43 C 108/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 88 521,28 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 80 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 80 000 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8521,28 Kč, úrok z částky 80 000 Kč od 2. 11. 2022 do 30. 1. 2023 ve výši 19,99 % ročně, úrok z částky 80 000 Kč od 31. 1. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, zákonný úrok z prodlení z částky 88 521,28 Kč od 3. 11. 2022 do 9. 11. 2022 a z částky 8521,28 Kč od 10. 11. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 18 197,38 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 27. 3. 2023 domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 88 521,28 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 80 000 Kč. Žalovaný měl úvěr splatit ve 120 měsíčních splátkách po 1575 Kč. Dluh ze smlouvy, skládající se z neuhrazené jistiny 80 000 Kč, poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 1600 Kč, smluvního úroku 5 421,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč, nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 28. 6. 2023 podle § 43 odst. 1 o.s.ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 14. 7. 2023.

3. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 7. 2023, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. tak bylo jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

4. Žalobkyně u jednání uvedla, že žaloba je podána z titulu smlouvy o úvěru ze dne 1. 7. 2022, na jejímž základě bylo žalovanému vyplaceno 80 000 Kč převodem na jeho účet. Úvěr měl být zaplacen ve 120 měsíčních splátkách, avšak nebylo uhrazeno ničeho. Žalobkyně proto přistoupila k vymáhání pohledávky, následně podání žaloby. Co se týká posouzení úvěruschopnosti, pak žalovaný neměl u žalobkyně veden běžný účet, bylo vycházeno z výpisu z účtu [právnická osoba] za 3 měsíce, jak jej žalovaný předložil, dále z jeho sdělení ohledně zaměstnání a výdajů, jak doloženo na č. l. 18, sdělil, že bydlí u rodičů. Dále registry SOLUS, CCB, ISIR a dále bylo vycházeno z toho, že splácí 3 další závazky, obdobného druhu. Z výpisu z účtu vyplývá i řada zbytných výdajů např. předplatné HBO nebo úhrady stravování.

5. Soud dále vycházel z listinných důkazů předžalobní výzvou, úvěrovou zprávou, potvrzením o uzavření smlouvy, posouzením úvěruschopnosti, smlouvou o úvěru, zesplatněním úvěru, umořením, výpisem z účtu, sdělením banky.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

11. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

14. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

15. V tomto ohledu byly soudu předloženy toliko stručné záznamy k posouzení úvěruschopnosti (čl. 18, čl. 37), ze kterých plyne, že žalovaný uvedl měsíční příjmy ve výši 41 000 Kč od zaměstnavatele [právnická osoba], měsíční výdaje v celkové výši 3000 Kč, náklady na bydlení žalovaný uvedl ve výši 0 Kč. Dále sdělil, že má výuční list, je svobodný ve věku 22 let, bez dětí, bydlí u rodičů nebo rodinných příslušníků.

16. Údaje sdělené žalovaným nebyly žalobkyní odpovídajícím způsobem ověřeny, nebyly opatřeny a soudu předloženy podkladové dokumenty od třetích stran, např. na straně příjmové pracovní smlouva či jiný doklad o zaměstnání žalovaného, v jakém rozsahu a na jakou dobu je zaměstnán, jakého dosahuje příjmu, na straně výdajové nebyly předloženy listiny dokládající pravidelné výdaje, zejména nebylo doloženo, v jaké výši a jakým způsobem jsou hrazeny výdaje na bydlení, jakým způsobem se žalovaný coby mladý a pracující muž podílí na hrazení základních potřeb. Nebyla žádným způsobem doložena skladba jeho výdajů.

17. Žalobkyně mimo uvedené záznamy obsahující údaje sdělené samotným žalovaným předložila soudu toliko výpis z účtu žalovaného za období 4 měsíců předcházejících uzavření smlouvy o úvěru, přičemž však posouzení úvěruschopnosti pouze na základě výpisu z účtu je nedostatečné, neboť z něj nelze zjistit základní skutečnosti týkající se osobních, příjmových a výdajových poměrů žadatele.

18. Na příjmové stránce nelze zjistit povahu zaměstnání, jak uvedeno shora. Rovněž vyhodnocení výdajů žadatele o úvěr pouze na základě výpisu z účtu je nedostatečné, neboť je třeba, aby poskytovatel úvěru ověřil a vyhodnotil výši základních nezbytných, pravidelných, v přiměřeném rozsahu též nahodilých výdajů žadatele, tak aby bylo zřejmé, že byla ověřena výše nákladů na bydlení, v základní rovině výše nákladů na další životní potřeby, jakými jsou např. strava, ošacení, zajištění přístupu k internetu a jiným telekomunikačním službám apod.

19. K tomu dále přistupují zásadní rozpory mezi údaji sdělenými žalovaným pro účely záznamu a údaji vyplývajícími z výpisu z účtu. Zatímco v záznamu je uváděna žalovaným sdělená výše příjmů 41 000 Kč měsíčně, z výpisu z účtu se podává, že fakticky na účet přicházely od subjektu, který je označován za zaměstnavatele žalovaného, částky podstatně nižší – cca 23 000 Kč měsíčně. Pokud jsou naopak v záznamech uváděny celkové měsíční výdaje 3000 Kč, pak z výpisu z účtu vyplývají výdaje násobně vyšší, když např. jen poskytovateli telekomunikačních služeb[právnická osoba] byly žalovaným hrazeny výdaje pohybující se mezi 2000 Kč a 3000 Kč měsíčně. Souhrnná částka 3000 Kč uváděná žalovaným se tak jeví jako zjevně podhodnocená, výše nákladů na bydlení 0 Kč pak nebyla doložena žádným způsobem.

20. Z podkladů předložených žalobkyní rovněž není patrné, jakým způsobem posoudila úvěruschopnost ve vztahu k dalším dluhům žalovaného z titulu jiných spotřebitelských úvěrů, když žalobkyně v té souvislosti toliko odkazovala na údaje obsažené ve výpise z registru klientských informací, jak založen na čl. 36, aniž by však soudu předestřela, jakým způsobem tyto údaje hodnotila, zvláště pokud se z předloženého výpisu podává, že žalovaný měl v té době dluhy ze třech dalších spotřebitelských úvěru s celkovou částkou k doplacení přesahující 950 000 Kč.

21. Žalobkyně v doplnění žaloby uvedla, že prověřila záznamy žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, přičemž však výsledek tohoto prověření neprokázala, příslušné výpisy soudu nepředložila.

22. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

23. Ze sdělení banky (č. l. 61, 63 spisu) bylo prokázáno, že žalovanému byly na základě smlouvy o úvěru poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 80 000 Kč. Současně bylo žalobními tvrzeními žalobkyně prokázáno, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil. Zbývá tedy, aby žalovaný doplatil žalobkyni 80 000 Kč.

24. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 80 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.

25. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 10. 11. 2022, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást zesplatnění úvěru ze dne 2. 11. 2022, byla žalovanému odeslána dne 4. 11. 2022, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na č. l. 15 spisu. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 9. 11. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně zesplatnění úvěru spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

27. Výrokem II. byla žaloba co do nárokované smluvní pokuty a co do zbývající části nárokovaného příslušenství pohledávky zamítnuta.

28. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

29. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 4427 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 7 bodu 5, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), písm. d), písm. g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 4 úkony právní služby po 4660 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy její doplnění o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat, a účast na jednání dne 27. 7. 2023. Ke každému úkonu náleží podle 13 odst. 3 advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 300 Kč, celkem tak náleží 19 840 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 24 006,40 Kč Celkem by tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení příslušelo 4427 Kč + 24 006,40 Kč = 28 433,40 Kč.

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 82 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaný měl úspěch v rozsahu 18 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 64 %. Soud proto výrokem III. žalobkyni přiznal částku 18 197,38 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí nadstandardně prodloužené lhůty jednak vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.