43 C 105/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , Anonymizováno sídlem Anonymizováno proti žalované: Jméno žalované , narozena Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 22 628 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 628 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 22 628 Kč od 30. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 %, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 2. 2. 2026, který byl převeden do rejstříku C dne 7. 4. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 22 628 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 10. 4. 2024, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na jejímž základě byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 15 000 Kč. Dluh ze smlouvy v nárokované výši nebyl žalovanou uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 21. 4. 2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 29. 4. 2026.

3. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 21. 5. 2026, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalované.

5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, výzvami, potvrzením o platbě, předžalobní výzvou, posouzením úvěruschopnosti a sdělením banky.

6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

12. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

13. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

14. Posouzení úvěruschopnosti nebylo provedeno v souladu s požadavky zákona za situace, kdy poskytovatel ohledně úvěrů vycházel především z údajů sdělených samotnou žalovanou, případně nedoloženým ověřením u zaměstnavatelem žalované. V té souvislosti žalobkyně určitým způsobem ověřovala příjmy žalovaného – soudu byla předložena sjetina z blíže nespecifikovaného systému, přičemž žalobkyně v dané věci tvrdila, že se jedná o výplatní pásky žalované, založeno na č.l. 52, přičemž však na doložené listině není uveden žádný údaj, který by doložil, že tvrzené částky byly připsány ve prospěch žalované. Žalobkyně řádně nedoložila, že byly údaje dále objektivizovány např. pracovní smlouvou, dokládající stabilizované příjmové poměry co do trvání a formy pracovního poměru.

15. Výdajová stránka pak nebyla doložena žádným způsobem, resp. nebyla doložena, kdy žalobkyně v dané věci odkázala na údaj sdělený žalovanou, která měla uvést, že má výdaje ve výši 26 000 Kč, je vdaná a bydlí v rámci podnájmu. Žalobkyně však nedoložila žádné údaje, které by danou částku jakkoliv objektivizovaly, jedná se tak ze strany žalobkyně o částku, která není ničím podložena, přičemž soud dospěl k závěru, že se jedná o subjektivní odhad žalované. Na uvedeném nic neměnní ani doložení výsledku lustrací z ISIR a CEE, přičemž těmito nemůže být prokázána konkrétní výše výdajů žalované.

16. Je na žalobkyni, aby prokázala, jakým způsobem byla ověřena úvěruschopnost žalované, z jakých konkrétních individualizovaných údajů bylo vycházeno a jak byly tyto údaje objektivizovány. Je třeba doložit konkrétní tvrzení ohledně relevantních částek a z nich dovozených rozhodných skutečností.

17. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

18. Smluvní dokumentací čl. 10, potvrzením o platbě čl. 18v, sdělením banky soudem vyžádaného na čl. 35 bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytnuty prostředky převodem na účet v celkové výši 15 000 Kč. Současně bylo prokázáno, že žalovaná na poskytnutý spotřebitelský úvěr uhradila celkem 23 079 Kč, tj. částku vyšší.

19. Bezdůvodné obohacení na straně žalované je tím vyloučeno.

20. Výrokem I. proto byla žaloba v celém rozsahu zamítnuta.

21. Výrokem II. bylo ohledně náhrady nákladů řízení rozhodováno podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně nebyla ve věci úspěšná a ve věci úspěšné žalované žádné prokazatelně důvodné náklady řízení nevznikly. Bylo proto rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.