42 C 93/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudkyní Mgr. Andreou Borákovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupený advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení 7 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 20. 8. 2022 do zaplacení, to vše ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, pokud se žalobce po žalovaném domáhá zaplacení úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 7 000 Kč od 4. 2. 2020 do 19. 8. 2022.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 1 489 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 11. 11. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení v zákonné výši 10 % ročně ode dne 4. 2. 2020 do zaplacení. Žalobce v žalobě uvedl, že původní věřitel, společnost [právnická osoba], smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. K vlastní pohledávce žalobce uvedl, že původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu poskytl dne 3. 12. 2019 úvěr ve výši 7 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 3. 2. 2020. Žalobce dále uvedl, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval, zadal osobní údaje, telefon a email, čímž zahájil kroky ke zřízení uživatelského účtu. Následně odsouhlasil znění úvěrové smlouvy, což byl podmiňující krok k registraci. Poté zaslal žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření jeho úvěruschopnosti mu pak byl zaslán v rámci webového rozhraní návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který akceptoval. Poté mu původní věřitel na účet uvedený v žalobě vyplatil dne 3. 12. 2019 úvěr. Úvěruschopnost žalovaného posoudil původní věřitel zejména lustrací veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Nebyly zjištěny skutečnosti vedoucí k pochybám o schopnosti žalovaného splácet úvěr. K tomu žalobce výslovně neoznačil žádné důkazy. K procesu uzavření smlouvy doplnil, že dle smlouvy došlo mezi smluvními stranami k dohodě, že k podpisu smluvní dokumentace dojde uvedením zvoleného hesla, případně SMS kódu a kliknutím na tlačítko„ Požádat“. Takovým způsobem měl žalovaný podepsat smlouvu. Původní věřitel pak úvěr prokazatelně poskytl na účet uvedený v žalobě, a to dne 3.12.2019. Žalovaný však úvěr ve sjednané lhůtě nesplatil. Neučinil tak ani po následných upomínkách. Žalobce doplnil, že v případě neuznání jeho nároku z titulu uzavřené smlouvy, navrhuje, aby soud žalobu posoudil jako nárok na vrácení bezdůvodného obohacení, kdy k důkazu má být učiněn dotaz na banku ohledně majitele účtu, kam byl úvěr původním věřitelem poskytnut. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil ani přes zaslání předžalobní upomínky právním zástupcem žalobce.

2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.

3. Jednání ve věci bylo nařízeno na den 17. 7. 2023, žalobce a jeho právní zástupce se z účasti na jednání omluvili, žalovaný se k jednání, ač řádně předvolán, bez omluvy nedostavil. Soud proto podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Soud při jednání provedl dokazování ve spise založenými listinnými důkazy, jež předložil žalobce a které si soud na návrh žalobce vyžádal, kterými byl zjištěn následující skutkový stav. Žalobce k důkazu předložil listiny podepsané pouze zapůjčitelem, případně listiny nikým nepodepsané, a to jednak formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ohledně věřitele [právnická osoba], kdy má jít o informace ke krátkodobému bezúčelovému spotřebitelskému úvěru ve výši 7 000 Kč poskytnutému bezhotovostním převodem, se splatností 62 dní. Listina obsahuje parafu podpisu v místě pro zapůjčitele, klientem není podepsána. Z předložené listiny nemá soud za prokázané, že by se žalovaný před tvrzeným uzavřením smlouvy s těmito informacemi seznámil. Žalobce dále předložil smlouvu o spotřebitelském úvěru spolu se všeobecnými obchodními podmínkami pro smlouvy o zápůjčce uzavřené se zapůjčitelem [právnická osoba], kdy smlouva obsahuje pouze parafu u osoby zapůjčitele, obchodní podmínky žádné podpisy neobsahují. Smlouva o spotřebitelském úvěru není označena žádným datem, jako smluvní strany jsou uvedeni [právnická osoba] jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy mělo být poskytnutí peněžité zápůjčky ve formě krátkodobého spotřebitelského úvěru ve výši 7 000 Kč, s datem poskytnutí 3. 12. 2019 a datem splatnosti 3. 2. 2020, a to bez dalších poplatků. Jsou uvedeny bankovní účty zapůjčitele a klienta. Smlouva obsahuje i další ujednání včetně důsledků prodlení dlužníka, kdy s ohledem na právní hodnocení věci soud tyto podmínky ani ujednání obsažená v obchodních podmínkách dále nerozebírá.

5. Žalobce nepředložil žádný důkaz ke svým tvrzením o tom, jakým způsobem měla být mezi původním věřitelem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru o tvrzeném obsahu, když nepředložil a neoznačil žádný důkaz k tvrzení o podpisu smlouvy žalovaným formou vložení jedinečného SMS kódu či hesla, ani o odeslání takového kódu (hesla), či informace o zaslání smlouvy žalovanému, seznámení se s obsahem smlouvy, předsmluvními informacemi či obchodními podmínkami žalovaným. Soud tak z uvedených listin nemá za prokázané, že by právní předchůdce žalobce – společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce především dostatečným způsobem netvrdil, jakým konkrétním jednáním žalovaného k uzavření takové smlouvy mělo dojít, pokud po registraci na webových stránkách uvedené společnosti v rámci uživatelského účtu měl žalovaný vložením kódu (hesla) odsouhlasit znění smlouvy, případně obchodních podmínek jako součásti smlouvy, pak žalobce netvrdil, jaký kód (heslo) byl žalovanému k ověření jeho jednání zaslán, jak žalovaný smlouvu či obchodní podmínky vložením takového konkrétního kódu odsouhlasil, z čeho vyplývá, že by mělo jít o odsouhlasení smlouvy a obchodních podmínek právě o předloženém obsahu, uvedeného data. Předložené nepodepsané listiny či listiny podepsané pouze původním věřitelem pak uzavření konkrétní smlouvy, případně odsouhlasení obchodních podmínek, prokazovat nemohou. Žalobce tak v tomto směru neunesl břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní.

6. Žalobce nepředložil žádné důkazy k tvrzení o prověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Netvrdil, že by od žalovaného požadoval jakékoliv konkrétní údaje k jeho poměrům, příjmům a výdajům. Rovněž tak nedoložil ničeho k tvrzení o tom, že jeho právní předchůdce nahlížel do veřejných registrů, ke zjištěním ohledně takového nahlížení. Soud tak nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce před tvrzeným uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prověřil s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného.

7. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že z účtu společnosti [právnická osoba] byla na účet č. [bankovní účet] dne 3. 12. 2019 pod variabilním symbolem [číslo] poukázána částka 7 000 Kč. Není zřejmé, jaký byl účel této platby. Ze zprávy [právnická osoba] ze dne 14. 4. 2023 má soud za prokázané, že majitelem uvedeného účtu byl ke dni 3. 12. 2019 žalovaný. Z výpisu z tohoto účtu pak má soud za prokázané, že dne 3. 12. 2019 byla na tento účet připsána platba od právního předchůdce žalobce, společnosti [právnická osoba], ve výši 7 000 Kč.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 spolu s přílohou má soud za prokázané, že touto smlouvou byly společností [právnická osoba] na žalobce postupovány pohledávky vzniklé ze smluv o zápůjčce, kdy z přílohy je zřejmé, že byla postupována i tato pohledávka za žalovaným. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému písemně oznámeno, což je prokázáno oznámením ze dne 13. 8. 2022 a předžalobní upomínkou z téhož dne spolu s podacím lístkem ze dne 13. 8. 2022.

9. Soud se při právním hodnocení věci zabýval nejprve tím, zda mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce (původním věřitelem) byla platně uzavřena smlouva o zápůjčce v souladu s ust. § 239 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, kdy mělo jít o spotřebitelský úvěr dle z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Posuzoval přitom, zda žalovaný projevil vůli uzavřít s žalobcem závazek a řídit se obsahem smlouvy (§ 1724 a násl. občanského zákoníku). Soud přitom s odkazem na výše popsaný zjištěný skutkový stav dospěl k závěru, že v řízení nebylo platné uzavření smlouvy o obsahu tvrzeném žalobcem prokázáno. Soud má za to, že žalobce v dané věci neunesl jak břemeno tvrzení, tak břemeno důkazní. Žalobce zejména dostatečně netvrdil, jakým konkrétním způsobem měla být uzavřena k důkazu předložená smlouva, případně odsouhlaseny obchodní podmínky, když tvrzení o tom, jakým způsobem měl žalovaný smlouvu o tvrzeném obsahu spolu s obchodními podmínkami akceptovat, byla nedostatečná. Pokud měl být případně podpis na listinách nahrazen vložením unikátního SMS kódu či hesla, pak nebyly předloženy důkazy o tom, o jaký kód (heslo) šlo, kdy byl žalovanému zaslán, kdy a jak jím namísto podpisu případně akceptoval smlouvu o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu. Žalobce konečně nic netvrdil k tomu, jak a kdy případně měly být odsouhlaseny obchodní podmínky, které se měly stát součástí smlouvy o spotřebitelském úvěru. O uzavření tvrzené smlouvy pak nemohou svědčit k důkazu předložené žalovaným nepodepsané listiny. Žalobce ve smyslu ust. § 562 občanského zákoníku nepředložil k důkazu žádné záznamy z elektronického systému jeho právního předchůdce, které by jednání žalovaného směřující k uzavření smlouvy zachycovaly, z nichž by byl patrný úkon nahrazující podpis žalovaného předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru o tvrzeném obsahu a den uzavření takové smlouvy. Soud tedy uzavírá, že nemá za prokázané uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru dne 3. 12. 2019, na základě které by právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr (zápůjčku) ve výši 7 000 Kč.

10. Soud jen na okraj dodává, že i za situace, kdy by snad bylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o spotřebitelském úvěru, nemohla by tato být platně uzavřena, když žalobce neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně ověření schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Nebylo tak prokázáno splnění povinnosti úvěrujícího dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, případná úvěrová smlouva by tak dle § 87 odst. 1 tohoto zákona ve spojení s § 580 občanského zákoníku byla neplatná. K této neplatnosti přitom soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu srovnej rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 3/20).

11. Za situace, kdy se žalobce k soudnímu jednání nedostavil (soudu byla zaslána omluva z jednání spolu se souhlasem, aby bylo jednáno v nepřítomnosti žalobce a jeho právního zástupce), nemohl být ohledně nedostatečných skutkových tvrzení ohledně uzavření smlouvy a neoznačení důkazů k takovým tvrzením poučen podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. Takové procesní poučení se totiž poskytuje jen účastníkům přítomným u soudního jednání. Chybějící tvrzení na druhou stranu nebylo tak významné, že by způsobovalo neprojednatelnost žaloby (tedy, že by zde byl důvod pro postup podle § 43 odst. 1 o. s. ř.).

12. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel poukázal na účet žalovaného dne 3. 12. 2019 částku 7 000 Kč, uvedená částka byla na účet žalovaného připsána téhož dne, nebylo však zřejmé, z jakého důvodu k platbě došlo. Nebylo prokázáno, že by žalovaný cokoliv na tuto částku původnímu věřiteli uhradil. Za situace, kdy mezi původním věřitelem a žalovaným nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy o úvěru, pak soud tuto platbu považoval ve smyslu ust. § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, za platbu bez právního důvodu, kterou se žalovaný na úkor původního věřitele bezdůvodně obohatil. Žalovaný je tak ve smyslu § 2991 odst. 1 a § 2993 věty první občanského zákoníku toto bezdůvodné obohacení povinen vydat tomu, na jehož úkor se obohatil. Za situace, kdy soud má za prokázané, že původní věřitel postoupil dle § 1879 a násl. občanského zákoníku pohledávku týkající se poskytnutí uvedené částky žalovanému na žalobce, je tak žalovaný povinen bezdůvodné obohacení vydat žalobci. Žalovaný byl k vydání bezdůvodného obohacení prokazatelně vyzván v oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvě k plnění ze dne 13. 8. 2022. Tato výzva byla žalovanému zaslána téhož dne. Pokud se tedy žalobce domáhal vedle zaplacení dlužné částky i zaplacení úroku z prodlení ode dne následujícího po tvrzené splatnosti úvěru, pak soud má za to, že v této době ještě žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení nebyl, neboť uzavření smlouvy o úvěru s tvrzenou splatností nebylo v řízení prokázáno. Žalovaný se tak do prodlení mohl dostat nejdříve po doručení oznámení o postoupení pohledávky, neboť žádná dřívější výzva k úhradě soudu žalobcem předložena nebyla. Soud při tomto závěru postupoval dle konstantní judikatury (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2003, č.j. 28 Cdo 1853/2002), podle které je splatnost bezdůvodného obohacení vázána na výzvu věřitele. Ohledně doručení takové výzvy pak platí domněnka dojití daná v ust. § 573 občanského zákoníku, tedy že zásilka odeslaná s využitím poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání. V daném případě byla zásilka dána k poštovní přepravě dne 13. 8. 2022, má se tedy za to, že došla žalovanému dne 16. 8. 2022, ode dne následujícího po stanovené třídenní lhůtě k plnění, tedy od 20. 8. 2022, tak již byl žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení.

13. Soud s ohledem na uvedené ve výroku I. vyhověl žalobě v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 00 Kč, kdy v této části jde o oprávněný nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení. S ohledem na prodlení žalovaného s jeho vydáním pak soud v souladu s ust. § 1970 občanského zákoníku žalobci přiznal i nárok na zaplacení úroku z prodlení z této částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vydání bezdůvodného obohacení stanovené v rámci doručené výzvy k úhradě, tj. od 20. 8. 2022, a to ve výši 10 % ročně dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

14. Ve výroku II. rozsudku žalobu zamítnul ohledně nároku na zaplacení úroku z prodlení jdoucího nad rámec úroku z prodlení z přiznané částky za období od 20. 8. 2022, když takový nárok žalobce není dán.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. a plně úspěšnému žalobci (žalobce byl neúspěšný pouze ohledně části uplatňovaného příslušenství pohledávky) byla přiznána plná náhrada nákladů řízení, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám jeho právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Žalobci tak přísluší na náhradě nákladů řízení zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení vypočítané podle vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění účinném ke dni zahájení řízení (dále jen AT). Soud v daném případě aplikoval při výpočtu odměny za úkony do podání žaloby (včetně) ust. § 14b AT, kdy předmětné řízení zcela nepochybně vyhovuje parametrům předestřeným v ust. § 14b odst. 1 písm. a), b) AT, neboť žalobce žaluje pohledávku z titulu dluhu ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, kdy obdobné žaloby jsou jím podávány opakovaně, ve větším množství, skutkové vymezení i právní hodnocení je totožné, případně obdobné a předmět sporu nepřevyšuje 50 000 Kč Náklady na právní zastoupení tedy činí odměna advokáta celkem ve výši 600 Kč (právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši á 200 Kč za tři úkony právní služby dle § 14b odst. 1 bod 2 AT, a to za přípravu a převzetí věci, kvalifikovanou předžalobní výzvu, sepis žaloby), dále byl přiznán 3 × režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) ve spojení s § 11 a § 13 AT, dále náklady na právní zastoupení tvoří DPH z odměny a paušálů ve výši 189 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o.s.ř. Celkem tak úspěšnému žalobci na náhradě nákladů řízení přísluší částka 1 489 Kč.