43 C 194/2024

Plný text

Okresní soud Brno-venkov rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Večeřou, Ph.D., LL.M. ve věci žalobkyně: Anonymizováno., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupená Jméno zainteresované osoby 0/0, advokátem Adresa zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o zaplacení částky 18 400 Kč s příslušenstvím

I. Řízení v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 2 400 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 100 Kč, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 16 000 Kč od 20. 10. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba v části, kterou žalobkyně navrhuje, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku zákonný úrok z prodlení z částky 16 000 Kč od 10. 10. 2023 do 19. 10. 2023, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 986,30 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 485,42 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u soudu dne 15. 2. 2024, který byl převeden do rejstříku C dne 10. 7. 2024, domáhala vydání rozsudku, kterým soud uloží žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 18 400 Kč s příslušenstvím, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně právnická osoba, ze dne 6. 3. 2023, č. tel. číslo, na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 16 000 Kč. Dluh ze smlouvy nebyl žalovaným uhrazen, a to ani na základě předžalobní výzvy.

2. Žalobkyně byla usnesením ze dne 20. 8. 2024 podle § 43 odst. 1 o. s. ř. vyzvána k odstranění vad žaloby, žalobu doplnila v soudem určené lhůtě dne 11. 9. 2024, přičemž tímto podáním současně vzala žalobu částečně zpět, a to v rozsahu kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Ve věci bylo nařízeno jednání, přičemž žalobkyně se z účasti na jednání omluvila, současně souhlasila s rozhodnutím soudu v nepřítomnosti, žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, bylo podle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednáno v nepřítomnosti žalobkyně i žalovaného.

5. Soud vyšel z podání účastníků a listinných důkazů smluvní dokumentací, dokumentací k postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky, výzvou před podáním žaloby, výpisem úkonů, potvrzením o platbě a sdělením banky.

6. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2392 odst. 1 věty prvé občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 věty první a druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

12. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Na podkladě skutkových zjištění provedeným dokazováním, po podřazení pod citovaná zákonná ustanovení, soud dospěl k závěru, že smlouva uzavřená mezi právním předchůdcem žalobkyně, který svoji pohledávku následně podle § 1879 občanského zákoníku platně postoupil na žalobkyni, což bylo prokázáno dokumentací k postoupené pohledávce, na jejichž základě svědčí žalobkyni podle § 1880 občanského zákoníku aktivní procesní legitimace, a žalovaným, je neplatná z důvodu absence odpovídajícího posouzení úvěruschopnosti žalovaného.

16. Tato základní náležitost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jak zakotvena v § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, nebyla žalobkyní doložena, a to ani přes výzvu k doplnění žaloby a ani na základě poučení u jednání. Žalobkyně přitom neprokázala posouzení úvěruschopnosti žádným způsobem, k tomu v doplnění žaloby ze dne 11. 9. 2024 žalobkyně sama uvedla, že důkazy o posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr nedisponuje a žádné důkazní návrhy k prokázání posouzení úvěruschopnosti žalované nedoložila. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdce nesplnil povinnost ze zákona s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací.

17. Za dané situace nebylo možno žalobě vyhovět z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru, bylo však možno posoudit věc po právní stránce odlišně, a sice jako bezdůvodné obohacení, přičemž strany byly o této možnosti odlišného posouzení soudem u jednání poučeny.

18. Ze smlouvy o úvěru splatném ve splátkách bylo prokázáno, že žalovanému byly na jejím základě poskytnuty finanční prostředky převodem na účet ve výši 16 000 Kč, jak plyne z výpisu účtu na č. l. 37–38 spisu. Současně bylo prokázáno, že žalovaný ničeho neuhradil.

19. Vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby co do kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 100 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 400 Kč soud podle § 96 odst. 1, odst. 2, odst. 4 o. s. ř. řízení výrokem I. v rozsahu zpětvzetí zastavil.

20. Výrokem II. bylo žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení uloženo uhradit žalobkyni částku 16 000 Kč.

21. Žalobkyni současně svědčí nárok podle § 1970 občanského zákoníku na úrok z prodlení v zákonné výši, a to za dobu od 20. 10. 2023, neboť první žalobkyní prokázaná výzva k úhradě dlužné částky jakožto součást oznámení o postoupení pohledávek ze dne 12. 10. 2023, která byla žalovanému odeslána dne 16. 10. 2023, jak žalobkyně prokázala podacím lístkem na č. l. 33 spisu. Podle § 573 občanského zákoníku je třeba vycházet z domněnky dojití této zásilky žalované třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 19. 10. 2023, od následujícího dne má žalobkyně nárok na příslušenství pohledávky ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. K doručování výzvy soud pro úplnost dodává, že na ni lze vztáhnout ustanovení § 573 občanského zákoníku za situace, kdy žalobkyně prokazatelně odeslala oznámení o postoupení pohledávky spolu s výzvou k plnění prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou sám žalovaný sdělil žalobkyni. Pokud se snad žalovaný na adrese, kterou sdělil žalobkyni, následně nezdržoval, popř. jinak zmařil doručení, a písemnost se tak na této adrese fakticky nemohla dostat do jeho dispozice, nelze to přičítat k tíži žalobkyně. Na žalobkyni nelze žádat, aby pátrala po místě skutečného pobytu žalovaného a prokazovala, že písemnost byla žalovanému skutečně doručena. Ba naopak, pokud žalovaný zmařil doručení tím, že znemožnil doručení zásilky na adresu, kterou předtím sám žalobkyni sdělil, platí podle § 570 odst. 1 za středníkem občanského zákoníku, že zásilka řádně došla.

23. Výrokem III. byla žaloba co do zbývající části jistiny a nárokovaného příslušenství pohledávky zamítnuta.

24. Žalobkyně byla v řízení ve vztahu k žalovanému převážně úspěšná, má proto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva, v poměrné výši podle míry úspěchu.

25. Náhrada nákladů řízení se skládá ze zaplaceného soudního poplatku 800 Kč, z odměny za právní zastoupení podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři úkony právní služby po 300 Kč, kterými jsou příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva a sepis žalobního návrhu, kdy pod tento úkon soud řadí i doplnění žaloby k výzvě soudu, tedy o náležitosti, které žaloba měla již zprvu obsahovat. Ke každému úkonu podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu náleží podle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální částka náhrady hotových výdajů 100 Kč. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, částka odměny a náhrad se tak navyšuje o 21 % sazby daně na 1 452 Kč. Celkem tak žalobkyni na náhradě nákladů řízení přísluší 1 452 Kč + 800 Kč = 2 252 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyně.

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla úspěch v rozsahu 82,98 %, vycházeje z rozsahu, v jakém bylo žalobě vyhověno a v jakém byla žaloba zamítnuta, včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku, žalovaný měl úspěch v rozsahu 17,02 %, svědčí žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení účelně vynaložených v rozsahu 65,96 %. Soud proto žalobkyni přiznal částku 1 485,42 Kč.

27. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., a to v délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal důvody pro poskytnutí prodloužené lhůty vzhledem k výši částky, která je žalovanému ukládána k zaplacení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov. Nesplní-li dobrovolně povinná strana povinnost uloženou tímto vykonatelným rozhodnutím, může se strana oprávněná domáhat jejího soudního výkonu nebo exekuce.