43 C 142/2023

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupena titul jméno příjmení , advokátem sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky 56 192,20 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 5093,65 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 27 133,74 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 39 Kč, částku 11 537,38 Kč, se zastavuje.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 800 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 21 800 Kč od 12. 8. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 2607,76 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 21 800 Kč od 29. 7. 2022 do 11. 8. 2022, se zamítá.</b> <b>IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2972,80 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 8. 12. 2022, převedeným do rejstříku C dne 18. 4. 2023, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 56 192,20 Kč, z toho jistina 26 893,65 Kč, s příslušenstvím, z titulu smlouvy o úvěru, uzavřené mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba], ze dne [datum], [číslo] na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky v hotovosti ve výši 32 000 Kč. Dlužná částka ze smlouvy nebyla žalovanou uhrazena, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Ve věci bylo rozhodnuto elektronickým platebním rozkazem, který se však nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou, elektronický platební rozkaz byl proto zrušen.

3. Žalobkyně byla usnesením ze dne 3. 7. 2023 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 20. 7. 2023, přičemž tímto podáním současně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu částky ve výši 27 133,74 Kč, kterou označila jako kapitalizovaný úrok a která zahrnuje jistinu 5 093,65 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok 2167,70 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 12 989,50 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2463,46 Kč, inkasní poplatek 4771,67 Kč a kapitalizovaný smluvní úrok 4771,67 Kč, a dále v rozsahu nákladů spojených s uplatněním pohledávky 39 Kč a smluvní pokuty 11 537,38 Kč.

4. Žalovaná se k věci nevyjádřila.

5. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaná se k jednání bez omluvy nedostavila, bylo podle § 101 odst. 3 o.s.ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalované. Soudu byla dodatečně dne 28. 8. 2023 doručena omluva žalobkyně z jednání, přičemž však tato byla doručena 20 dnů po termínu jednání, nemohlo k ní tak být přihlíženo.

6. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smlouvou o úvěru, smluvní dokumentací, výzvami, postoupením pohledávky, oznámením o postoupení pohledávky, upomínkami, výpisem úkonů.

7. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

13. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovanou, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalované.

17. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání.

18. Soudu byla předložena toliko žádost o úvěr, ve které jsou uvedeny určité částky příjmů a výdajů žalované, které však nebyly žádným způsobem objektivizovány, právě ověření těchto údajů podkladovými listinami od třetích stran je dle zákona a konstantní judikatury vrcholných soudů základní náležitostí ověření úvěruschopnosti, naopak vycházet výhradně z údajů sdělených samotným žadatelem o úvěr je nepřípustné.

19. Žalobkyně v doplnění žaloby k výzvě soudu sama uvedla, že jí právním předchůdcem nebyly předány další listiny důkazy týkající se pravidelných měsíčních příjmů a výdajů a jiných závazků žalované s výjimkou dokumentu žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, který byl již přiložen k žalobnímu návrhu. Žalobkyně dodala, že jí měl být předložen výpis z účtu žalované k doložení výše příjmu, přičemž však žalobkyně tuto listinu nepředložila soudu, nebylo tak možno k ní žádným způsobem přihlížet.

20. Soudu tak nezbylo než uzavřít, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací, když k tomuto nevyhnutelnému závěru dospěl na základě zjištění, že úvěruschopnost žalované byla zkoumána pouze na základě informací v žádosti o spotřebitelský úvěr, které žalovaná sama poskytla právnímu předchůdci žalobkyně, aniž by bylo jakkoli doloženo, že byla ověřována jejich správnost a úplnost. Zákon je v souladu s konstantní judikaturou vrcholných soudů přitom potřeba interpretovat tak, že není možné vycházet z údajů sděleným samotným žadatelem o spotřebitelský úvěr, nýbrž poskytovatel je povinen údaje ověřit podkladovými listinami.

21. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

22. Bylo prokázáno, že žalované byly právním předchůdcem žalobkyně vyplaceny finanční prostředky v hotovosti ve výši 32 000 Kč, jak plyne ze smlouvy o úvěru, ve které žalované svým podpisem potvrdila, že danou částku v hotovosti převzala. Současně bylo prokázáno, že žalovaná uhradila 10 200 Kč, zbývá tedy, aby žalovaná doplatila žalobkyni 21 800 Kč.

23. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do jistiny v části 5 093,65 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 27 133,74 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 39 Kč a smluvní pokuty ve výši 11 537,38 Kč soud podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o. s. ř. řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí zastavil.

24. Výrokem II. bylo žalované z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 21 800 Kč, tedy rozdíl mezi tím, co bylo žalované vyplaceno, a co nebylo žalovanou vráceno.

25. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 12. 8. 2022, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek ze dne 4. 8. 2022, která byla žalované odeslána dne 8. 8. 2022 jak žalobkyně prokázala podacím lístkem (č. l. 36 spisu). Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 11. 8. 2022, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

26. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sama žalovaná sdělila žalobkyni. Pokud se snad žalovaná na adrese, kterou sdělila žalobkyni, následně nezdržovala, popř. jinak zmařila doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do její dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalované a prokazovala, že písemnost byla žalované skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaná zmařila doručení tím, že znemožnila doručení zásilky na adresu, kterou předtím sama žalobkyni sdělila, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

27. Výrokem III. byla žaloba co do zbývající části nárokovaného příslušenství pohledávky zamítnuta.

28. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalované převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

29. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 1538 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 500 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu náleží podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 100 Kč, celkem tak náleží 1800 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 2178 Kč Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 2178 Kč + 1538 Kč = 3716 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

30. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 90 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaná měla úspěch v rozsahu 10 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 80 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 2972,80 Kč.

31. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 občanského soudního řádu, a to ve standardní zákonem předepsané délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalované ukládána k zaplacení, rovněž s přihlédnutím k výši nároku na náhradu nákladů řízení.