43 C 111/2025

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce , advokátem sídlem Jméno advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozen Datum narození žalovaného , bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 112 845,97 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 70 972 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 70 972 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, to vše do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 995,11 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 360,48 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2 754,57 Kč, úrok 19,99 % ročně z částky 20 068,21 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 20 068,21 Kč od 2. 8. 2023 do 22. 4. 2024 a z částky 68,21 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, částku 32 878,86 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 8 114,26 Kč, úrok 7,99 % ročně z částky 57 739,81 Kč od 2. 8. 2023 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 67 164,05 Kč od 2. 8. 2023 do 22. 4. 2024 a z částky 16 192,05 Kč od 23. 4. 2024 do zaplacení ve výši 15 %, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 24. 10. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 14. 4. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 112 845,97 Kč s příslušenstvím, z titulu 1) smlouvy o kontokorentním úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, ., ze dne 23. 4. 2021, č. , Anonymizováno, , na jejímž základě se banka zavázala pro žalovaného zřídit kontokorentní úvěr ve výši 20 000 Kč k jeho běžnému účtu č. , č. účtu, , čímž bylo žalovanému umožněno čerpat opakovaně peněžní prostředky z jeho běžného účtu do záporného (debetního) zůstatku, a to až do sjednané výše úvěru, 2) smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, ze dne 16. 12. 2020, č. , Anonymizováno, , na jejímž základě poskytla banka žalovanému úvěr č. , hodnota, ve výši 65 000 Kč. Nárokovaná dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 16. 4. 2025 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem stanovené lhůtě dne 20. 5. 2025.

4. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání na 27. 5. 2025, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalovaného.

6. Žalobkyně u jednání s odkazem na písemnou žalobu uvedla, že žaloba je podávána z titulu kontokorentního úvěru dle smlouvy uzavřené mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně , Anonymizováno, až do výše 20 000 Kč, který byl v této výši rovněž vyčerpán. Dále na základě úvěrové smlouvy ze dne 16. 12. 2020, na jejímž základě bylo žalovanému vyplaceno 65 000 Kč, uhrazeno bylo celkem 14 028 Kč. Před uzavřením obou smluv byla důsledně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, dluhy nebyly řádně spláceny, došlo k postoupení pohledávky a podání žaloby.

7. Soud dále vyšel z listinných důkazů smluvní dokumentací, zesplatněním, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, posouzením úvěruschopnosti, výpisy z účtu, potvrzením o platbě, předžalobní výzvou.

8. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

9. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

14. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

17. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně, která svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupila na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

18. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

19. Právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

20. Posouzení úvěruschopnosti bylo provedeno zcela nedostatečně za situace, kdy poskytovatel úvěru vycházel především z údajů sdělených samotným žalovaným. V té souvislosti byl soudu předložen 1) návrh smlouvy č. , Anonymizováno, , ve kterém žalovaný uvedl, že byl v době podání žádosti o úvěrový produkt zaměstnán od 1. 9. 2008 na dobu neurčitou u zaměstnavatele , právnická osoba, , a že jeho čistý měsíční příjem činil 20 000 Kč, je rozvedený a žije ve vlastním bydlení, 2) návrh smlouvy č. , Anonymizováno, , ve kterém žalovaný uvedl, že pobírá invalidní důchod III. stupně ve výši 14 474 Kč měsíčně, je rozvedený, žije ve vlastním bydlení ještě s dalším členem domácnosti.

21. Soud dospěl k nevyhnutelnému závěru, že poskytovatel úvěru nedostál požadavkům zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů za situace, kdy vycházel z údajů sdělených žadatelem o úvěr, jak zachyceny v podkladu na čl. 21 a čl. 26, kdy tento podklad obsahuje vždy pouze několik dílčích údajů, aniž by tyto byly dále objektivizovány, zejména pak se jedná o dva podklady zpracované týmž poskytovatelem úvěru v rozmezí cca 4 měsíců ohledně téhož žadatele, které však obsahuje diametrálně odlišné, navzájem rozporné údaje. Tím spíše bylo nutno osobní a příjmovou situaci žalovaného důsledně objektivizovat, pakliže u něj mělo dojít během několika málo měsíců k takto razantní změně poměrů.

22. Výdaje žalovaného pak nebyly prokázány de facto žádným způsobem, tyto nebyly nijak objektivizovány, ba však nebyly ani žádným způsobem vyčísleny, tedy ani vycházeje z údajů samotného spotřebitele (jakkoli nedostatečných), ostatně ani v rovině skutkových tvrzení žalobkyně v žalobě ani jejím doplnění k výzvě soudu neuvádí k posouzení úvěruschopnosti co do stránky výdajové ničeho.

23. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti.

24. Pakliže byly na čl. 115 předloženy určité dílčí výpisy z účtu žalovaného, pak není co do časové souvislosti zřejmé, jakou mají souvislost s posouzením úvěruschopnosti, neboť jsou za období jiné než předcházející uzavření úvěrových smluv, nadto – ani pokud by byly z doby relevantní – skutková tvrzení nelze bez dalšího nahrazovat odkazem na listiny k žalobě přiložené, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti dovozovat sám soud.

25. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

26. Bylo prokázáno, jak rovněž žalobkyně uvedla v doplnění žaloby pod bodem III., že žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve celkem ve výši 85 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný uhradil na celkem 14 028 Kč, zbývá tedy, aby žalovaný doplatil žalobkyni 70 972 Kč.

27. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 70 972 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřenou smlouvou reálně vyplaceno a co nebylo žalovaným vráceno.

28. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 23. 4. 2024, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek byla žalovanému odeslána dne 17. 4. 2024, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na čl.

81. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalovanému třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 22. 4. 2024, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. K tomu soud pro úplnost dodává, že na doručování výzvy lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud snad se žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

30. Výrokem II. soud žalobu co do zbývající části nároku a příslušenství zamítl.

31. Vzhledem k tomu, že ve věci byl – při zohlednění jistiny a příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve vyhovující oproti zamítavé části rozsudku – převážně úspěšný žalovaný, měl by žalovaný podle § 142 odst. 2 o. s. ř. nárok na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložil k uplatnění svého práva, a to ve výši podle poměru úspěšnosti. Jelikož ale žalovanému žádné prokazatelné důvodné náklady řízení nevznikly, bylo výrokem III. rozhodnuto tak, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.

32. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř., a to v délce 30 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení, tak aby měl žalovaný reálně možnost dluh včas uhradit.