43 C 109/2022

Plný text

Okresní soud Brno - venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno. sídlem adresa žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 34 670,46 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 23 318 Kč, s ročním zákonným úrokem z prodlení z částky 23 318 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,25 % ročně, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši nejméně 1 000 Kč splatných vždy nejpozději do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně požaduje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 352,46 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 364,36 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne datum, která byla převedena do rejstříku C dne datum, domáhala vydání rozsudku, aby soud žalované uložil zaplatit žalobkyni částku 34 670,46 Kč s příslušenstvím z titulu smluv o půjčce uzavřených mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, ze dne datum, číslo na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5000 Kč, ze dne datum, číslo na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč, ze dne datum, číslo na jejímž základě byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Dlužná částka nebyla uhrazena ani po postoupení pohledávky na žalobkyni, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne datum vyzvána k doplnění žaloby, doplnění žaloby k výzvě soudu bylo žalobkyní podáno dne datum, následně byla žalobkyně opakovaně vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů u jednání postupem podle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř., kdy po takto daném poučení a doplnění tvrzení a důkazních návrhů soud konstatuje, že žalobkyně unesla břemeno tvrzení a břemeno důkazní.

3. U jednání žalobkyně uvedla, že jsou nárokovány úhrady z celkem 3 smluv uzavřených mezi právním předchůdcem anonymizováno a žalovanou dne datum na 5 000 Kč, dne datum na 35 000 Kč a dne datum na 12 000 Kč. V té době zákon neukládal zkoumat úvěruschopnost, i tak ale byla vyplňována zákaznická karta, do které byly příslušné údaje zahrnuty, byly ověřeny jiné půjčky žalované. Nebylo řádně spláceno, následně byla pohledávka postoupena na žalobce, oznámení o postoupení a výzva k úhradě byly odesílány dne datum.

4. Žalovaná u jednání uvedla, že si přesně nevzpomíná, je to už dlouhá doba. Vzpomíná si na jednu smlouvu s anonymizováno na 5 000 Kč, na ty další dvě smlouvy si nevzpomíná, také si nevzpomíná, kolik vlastně splatila, snažila se řádně splatit, co si půjčila, nesplácela patrně úroky, poté, co v roce 2008 přišla o práci, poté byli i vystěhováni z bytu, mají sociální bydlení doteď.

5. Žalobkyně dodala, že na všech smlouvách v posledním odstavci v rámečku na str. 1 smlouvy je výslovně uvedeno, že částka byla vyplacena při podpisu smlouvy, pokud si žalovaná vzpomíná na smlouvu 5 000 Kč, je to poslední ze smluv, kdy zákaznická karta byla vyplněna při uzavírání dřívější smlouvy, zákaznická karta byla rovněž podepsána žalovanou, to dokládá i uzavření dalších dvou smluv.

6. Soud dále vyšel z listinných důkazů, a to zákaznická karta, smlouva o půjčce, výzva k plnění, podací lístek, oznámení o postoupení pohledávek.

7. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

8. Podle § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

9. Podle § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

10. Podle § 451 odst. 1, odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

11. Podle § 457 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

12. Na podkladě skutkových zjištění prokázaných provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky, na jejímž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

13. V době, kdy byly předmětné smlouvy uzavírány, zákon neobsahoval zvláštní úpravu povinného posouzení úvěruschopnosti žadatele o poskytnutí spotřebitelského úvěru.

14. Zákon obsahoval pouze obecnou úpravu ochrany spotřebitele v § 52 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, v tehdy platném znění, zejména úpravy zakázaných ujednání a výkladu smluvních ujednání spotřebitelských smluv podle § 55 a § 56 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, dále v té době platil zákon č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru, který však neobsahoval úpravu povinného posouzení úvěruschopnosti. Smlouvy o spotřebitelském úvěru, které jsou předmětem řízení, byly uzavřeny v době před přijetím zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, který byl přijat s účinností od 1. 1. 2011, kdy teprve od tohoto data byla v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru upravena povinnost posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

15. To však neznamená, že soud může v projednávané věci rezignovat na svoji úlohu přezkoumat soulad nároku, který je u soudu uplatňován, se zákonem, s požadavky na ochranu dobrých mravů podle tehdy platného práva, s ústavním pořádkem České republiky, jak opakovaně ve věcech obdobných judikováno Ústavním soudem.

16. V této souvislosti je třeba poukázat na dlouhodobou, ustálenou a striktní judikaturu Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, vyslovil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V tomto nálezu Ústavní soud obsáhle shrnul a vyložil svoji dosavadní judikaturu k oblasti spotřebitelských úvěrů, přičemž je třeba zdůraznit, že tento nález se týkal právě spotřebitelských úvěrů z doby před přijetím zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, tedy v době, kdy právní řád neobsahoval úpravu povinného posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr.

17. Ústavní soud, jak shrnuto v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, ukládá obecným soudům přezkoumávat zákonnost a soulad s dobrými mravy i ohledně smluv o spotřebitelském úvěru uzavřených v době před zakotvením výslovné a podrobné právní úpravy posouzení úvěruschopnosti do českého práva. I smlouvy z této doby je třeba přezkoumávat prizmatem základních standardů ochrany spotřebitele, kdy pouze takové posouzení je podle Ústavního soudu v souladu s ústavním pořádkem České republiky. Výslovně pak v citovaném nálezu Ústavní soud dospívá k závěru, že přezkum podmínek spotřebitelského úvěru, včetně základního ověření schopnosti žadatele splácet úvěr, resp. zda poskytovatel úvěru dostál elementární povinnosti reflektovat celkovou osobní, příjmovou, majetkovou situaci žadatele o úvěr, je třeba ověřit i ohledně smluv z doby absence výslovné úpravy posouzení úvěruschopnosti, kdy pouze takové smlouvy lze mít za souladné se zákonem a dobrými mravy, potažmo s ústavním pořádkem České republiky.

18. Veden těmito úvahami soud přistoupil k posouzení úvěrových smluv v projednávané věci a dospěl k nevyhnutelnému závěru o jejich neplatnosti pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

19. V případě smluv o úvěru v projednávané sice poskytovatel úvěru zaznamenal určité základní osobní, příjmové, majetkové poměry žadatelky, jak prokázáno kartou zákazníka na čl. 22, avšak poskytovatel nedostál elementární povinnosti věrohodného a uceleného ověření osobních, příjmových a majetkových poměrů žadatelky o úvěr, vyhodnocení údajů pak bylo provedeno pouze v náznaku, způsobem selektivním a nevěrohodným.

20. Soudu byla předložena zákaznická karta žalované, vystavená právním předchůdcem žalobkyně příjmení jméno, kdy ohledně všech tří smluv bylo vycházeno ze zákaznické karty jediné, založené na čl. 22 spisu, vystavené dne datum, tedy před uzavřením druhé ze tří projednávaných smluv, před uzavřením první ze smluv nebyly poměry žalované šetřeny žádným prokazatelným způsobem.

21. V této zákaznické kartě jsou uvedeny pouze základní částky sdělené žalovanou, které nebyly objektivizovány, právním předchůdcem žalobkyně nebyly opatřeny a soudu předloženy žádné podklady k ověření uvedených vstupních údajů. Zejména pak rozdíl mezi celkovými příjmy žalované 10 248 Kč a fixními výdaji 6 048 Kč je pouze 4 200 Kč, kdy navíc vyjma výdajů na domácnost nejsou zohledněny žádné další výdaje na živobytí nezbytné, pravidelné, natož nahodilé, kdy i pro tyto výdaje je třeba započítávat určitou přiměřenou finanční rezervu. Ba co víc, vycházeje ze zbývající částky 4 200 Kč volných finančních prostředků byly žalované poskytnuty v rozmezí necelých 5 měsíců 3 spotřebitelské úvěry v částkách 5 000 Kč, 12 000 Kč a 35 000 Kč, tedy celkem v částce 52 000 Kč. Pro úplnost lze pak dodat, že nebylo prokázáno ověření bankovních či nebankovních dlužnických registrů.

22. Poskytnutí úvěrů za těchto podmínek nerespektuje elementární vodítka zákona a dobrých mravů, smlouvy je již z toho důvodu nutno považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku.

23. K tomu dále přistupuje, že rovněž ujednání o souhrnném poplatku je třeba považovat za rozporné s dobrými mravy, kdy soud s ohledem na povahu věci a obsah smluvních ujednání dospěl k závěru, že tento souhrnný poplatek jako celek je třeba považovat za úrok ze zapůjčených prostředků. Tento úrok u dvou ze tří smluv dosahuje 66,4 % jistiny, u třetí smlouvy (na jistinu 5000 Kč) dosahuje 59,90 %. Jedná se tak o cca pětinásobek tehdy běžné úrokové sazby u úvěrů pro domácnosti, určených na spotřebu, které se v té době pohybovaly v rozmezí 12- 13 %, jak je soudu známo z úřední činnosti, z údajů zveřejňovaných Českou národní bankou.

24. Pokud úrok sjednaný ve smlouvě přesahuje více než 5x úrokovou míru obvyklou v době uzavření smluv, jedná se o nepřiměřený úrok, tedy úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005).

25. I pokud by tedy smlouva jako celek nebyla neplatná pro rozpor s dobrými mravy, bylo by třeba vyslovit neplatnost pro rozpor s dobrými mravy ohledně ujednání o souhrnném poplatku.

26. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako nárok z bezdůvodného obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

27. Bylo prokázáno, že žalované byly na základě smlouvy o úvěru, vyplaceny prostředky ve výši 5000 Kč, 12 000 Kč a 35 000 Kč, kdy žalovaná si sice u jednání nevzpomínala na uzavření všech tří smluv, a to i s ohledem na značný časový odstup, vzpomínala si dobře pouze na jednu z těchto smluv na částku 5000 Kč. Na podkladě provedeného dokazování má však soud za prokázáno vyplacení prostředků ze všech tří smluv, a to na základě porovnání podpisů žalované na smlouvách, kdy se zjevně jedná o totožný podpis na smlouvě, na kterou si žalovaná výslovně pamatovala, a na dalších dvou smlouvách, stejně tak na zákaznické kartě, dále na základě výslovného smluvního ujednání, že žalovaná podpisem každé ze smluv potvrzuje převzetí hotovosti v částce jistiny.

28. Ostatně i žalovaná sice u jednání uváděla, že si na další dvě smlouvy již nepamatuje, i s ohledem na značný časový odstup, jejich uzavření však výslovně nepopírala, mimoto v závěrečném návrhu sama žalovaná vyjádřila připravenost vyplacené prostředky vrátit a požádala o případné uložení úhrady ve splátkách.

29. Bylo prokázáno, že žalovaná uhradila 3797 Kč, resp. 4552 Kč, resp. 20 333 Kč, tedy celkem 28 682 Kč, zbývá uhradit 1203 Kč, resp. 7448 Kč, resp. 14 667 Kč, tedy zbývá, aby žalovaná doplatila žalobkyni celkem 23 318 Kč z poskytnutých prostředků v celkové výši 52 000 Kč.

30. Výrokem I. proto bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 23 318 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalované na základě neplatných smluv reálně vyplaceno a co nebylo žalovanou vráceno.

31. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od datum, neboť oznámení o postoupení pohledávky, od kterého se odvíjí aktivní legitimace žalobkyně, společně s výzvou k úhradě dluhu žalobkyni bylo žalované odesláno dne datum, jak prokázáno podacím lístkem na čl. 29, podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované 3. pracovní den po odeslání, tj. dne datum, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

32. Bylo stanoveno plnění dluhu ve splátkách, jak navrhovala žalovaná a žalobkyně vyjádřila připravenost toto akceptovat, přičemž dle soudu, vycházeje z tvrzení žalované ohledně jejích současných příjmových a majetkových poměrů se jedná o částku přiměřenou, celková výše dluhu bude uhrazena stále ještě v přiměřené době, současně je i v zájmu žalobkyně, aby poměry splácení dluhu uložené soudem byly pro žalovanou únosné, tím se i pro žalobkyni zvyšuje reálná možnost řádného uhrazení pohledávky. Současně byla zakotvena ztráta výhody splátek, nebude-li tedy některá ze splátek řádně a včas uhrazena, stává se splatným celý zbývající dluh.

33. Výrokem II. byla žaloba ve zbývající části 11 352,46 Kč zamítnuta.

34. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

35. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1388 Kč, z odměny za právní zastoupení 1500 Kč podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 500 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 100 Kč, celkem 300 Kč. Za účast u jednání náleží odměna 2500 Kč podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu, dále paušální náhrada 300 Kč. Celkem tak náleží 4600 Kč, navýšené o sazbu DPH, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 5566 Kč + 1388 Kč = 6954 Kč.

36. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 67 %, žalovaná měla úspěch v rozsahu 33 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 67 % - 33 % = 34 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 2364,36 Kč.

37. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu v trvání 30 dnů, při zohlednění plnění samotného nároku ve splátkách a důvodům pro toto rozhodnutí, jak uvedeny výše. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.