dlouhého časového prostoru k jednáním, však k mimosoudní dohodě účastníků nedošlo, a to zejména z toho důvodu, že žalobce již neměl na jakémkoliv způsobu společného soužití zájem, žalovaný pak s ohledem na finanční situaci své rodiny nebyl ochoten se z předmětných nemovitostí vystěhovat, když by neměl spolu s manželkou prostředky k hrazení komerčního nájemného, jinou možnost bydlení neměli.

5. Závěrem žalobce setrval na tom, že chování žalovaného vůči žalobci je v rozporu s dobrými mravy, když ihned po nastěhování do předmětných nemovitostí docházelo mezi účastníky k rozporům, které musely být řešeny prostřednictvím právních zástupců. Zdůraznil, že dům není uzpůsoben bydlení dvou rodin, k jejich komfortnímu soužití, poukázal na generační odstup. Měl za to, že žalobce jako téměř devadesátiletý senior byl odsunut do nevyhovujících prostor pro bydlení, ačkoliv v rámci darovací smlouvy měl zřízeno břemeno doživotního užívání všech nemovitostí. Měl za to, že žalovaný si neváží téměř miliónového daru, není schopen akceptovat přání žalobce, aby opustil s rodinou nemovitost a nechali užívat žalobce vhodnou část domu, užívat si celé nemovitosti, kterou zbudoval. Žalobce řádně odstoupil od darovací smlouvy pro nevděk žalovaného, žalobu tak měl za důvodně podanou a navrhnul, aby byla žalovanému uložena povinnost předmětné nemovitosti vydat žalobci a vyklidit je.

6. Žalovaný prostřednictvím právní zástupkyně závěrem zdůraznil, že bylo prokázáno, že již v době uzavření darovací smlouvy bylo mezi účastníky dohodnuto, že bude zřízeno věcné břemeno a po smrti jednoho z dárců se žalovaný do nemovitosti nastěhuje, aby se o druhého z dárců postaral. Již v době uzavření smlouvy pak měli všichni povědomí o tom, jak nemovitost vypadá, hovořilo se o tom, že by dárci mohli obývat zadní trakt. Byl tak dohodnut způsob společného užívání nemovitostí, ač to není ve smlouvě výslovně uvedeno. Zdůraznil, že žalovaný od počátku nabízel žalobci učinění takových kroků, aby jeho bydlení bylo důstojnější, ten to však odmítal. Měl za to, že nebylo prokázáno jakékoliv jednání, kterým by žalovaný zásadním způsobem žalobci ublížil. Znovu připomněl, že nabízeli s manželkou žalobci pomoc, kterou však odmítal, pokud byli vybídnutí k určitým úpravám způsobu užívání nemovitostí, přistoupili k tomu (např. na přání žalobce v zahradě neumístili houpací lavici). Připustil komunikační problémy, avšak nikoliv jednání, které by bylo zákonným podkladem pro odvolání daru. Věcné břemeno nemělo být sjednáno jako výlučné, žalovaný se snažil o nalezení společné řeči, což se však nezdařilo. Navrhnul, aby žaloba byla zamítnuta.

7. Soud ve věci provedl poměrně obsáhlé dokazování, a to jak listinami, tak účastnickými výpověďmi, výpověďmi svědků i místním šetřením, na základě kterého učinil následující skutková zjištění.

8. Mezi účastníky bylo nesporné a darovací smlouvou ze dne [datum] bylo prokázáno, že tohoto dne žalobce spolu se svou manželkou darovali žalovanému předmětné nemovitosti v [obec], tedy pozemek, jehož součástí je rodinný dům spolu se zahradou a další pozemek, jehož součástí je garáž. Uvedené nemovitosti měli dárci zčásti ve společném jmění manželů, zčásti vlastnil podíl na nemovitostech žalobce. V čl. 5 této smlouvy bylo pro dárce zřízeno věcné břemeno – služebnost bezplatného a doživotního užívání předmětných nemovitých věcí ve smyslu ustanovení § 1283 a následujících občanského zákoníku, kdy obdarovaný se zavázal služebnost strpět a zabezpečit možnost nerušeného doživotního užívání předmětných nemovitostí dárci. Věcné břemeno pak bylo na základě této smlouvy zapsáno do katastru nemovitostí, na základě darovací smlouvy se vlastníkem všech předmětných nemovitostí stal žalovaný, čemuž odpovídá zápis na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území [obec] u [stát. instituce], [stát. instituce]. Z usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud zjistil, že manželka žalobce, která byla jedním z dárců, zemřela dne [datum], kdy řízení o pozůstalosti bylo zastaveno, když bylo zjištěno, že zůstavitelka zanechala majetek jen nepatrné hodnoty, který byl vydán žalobci jako vypraviteli pohřbu. Z účastnických výpovědí má pak soud za prokázané, že žalovaný s rodinou se do předmětných nemovitostí nastěhoval v létě roku [rok]. Z listin, jejichž doručení žalovaný nezpochybňoval, soud dále zjistil, že od srpna roku [rok] byly žalobcem žalovanému zasílány výzvy v souvislosti s jeho nespokojeností se soužitím v předmětných nemovitostech. Z upozornění na práva oprávněného z věcného břemene ze dne [datum] soud zjistil, že právní zástupce žalobce se dopisem z tohoto dne obracel na žalovaného s upozorněním, že po nastěhování žalovaného byly bez souhlasu či s vynuceným souhlasem žalobce odvezeny a zlikvidovány některé jeho věci, s čímž nesouhlasí, žádá, aby tak napříště bylo činěno bez časového či jiného tlaku se souhlasem žalobce. Žalobce nadále souhlasil s bydlením žalovaného v nemovitostech, žádal respekt ke své osobě i od manželky žalovaného, upozornil na možnost odvolání daru pro nevděk. Z výzvy k vyklizení ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobce upozorňoval žalovaného na to, že má docházet k dalším zásahům žalovaného do jeho domácnosti, k porušování pravidel slušného chování. Proti vůli žalobce měla být v průjezdu umístěna skříň a pračka, mělo dojít k necitlivým zásahům do knihovny, baru se sklenicemi a upomínkovými předměty žalobce, manželka žalovaného se měla k žalobci chovat neuctivě. Žalobce sdělil žalovanému, že si dále nepřeje, aby užíval předmětné nemovitosti, vyzval jej k jejich vyklizení, opětovně upozornil na možnost odvolání daru. Z reakce právní zástupkyně žalovaného na tento dopis ze dne [datum] je zřejmé, že žalovaný měl za to, že k sestěhování do nemovitostí došlo po vzájemné domluvě, s prováděnými změnami byl žalobce srozuměn. Po úpravách má být možné soužití žalobce a žalovaného v nemovitostech. Vysvětloval prováděné změny v domě, případně nastěhování psa do domu, situaci popisoval jako stabilizovanou. Navrhoval společné odstranění případných problémů v komunikaci, vyzýval k dořešení finanční stránky užívání nemovitostí žalovaným. Z výzvy ze dne [datum] je pak zřejmé, že žalobce opětovně vyzval žalovaného k vyklizení nemovitostí, vyjádřil se tak, že si další spoluužívání nemovitostí nepřeje. V případě jejich nevyklizení upozornil na to, že přistoupí k odvolání daru. Žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně reagoval dopisem ze dne [datum] tak, že měl požadavek na vyklizení za v rozporu s dohodou, a to i při respektování dohody o zřízení věcného břemene. Žalovaný měl nemovitosti za dostatečně velké pro život všech zúčastněných, společné soužití více generací za oboustranně přínosné. Vyjádřil možnost domáhat se zúžení zřízeného věcného břemene jen na část nemovitostí. Dopisem ze dne [datum] odvolal žalobce dar pro nevděk, odstoupil od darovací smlouvy pro jednání žalovaného jako obdarovaného v rozporu s dobrými mravy a vyzval žalovaného k vydání daru a jeho přepisu zpět na žalobce. Žalovaný s odstoupením od darovací smlouvy nesouhlasil, když neměl za to, že byly pro něj naplněny zákonné podmínky, že by ze strany žalovaného objektivně došlo k jednání hrubě kolidujícímu s dobrými mravy. Opětovně vyjádřil vůli k jednání a vyřešení případných komunikačních problémů (dopis právní zástupkyně žalovaného z [datum]).

9. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že při uzavírání darovací smlouvy se bavili o tom, že když zůstane jen jeden z dárců, tak se žalovaný do předmětných nemovitostí nastěhuje, aby se o ně měl kdo postarat. Až do smrti manželky nemovitosti užívali sami. K nastěhování žalovaného se vyjádřil tak, že k němu mělo dojít koncem srpna [rok], což je vyvráceno výše označeným dopisem jeho právního zástupce ze dne [datum], kterým již žalovaného vyzýval ke zdržení se určitého jednání v nemovitostech. K nastěhování tak zřejmě došlo dříve v létě toho roku. Žalobce se vyjadřoval tak, že se žalovaný měl nastěhovat na přechodnou dobu, než si něco s manželkou najdou, on sám se tehdy nastěhoval do zadních místností. Potvrdil dohodu o tom, že žalovaný bude užívat obývací pokoj a ložnici, společná bude kuchyň, neměli se však dohodnout na tom, že budou vše vyhazovat. Uváděl, že nesouhlasil s některými zásahy, které žalovaný v domě prováděl (např. s odstraněním prosklených dveří, výměnou záclon), s přestěhováním jeho skříně do průjezdu. Na druhé straně dodal, že po SMS zprávě manželky žalovaného o tom, že si oni svou skříň dají na dvůr a skříň žalobce se může přestěhovat do pokoje, souhlasil s již učiněným umístěním skříně. Potvrdil, že žalovanému pomáhal s vynášením některých věcí z pokojů. K bydlení v zadních místnostech doplnil, že jsou tam malé radiátory, žalovaný mu na noc vypíná topení, ač jej žádal, ať tak nečiní. Zasílal mu i SMS zprávy, aby topení zapnul. Žalovaný připustil doručení takových zpráv, kdy vždy po jejich obdržení měl topení pustit. Dodal, že jinak se vypíná topení automaticky, pokud je zapnuto na noční režim, neboť termostat je umístěn v kuchyni. Žalobce připustil, že žalovanému sám nejprve sdělil, ať topení přepíná na noc, to však měl následně změnit. V zadních místnostech před jeho nastěhováním nemělo dojít k žádným úpravám, vymalování, nevzpomněl si, že by mu žalovaný nabízel, že místnosti zateplí sádrokartonem. Do zadních místností se nastěhoval o své vůli, nevěděl však, že v zimě tam bydlení není možné. Přestěhováním se mu změnil přístup do koupelny, přístup na WC zůstal stejný. Soužití se žalovaným a jeho rodinou měl od počátku za problematické, neměli se k němu chovat dobře. Stěžoval si na to, že s ním vůbec nekomunikovali, situace se má stále zhoršovat. Potvrdil, že manželka žalovaného více vaří v místnosti užívané žalovaným, společnou kuchyň využívá jen na smažení, vaření brambor. Žalobce tvrdil, že žalovaný ve společné kuchyni umístil odposlouchávací zařízení, aby mohl sledovat, kdo za žalobcem chodí. Stěžoval si, že žalovaný se s ním nedomluvil na umístění grilu, stolu a židlí na zahradě, když žalobce měl za to, že je tam dostatečné sezení. Rovněž se s ním nedomlouval na umístění bazénu a houpačky. Tu měl žalovaný koupit a chtěl jí umístit v místě sušáku žalobce, ten to však nepřipustil. Žalovaný jí tak na zahradu neumístil. Pokud jde o platby za služby spojené s užíváním domu, k tomu žalobce uvedl, že inkaso chodí na jeho jméno (to vyplývá i z předložených dokladů SIPO), on vždy celou částku zaplatil a žalovaný mu vždy uhradil dohodnuté peníze, když se dříve dohodli, že žalobce bude hradit pouze 1 000 Kč. Netvrdil, že by žalovaný dohodu nedodržoval, pouze mu měl dlužit část posledního inkasa. Zpočátku přitom žalovanému nabízel, že bude hradit vše sám, dokud to utáhne, to se změnilo po dohodě u právníka. Tvrdil, že společné soužití má negativní vliv na jeho zdraví, kdy je to po psychické stránce moc špatné. Mělo ho zasáhnout to, že žalovaný uvedl, že se budou domáhat zúžení sjednaného věcného břemene, kdy se obával, že by mohl bydlet v domově důchodců. Měl za to, že si žalovaný ničeho neváží, ani toho, že mu dal barák. V domě nemá mít žádné soukromí, nikdo za ním nechodí, žalovaný má bránit svým rodičům v návštěvách žalobce, případně je manželka žalovaného ani nepozdraví. Tvrdil, že žalovaný mu nepomáhá v úklidu společných prostor, prostory kam žalovaný nechodí, neuklízí. Vyjádřil se tak, že má k domu citový vztah a chce tam dožít. K nabídkám pomoci ze strany žalovaného a jeho manželky se vyjadřoval tak, že si pere sám, na nabídku praní si nevzpomíná, připustil však, že mu nabídli, aby pral v nové pračce, to však odmítl, protože by to neuměl. O pomoc žalovaného při práci na zahradě nežádá, protože žalovaný nic neumí. Připustil, že žalovaný občas seče trávu, jednou týdně za žalobcem přijde a zeptá se, jak se mu daří, on sám žalovaného s manželkou k sobě nezve. Chování žalovaného a jeho manželky měl za marnotratné, protože stále něco kupují, ač to není potřeba (např. zahradní nábytek). Připustil, že pojištění i daň z nemovitostí hradí žalovaný. Ke vztahu k pravnoučatům se vyjádřil tak, že když za ním přijdou, tak s nimi mluví, sám je však nekontaktuje.

10. Žalovaný se k uzavření darovací smlouvy vyjádřil tak, že za ním s tímto přišli babička s dědečkem, vše měli připravené od právníka. Rozsah věcného břemene tehdy neřešili, děda s babičkou mu měli sdělit, že budou užívat celou nemovitost, vše si budou platit. V lednu [rok] mu měli poté, co jim sdělil, že musí odstěhovat od manželčiných rodičů, nabídnout, aby se nastěhovali k nim. Tehdy se domlouvali na vybudování místnosti ze sádrokartonu v průjezdu, kde by měli bydlet babička s dědou. V květnu roku [rok] však babička zemřela. O prázdninách pak začali řešit stěhování, žalobce mu měl pomáhat. Z předních místností se vyhodila jen manželská postel, ostatní věci se darovali otci žalovaného, skříně se přestěhovali do chodby. Žalobce měl navrhnout, že se přestěhuje do zadních místností, nabídku vymalování měl odmítnout. V zimě mu pak měl žalovaný nabízet zateplení místností, což však žalobce rovněž odmítnul. Žalovaný počítal, že v domě budou bydlet napořád, když při nastěhování nikterak neřešili dobu bydlení. Vyjadřoval se k prováděným úpravám v předních místnostech, kdy došlo k vymalování, přetření zárubní a pořízení plné výplně dveří, aby nešlo světlo do místnosti dětí. Již asi po týdnu od nastěhování měl od žalobce obdržet dopis, kde si stěžoval na soužití. Nevěděl si rady, a proto si našel právní zástupkyni. Pokoušel se o věci promluvit se žalobcem, ten mu však neodpovídal. Situaci nerozuměl, když všechny věci stěhovali společně. Tvrdil, že žalobci opakovaně nabízeli jídlo, praní prádla, což měl žalobce odmítat. On sám v soužití zásadnější problémy neviděl, měl za to, že dům chtějí pro sebe jeho rodiče. On sám měl žalobci na žádost vždy se vším pomáhat. Pokud se však žalobce sám zeptá, zda nepotřebuje s něčím pomoci např. na zahradě, žalobce mu vždy sdělí, že už má vše hotové. Pokud se žalobce zeptá, zda nepotřebuje něco nakoupit, nikdy nic nechce. Rovněž mu nabízel pomoc, poté, co všiml, že je zraněný po pádu z kola. Pravidelně se vídají o víkendu, vždy se žalobce dotazuje na to, zda nepotřebuje s něčím pomoci. K vytápění zadních místností zopakoval, že nabízel jejich zateplení, byl však odmítnut, měl za to, že i večer je v místnostech teplo, pokud jede kotel na noční režim. Pokud ho žalobce oslovil, ať kotel nevypíná, neučinil to. K hrazení nákladů souvisejících s užíváním nemovitostí uvedl, že od počátku chtěli hradit inkaso, žalobce to však odmítal. Až v rámci jednání s právními zástupci došlo k dohodě o způsobu hrazení těchto nákladů, kdy on hradí 4 díly a žalobce jeden, nemá u žalobce žádný dluh. Rovněž hradí pojištění nemovitostí a daň. Ohradil se proti tvrzení žalobce o umístění odposlouchávacího zařízení, když mělo jít o telefon manželky, který si zapomněla v kuchyni, a následně mu byl vrácen žalobcem rozbitý. Rovněž odmítl, že by žalobci bránil v návštěvách svých rodičů. Zásadní problém neviděl ani v komunikaci své manželky se žalobcem. Žalovaný se vyjadřoval ke vztahu se svými rodiči a sourozenci, kdy jej hodnotil tak, že se spolu nebaví, s rodiči manželky má mít vztah průměrný. K poměrům své rodiny se vyjadřoval tak, že manželka je v insolvenci, což bylo prokázáno i usnesením [anonymizována dvě slova] v [obec] ze dne [datum], č.j. [insolvenční spisová značka], kterým byl prohlášen úpadek [jméno] [příjmení] a bylo jí povoleno oddlužení. Připustil, že on sám má dluh asi 600 000 Kč, kdy první půjčku si bral ještě před uzavřením manželství na auto, následně na vybavení domácnosti a pak na svatbu. Následně si brali půjčky na splácení půjček, a proto se to hromadilo. K poměrům své rodiny uvedl, že on si vydělá asi 15 000Kč čistého a manželka asi 12 800 Kč, z toho hradí na insolvenci 4 400 Kč (tyto skutečnosti vyplývají i z předložených výplatních pásek manželky a žalovaným předložené emailové komunikace). Připustil, že i dříve dostával od žalobce dárky, peníze. Vyjádřil se tak, že má dobrý vztah k žalobci, zřízení věcného břemene doživotního užívání chápal tak, že žalobce má přístup všude, nikdo mu v tom nebrání, nikdo ho v užívání nemovitostí neobtěžuje, což nikdo nečiní. Žalobci pomáhá, jak může, odstěhovat se z nemovitostí s ohledem na své poměry nemůže. Kdyby prostředky měl, odešel by do podnájmu. Zopakoval, že mu žalovaný výtky ke společnému soužití osobně nesděluje, kromě přemalování zárubní, se o nespokojenosti žalobce dozvěděl vždy až z dopisů jeho právního zástupce. Vyjádřil se tak, že je ochoten nadále nevypínat kotel, případně se souhlasem žalobce provést zateplení chodby, obstarání přímotopu. Tvrdil, že jeho manželka v nepřítomnosti žalobce provádí o víkendu úklid společné chodby. Neměl za to, že by svou přítomností nadměrně obtěžovali žalobce.

11. Svědek [jméno a příjmení] (otec žalovaného, syn žalobce) vypověděl, že věděl o záměru rodičů darovat nemovitosti žalovanému, souhlasil s darováním, kdy řešil jen jednu věc, že otec nebude sám, žalovaný se o něj postará. On sám od rodičů obdržel určitou kompenzaci v souvislosti s tímto darem. Přesné znění smlouvy nečetl, měl však za to, že plánovali společné soužití. Žalobce si to měl představovat tak, že nebudou zavřené dveře, bude se moci pohybovat, kde chce, bude společná kuchyň, společné večeře, že se jej žalovaný zeptá, jak se má. K nastěhování žalovaného do domu se vyjádřil tak, že k němu došlo asi měsíc po smrti babičky, měl za to, že šlo o nastěhování na stálo. Domníval se, že bylo dohodnuto, že žalovaný bude užívat předek, mluvilo se o nějakých stavebních úpravách. Později se dozvěděl, od žalobce, že žalovaný nedodržuje některé dohody, např. že v domě nebude pes. On sám žalobce denně po cestě z práce navštěvuje, vztahy mezi účastníky měl za špatné, když si každý dělá to své. Místnosti užívané žalovaným měl za malé, nevyhovující, jedna zeď má promrzat. Dle něj jde o nedůstojné bydlení. Žalobce má být ze soužití se žalovaným psychicky zničený. Žalovaný s manželkou si dle svědka své místnosti nezamykají. Pokud žalobce přijede o víkendu na návštěvu ke svědkovi, je mu stále zima, někdy i usne. Ke svému vztahu k rodině žalovaného se vyjádřil tak, že byl zpočátku dobrý, avšak následně manželka žalovaného měla jeho rodinu označit hanlivým výrazem, od té doby vztahy ochladly. Snacha má často užívat vulgární výrazy, být hrubá. Svědek sám nebyl přítomen žádnému konfliktu účastníků, žalovaný s manželkou se mu vyhýbají. K úklidu v domě se nedokázal přesně vyjádřit, v kuchyni měl vidět velké pavučiny.

12. Svědkyně [jméno a příjmení] (matka žalovaného) sdělila, že o darovací smlouvě ví pouze od manžela, věděla o zřízení věcného břemene, které mělo spočívat v tom, že se žalovaný měl o žalobce postarat, zajistit mu dožití v domě. Věděla, že již za života manželky žalobce se bavili o společném soužití se žalovaným, měla se přistavět místnost v průjezdu. Měli o tom mluvit i s jejím manželem, žalobci se však takový plán příliš nelíbil. Po nastěhování do domu měly mezi účastníky začít konflikty, došlo k přestěhování skříní do průjezdu, kde se žalobce musí oblékat. K něčemu mělo dojít s jeho souhlasem, některé věci měl žalobce sám prodat. O dohodě o soužití nic nevěděla, ke stavu v domě se vyjadřovala tak, že žalovaný s rodinou mají dvě místnosti, kuchyň ani nevyužívají. Žalobce má bydlet v malých, nevymalovaných místnostech, kde dle sdělení žalobce má být v noci 14 ºC. Svědkyně nebyla svědkem žádného konfliktu účastníků, hlavní problém viděla v tom, že spolu nekomunikují. Vyjádřila se tak, že s rodinou žalovaného se nyní nestýkají, měl jí být zakázán kontakt s vnuky.

13. Svědkyně [jméno a příjmení], manželka žalovaného, uvedla, že než se do domu nastěhovali, měli dobré vztahy. Ohledně darovací smlouvy uvedla, že u jejího uzavření nebyla, věděla však, že věcné břemeno mělo být zřízeno tak, že dojde ke společnému soužití, měly být zbudovány dvě místnosti v průjezdu, které měli užívat žalobce s manželkou, ona s žalovaným měli být tam, kde jsou nyní. Po smrti babičky se však situace změnila, s žalobcem se dohodli tak, že se nastěhují, budou užívat místnosti, jak je nyní užívají, o vybudování dalších místností se již neuvažovalo. Mělo jít o nastěhování natrvalo, o čemž žalobce věděl. Žalobce odmítl vymalování místností, kam se přestěhoval. Vyjádřila se tak, že pokud uvařila a nabídla žalobci jídlo, nikdy to nepřijal. Ona má uklízet společnou kuchyň, koupelnu, záchod, chodbu a verandu, neutírá však žalobci jeho skříně, neuklízí v kuchyni po návštěvě žalobce. Místnosti žalobce neuklízí, neboť on si to nepřeje. Asi dvakrát do roka umývá okna na verandě. K problémům v soužití mělo dojít asi měsíc po nastěhování, kdy žalobci začalo vše vadit, což spojovala s tím, že se o jejich nastěhování dozvěděli rodiče žalovaného. K vytápění místností žalobce uvedla, že dříve sám žalobce chtěl, aby kotel na noc vypínali, přitápěl si přímotopem, nyní již běží kotel 24 hodin denně, oni si topení případně zavírají. Komunikaci se žalobcem měla za nulovou, žalobce se s nimi o ničem nechce bavit, každý žije ve svých místnostech, ve společné kuchyni v souladu s přáním žalobce vaří až po odchodu rodičů žalovaného z návštěvy žalobce. Potvrdila, že od doby kdy se špatně vyjádřila o rodině manžela, došlo k přerušení vztahů s rodiči žalovaného. Potvrdila stěhování nábytku po nastěhování do domu, jak jej popsal žalovaný. K místnostem užívaným žalobcem uvedla, že pokud by se vystěhovaly věci, které neužívá, bydlení by bylo komfortnější. Potvrdila nabídku žalovaného na vymalování, zateplaní místností s tím, že žalobce jí odmítl. Uvedla, že se žalovaný ptal žalobce, jak by si další soužití představoval, měla však za to, že žalobce je již v domě vůbec nechce. Potvrdila poměry své rodiny, jak je tvrdil žalovaný, ke svému dluhu uvedla, že jde o částku asi 560 000 Kč.

14. S ohledem na to, že ve věci bylo provedeno místní šetření, soud se již blíže nezabýval obsahem fotografií předložených jak žalobcem, tak žalovaným, zachycujících stav v jednotlivých místnostech v předmětném domě. Místní šetření proběhlo dne [datum], kdy tohoto dne byla venkovní teplota pod bodem mrazu. Na místě samém soud zjistil, že do předmětného domu se vchází bránou přímo z ulice do chodby. V chodbě byla naměřena teplota 13 ºC, nacházely se v ní tři skříně s věcmi patřícími žalobci, kdy šlo o bundy, ručníky, povlečení. Chodba je vytápěna jedním radiátorem. V chodbě byly rovněž umístěny elektrospotřebiče patřící rodině žalovaného, kdy šlo o pračku, mrazák a sušičku, dále zde byla umístěna pračka a lednička žalobce. Bylo zjištěno, že z chodby vede vstup na toaletu. Z chodby je pak možno vstoupit buď do kuchyně, případně pokračovat dále k místnostem užívaným žalobcem, kdy v této části chodby jsou okna s výhledem na zahradu, je zde umístěna klec s papouškem patřícím žalobci. Žalobce při místním šetření potvrdil, že chodbu užívá pouze pokud jde na toaletu, do koupelny či kuchyně. V noci na toaletu nechodí, když má k tomu uzpůsobenou židli ve svých místnostech. Dále byla provedena prohlídka místností, které nyní obývá žalobce. První místnost je o rozměrech asi 290 cm x 300 cm, v místnosti má žalobce umístěn stůl, 3 židle, nefunkční sporák a větší komodu (příborník) s nádobím. Na stropě místnosti byla zaznamenána sražená voda, v místnosti byla naměřena teplota 17 ºC, kdy ještě před vstupem do místnosti i poté byly otevřeny dveře do chodby. Místnost je vytápěna jedním radiátorem umístěným pod oknem vedoucím do chodby, kdy naproti jsou okna vedoucí do zahrady. Podlaha je kryta linoleem, pod nímž jsou dřevěné desky a dle tvrzení žalobce je pod nimi škvára. Stěna, za níž je dle tvrzení žalobce sklep, je obložena dřevem, kdy je v ní prostor pro uskladnění věcí, např. vysavače. Druhá místnost obývaná žalobcem bezprostředně navazuje na první místnost, její rozměry jsou asi 300 x 230 cm. Místnost slouží jako ložnice. Jsou zde umístěny dvě skříně, postel, malý stolek se dvěma židlemi, obrazovka sloužící zřejmě i jako televizor. Ve skříních byly umístěny košile žalobce, župan, kalhoty, svetry, spodní prádlo, ubrusy, utěrky. S ohledem na rozměry místnosti a množství nábytku tato působí stísněně, jedna ze skříní se špatně otvírá. Místnost je vytápěna jedním radiátorem, nad nímž se nachází okno vedoucí do chodby. Toto okno bylo v době místního šetření zakryto dekou, bylo tak nutno i přes den v místnosti svítit. Teplota v místnosti byla naměřena ve výši 18,1 ºC. Podlaha je kryta kobercem, pod nímž jsou zčásti dřevěné desky, zčásti pouze beton. Žalobce v době místního šetření potvrdil, že v domě se nyní topí po celý den i noc. Na posteli žalobce byla teplá deka a spací pytel, který dle tvrzení žalobce tento používá v době spaní. Dále byla provedena prohlídka kuchyně užívané žalobcem i žalovaným s rodinou, kdy kuchyň byla dostatečně vybavena pro vaření, umývání nádobí, byl zde prostor po konzumaci jídla u stolu. Žalobce potvrdil, že si zde ohřívá dovážené jídlo, které zde i sní. Teplota v místnosti byla dle termostatu 23,5 ºC. Z kuchyně se prochází přímo do koupelny rovněž užívané oběma účastníky, v koupelně byla dostatečná teplota. Z koupelny pak bylo možno projít do spíže, ve které se nachází pouze věci žalobce, což tento potvrdil, žalovaný tuto místnost neužívá.

15. Při místním šetření pak byly shlédnuty i místnosti užívané žalovaným a jeho rodinou, do kterých se vstupuje ze společné kuchyně. První místností je pokoj užívaný jako obývací pokoj, ložnice a zčásti je v něm umístěn kuchyňský kout s mikrovlnou troubou. V místnosti jsou umístěny dvě prosklené vitríny patřící žalobci, kde má své osobní věci. Podlaha byla pokryta plovoucí podlahou, teplota v místnosti byla 23,3 ºC, okna z místnosti vedou do ulice. Z pokoje je pak možno projít do dětského pokoje, kde jsou místěny dvě dětské postele, dva psací stoly, skříně a ostatní věci sloužící zejména dětem žalovaného. Na skříni byla umístěna nerozbalená zahradní houpačka (lavice). Je zde umístěna rovněž lednice. Teplota v místnosti byla prakticky shodná s teplotou v obývacím pokoji. Obě místnosti byly prostorné, dobře vytopené a s ohledem na okna vedoucí do ulice dobře osvětlené přirozeným světlem. Dle plánu domu, jak jej předložil žalovaný, jsou rozměry místností užívané žalovaným s rodinou 17,5 a 25 m2.

16. Soud s ohledem na provedené dokazování učinil následující závěry o zjištěném skutkovém stavu. V řízení bylo prokázáno, že ohledně předmětných nemovitostí byla dne [datum] uzavřena darovací smlouva, kterou žalobce spolu se svou manželkou, která v roce [rok] zemřela, jako vlastníci nemovitostí (ty měli zčásti v SJM, zčásti podíl na nemovitostech vlastnil žalobce) darovali předmětné nemovitosti svému vnukovi – žalovanému, o darování měl povědomí i otec žalovaného (syn žalobce), který s uzavřením smlouvy souhlasil, jako dědic získal od žalobce nějakou kompenzaci. Ve smlouvě bylo pro dárce zřízeno břemeno doživotního užívání předmětných nemovitostí. Dále bylo prokázáno, že po smrti babičky (jednoho z dárců) v létě roku [rok], nejpozději na počátku srpna, se do domu nastěhoval žalovaný s rodinou, tedy s manželkou a dvěma syny. K nastěhování došlo po dohodě se žalobcem. V řízení bylo rovněž prokázáno, že sám žalobce určil způsob, jakým budou nemovitosti nadále užívány, když žalovaný s rodinou měl nadále obývat dvě přední místnosti, které dosud užíval žalobce, ten se měl přestěhovat do dvou místností zadních, s okny do chodby a skrz ní na zahradu. Kuchyň a další příslušenství (WC, koupelna, průchozí chodba, spíž) domu měla být dále využívána jak žalobcem, tak žalovaným. Žalovaný měl nadále neomezený přístup do zahrady, garáže. Bylo přitom prokázáno, že takový způsob soužití byl po nastěhování skutečně realizován a je tomu tak dosud, když žalobce má některé své věci nadále umístěny v předním pokoji užívaném žalovaným (dvě prosklené vitríny). Žalobce sám pomáhal žalovanému se stěhováním některých věcí. Při místním šetření pak bylo zjištěno, že místnosti užívané žalovaným jsou světlejší, lépe vytápěné, prostornější. Místnosti užívané žalobcem jsou pak nepochybně výrazně menší, tmavší, minimálně v zimním období je v nich nižší teplota. Žalobce má v průchozí chodbě umístěnu ledničku, pračku, tři skříně, ve kterých má uloženo převážně svrchní oblečení, ručníky, povlečení. Mezi účastníky bylo sporné, jaká byla mezi nimi dohoda ohledně doby, po kterou bude žalovaný po nastěhování předmětné nemovitosti spolu se žalobcem užívat, tedy zda se měl nastěhovat pouze na přechodnou dobu, či zda mělo jít o stav trvalý. Soud má přitom za prokázané, že mělo jít o trvalé společné užívání nemovitostí, když toto tvrzení žalovaného a jeho manželky bylo podpořeno výpověďmi svědků navrženými žalobcem – rodičů žalovaného. V řízení bylo rovněž nepochybně prokázáno, a to jak z předložených výzev zasílaných právními zástupci žalobce žalovanému, tak z účastnických výpovědí, že již krátce po zahájení společného soužití v předmětných nemovitostech žalobce vytýkal žalovanému některé činěné zásahy, např. stěhování skříní do chodby, umísťování nově koupených věcí na zahradu, kdy v některých případech žalovaný námitkám žalobce vyhověl, když neumístil do zahrady zakoupenou houpací lavici, jindy mezi nimi k jednoznačné dohodě nedošlo, např. při sporu o umístění skříně žalobce v chodbě či dětském pokoji, kdy však jak sám žalobce uvedl v účastnické výpovědi mu bylo ze strany žalovaného (resp. jeho manželky) nabízeno jiné řešení, které nepřijal a smířil se s existujícím stavem. Soud má rovněž za jednoznačně prokázané, že mezi účastníky (i ve vztahu žalobce a manželky žalovaného) docházelo k problémům ve vzájemné komunikaci, které se délkou soužití spíše prohlubovaly. Žalobce nebyl schopen sdělovat osobně žalovanému své námitky, výhrady, potřeby v rámci společného soužití, pokud tak již učinil, tak případná navrhovaná řešení nepřijímal. Komunikace žalobce k žalovanému a potažmo i k jeho manželce se časem omezila na SMS zprávy, či komunikaci prostřednictvím právního zástupce. Rovněž žalovaný postupem doby komunikaci se žalobcem i s ohledem na výzvy zasílanému právním zástupcem žalobce výrazně omezil. Žalovaný se finančně podílí na nákladech spojených s užíváním nemovitostí, když hradí část inkasa v poměru odpovídajícím či přesahujícím rozsah užívání nemovitostí, hradí daň i pojištění nemovitostí. V řízení pak bylo prokázáno, že žalobce dopisem ze dne [datum] odvolal dar (tedy darování nemovitostí dle výše specifikované darovací smlouvy) pro nevděk, vyzval žalobce k vyklizení nemovitostí s odůvodněním, že jej nerespektuje, pohrdá jeho přáním dožít v domě v důstojných podmínkách. <i>17. Podle § 2072 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník ublížil-li obdarovaný dárci úmyslně nebo z hrubé nedbalosti tak, že zjevně porušil dobré mravy, může dárce, neprominul-li to obdarovanému, od darovací smlouvy pro jeho nevděk odstoupit. Byl-li dar již odevzdán, má dárce právo požadovat vydání celého daru, a není-li to možné, zaplacení jeho obvyklé ceny.</i> <i>18. Podle § 2073 občanského zákoníku nevděk činí obdarovaného co do jeho osoby nepoctivým držitelem.</i> <i>19. Podle § 1283 občanského zákoníku služebností užívacího práva se uživateli poskytuje právo užívat cizí věc pro jeho vlastní potřebu a potřebu jeho domácnosti. Změní-li se tyto potřeby po zřízení služebnosti, nezakládá to uživateli právo na její rozšíření.</i> 20. Po právní stránce soud věc hodnotil dle výše citovaného ustanovení § 2072 odst. 1 občanského zákoníku, kdy toto ustanovení podmiňuje možnost odvolání daru takovým úmyslným či hrubě nedbalým chováním obdarovaného, které vede k ublížení dárci, kdy tímto jednáním obdarovaný zjevně poruší dobré mravy. Soud má přitom za to, že jednání obdarovaného, kterým ublíží dárci, musí být posuzováno objektivně, nikoliv pouze na základě subjektivních pocitů dárce. Nevděčné jednání obdarovaného přitom musí dosáhnout takové intenzity, že každý průměrný člověk by jej vnímal za již natolik významné porušení dobrých mravů, které dále nelze tolerovat, a které je neslučitelné s předchozím dobrodiním dárce spočívajícím v obdarování žalovaného. Soud přitom dospěl k závěru, že takové jednání žalovaného nebylo v tomto řízení prokázáno, když nemůže ani spočívat v tom, že by žalovaný omezoval žalovaného v jeho právu doživotního užívání darovaných nemovitostí. Jednání žalovaného, které mu žalobce vytýkal a označoval je za nevděčné, nenaplňovalo intenzitu zjevného porušení dobrých mravů, kterým by žalobci natolik ublížil, že by to mělo zakládat možnost pro žalobce odstoupit od darovací smlouvy. Soud především vyšel z toho, že v řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky existovala dohoda na tom, že žalovaný se do darovaných nemovitostí v danou dobu nastěhuje, nemovitosti budou sdílet společně žalobce a žalovaný s jeho rodinou. Bylo rovněž prokázáno, že dohoda účastníků byla taková, že se mělo jednat o trvalý, nikoliv o přechodný stav. Byl to přitom sám žalobce, kdo určil, které místnosti v domě bude užívat žalobce, a které žalovaný s rodinou. Žalobce si sám pro sebe zvolil místnosti, které nyní užívá. Žalobce ani netvrdil, že by po žalovaném požadoval nějakou předchozí úpravu těchto místností, vymalování, zaizolování, a to ani v průběhu doby, kdy v zimních měsících mohl zjistit problém s vytopením jím užívaných místností. V té chvíli pouze požadoval nevypínání topení, kdy pokud skutečně takový požadavek na žalovaného vznesl, ten mu vyhověl. Žalobce sám u místního šetření potvrdil, že kotel již nyní jede 24 hodin denně. Žalovaný přitom tvrdil, že žalobci vymalování či zateplení místností nabízel, ten to však měl odmítnout. Soud přitom s ohledem na to, že žalobce se při své účastnické výpovědi vyjadřoval na adresu žalovaného tak, že nic neumí, pokud jednali o mimosoudním vyřešení věci, nebyl ochoten přistoupit na jakoukoliv úpravu, která by zlepšila jeho poměry při užívání předmětných nemovitostí s poukazem na to, že nejde o dobré technické řešení, pak hodnotí tvrzení žalovaného o odmítání nabídek úprav žalobcem za přinejmenším vysoce pravděpodobné.

21. Soud si je vědom toho, že v řízení (zejména místním šetřením) bylo prokázáno, že žalobcem užívané místnosti nejsou tak prostorné jako místnosti užívané žalovaným, jsou tmavší, což je však zčásti dáno způsobem jejich uspořádání, zvoleným rozmístěním nábytku i zatemňovací textilií na okně jedné z místností. Zlepšení prostornosti místnosti či obslužnosti skříní v nich umístěných by přitom šlo dle názoru soudu jednoduše řešit jiným uspořádáním nábytku, který je v místnostech umístěn, např. vystěhováním nepotřebných kusů jako je nefunkční sporák či příborník, když těchto věcí není v místnosti třeba, když žalobce k vaření a stolování užívá společnou kuchyni. Pokud žalobce za jedno z nežádoucích jednání žalovaného označoval umístění svých skříní v chodbě, pak právě vystěhováním nepotřebných kusů nábytku z jím užívaných místností a jejich nahrazením některou ze skříní by mohlo dojít k vyřešení pro žalobce nevyhovujícího stavu. Nebyl by také problém věci ve skříních uspořádat tak, aby se ve skříních umístěných v místnostech užívaných žalobcem nacházely právě ty kusy ošacení, které žalobce každodenně potřebuje, které si obléká. Ve skříních v chodbě by pak mohly být umístěny ty věci, jejichž užívání není každodenní a nebylo by tak pro žalobce obtěžující v případě potřeby je přinést ze skříní umístěných v chodbě (např. utěrky, povlečení, ručníky).

22. Pokud další výtka žalobce na chování žalovaného směřovala k tomu, že jím užívané místnosti jsou chladné, když žalovaný navíc na noc vypíná topení, pak tuto tvrzenou skutečnost nelze zcela přičítat jednání samotného žalovaného. Žalobce měl od počátku soužití povědomí o stavu místností, které si vybral pro své bydlení, pokud následně zjistil v zimním období teplotní diskomfort, tuto skutečnost se žalovaným neřešil tak, aby bylo možné teplotní podmínky v místnostech reálně zlepšit. Žalobce byl sám zvyklý přepínat topení na noční režim a tento postup doporučil po nastěhování i žalovanému. Následně však zjistil, že za tohoto stavu je teplota v zimních měsících v místnostech nedostatečná. Tento stav však se žalovaným neřešil požadavkem na zateplaní místností, komunikaci ohledně nutnosti zapnout topení navíc činil nikoliv osobně, ale formou SMS zpráv. To, že žalovaný následně topení zapnul, žalobce nezpochybňoval, potvrdil, že nyní již topení není vypínáno. Teplotní komfort v zimních měsících to však zcela neřeší, což bylo prokázáno při místním šetření. Tehdy soud v místnostech obývaných žalobcem naměřil teplotu asi 18 ºC. Je přitom zcela jednoznačné, že taková teplota neodpovídá pokojové teplotě, která by dle příslušných norem měla být v obytných místnostech, a která se pohybuje ve výši 20 ºC. Nelze však odhlédnout od toho, že teplota byla měřena při otevřených dveřích do chodby, které byly otevřeny ještě pře příchodem soudu. Skutečná teplota v místnosti při zavřených dveřích by tak mohla být mírně vyšší. Je rovněž nutné zohlednit, že žalovaný i v průběhu tohoto řízení nabízel provedení zateplení místností žalobce, kdy tento se k tomu stavěl odmítavě. Teplotu v místnosti by rovněž bylo možné zvýšit použitím přímotopu, když radiátory v místnostech zřejmě i přes plný výkon kotle nejsou schopny místnosti dostatečně vytopit. Jeho užívání žalobcem žalovaný tvrdil. Náklady na spotřebovanou energii s tím spojené by přitom s ohledem na dohodu o úhradách hradil z větší části právě žalovaný. Je zřejmé, že žalobce jako senior potřebuje vyšší teplotní standard, než je tomu u mladších osob, když i při návštěvách u svého syna mu měla být stále zima. To, že takový standard nemá ve svých místnostech zajištěn, však s ohledem na uvedené nejde pouze na vrub jednání žalovaného, když žalobce se svým postojem na stávající situaci významně podílí. Soud se po proběhlém dokazování nemůže zbavit dojmu, že problémy v soužití účastníků, které žalobce pociťuje jako nevděk žalovaného, pramení především z oboustranné zatvrzelosti účastníků (zejména však žalobce), kteří nejsou schopni vzájemnou komunikací dospět k lepšímu uspořádání společného soužití. Je to především žalobce, který názory či návrhy žalovaného bere často jako útok vůči své osobě, bez konkrétního důvodu je snižuje jako nevhodné, odmítá je. Nesnaží se objektivně posoudit to, zda by mohly vést k řešení určitého problému. Změna takového postoje by přitom mohla dopomoci ke vzájemnému pochopení a méně konfliktnímu soužití účastníků.

23. Soud má za to, že žalobce se ani po nastěhování žalovaného do předmětných nemovitostí nedostal do situace, kdy by jeho život v těchto nemovitostech neodpovídal všeobecně přijímaným standardům na bydlení, že by se oproti dřívějšímu stavu v důsledku jednání žalovaného stalo bydlení v předmětných nemovitostech pro žalobce zcela nedůstojným, neodpovídajícím jeho věku a potřebám. Žalobce i nadále není nikterak omezován v užívání kuchyně, uskladnění potravin a hygienických potřeb, zajišťování osobní hygieny. Používání koupelny a toalety se pro žalobce zásadním způsobem nezměnilo, když stejně jako dříve a stejně jako žalovaný musí pro užití toalety projít chodbou, která sice není zcela adekvátně vytápěna, vytápěna jiným způsobem však nebyla ani před přistěhováním žalovaného. Nelze jí nazývat průjezdem, jak to činil žalobce. Rozdíl pro žalobce spočívá pouze v tom, že musí chodbou projít i tehdy, pokud chce použít koupelnu, když dříve do ní procházel přímo z pokoje přes kuchyň, jak to nyní může činit žalovaný. Koupelna je navíc dostatečně vytápěna, následně po jejím použití žalobce vychází do rovněž dostatečně vybavené kuchyně, kterou žalovaný s rodinou využívají pouze minimálně, když ve svém pokoji, který užívají i ke spaní, mají rovněž umístěn kuchyňský kout. Žalovaný tak případně může po nějakou dobu po použití koupelny setrvat v kuchyni, aniž by byl ze strany žalovaného a jeho rodiny významněji rušen, má zde dostatečné soukromí a teprve následně se přesunout přes chodbu do místností, které užívá.

24. Soud při hodnocení jednání žalovaného, které žalobce označoval za nevděčné, musel zohlednit i tu skutečnost, že žalovaný hradí dle dohody náklady na inkaso v podstatném rozsahu (ze 4/5), zcela pak hradí pojištění i daň z nemovitostí. Není tak pravdou, že náklady na užívání nemovitostí by byly zcela na žalobci, jak to v žalobě tvrdil, když takový stav trval pouze krátce po nastěhování a to z jeho vlastní vůle. I v tomto směru je tak chování žalovaného ve vztahu k žalobci v souvislosti s užíváním darovaných nemovitostí zcela souladné se zásadami, jak jsou v naší společnosti obecně přijímány. V řízení rovněž nebylo prokázáno tvrzení žalobce o tom, že je mu ze strany žalovaného bráněno v návštěvách jeho syna s manželkou či že jsou při těchto návštěvách odposloucháváni, když všichni slyšení svědci potvrdili časté (každodenní) návštěvy syna žalobce a jeho manželky. Tvrzení o odposlouchávání zůstalo pouze v rovině spekulací žalobce, když nemohlo být prokázáno samotnou skutečností, že na lince v kuchyni byl odložen mobil manželky žalovaného. Jinými důkazy tato skutečnost prokázána nebyla.

25. Pokud by snad nevděčné jednání žalovaného mělo spočívat v užívání nemovitostí v rozporu se zřízeným věcným břemenem doživotního užívání pro žalobce, jak bylo zřízeno v darovací smlouvě, tedy v rozporu s rozsahem vymezeným v darovací smlouvě, v ujednání o zřízení věcného břemene, pak ani tuto skutečnost nemá soud za prokázanou. Soud si je přitom vědom toho, že v darovací smlouvě nebylo právo užívání nemovitostí nikterak prostorově omezeno a měl by tak být brán v potaz stav, jaký tu byl v době jeho zřízení, kdy celé nemovitosti byly výlučně užívány dárci, kteří hradily veškeré náklady s tím spojené. Soud však nemohl odhlédnout od vůle, kterou dárci v době darování a zřízení věcného břemene měli, tedy od toho, co sami od zřízení věcného břemene očekávali, za jakým účelem jej zřizovali. Sám žalobce přitom v účastnické výpovědi potvrdil, že vůle dárců byla taková, že zůstane-li jeden z nich sám, žalovaný se do nemovitostí nastěhuje a o tohoto dárce se postará. Tuto skutečnost potvrzovali i vyslechnutí svědci [jméno] a [jméno] [příjmení]. Společné užívání nemovitostí tak zcela odpovídá vůli dárců při obdarování a zřízení věcného břemene, rozsah užívání nemovitostí žalobcem a žalovaným pak tomu, jak jej sám žalobce vymezil při přistěhování žalovaného. Žalobce užívá pro svou osobní potřebu místnosti, které si zvolil, není mu nikterak bráněno v užívání dalších částí domu, kuchyně, spíže, příslušenství, zahrady, garáže, kdy řadu z těchto prostor využívá prakticky výlučně. V místnosti užívané žalovaným a jeho rodinou má dosud umístěny některé své věci, není mu nikterak bráněno v jejich případném užití, když žalovaným nejsou jeho místnosti zamykány. Z mimosoudních jednání účastníků, jak probíhala po nařízení prvního jednání ve věci, soud přitom zjistil, že žalovaný opakovaně vyjadřoval ochotu způsob soužití určitým způsobem modifikovat, tak aby lépe vyhovoval žalobci, byl pro něj komfortnější, když s ohledem na svou ekonomickou situaci nebyl žalovaný schopen zajistit si jiné bydlení. Žalobce však jakékoliv návrhy odmítal.

26. Soud tedy uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno takové jednání žalovaného, které by opravňovalo žalobce v souladu s výše citovaným zákonným ustanovením k odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk. Soud přitom nepřehlíží, že problémy v soužití účastníků byly v řízení prokázány, nelze však říci, že by byly vyvolány zejména či výlučně postojem či jednáním žalovaného, ale zásadní problém soud vidí v tom, že žalobce má či měl o společném soužití se žalovaným a jeho rodinou vlastní představu, která se však nenaplnila. To v něm vyvolalo zklamání, jisté pocity křivdy, které však nebyl schopen řešit formou komunikace se žalovaným ve snaze nalézt způsob soužití vyhovující oběma lépe, když se spíše uzavřel, se žalovaným prakticky nemluví, případné nabídky pomoci od žalovaného (např. s vařením, praním, pomocí na zahradě) odmítá s dovětkem, že„ jídlo si objednává, má svou pračku, v nové by prát neuměl, pomoc na zahradě od žalovaného nechce, neboť tento nic neumí…“. Rovněž žalovaný namísto větší vstřícnosti ve vztahu k žalobci, větší snahy o jeho vtažení do života své rodiny, pomoci žalobci z vlastní iniciativy, snahy zjistit jeho přání, nabízením společného trávení volného času, postupem doby na komunikaci se žalobcem spíše rezignoval, omezil jí na nutné minimum a často reagoval až na případné požadavky žalobce. To, že spolu účastníci nekomunikují, nejsou schopni si naslouchat a případně dohodnout společné řešení problematických věcí v soužití, pak vyvolává v žalobci skepsi a negativní pocity, pocit nenaplněných očekávání, což vnímá ze svého pohledu velmi úkorně. Objektivně však nelze říci, že by se žalovaný choval vůči žalobci zjevně v rozporu s dobrými mravy, že by mu úmyslně či z hrubé nedbalosti závažným způsobem ublížil. I nadále vyjadřuje připravenost se o žalovaného ve stáří postarat.

27. Soud vzhledem k uvedenému apeluje na oba účastníky a zejména pak na žalovaného jako obdarovaného a osobu mladšího věku, aby i toto soudní řízení brali jako apel k tomu, že jejich soužití není zcela normální, nepřispívá k vzájemné pohodě, nenaplňuje zcela účel běžného mezigeneračního soužití. Je tak na obou, aby vyvinuli větší vůli a aktivitu takovým směrem, aby došlo k nápravě jejich společného soužití. Je přitom třeba snažit se o skutečné společné soužití, tedy o stav, kdy účastníci budou žít spolu, nikoliv vedle sebe, kdy budou umět vzájemně si pomoc nabízet a nabízenou pomoc i přijímat. Pokud se jim v těchto snahách bude dařit, pak jistě mohou dosáhnout stavu, kdy pro oba bude vzájemné soužití přínosné.

28. S ohledem na uvedené skutečnosti soud tedy shrnuje, že za situace, kdy nebylo prokázáno, že by byly splněny zákonné podmínky pro odstoupení od darovací smlouvy, že by žalovaný nemovitosti užíval v rozporu se zřízeným věcným břemenem jejich doživotního užívání žalobcem, není dán žádný zákonný podklad pro to, aby žalovaný předmětné nemovité věci vydal žalobci, či aby tyto vyklidil, když žalobce nemohl od darovací smlouvy platně odstoupit. Za této situace tak soud ve výroku I. žalobu zcela zamítl. Za situace, kdy soud neměl za naplněné zákonné podmínky pro odvolání daru, se již blíže nezabýval tím, zda by v případě platného odstoupení od darovací smlouvy měl žalobce nárok na vrácení celého daru, když v době darování byla část předmětných nemovitostí ve společném jmění manželů – dárců, tedy ve společném jmění žalobce a jeho již zemřelé manželky. To vše za situace, kdy k obnovení vlastnického práva by při naplnění podmínek pro odstoupení od darovací smlouvy pro nevděk, došlo ke dni účinnosti tohoto odstoupení, tedy k době po smrti manželky žalobce, která tedy dar neodvolala. Soud přitom podotýká, že za situace, kdy k jednání, v němž žalobce spatřuje nevděk žalovaného, mělo dojít až po smrti manželky žalobce (druhé dárkyně) a vůči ní se tak žalovaný nevděčného jednání nemohl dopustit, nepřecházelo by její právo odvolat dar na případné dědice (§ 2074 občanského zákoníku).

29. Ve výroku II. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu. Postupoval přitom s využitím § 150 o.s.ř., když má za to, že v dané věci jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby ve věci zcela úspěšnému žalovanému právo na náhradu nákladů řízení přiznáno nebylo. Soud v tomto směru zejména zohlednil fakt, že jde o spor mezi dárcem a obdarovaným, dědečkem a vnukem, již samotné soudní řízení může mít vliv na jejich další vzájemné vztahy. Rovněž tak měl na paměti vysoký věk žalobce a to, že právní hodnocení věci z větší míry spočívalo v úvaze soudu o tom, zda tvrzené jednání žalovaného objektivně dosáhlo takové intenzity porušení dobrých mravů, se kterou by bylo možno spojit právo žalobce na odvolání daru, když tvrzení žalobce byla z velké míry ovlivněna jeho subjektivním vnímáním vzniklé situace. Soud zohlednil i tu skutečnosti, že v řízení bylo zjištěno, že soužití účastníků nelze označit za bezproblémové, kdy tento stav je vyvolán faktory, osobnostními znaky na obou stranách sporu, kdy i tato skutečnost měla vliv na podání žaloby a vedení tohoto sporu. Soudu se tak jeví spravedlivé a pro budoucí vztahy účastníků přínosné, aby si každý nesl náklady tohoto řízení bez ohledu na jeho výsledek ze svého.