43 C 140/2026

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupena Jméno Zástupce, Anonymizováno sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozen Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 250 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, v dílčích úhradách ve výši 15 000 Kč, splatných vždy do 90 dnů od splatnosti předcházející dílčí úhrady, první dílčí úhrada splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, poslední dílčí úhrada ve výši 5 000 Kč.

II. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 57 149,45 Kč od 14. 2. 2026 do zaplacení ve výši 11,50 %, kapitalizovaný úrok ve výši 7 149,45 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, částku 1 250 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 9 752,10 Kč do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným dne 11. 3. 2026, převedeným do rejstříku C dne 5. 5. 2026, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč s příslušenstvím a částky 1 250 Kč smluvní pokuty, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 14. 9. 2025, č. hodnota, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalobkyně si dále nárokuje částku 1 000 Kč představující náklady na odeslání upomínky č. hodnota a č. hodnota. Dlužná částka nebyla žalovaným uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 18. 5.2026 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila podáním doručeným soudu v soudem stanovené lhůtě dne 9. 6. 2026.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání na 23. 6. 2026, žalobkyně se z jednání omluvila, žalovaný se bez omluvy k jednání nedostavil, podle § 101 odst. 3 o. s. ř. bylo jednáno v nepřítomnosti žalobkyně, žalovaného.

5. Soud dále vycházel z listinných důkazů smluvní dokumentací, posouzením úvěruschopnosti, potvrzením o platbě, výzvami, předžalobní výzvou a sdělením banky.

6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

17. Žalobkyně nesplnila povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací. Žalobkyně tvrdila a dokládala, že úvěruschopnost byla zkoumána řádně, kdy měla dospět k tomu, že žalovaný má „nejnižší“ příjem ve výši 65 030 Kč, přičemž však žalobkyně k tomuto neoznačila žádné konkrétní podklady a hodnoty, ze kterých dospěla k uvedené výši příjmu. Žalobkyně soudu nepředložila žádné výplatní pásky, pracovní smlouvu apod.

18. Obdobně žalobkyně prokazovala a tvrdila výdaje žalovaného, kdy uvedla, že žalovaný měl výdaje, které v částce 8 000 Kč spočívající v nákladech na bydlení, v částce 6 000 Kč v nákladech na potraviny a běžné zboží domácnosti, v částce 1 Kč spočívající ve finančních závazcích a v částce 18 Kč ve výdajích na sázení a hazardní hry, tj. celkové výdaje v částce 14 019 Kč. Žalobkyně však ani v tomto případě neoznačila žádné konkrétní hodnoty, které by dokládaly, jakým konkrétním způsobem k výše uvedeným částkám žalobkyně dospěla. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami, a na jejich základě tvrdit rozhodné skutečnosti. Žalobkyně však nedoložila konkrétní doložené tvrzení, ze kterého by vyplývala objektivizace výše uvedených příjmů a výdajů žalovaného.

19. Pokud bylo poskytovatelem úvěru vycházeno z údajů sdělených žadatelem, bylo tak na místě tyto objektivizovat, respektive doložit tvrzené ověření údajů.

20. Pokud žalobkyně doložila soudu na čl. 34 výpis z lustrace účtu žalovaného za určité období předcházející uzavření úvěrové smlouvy, pak ani tímto výpisem z účtu nelze nahrazovat zjištění příjmů a výdajů srozumitelným, přiměřeně podrobným výčtem, objektivizovanými podklady od třetích osob a na jeho základě provedeným srozumitelným a logickým propočtem. Skutková tvrzení žalobkyně nelze nahrazovat odkazem na listiny přiložené k žalobě, z nichž by snad měl rozhodné skutečnosti zjišťovat a z nich rezultující propočet následně provádět sám soud.

21. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smluv o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

22. Bylo prokázáno, že žalovanému byla fakticky vyplacena částka ve výši 2 004,97 EUR, tj. při kurzu ke dni poskytnutí částky 50 000 Kč, současně bylo prokázáno, že žalovaný následně na smlouvu ničeho neuhradil, zbývá tedy, aby žalovaný zaplatil žalobkyni částku v plné výši 50 000 Kč.

23. Výrokem I. proto bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 50 000 Kč, neboť se jedná o rozdíl toho, co bylo žalovanému v souvislosti s uzavřením smlouvy vyplaceno a co nebylo žalovanou dosud vráceno.

24. Ohledně zamítnutí nároku žalobkyně na příslušenství bezdůvodného obohacení, pak soud odkazuje na výklad normy obsažené v § 87 odst. 1 poslední větě zákona o spotřebitelském úvěru judikoval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, který byl aktuálně schválen k publikaci pod č. 11/2026 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů, nemá poskytovatel úvěru nárok na sjednané úroky a poplatky; nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru, tedy v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Výzva věřitele k vrácení zbývající nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru prodlení dlužníka sama o sobě nezakládá.

25. Z citované právní věty esenciálního judikátu Nejvyššího soudu je třeba dovodit, že v případě stanovení doby přiměřené k vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru se nejedná o standardní (procesní) lhůtu k plnění ve smyslu § 160 odst. 1 o. s. ř., stanovenou k vypořádání bezdůvodného obohacení, nýbrž se jedná o specifickou (speciální) úpravu vypořádání nároků z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Doba k vrácení poskytnuté jistiny musí být stanovena tak, aby měl žalovaný spotřebitel časový prostor k úhradě, který je přiměřený jeho možnostem. Současně – a zejména – jedná se pojmově o (nové) stanovení splatnosti předmětné částky, tedy nepřipadá v úvahu přiznání úroků z prodlení za jakékoli období do minulosti, nýbrž naopak, pakliže do budoucna mají být úroky z prodlení nárokovány, lze tak činit teprve, pokud nedojde k úhradě v plné výši do data (nově) soudem stanoveného, a jejich úhrady je třeba se domáhat prostřednictvím samostatné (nově podané) žaloby.

26. Nejvyšší soud v citovaném judikátu dospěl k závěru, že splatnost jistiny nelze odvozovat od první (před podáním žaloby učiněné) prokázané výzvy k plnění ze strany žalobkyně, ale je nutné, aby byla soudem stanovena doba nová, stanovená dle možností spotřebitele. V intencích citovaného – aktuálně (s časovým odstupem od vydání rozhodnutí) k publikaci ve sbírce zařazeného – judikátu sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, nadále již – na rozdíl od dosavadní početné rozhodovací praxe – nelze splatnost pohledávky k vrácení bezdůvodného obohacení v návaznosti na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru odvozovat od první prokázané výzvy k plnění, ale je nutné tuto nově stanovit, vycházeje z možností spotřebitele k úhradě v době přiměřené.

27. Co se týká stanovení konkrétní doby k vrácení jistiny z neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž tuto nelze zaměňovat s (procesní) lhůtou k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., má soud i vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení pasivní, své současné poměry (možnosti) soudu blíže neupřesnil, s ohledem na výši nároku, považuje soud za přiměřenou úhradu jistiny spotřebitelského úvěru v dílčích úhradách po 15 000 Kč, splatných vždy do 90 dnů od splatnosti předcházející dílčí úhrady, první dílčí úhrada splatná do 90 dnů od právní moci tohoto rozsudku, poslední dílčí úhrada ve zbytkové výši nároku.

28. Vzhledem k pasivitě žalovaného a absenci relevantních podkladů ve spisovém materiálu soud vycházel z úvahy o reálné úhradě vycházející ze zprůměrované částky 5 000 Kč měsíčně, hrazené však v delších časových blocích po 90 dnech a ve výši úhrady připadající na tři měsíce, tak aby měl spotřebitel reálný (flexibilnější) prostor k úhradě dlužné částky, což je ostatně i v zájmu žalobkyně, neboť se tím zvyšují její šance na faktické uspokojení pohledávky.

29. Pakliže soud podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru určuje dobu, ve které je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, pak je soud povolán činit tak ex officio a za respektu k možnostem spotřebitele, musí stanovit dobu přiměřenou jeho možnostem, a to ba dokonce i v případech – v justiční praxi zcela převažujících – že se jedná o spotřebitele coby účastníka v řízení pasivního, ba začasté až soudnímu řízení aktivně se vyhýbajícího. I v těchto procesních kulisách je však soud, vázán mantinely citované esenciální judikatury Nejvyššího soudu, povinen stanovit dobu objektivizovanou, přiměřenou (potenciálním, hypotetickým) možnostem spotřebitele, a to jako dobu pevně stanovenou.

30. Výrokem II. soud žalobu co do zbývající části nároku, příslušenství a smluvní pokuty zamítl.

31. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

32. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 2 562,50 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 3 180 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu náleží dle ustanovení § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů v částce 450 Kč. Celkem tak náleží 10 890 Kč, navýšené o DPH v sazbě 21 %, když zástupce doložil, že je plátcem DPH, náleží tak 13 176,90 Kč + 2 562,50 Kč = 15 739,40 Kč.

33. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 80,98 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, žalovaný měl úspěch v rozsahu 19,02 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 61,96 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 9 752,10 Kč.

34. Lhůta k plnění náhrady nákladů řízení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v mimořádně prodloužené lhůtě 90 dnů od právní moci rozsudku, když soud shledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši nároku na náhradu nákladů řízení a jistiny, aby žalovaný měl reálnou možnost částku zaplatit. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.